Štěkal jsem, že školy nejsou ohniskem nákazy

Co je pro vás největším přínosem pandemie pro české školství? A co bylo naopak největším minusem?

Plus spočíval v obrovském skoku, který chtě nechtě museli udělat učitelé s digitálními technologiemi. Stejně důležité bylo to, že si rodiny zblízka sáhly na to, co se ve školách učí. Řekl bych, že rodiče viděli důležitost pedagogického poslání, ale i to, že by si obsah výuky zasloužil modernizaci.

Pojďme k těm minusům. Patří k nim, že jsme měli nejdéle zavřené školy v Evropě, děti přišly o své sociální kontakty, kroužky, spolužáky…

Zkusím se přidržet jen u té školské části. V plné nahotě se ukázal nerovný přístup ke vzdělání a různá kvalita škol. Distanční výuka plně odhalila problémy, které musíme řešit. A s tím, že české školy byly vůbec nejdéle zavřené, ministr školství nemůže být spokojen. Náklady na brždění pandemie neslo ve značné míře právě školství a to beru jako jednoznačné negativum.

Celý rozhovor ze série Reportér Radiopodcast si můžete poslechnout zde.

Neměl jste si ale právě vy na vládě „vyštěkat“, aby děti mohly jít zpátky do škol dřív?

Vláda rozhoduje ve sboru a opravdu jsem vedl dost ostrých sporů o to, kdy se má co otevírat. Domnívám se, že jsem měl svá stanoviska vždy podpořena důkladnými argumenty a daty. Ovšem o tom, co se kdy otevře nebo ne, nakonec rozhoduje ministr zdravotnictví, bez ohledu na to, který to zrovna je.

A že jich bylo…

Pamatuji si na spor, který jsme vedli loni na podzim, když byl ministrem Roman Prymula. Šlo o to, zda jsou školy původcem šíření pandemie. Na konkrétních datech se pak ukázalo, že se to dost liší. Na středních školách byla incidence výrazně vyšší než v mateřských a základních. Paušální odsudek, že jsou školy semeništěm nákazy, byl mylný. Musím říct, že ze zpětného pohledu bych byl raději, kdyby některá opatření vypadala jinak.

Budou nějaká hygienická opatření ve školách už natrvalo?