Po přeslici: PF 2020

Kultura
Audio
verze

Můj první fejeton nového baculatého roku je o výzvách. Protože výzvy, a nejvíc ty nečekané, které nám do života spadnou z nebe jako dar, co se nejdřív zdá být danajský, zkoušejí naši odolnost. Vytrvalost. Zarputilost. Možná i odvahu. Nikdy totiž nevíme, jestli a jak v naplnění nové výzvy uspějeme, jestli nás obohatí a posílí, anebo rozkolísá a otráví.

Mně přinesl loňský rok nabídku dělat novou profesi. A to je ve dvaašedesáti velká výzva. Začala jsem v rádiu jednou za čtrnáct dní moderovat. Dokonce pořad, který znám od dětství; dodnes má stejnou znělku: pampampam, pádadáda dam, pampampam, pádadáda dam, jo, uhodli jste, je to Mikrofórum.

Pro spisovatelku, která pracuje sama, sama sedí u notebooku, sama píše a sama si doma mlčí, je balzám na duši, když si může s někým povídat. Ale jenom s někým!

Už příprava na setkání v éteru mě moc těší. Svého budoucího hosta si studuju. Čtu si o něm, čtu jeho věci, dívám se na jeho práci, poslouchám ji, když je to muzikant. Přemýšlím, chystám otázky. Už sice vím, že z nachystaných vyjdou jen některé, protože rozhovor se vyvíjí, kam se hostu a náhodě zachce, ale to je právě ono. Svobodný, čerstvě narozený dialog je přece úplně nejvíc!

 

Zvu do Mikrofóra lidi, kterých si vážím. Všichni ve svém životě čelili různě těžkým výzvám – a uspěli. Můj první host byl evangelický farář, signatář a mluvčí Charty 77 Miloš Rejchrt. Silný, pevný člověk, který mi řekl, že když musel být za totality dvacet let topič v kotelně, nic mu to nedalo, nic. Naopak. Přišel o spoustu času, kdy mohl studovat, číst, rozvíjet se a dělat, co dělá ze všeho nejlépe a opravdu krásně, protože velmi lidsky: duchovní a pastorační službu. Místo toho byl vystaven pronásledování a buzeraci StB, rozuměj tajné policie. Kolik výzev musel nechat ležet, aby tu jednu, vydržet v odporu a opozici, ustál!

Povídala jsem si s Nandou, tedy Hanou Bergmannovou Klímovou, která teprve když ji po třiceti letech (nečekaně) opustil manžel a život se jí zdánlivě rozpadl, našla své místo na světě. I nového muže. Stala se spisovatelkou, napsala krásnou dětskou knížku, Dobrodružství pana Wellingtona, o českých letcích v Anglii za druhé světové války, a stala se i nakladatelkou a distributorkou.

Elena Buixaderas, Španělka, doktorka fyziky, která pracuje v naší Akademii věd, je i básnířka a překladatelka. Založila tu rodinu, ale muž jí zemřel. Musela napřít všechny síly, aby syny uživila. Kromě vědeckého bádání překládá (a skvěle!) českou literaturu a představuje ji španělským čtenářům. A ty její křehké básně…

Jarka Švarcbachová založila v Praze Seňorinu, sdružení na pomoc rodinám čelícím Alzheimerově nemoci, a to je něco, protože tahle nemoc ničí rodiny nemocných snad ještě víc než ty, kteří ji mají.

Výtvarnice Veronika Richterová dělá ze zatracovaného PET materiálu všechno možné i nemožné, kytky, zvířata, lustry, sochy, Martin Machovec je doktor filozofie, který se od mládí motal kolem undergroundu a teď ho mapuje. Povídali jsme si o výzvách totalitní doby, o Egonu Bondym, Plastic People of the Universe, Mejlovi Hlavsovi, ale i básníku Ivanu Martinu Jirousovi čili Magorovi, citlivém, statečném, nadaném šíleném básníkovi.

Kamilu Bendovou, ženu disentu, jsem tu nedávno představila ve fejetonu. V rádiu jsme mluvily o tom, jaké výzvy před sebou jako máma pěti dětí měla, když jí na čtyři roky zavřeli muže. Povídala jsem si taky s gynekologem s padesátiletou praxí Vladimírem Mulačem o domácích porodech i rakovině, se sportovní manažerkou Petrou Juráškovou, s muzikantem Markem Hlavicou a cestovateli Kačkou a Jardou Lhotovými, kteří můžou za to, že jsem byla v Bhútánu, zemi štěstí, a od té doby mě pocit štěstí neopustil.

Ohromně zajímavé bylo slyšet, jak v Čechách žije svou víru Helena Divecká, praktikující ortodoxní židovství, jak prožívá svátky, jež u nás po téměř stoprocentním vyhlazení Židů drží tak málo rodin. Krásný a na dřeň upřímný byl rozhovor s čerstvě vysvěceným římskokatolickým knězem Václavem Revendou o lásce, nejen té Boží. Krásné to bylo všechno. (Najděte si na netu a potěšte se taky.)

Můj letošní první host byla režisérka Divadla v Dlouhé Hana Burešová. Uchopit divadelní hru a dát jí život, to je výzva! Šla jsem se v prosinci podívat na tři věci, které režírovala. (Na všech spolupracovala se svým mužem, dramaturgem Štěpánem Otčenáškem.)

Sofoklova Élektra. Jestli chcete prožít hluboký, totální zásah uměním, jděte na to. Všechno je v té velmi komorní inscenaci vynikající. Scéna, hudba, respektive zvuky, kostýmy. A herci, všichni, jsou naprosto skvělí. Pro mě byl a je objev Eva Hacurová. Ona je přesně ten charakterní typ, kterých je mezi herečkami, a ještě k tomu mladými, málo. Je silná zevnitř, úsporná, přesná. Věříte jí každé slovo, každé gesto. Tragédii dívky, která se nemůže smířit s nepravostmi matky a s falší světa, zahrála fantasticky, nadoraz. Ano, i díky geniální režii Hany Burešové.

Jiráskova Lucerna. To je zase jinak krásné představení, milé, vtipné, radostné. Do třetice jsem viděla Lidskou tragikomedii Ladislava Klímy. Tříhodinové představení (se dvěma pauzami), v němž excelují především muži. Herci Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš, Martin Matejka a Marek Němec. Ale pozor, jsou tam výborní všichni a všechny!

Lidská tragikomedie je nádherná, absurdní, sarkastická hra plná drsného humoru, který umí režisérka podtrhnout zas úplně jinak invenční režií. A vy se chechtáte, ale je vám ouzko. Protože s těmi hrdiny prožijete ve třech hodinách celý jejich (svůj?) život. Nejdřív poznáte kamarády, maturanty plné ideálů, ale i skepse a odsudků měšťácké společnosti, které čekají samé úžasné výzvy. Pak je vidíte, po pauze, za třicet let jako uchlastané, tlusté, podpantoflové a bohatstvím totálně zblblé vyřízené trosky, a pak… Pak se po další pauze ptáte, co nám ještě může Klíma říct? Vždyť už jsme všechno zažili. Vždyť už ten neúprosný konec předem známe. Co ještě může přijít? A přijde. Výzva! Poslední. Věčná. Nekonečná.

Krásný rok 2020!

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama