Miliardy v pohybu

Byznys

Vstup Petra Kellnera do Novy a dalších televizí. Velké energetické akvizice Pavla Tykače. Zajímavé obchody Karla Komárka či Daniela Křetínského s Patrikem Tkáčem. Nečinily se ale jen přední postavy žebříčku miliardářů. Úspěchy měla i nová generace, vývojáři her nebo ti, kteří investovali do portálu Kiwi.com. Rok 2019 byl dobou mnoha zajímavých obchodů s českou stopou.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Věta, připisovaná Herakleitovi z Efesu, platí i pro nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Antický filozof použil tento příměr, aby naznačil, jak se vše v čase mění, tedy zatímco jméno řeky je stále stejné, voda je již jiná. Totéž platí i pro vstup skupiny PPF do nejsledovanější české televize Nova.

Před lety, v létě 2002, vstoupila Kellnerova skupina do televize zmítané vlastnickými spory a předvedla ukázkovou lekci takzvaného nepřátelského převzetí.

Nakonec PPF po necelých dvou a půl letech svůj majoritní podíl v televizi Nova prodala americké firmě CME (která stála jako většinový vlastník provozující společnosti u rozjezdu Novy, než ji odstřihnul někdejší ředitel Vladimír Železný). Kellnerova skupina tehdy během relativně krátké doby dosáhla mnohamiliardového zisku.

Nyní, po patnácti letech, přichází PPF do největší tuzemské soukromé televize znovu. A nejen do ní, ale také do televizních stanic v Rumunsku, Bulharsku, Slovinsku a na Slovensku. Koncem října loňského roku totiž uzavřela dohodu o nákupu stoprocentního podílu v celé CME, která v pěti zemích provozuje na třicet televizních kanálů.

Dohoda, jejíž závěrečnou podobu vyjednával přímo Petr Kellner, ohodnocuje CME na zhruba 2,1 miliardy dolarů, tedy asi osmačtyřicet miliard korun. Během ledna by měl obchod projít hlasováním na valné hromadě CME, následně jej pak budou schvalovat příslušné orgány Evropské komise a také národní regulátoři v Rumunsku a ve Slovinsku. K faktickému převzetí CME ze strany PPF by pak mohlo dojít v letních měsících.

Petr Kellner při oznámení obchodu uvedl, že cílem jeho společnosti je především doplnit dosavadní telekomunikační byznys ve střední a východní Evropě a „využít synergie mezi tvorbou mediálního obsahu a jeho distribucí“. Propojování telekomunikačních firem a médií je skutečně ve světě v poslední době patrné, samotné dráty a vysílače už operátorům nestačí. Ostatně největší dosavadní akcionář CME, americký telekomunikační gigant AT&T, nedávno koupil obří mediální společnost Time Warner.

„Akvizici CME nelze posuzovat jen optikou českého trhu, v ostatních zemích je daleko méně rozšířené pozemní terestrické vysílání a daleko větší podíl trhu připadá na kabelové a datové přenosy, tam může být synergický efekt větší a rychleji realizovatelný,“ upozorňuje Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic v české části poradenské firmy EY.

PPF se chce spoléhat zejména na sílu jednotlivých stanic v tvorbě lokálního obsahu. „Dlouhodobě se ukazuje, že diváci jsou ochotni platit buď za sportovní přenosy, špičkovou světovou tvorbu, jakou produkují například Netflix či HBO, nebo za domácí tvorbu v podobě různých seriálů a show. A právě v lokálním obsahu jsou stanice ze skupiny CME silné,“ říká Vladimír Mlynář, člen vedení PPF.

Kellnerova skupina si přitom na CME myslela již delší dobu. Před dvěma lety si na získání Novy a dalších stanic ze skupiny dělala zálusk i koalice čínské CEFC a Penty, kde se hlavně díky čínské straně šermovalo ohromujícími částkami. Tehdy PPF s tak vysokými sumami soutěžit nechtěla, po pádu CEFC se ale situace změnila. Během roku 2019 majitelé CME znovu deklarovali, že by firmu rádi prodali. PPF také mezitím koupila středoevropské a balkánské operátory od norského Telenoru, čímž se potenciální synergický efekt zvětšil. Proto nakonec došlo na podzim k dohodě.

Nadcházející vstup skupiny nejbohatšího Čecha do nejsledovanější soukromé televize zároveň symbolicky završil převzetí klíčových českých médií lokálními byznysmeny. Téměř veškerý trh je tak rozdělen mezi velké hráče, jakými jsou vedle Kellnera také Andrej Babiš, Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem, Zdeněk Bakala, skupina Penta, Ivan Zach nebo Ivo Lukačovič.

Televize Nova, která míří na širokou veřejnost, může mít velký vliv i na volební rozhodování obyvatel. Budoucí majitelé zdůrazňují, že jim o politiku při provozování televizí nepůjde. O to nepříjemněji je tak zasáhlo, když se počátkem prosince ukázalo, že si jedna z firem ve skupině, Home Credit International, platila celý soubor aktivit směřujících k ovlivňování veřejné diskuse o Číně a česko-čínských vztazích. Na zjištění, s nímž přišel server Aktuálně.cz, pak Home Credit reagoval tím, že chtěl pouze „racionalizovat veřejnou diskusi v České republice o podnikání v Číně“. Právě na tom, jak bude vypadat obsah zpravodajství a publicistiky TV Nova po převzetí novými majiteli, se dobře ukáže, nakolik svá slova o nevměšování do politiky mysleli vážně.

 

Francouzská aférka Daniela Křetínského

Do médií investovali také další velcí čeští hráči. Společnost Czech Media Invest, za níž stojí Daniel Křetínský (50 procent), Patrik Tkáč (40 procent) a Roman Korbačka (10 procent), v říjnu oznámila, že nakoupila něco přes čtyři procenta akcií mediálního koncernu ProSiebenSat.1, který sídlí v Německu a operuje převážně na tamním, rakouském a švýcarském trhu.

Daleko větší rozruch ale způsobil příběh, který se začal odvíjet už v roce 2018 a jímž byl vstup Křetínského skupiny mezi akcionáře slavného francouzského deníku Le Monde. K tomu se váže pozoruhodný příběh o tom, jak Křetínskému zavařil další z českých miliardářů, toho času premiér Andrej Babiš.

 

Křetínský se po nákupu rádií a časopisů od francouzské skupiny Lagardére seznámil s bankéřem Matthieu Pigassem, s nímž jednal o odkupu části jeho podílu. Pigasse je jedním ze tří mužů, kteří zachránili v době ekonomické krize Le Monde před krachem. Od té doby měl Pigasse firmu Le Nouveau Monde, přes niž držel 26,66 procenta jiné společnosti, jež vlastnila 75 procent ve vydavatelství Le Monde (viz grafika na následující straně). Křetínský loni jednal s Pigassem o tom, že by koupil necelou polovinu jeho podílu, tedy že by zprostředkovaně vlastnil necelých 10 procent ve vydavatelství slavných novin. Křetínský prý měl v plánu ještě před podpisem dohody navštívit redakci, představit se a navázat s redakcí vztahy, jelikož věděl, že se to ve francouzské tradici sluší (ponechme nyní stranou, že podobnými ohledy netrpěl žádný z českých miliardářů při nákupech médií v domovské zemi).

Jenže v době, kdy už se schylovalo k dohodě o vstupu Czech Media Invest, byla také naplánována hned dvě setkání českého premiéra a francouzského prezidenta. Nejprve měl Emmanuel Macron přijet na oslavy sta let republiky do Prahy a následně pak Andrej Babiš na oslavy sta let od konce první světové války do Paříže. A protože „hrozilo“, že by Emmanuel Macron mohl být o plánovaném vstupu českého investora do předního francouzského deníku informován, rozhodli se Křetínský a spol. zpravit o svém záměru také Andreje Babiše. Ještě než ovšem k jednáním státníků došlo, řekl Andrej Babiš při rozhovoru redaktorovi Le Monde, že „chce Křetínský deník koupit“. Následujícího dne se pak zpráva objevila v novinách, mimo jiné i s odkazem na „český oficiální zdroj“. V redakci zpráva o do té doby utajeném záměru českého „nájezdníka“ vyvolala velký rozruch, a Křetínský se tak od začátku svého angažmá v Le Monde ocitl v defenzivě.

