Siouxové vykopali válečnou sekeru. Kvůli koronaviru

Report

Jak dopadla v USA pandemie na rezervace s původním obyvatelstvem, které má horší přístup ke zdravotnictví než většinová populace? Siouxové se rozhodli nákazu na své území nepustit, zato například Navahové patří k nejpostiženějším menšinám. Vyvolává to některé nepříjemné vzpomínky...

Když republikánská guvernérka prérijního státu Jižní Dakota žádala, aby Indiáni zrušili zátarasy na silnicích vedoucích přes své území, předák Siouxů od řeky Cheyenne jí vzkázal: „Nebudeme se omlouvat za to, že jsme bezpečným ostrovem v moři nejistoty a smrti. Vaše zásahy do našeho úsilí dělat to, co věda a fakta nařizují, vážně narušují naši schopnost chránit všechny v rezervaci.“

Příslušníci kmene od druhé poloviny března blokují vjezd na své území ve snaze zajistit, aby se k nim nedostal koronavirus. Bojí se, že by zdravotní systém v rezervaci při absenci karanténních opatření nezvládl nával pacientů s covid-19.

Tato výměna názorů se odehrála na počátku května. Od té doby nebyla válečná sekera mezi Siouxy a strýčkem Samem – jak se psalo v mayovkách – stále zakopána. Hlídky pustí přes zátarasy jen minimum lidí, kteří musí prokázat důležitý důvod k návštěvě rezervace.

Místo očekávaných střetů s národní gardou nakonec spor přešel do soudní síně. Původní obyvatelé chtějí dosáhnout toho, aby se jejich autonomie (již blahosklonně dostali na konci 19. století poté, co je bělošští Američané násilím i různými podvody vytlačili z úrodných oblastí do nehostinných míst kontinentu) vztahovala i na kontrolu provozu na silnicích.

 

Horší než v New Yorku

Lídři Siouxů, jejichž rezervace v Jižní Dakotě patří k nejchudším koutům USA, mohou být prozatím spokojeni s tím, že se jim podařilo nákazu na svém území udržet pod kontrolou, nakazili se pouze jednotlivci.

Jako memento může posloužit rezervace Navahů, která leží na rozhraní Arizony, Nového Mexika a Utahu. Kdybychom toto území, na kterém žije 173 tisíc obyvatel, brali jako stát federace, měl by v přepočtu na hlavu s přehledem nejhorší koronavirové výsledky v USA. Začátkem tohoto týdne tam měli přes 10 tisíc případů, to znamená 6 tisíc na 100 tisíc obyvatel. V severoamerickém státě New York, který byl v dubnu a květnu světovým ohniskem pandemie, je přes 416 tisíc nakažených, tedy 2 tisíce na 100 tisíc obyvatel.

Čím to je, že řídce osídlená poušť vykazuje horší výsledky než stát New York, v jehož největším městě se na malé ploše tísní dvacet milionů lidí? Rezervace Navahů je velká jako Česko a lidí tu žije málo, setkávají se však v několika centrálních uzlech – například v supermarketech, kterých je tu všeho všudy třináct. Žijí rovněž společně se svými příbuznými, čtyřgenerační domácnosti nejsou neobvyklé. Práce z domova je takřka nemožná, protože tu není připojení nejen k internetové, ale ani k elektrické síti.

 

Nemocní, obézní, kouřící

Když Marie Hoskieová poprvé v lokálním rádiu slyšela o nemoci covid-19, zůstala jako opařená. Vyděsilo ji hlavně  to nejjednodušší doporučení, jak se před nákazou chránit: „Říkali, myjte si často ruce. Ale jak to udělat, když doma nemám dost vody ani na pití a vaření,“ nechala se slyšet pro zpravodajství BBC.

Zdravotní stav původních obyvatel je kvůli chudobě, ale i špatným návykům mnohem horší než u bělošských Američanů. Mají téměř o třetinu větší pravděpodobnost srdeční choroby, polovina jich je obézních (u bělochů třetina), 18 procent trpí cukrovkou (u bělochů 7 procent). Jsou také větší kuřáci a mají častěji problémy se zvládáním alkoholu. To všechno je v součtu činí daleko zranitelnějšími, přičemž možnosti zdravotního systému jsou výrazně horší než v případě bělošského obyvatelstva.

O obyvatelé rezervací se stará Indian Health Service, která je placená z federálních peněz a dlouhé roky zůstávala na okraji zájmu, což se odráží na neuspokojivém množství personálu, lůžek či ventilátorů. Až za prezidenta Baracka Obamy se zdroje začaly navyšovat, i tak ale tyto investice pokulhávají: výdaje na jednoho „Native American“ činí 3 700 dolarů, zatímco jejich nemajetným spoluobčanům žijícím mimo rezervace vypomáhá erární rozpočet (přes program Medicaid) částkou 5 700 dolarů na jednoho obyvatele.

Navíc Navahové měli smůlu. Nákazu do rezervace přitáhli účastníci evangelikánského shromáždění v Chilchinbeto v době, kdy většina lidstva ještě nad virem z Wu-chanu mávala rukou. Odtud si nechtěný suvenýr hned v počátcích krize odvezla do různých koutů území řada osob, které ho počátkem března předávaly dál.

 

Rušno v rezervacích

Domorodí Američané mluví o tom, že umírání na nemoci bílého muži představuje úděl, který si příslušníci jejich etnik nesou od chvíle, kdy se na obzoru objevily plachty evropských lodí – ničivé pro ně byly spalničky, neštovice i španělská chřipka. Co se týče chorob přinesených ze zámoří, obzvlášť zákeřná byla praxe britských vojáků, kteří při snaze o ovládnutí oblasti Velkých jezer použili neštovice jako biologickou zbraň. Snažili se epidemii rozšířit mezi vzdornými kmeny tím, že jejich vyjednavačům darovali oblečení či deky, které na sobě předtím měli pacienti s touto nemocí.

Tolik dávná minulost. Nyní kritika dopadá především na federální úřady, které jsou za rezervaci odpovědné (nikoliv tedy jednotlivé státy) a neuvolňují potřebnou pomoc – ať materiální či finanční - dostatečně rychle. Výtky směřují i k tomu, že federální orgány svými opatřeními vystavují Indiány s jejich chatrným zdravím zbytečnému riziku nákazy. Například v Bristolské zátoce na Aljašce, kam se každý červen sjíždějí sezónní pracovníci kvůli odchytu a zpracování lososů, lokální komunity vyžadovaly, aby letošní rybolov byl výjimečně zrušen. Úřady ve Washingtonu však jejich volání nevyhověly a prohlásily rybolov za „hospodářsky kriticky nepostradatelnou činnost“.

Ještě více nepostradatelná je pro současného prezidenta Donalda Trumpa stavba hraniční zdi v arizonské rezervaci kmene Tohono O´odham, která má zemi chránit před nelegálními migranty ze Střední a Jižní Ameriky. Přes odpor domorodého etnika zde dle údajů ze začátku června vybudovali již třetinu z 69 kilometrového úseku. Protože podzimní volby se blíží, potřebuje Trump co nejdříve získat důkaz, že přes všechny překážky, která mu opozice, média a pandemie kladou do cesty, dokáže dokončit to, co národu před čtyřmi lety s velkou pompou slíbil: „Velkou, krásnou zeď“.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama