Ewa Farna: Labilnější holku by to sejmulo

Marně přemýšlím, jestli je v Česku nějaký region plodnější na zajímavé muzikanty než právě okolí Ostravy a vaše Těšínsko…

Vezměme si jen ty známé: Nohavica, Klus, Kryštof, Mirai… Takže to tak vypadá, ale vážně nevím, jestli Třinecké železárny něco zvláštního vypouštějí do vzduchu, nebo se projevuje drsný charakter kraje pod Beskydami, který odjakživa vyžadoval průbojnost.

Nějaké logičtější vysvětlení vás nenapadá?

U nás na Těšínsku jde určitě i o to, že máme silnou tradici folklorních souborů, díky níž se nebojíme zpívat na veřejnosti – beze studu halekáme na krojovaných akcích. Mám spoustu dávných kamarádek, které zpívají naprosto neuvěřitelně, navíc silnými hlasy, a kdyby se v hudbě dalo měřit, tak bych řekla, že nejsou oproti mně o nic horší. Já měla spíš štěstí, že se hudbě můžu věnovat profesionálně.

Nosíte občas kroj?

Jasně, vždyť jsem z folklorní rodiny. Táta hraje na housle v souboru Kamraci, a když mi kdysi dával kroj po babičce, tak tvrdil, že je stoletej – tím pádem bude spíš po prababičce.

Rodačkou z Vendryně je i skvělá hudebnice a zpěvačka Beata Hlavenková, a ta říká, že svoji muzikálnost rozvíjela v kostele.

Tak za prvé je vtipné, že jsem někdejší sousedku Beatu pořádně poznala až loni, když dostávala mnou moderovaného Anděla, a ještě líp pak koncem léta, když jsme sdílely pokoj na jednom muzikantském workshopu.

A za druhé?

Za druhé má Beata pravdu, tam u nás se hodně zpívá v kostelích; myslím, že obě jsme chodily do evangelických, já do toho ve vedlejší Bystřici. Spousta lidí si automaticky řekne, že Ewa je Polka, tudíž katolička, ale ne – jsem Polka hlásící se k evangelické církvi.

Řeší to v Polsku někdo?