Rozruch se ještě prohloubil letos v létě, kdy Křetínský a Pigasse oznámili, že by chtěli koupit další podíl, který drží španělské vydavatelství Prisma. Nelibosti redakce pak chtěl využít další ze spoluvlastníků, francouzský telekomunikační magnát Xavier Niel, který vycítil příležitost, jak posílit svou pozici. Situace se pak zklidnila během podzimu, kdy došlo k uzavření dohody mezi spoluvlastníky, redakcí a dalšími zainteresovanými stranami o tom, jak by mělo dál vydavatelství fungovat a za jakých podmínek se mohou měnit vlastnické podíly. Přestože zatím český investor narážel na řadu překážek, vycouvat se mu rozhodně nechce, ostatně Daniel Křetínský má osobně k Francii silný vztah už od dob, kdy tam studoval. A navíc je samozřejmě pozice byť i minoritního spoluvlastníka vlivného mediálního domu velmi dobrým „statusovým symbolem“.

Přestože Le Monde poutal spoustu pozornosti ve světových médiích, z pohledu samotného byznysu byly ve společném podnikání Daniela Křetínského a Patrika Tkáče zajímavější jiné věci. Jednak už drží třicet procent (29,99 procenta) gigantického obchodního řetězce Metro AG, a jsou tak největšími podílníky. Letos by měli svou vlastnickou pozici přetavit i do podílu na vedení podniku. Úplnou novinkou pak jsou nákupy menších podílů ve významných evropských firmách mimo původní energetický a průmyslový byznys. Patří sem už zmiňovaná ProSiebenSat.1 nebo také nákup necelých pěti procent v dalším velkém obchodním řetězci Casino Guichard-Perrachon. Pozice minoritních akcionářů bez významného vlivu na řízení firem příliš nekoresponduje s dosavadní podnikatelskou taktikou.

„Hledáme nové příležitosti, kam investovat. V dnešní době už přitom pro nás není nutné vždy získat pozici, kdy budeme mít hlavní slovo. Když někde vidíme podhodnocená aktiva, u kterých cítíme příležitost k významnému růstu, zajímáme se o ně,“ potvrzuje úpravu strategie mluvčí Křetínského skupiny Daniel Častvaj. Podle jeho slov také budou i nadále investice častěji mířit mimo energetiku, která je stále páteří byznysu skupiny. „V energetice už jsme dosáhli, co jsme chtěli. Navíc příležitosti, které se tam nabízejí, pochopili i ostatní, takže je obtížnější získávat nové akvizice za skutečně výhodných podmínek,“ říká Daniel Častvaj.

 

Babišovy květiny

Už zmiňovaný premiér Andrej Babiš, jenž před orgány Evropské unie usilovně předstírá, že nemá nic společného s holdingy Agrofert a SynBiol, které spravují jeho podnikatelské impérium, zaznamenával v poslední době v byznysu spíše horší roky. Agrofertu už se daří méně než dříve, navíc se firmy z premiérova impéria musejí vyrovnávat se spoustou hříchů dávné i docela čerstvé minulosti – viz titulní téma tohoto čísla.

Kde ovšem Babišův byznys neustále expanduje, je oblast zdravotnictví. Investiční holding Hartenberg, který samostatně řídí byznysmen Jozef Janov, ale z více jak 87 procent patří Babišově koncernu SynBiol, dál expanduje zejména v oblastech souvisejících s porodnictvím. Loni rozšířil své aktivity do Rumunska, Pobaltí, ale také do Irska. Investoval i do květinářství, když od brněnské rodiny Balkových koupil největší síť květinových obchodů operujících pod značkou Flamengo květiny. Na podzim pak Hartenberg ve spolupráci s polským společníkem koupil firmu JAT Tehnika, která se zabývá opravami a údržbou letadel na bělehradském letišti.

 

Velký rok Pavla Tykače

Skutečně velký rok zaznamenal další z první desítky nebohatších Čechů Pavel Tykač. Majitel mosteckých dolů, který několik posledních let mohl působit dojmem poněkud spícího obra (poslední velkou akvizicí byl nákup chvaletické elektrárny v roce 2013), si na první tři měsíce roku naplánoval dlouhou rodinnou cestu přes Ameriku na Nový Zéland. Už během ní, konkrétně v únoru, koupila Tykačova Sev.en Energy poloviční podíl ve skupině InterGen, která provozuje několik energetických zdrojů ve Velké Británii a Austrálii a mimo jiné také právě buduje největší bateriové úložiště elektřiny na světě v britském Spaldingu. Druhou polovinu této skupiny pak vlastní China Huaneng Group Co., obří státem vlastněná čínská energetická společnost s více jak sto tisíci zaměstnanci. To byl také důvod, proč se Pavel Tykač na jaře připojil k prezidentské delegaci Miloše Zemana při návštěvě Číny.

