Zatmění Ústavního soudu

6. května 2019

Jednací síň Ústavního soudu, Brno.

Profimedia.cz

Obvykle spolehlivé strážce našeho základního zákona postihlo nezvyklé zmatení mysli, když legalizovali šikanu cizinců na základě politických názorů. Jde o verdikt neslučitelný s civilizovanou, demokratickou zemí, a jeho náprava je nezbytná - i kdyby měla znamenat změnu Ústavy.

Ostravský hoteliér Tomáš Krčmář se rozhodl dát najevo svůj názor na okupaci Krymu nezvyklým způsobem: ruské občany ubytoval pouze za podmínky, že podepíší odmítavé stanovisko k anexi.

Lze pochopit, že se takový absurdní nápad zrodí v hlavě podnikatele. Posvěcení této ryzí diskriminace Ústavním soudem, k němuž došlo minulý týden, však vzbuzuje otázku, zda si vlajková loď naší justice v časech rekordně nízké nezaměstnanosti nevypomáhá hostujícími soudci z Uzbekistánu nebo třeba Kuby.

Spíš ne, ani v Uzbekistánu či na Kubě vás hotely nenutí podepisovat politické pamflety. To se stalo státně uznanou normou jen teď u nás a nepřeháníme, označíme-li to za nejhorší verdikt čtvrtstoletí trvající existence Ústavního soudu ČR.

Rozhodnutí už na první pohled odporuje výrokové logice i dikci dokumentů, na které se odvolává. Soudce Vojtěch Šimíček v odůvodnění tvrdí, že „Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost“.

Listina ovšem stanoví, že „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“. Nikde v ní nenajdeme slova „všem Čechům“, píše se zkrátka „všem“.

Podpořte Reportér sdílením článku