V květnu pak Sev.en Energy nakupovala podruhé. Od švýcarské společnosti Alpiq koupila za necelých sedm miliard korun teplárny s výrobou elektřiny v Kladně a Zlíně. „Účastníme se řady soutěží, ale tady byla situace specifická. Nazval bych to ,dvě soutěže v jednom‘. Jednak to byla soutěž o nejmodernější velké teplárenské zdroje s velkou perspektivou, a zároveň to byl vlastně těžařský souboj mezi námi a ČEZ o to, kdo bude dlouhodobě do těchto moderních provozů dodávat uhlí. ČEZ bránil svůj dosavadní kontrakt, my chtěli Kladno a Zlín získat, abychom tam mohli dodávat uhlí z vršanského dolu,“ řekl Pavel Tykač v říjnovém rozhovoru pro Reportér. Jen tyto dvě akvizice by měly podle všeho posunout výsledky Tykačovy energetické skupiny minimálně o třetinu vzhůru.

Na samém konci roku pak přišla zpráva o dalším budoucím rozšíření energetického byznysu Pavla Tykače. Skupina ČEZ se musela podle smluv uzavřených již v roce 2013 do konce roku 2019 rozhodnout, zda si ponechá elektrárnu v Počeradech a bude do ní dál nakupovat uhlí z blízkého Tykačova vršanského dolu, nebo zda elektrárnu Pavlu Tykačovi prodá.

ČEZ nakonec zvolil druhou možnost, za Počerady inkasuje přibližně dvě miliardy a na budoucím vlastníkovi nechá nezbytné investice do modernizace provozu. Až skupina investora pocházejícího z polabských Čelákovic počeradskou elektrárnu za čtyři roky převezme, budou mít její elektrárny dohromady větší výkon než Temelín.

„Velkou roli ve výrobě elektřiny máme spolu s ČEZ již dnes, jen podíl ČEZ je teď větší. Ty elektrárny odsud nikdo neodveze, počeradská elektrárna po modernizaci dál pojede a bude pálit uhlí z Vršan, protože její elektřina bude potřeba,“ říkal Pavel Tykač v rozhovoru už na podzim, kdy ještě nebylo známo definitivní rozhodnutí o tom, komu Počerady připadnou.

Rozhodnutí skupiny ČEZ, jež je většinově vlastněná státem, se setkalo s výraznou kritikou ze strany ekologických organizací a aktivistů, podle nichž si měl polostátní gigant elektrárnu ponechat a postupně ji odstavit z provozu, aby neškodila životnímu prostředí. Budoucí majitel Počerad Pavel Tykač ale vidí situaci jinak. Podle něj je obtížné předvídat, jaká bude situace za čtyři roky. Není totiž jasné, jaká část výroby bude připadat na fosilní elektrárny.

„Málokdo si uvědomuje, že uhlí a plyn si s obnovitelnými zdroji nijak nekonkurují. Všechno, co vyrobí obnovitelné zdroje, jde přednostně do sítě. Na fosilních blocích pak je, aby (vedle jaderných zdrojů) vykrývaly zbytek spotřeby. Kdyby se dnes zavřely Počerady nebo Chvaletice, tak to nezlepší světové životní prostředí ani o milimetr, naopak mu to ještě trochu ublíží,“ tvrdí Pavel Tykač s tím, že tradiční uhelné či plynové elektrárny jsou do distribuční sítě nasazovány podle efektivity, což podle něj znamená, že kdyby byly například Počerady mimo provoz, přijde řada na méně efektivní, a tedy „špinavější“ zdroje elektřiny.

 

Komárek získal Sazku, prodal Fischer

Významné transakce prováděl i Karel Komárek se svou skupinou KKCG, a to jak v roli nabývajícího, tak i prodávajícího. V první polovině roku si Komárkova KKCG vypořádala vztahy v loterijním byznysu se skupinou EMMA Capital Jiřího Šmejce. Komárek tak převzal zbývajících 25 procent ve skupině Sazka Group a stal se jejím jediným vlastníkem. Pod skupinu spadá česká společnost Sazka (100 procent) a dále podíly v italské Lottoitalia (32,5 procenta), rakouské Casinos Austria (38,2 procenta) a kontroluje také třiatřicetiprocentní podíl v řecké OPAP. Naopak dvoutřetinový podíl v chorvatské společnosti SuperSport přešel pod skupinu Jiřího Šmejce.

V září pak KKCG prodala cestovní kancelář Fischer. Novým majitelem se stal německý koncern REWE Group, který mimo jiné provozuje obchody Billa a Penny Market; na českém cestovním trhu už je se svou divizí Der Touristik přítomen déle, před lety koupil od zakladatele Ferida Nasra také cestovní kancelář Exim Tours. Fischer a Exim jsou dvě největší kanceláře na trhu, obě s tržbami na úrovni šesti miliard korun. Dohromady drží zhruba třetinu celého cestovního trhu. Noví majitelé plánují využít synergií, obě značky si však chtějí ponechat. Podle informací z trhu byla KKCG s vyjednanými podmínkami při prodeji CK Fischer více než spokojena.

 

Pohádkové zhodnocení v Kiwi

Na rok 2019 budou jistě v dobrém vzpomínat i akcionáři společnosti Kiwi.com, kterou před pouhými pár roky založil v Brně pod jménem SkyPicker mladý muž jménem Oliver Dlouhý. Nedočkali se sice celkového ohodnocení firmy na úrovni deseti miliard korun, o kterém se spekulovalo zhruba před dvěma lety, ale i tak znamenal letošní prodej většinového podílu v Kiwi.com (na kterou se firma časem přejmenovala) globálně působícímu investorovi General Atlantic pro všechny zúčastněné fantastické zhodnocení vložených prostředků. Největší bylo u prvního investora do SkyPickeru, podnikatele Jiřího Hlavenky.

„Do jedné brněnské kavárny za mnou přišel rozčepýřený kluk s batůžkem a začal vykládat své plány,“ vzpomínal Hlavenka na první setkání s Oliverem Dlouhým. Rozhodnutí, že do firmy vloží peníze na rozjezd, prý udělal poměrně rychle, během týdne či deseti dnů, kdy Dlouhý našel prvního programátora, Jozefa Kepésiho, který je ve firmě dodnes a stal se také významným podílníkem. Hlavenka na úvod vložil dvacet tisíc eur, později přidal ještě další, o něco vyšší sumu.

Postupně přibyli další investoři, firma Touzimsky Airlines, za kterou stál kapitál podnikatele Jana Veverky a také bývalého šéfa ČEZ Martina Romana, později se stal investorem také někdejší spoluzakladatel portálu Centrum.cz Ondřej Tomek nebo brněnští podnikatelé Dušan Dvořák a Jaroslav Kokolus. Při příchodu amerických investorů, kteří mají dnes v Kiwi.com více než třiapadesátiprocentní podíl, většina ze zmíněných investorů odešla, a zhodnotila tak své vklady; Touzimsky Airlines pak prodala jen část svého podílu a nechala si desetiprocentní podíl. Oficiálně nebyla částka, kterou General Atlantic za většinový podíl vyplatila, zveřejněna. Neoficiální odhady hovoří o tom, že transakce ocenila celou firmu přibližně na 220 milionů dolarů, tedy zhruba na pět miliard korun. Původní vklad prvního investora Hlavenky (který v době prodeje držel podíl 20,2 procenta) ve výši několika desítek tisíc eur se tak za sedm let téměř ztisícinásobil. Velice spokojení odcházeli i všichni ostatní investoři.

 

Herní úspěchy

Skvělé obchody zaznamenali v loňském roce i čeští producenti počítačových her. Firma Warhorse Studios uvedla po několika letech vývoje v únoru 2018 na trh hru Kingdom Come:Deliverance, která je zasazena do středověkého Posázaví. Během jediného týdne se jí prodal milion kusů, dnes má na kontě již více než dva miliony prodaných kopií. A po roce od uvedení hry se prodaly i samotné Warhorse Studios. Od vývojářů Daniela Vávry (17 procent podílu) a Martina Klímy (13 procent) a investora Zdeňka Bakaly (70 procent) ji koupila společnost Koch Media patřící do švédské skupiny THQ Nordic. Hodnota celé transakce byla 42,8 milionu eur, na finanční plnění po odečtení závazků pak připadlo 33,2 milionu eur, tedy asi 850 milionů korun.

Majitele změnila i firma Beat Games, kterou v Praze založili slovenští vývojáři Ján Ilavský a Vladimír Hrinčár spolu s českým hudebním skladatelem Jaroslavem Beckem. V roce 2018 uvedli na trh hru Beat Saber, kde hráči ve virtuální realitě dvěma světelnými meči rozsekávají v rytmu hudby létající kostičky. Beat Saber se stala nejúspěšnější hrou světa v oblasti virtuální reality, posbírala také několik prestižních ocenění. Vedle samotné hry pak tvůrci vymysleli i velmi zajímavý obchodní model, kdy se domlouvají s různými populárními hudebníky, a hráči si tak mohou dokupovat speciální balíčky s jejich muzikou znějící při hře. V nabídce mají například Imagine Dragons Pack nebo nově také Green Day Pack.

Na konci listopadu firmu Beat Games za nezveřejněnou částku odkoupil Facebook Technologies. Beat Games se stanou součástí Oculus Studios, což je divize firmy Oculus soustředící se na podporu herních studií při vývoji her pro virtuální realitu. Facebook koupil firmu Ocelus, vyvíjející a vyrábějící brýle pro virtuální realitu, v roce 2014 a tehdy za ni zaplatil 2,3 miliardy dolarů. Navzdory připojení do rodiny světového technologického gigantu má zůstat firmě Beat Games samostatnost a má dál působit ze svého pražského studia.

 

Živé finance

Velmi živo bylo také ve finančním sektoru. ČSOB dokoupila 45 procent v Českomoravské stavební spořitelně, a stala se tak jejím jediným akcionářem. Německé Bausparkasse Schwäbisch Hall za podíl zaplatila 240 milionů eur, tedy více než šest miliard korun.

Stavební spořitelnu i s hypoteční bankou Wüstenrot koupila Moneta Money Bank: po schválení příslušnými úřady převezme českou část nadnárodní skupiny za 180,4 milionu eur, tedy zhruba 4,6 miliardy korun. Moneta podle svého vyjádření očekává, že získá navíc asi 350 tisíc klientů a zhruba padesát miliard na klientských vkladech.

Nemusí to přitom být poslední transakce ve finančním sektoru. Agentura Reuters na podzim napsala, že finanční skupina AXA zvažuje odprodej svých středoevropských aktivit, včetně těch českých. „Oblast financí je v poslední době docela v pohybu a ohlášené obchody nemusejí rozhodně být poslední,“ říká Štěpán Flieger z EY.

 

Miliardové záchrany

Rok 2019 přinesl úspěšné ukončení hned dvou záchranářských operací. Firmu Technistone, výrobce umělého kamene, zejména pak kuchyňských desek, srazily na kolena přepálené investice a příchod krize v roce 2009. Společnost tehdy patřila do skupiny Sindat podnikatele Bořivoje Frýberta; tehdejším obchodním ředitelem Technistone byl současný ministr průmyslu Karel Havlíček. Před úpadkem prodali firmu investorům ze společnosti M.L.Moran, kteří v ní provedli miliardovou reorganizaci. „Technistone je špičková firma a naše přepálení investic nás o ni připravilo. Na druhou stranu prodej byl v dané chvíli jediné rozumné řešení, i když to bylo pod cenou,“ uvedl k tomu loni ministr průmyslu Karel Havlíček. Investoři ze skupiny M.L.Moran Václav Novák a Zdeněk Šmejkal společně s šéfem firmy Radkem Průšou přivedli Technistone zpět k životu a k prosperitě. Po devíti letech se podařilo příběh úspěšně dokončit. V létě koupila Technistone americká společnost Wilsonart Engineered Surfaces. Podle časopisu Forbes zaplatili investoři za získání hradecké firmy 1,7 miliardy korun.

Podobný, jen o něco málo kratší, příběh má i MSV Metal Studénka (dříve Vagonka Studénka). Firmu vyrábějící díly pro kolejová vozidla koupili z insolvence investoři sdružení kolem Igora Faita v brněnské firmě JET Investment. Také oni dokázali přivést firmu opět k prosperitě, a nakonec ji v prosinci úspěšně prodali. Kupujícím byla skupina Moravia Steel, majitel Třineckých železáren, kterým místní neřeknou jinak než Werk. Součástí prodeje byla i podobně zaměřená polská dceřiná firma Kuźnia Ostrów Wielkopolski. Server Motejlekskocdopole.com odhadl celkovou hodnotu transakce na více než miliardu korun.

 

Plyn v pohybu

Velké peníze jsou – a ještě budou – ve hře na energetickém trhu. Konsorcium MIRA, vedené australskou investiční skupinou Macquarie, uplatnilo svou opci na nákup 50,04 procenta v distribuční firmě innogy Grid Holding (iGH), a stalo se tak stoprocentním majitelem. Pod iGH patří společnost GasNet, která zásobuje v Česku plynem 2,3 milionu míst a má celkovou délku distribučních sítí asi 65 tisíc kilometrů. Cena za dokoupený podíl představovala 1,8 miliardy eur, tedy více než 45 miliard korun. To znamená, že až do ohlášeného vstupu PPF do firmy CME šlo z hlediska objemu financí o největší obchod loňského roku.

MIRA působí na českém trhu už delší dobu, od roku 2010 vlastní České radiokomunikace. Hospodářské noviny loni uváděly, že MIRA chce radiokomunikace prodat, a předpokládaly, že mezi zájemci by mohla být PPF. Od roku 2013 operuje konsorcium MIRA i v plynové distribuci a před třemi lety vstoupilo i do jedné části Křetínského holdingu, když koupilo 31 procent v EP Infrastructure.

Velké obchody v energetice budou pokračovat i letos. Na prodej totiž bude i obchodní část innogy Česká republika. Je to součást velké transakce mezi energetickými koncerny E.ON a RWE, kdy innogy přejde pod křídla E.ON. Tu definitivně posvětily v září orgány Evropské komise, jako podmínku ovšem stanovily, že se nový majitel musí zbavit aktivit innogy v Česku a dalších zemích. V příštím roce tak bude česká innogy na prodej. Mezi zájemci by se mohly objevit velké tuzemské skupiny jako Komárkova KKCG, Sev.en Energy Pavla Tykače, slovenská SPP či už zmiňované konsorcium MIRA, objeví se určitě i další zájemci.

 

Nápojové rošády

V pohybu je i trh nealkoholických nápojů. Současné majetkové přesuny odstartoval majitel Karlovarských minerálních vod Alessandro Pasquale, když v roce 2018 po ročním vyjednávání odkoupil pobočky nadnárodního koncernu PepsiCo v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Konkurence na trhu slazených limonád a ochucených vod velmi zbystřila, děsila ji zejména vyjednávací síla, kterou tak KMV mají v jednáních o distribuci. KMV zároveň dostaly jako podmínku ke schválení převzetí, že musí prodat některé značky vod a ochucených čajů. Vody a čaje Toma tak od ní odkoupila Coca-Cola. A na konci loňského roku na obchodní tahy největších soupeřů reagoval i Jannis Samaras se svou Kofolou. Koupil minerálky Karlovarská Korunní a Ondrášovka.

 

Skloubení kultur

Zkušení odborníci v oblasti fúzí a akvizic poukazují i na další zajímavé obchody minulého roku. „Pro mne byl zajímavou transakcí prodej divize fasádních systémů Skansky do rukou Fenestry Wieden, kterou nedlouho před touto akvizicí získal Arx Equity Partners. Nejen tím, že jsme pracovali pro Skansku, ale i tím, že se novému majiteli podařilo spojením obou firem vybudovat významného hráče v tomto oboru. A podle mých informací se jim povedlo dobře skloubit rozdílné kultury obou firem – rodinnou Fenestry a korporátní Skansky, což nikdy nebývá snadné,“ říká Igor Mesenský, partner KPMG v oblasti transakčního poradenství.

„Vedle prodeje společnosti Technistone, což byl skutečně zajímavý případ záchrany firmy, stojí za pozornost také prodej firmy Walmark, jež vyrábí potravinové doplňky. Majitelé z fondu Mid Europa Partners prodávali strategickému investorovi, v Německu sídlící skupině Stada,“ upozorňuje na další zajímavý případ Štěpán Flieger z EY. Obchod byl oznámen počátkem listopadu a měl by být vypořádán během prvního čtvrtletí letošního roku.

 

Reality pro Korejce

Největším nemovitostním obchodem loňského roku byl prodej kancelářského komplexu Waltrovka v pražských Jinonicích, který vyrostl na pozemcích bývalé továrny na letecké motory Walter Motors. Prodávajícím byla Penta, kupujícími jsou jihokorejští investoři Hanwha Investment & Securities. S odhadovanou cenou mezi 250 až 260 miliony eur (až 6,5 miliardy korun) jde o největší transakci v žebříčku loňských realitních obchodů. Komplex šesti kancelářských budov s celkovou pronajímatelnou plochou okolo osmdesáti tisíc metrů vznikl během let 2015 až 2018. „Jedná se o jedno z největších aktiv zakoupené Korejci na trhu střední a východní Evropy. Tato transakce velmi podpořila důvěru v nemovitostní trh v České republice,“ říká Chris Sheils, vedoucí investičního oddělení poradenské společnosti CBRE.

Loňský rok byl obecně ve znamení nástupu investorů z Jižní Koreje. V pětici největších obchodů jsou zastoupeni hned čtyřikrát. Zatím investují především do kancelářských budov; z toho se ovšem vymyká nákup logistického areálu, ve kterém v Dobrovízi působí internetový obchodník Amazon. Nástup Korejců probíhá ve všech středoevropských metropolích. Jihokorejci jsou nyní díky výhodným směnným kurzům a nízkým úrokovým sazbám od korejských bank schopni cenově přebíjet domácí i jiné zahraniční investory.

Největší investicí domácího kupce bylo převzetí hotelu Intercontinental společností R2G. Ta spravuje prostředky bývalého spolumajitele gumáren Oldřicha Šlemra a zakladatelů softwarové společnosti Avast Pavla Baudiše

a Eduarda Kučery. Tato transakce odstartovala již v roce 2018. Loni investoři ukázali své plány, jak by chtěli přeměnit okolí hotelu stojícího na jednom z nejlepších míst na Starém Městě.

Počet transakcí s hotely přitom loni vzrostl a lidé z realitní branže očekávají, že tento trend bude pokračovat také letos. Stojí za tím pokračující boom turistického ruchu a sílící příliv turistů do Prahy. Francouzská společnost

Covivio získala v Praze pětihvězdičkový Carlo IV, a to jako součást balíku osmi hotelů v různých evropských státech. Nového majitele mají rovněž hotely Panorama Hotel Prague v Praze na Pankráci nebo „růžový dort“, hotel Don Giovanni na Žižkově.

Realitní perličkou je zahájení výstavby pětihvězdičkového hotelu Hard Rock vedle stadionu Sparty na Letné. Projekt byl součástí fotbalového klubu, loni však majetkově přešel přímo na Daniela Křetínského a jeho EP Real Estate. Znalec ocenil projekt s pozemkem bývalého tréninkového hřiště, na němž hotel vedle stadionu vyroste, na téměř tři čtvrtě miliardy korun. Minimálně tato částka loni jednorázově vylepšila rozpočet fotbalového klubu.

 

Výhled roku 2020

Celkově lze rok 2019 označit za skutečně bohatý na velké a zajímavé obchody s českou účastí, ať už na straně prodávajícího, kupujícího, či na obou. Letošní rok by přitom nemusel být na zajímavé transakce o mnoho chudší.

O jeden velký obchod roku 2020 je postaráno v podstatě předem, a sice o již zmíněný prodej innogy novému majiteli. Dají se však určitě očekávat i další významné transakce, byť možná menší z hlediska objemu financí.

„Obchody bude ovlivňovat makroekonomická situace, kde zatím navzdory prognózám nedochází ke zásadnějšímu globálnímu ochlazení ekonomiky. Roli bude hrát i pokračující generační výměna na straně prodávajících a dostatek prostředků na straně kupujících, podpořený aktuálním trendem zakládání takzvaných family officů,“ říká právník Jaroslav Havel z kanceláře Havel & Partners.

„Důležité zůstanou stejné faktory, které stály za silným rokem 2019, tedy nízké úrokové sazby, dostatek likvidity na trhu a pozitivní očekávání ohledně ekonomického vývoje,“ předpovídá Igor Mesenský z KPMG.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama