5G a tři ženy v ráji

Report

Představte si, že média začnou chrlit zprávy o místě, kde žijete. A že z nich vycházíte jako zabednění magoři, kteří se bojí, že jim sluneční paprsky uškvaří mozek. Něco podobného se přihodilo lidem z Jesenicka, odlehlého regionu za mnoha kopci u hranic s Polskem. Na výzvu místní ženy, která s tímto obrazem nesouhlasí, jsme se do kraje vydali. A našli zde unikátní symbiózu dezinformací, obav z technologií – a taky kouzelného místa a svérázných lidí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Nikde v Česku nevzbudilo experimentální zavádění 5G sítě takový rozruch jako na Jesenicku. V jednu chvíli se tu střídali novináři zdaleka a předháněli se, kdo přinese nejbláznivější hlas rozhněvaného domorodce. A protože o zaryté odpůrce šíření zatím nejpokročilejší generace mobilní sítě není v severovýchodním výběžku republiky nouze, mohl zbytek země snadno získat dojem, že Jeseničáci jsou zaostalí tmáři, kteří podlehnou kdejaké spiklenecké teorii.

Ve stráni nad městem Jeseník žije mladá žena, kterou trápilo, že na její rodný kraj dopadá tak nepříznivé světlo. A protože ráda čte magazín Reportér, napsala do redakce: „Chci ukázat, že nejsme sociálně vyloučená oblast či zastrčené a bohem zapomenuté místo, jak se o nás pořád dokola mluví. Nabízím vám proto seznámení se třemi ženami, jejichž povídání může přinést obrázek regionu, do kterého je to sice vždy daleko a v němž někteří místní neustále pláčou nad tvrdým životem, ale vzrůstající počet aktivních lidí tento kraj velice výrazně proměňuje.“ 

Takovou nabídku je těžké odmítnout, zvlášť v případě člověka, který v Jeseníku nikdy předtím nebyl. Sedl jsem tedy na vlak, přičemž poslední hodinu jízdy jsem stál u otevřeného okna s výrazem šťastného idiota, okouzleného nádherou zdejší krajiny – skalnatými průsmyky, horskými hřebeny, rozkvetlými loukami a divokými potoky. Na nádraží v Jeseníku jsem nicméně vystoupil s předsevzetím, že se nenechám omámit oněmi třemi „gráciemi“ a vyhledám i jiné hlasy.

 

 

Zbytečně to nepřehánět

Ještě ten den šlapu na Křížový vrch a tam znovu fascinovaně zírám kolem sebe. Marně se snažím vybavit si jiné tak malebně usazené české město podobné velikosti. Jeseník má jedenáct tisíc obyvatel a kolem dokola jej obepínají hory. Lesy a louky začínají za posledními vilami či paneláky. Údolím se vine železniční trať. Z protější stráně vykukuje secesní Lázeňský dům Priessnitz.

Sestupuju pěšinou, lemovanou upomínkami na někdejší křížovou cestu, kterou za totality nahradila sáňkářská dráha. Podél leží hromady pokácených kmenů, na jedné z nich sedí dvojice teenagerů. Pozdravím a zkouším zavést řeč na 5G. „Má to být třikrát silnější než 4G. Takže nám to bude zase o něco víc škodit,“ říká osmnáctiletý Filip, který donedávna studoval programování na Střední škole informatiky a ekonomie v Pardubicích. „Nechtělo se mi strávit život u počítače, tak jsem přešel do Šumperku na elektroniku. Radši budu montovat antény na střechách,“ objasňuje změnu oboru.

Myslel jsem si, že odpůrci zavádění 5G sítí se rekrutují z frustrovaných seniorů, mrmlajících proti každé novotě. Byl jsem připraven, že narazím na ezoterické lesany promlouvající o vlnách negativní energie poškozujících karmu. Případně že potkám podivíny věřící na konspirační teorie typu placatá země. Ale že se bude výkonnější mobilní sítí cítit ohrožen technologicky orientovaný středoškolák, mě ani ve snu nenapadlo. Filip dodává: „Současná síť LTE je dost silná na to, abych si cokoliv stáhnul. Tohle nás bude svádět akorát k tomu, abychom to využívali ještě víc než doteď.“

V podobném duchu mluví Filipova kamarádka Michaela Kozelská: „Zatím nikdo nemůže napevno říci, že to nemá vedlejší účinky. A taky si dneska nevážíme sociálního kontaktu. Můj jedenáctiletý bratranec trčí pořád doma, paří hry a myslí si, jaká je to výhra. Přitom mu utíkají vzpomínky, protože si žádné ani nevytvoří.“ Filip poznamenává: „Jako je dobrý, že nemusím jít dva kilometry, abych na někoho zazvonil, jestli půjde ven. Ale nemusím u toho sedět nonstop. Fakt nevíme, co to s námi do budoucna udělá. Už teď se doporučuje nemít třeba postel v blízkosti routerů.“

Kdyby v Jeseníku zítra proběhlo referendum, hlasovali by oba proti zavedení 5G sítě. „Čím víc půjdou technologie dopředu, tím dřív se v těch vlnách zasekneme a uvězní nás to,“ říká Mi-
chaela a pokračuje: „Internet nás sbližuje s těmi, které máme daleko, ale odpojuje nás od těch, které máme vedle sebe. Vidím to u nás doma. I proto si myslím, že bychom to už neměli zbytečně přehánět.“ 

 

Úžasný vzduch od Baltu

Procházím anglickým parkem s prameny a sousošími, na který navazuje čtvrť pro někdejší honoraci, kdysi nazývaná West-End. Honosné budovy s věžičkami a rozlehlými zahradami sloužily po odsunu Němců a znárodnění jako ordinace či školky, dnes jsou z mnohých luxusní rezidence a wellness hotely.

Z blízkého okolí zní hudba, jejíž rytmy působí balkánsky, možná středomořsky. Brzy spatřím svátečně oblečenou skupinu shromážděnou kolem kamenného kvádru, jehož obvod lemuje antický ornament a na horní straně je nápis „70 let od příchodu Řeků na Jesenicko“. Dávám se do řeči s mužem, který má na sobě triko s řeckou vlajkou. „Ne ne, já nejsem Řek,“ směje se. „Přistěhoval jsem se sem před dvěma roky z Ostravy. Kamarádi se mi pošklebují, že jsem se tady zahrabal, ale já jsem šťastný. Za domem mám louku s ovcemi, je tu božský klid, mám skvělé sousedy, nic mi nechybí.“

Hlavní aktéři dnešní slávy se mezitím přesouvají do hostince. Je tu i spousta dětí a kdosi mě seznamuje s mužem, který prý dokáže nejlíp odvyprávět příběh jesenických Řeků. „Apostolos Joa-nidis,“ představuje se mi, ale vzápětí se omlouvá a mizí v davu. Za chvíli si bere kytaru a začíná hrát. 

Zábava, jejíž ráz určuje pivo Holba z nedalekých Hanušovic a tříčlenná řecká kapela, trvá dlouho do noci. V jednu chvíli se dávám do řeči s mužem, kterého mi Apostolos stihl doporučit jako znalce místní historie. „Za Němců tady byla spousta tkalcoven, pěstoval se tu len. Po válce tohle zaniklo a z Jesenicka se stala oblast určená pro evakuaci obyvatel z Ostravska v případě třetí světové války, protože tu nezůstalo nic strategicky důležitého,“ vypráví a dodává: „A všiml jste si, jaký tu máme úžasný vzduch? Většinou totiž fouká od Baltu a horské lesy ho ještě vyčistí.“

 

Už se odtud nehnu

Zvláštní kraj, říkám si, když další den stoupám k rodnému domu Vincenze Priessnitze, který založil zdejší tradici léčby čerstvým vzduchem a pramenitou vodou a jehož odkaz je i mezi místními lidmi dodnes velmi živý. Čeká mě tu setkání s první z žen, jejichž příběhy mají ukázat, že na Jesenicku nežijí jen zaostalí lidé, kteří nemají páru o současném světě.

Minu ceduli s nápisem „Vášnivé cukrářky 10 metrů“ a vcházím na útulnou terasu. „Můžeme vám nabídnout espresso tonic? Tonik máme opravdu skvělý, macerujeme v něm růžové plátky.“ Aktuální hit – kávu s tonikem – podávají i tady uprostřed Jeseníků. A ani obsluha kavárny Vinckovo kafe by se neztratila v žádné z noblesních pražských čtvrtí. 

Kavárnu, které tady nikdo neřekne jinak než Vinckovo, vedou Eliška a Martin Manů, prostor mají pronajatý od města. „Je to manželův splněný sen, já jsem jeho podpora. A starám se o naše domácí apartmány pro turisty, které provoz kavárny dlouho dotovaly,“ říká Eliška – matka tří dětí ve věku od tří do sedmnácti let a absolventka dvou vysokých škol.

Vyrůstala ve středočeské vesnici Úročnice. „Měli jsme tam políčka, zažila jsem ještě snopy a mlátičku. Místo ve školce jsem trávila čas s babičkou. Tehdy se chodilo do důchodu dřív, takže byla ještě hodně vitální – pořád něco okopávala, vedla mě ke sbírání bylin, vyprávěla mi. Dokázala mi tak předat spoustu věcí, které mě od té doby provázejí.“

Po maturitě na benešovském gymnáziu se Eliščin život přesunul o tři sta kilometrů na severovýchod. „Dala jsem se do kupy s partou lidí, kteří chtěli žít soběstačně, byli jsme taková hippie komunita. Dovedlo nás to až do Jeseníků, protože tady byly nejlevnější nemovitosti. Moc nám to ale nefungovalo, brzy jsme narazili na realitu.“ 

Eliška si našla práci v chatě na Šeráku jako pomocná síla do kuchyně. „Tam mi došlo, že jestli se neseberu a neudělám zásadní změnu, můžu dopadnout špatně.“ Přihlásila se na vysokou školu, nakonec vystudovala dva obory: ochranu životního prostředí v Ústí nad Labem, ke které přidala rozvoj venkova na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole.

V té době už Eliška měla dvě malé děti. Jejich otec byl dobrodruh, mizel na Novém Zélandu, nakonec se tam i přestěhoval. Čerstvá inženýrka si musela poměrně rychle najít vlastní obživu. Stala se zahraniční nákupčí zemědělsko-potravinářské firmy Pro-Bio ze Starého Města pod Sněžníkem. A objevila v sobě obchodního ducha.

V podkroví svého domku v Lázních Lipová začala rovněž provozovat ubytování pro turisty. Jedním z tehdejších nocležníků byl Martin Manů, kterého si zanedlouho vzala, dnes spolu mají tříletého syna. „Muž pochází z Mariánských Lázní, několik let žil v Praze. Takže zdejší odlehlostí trochu trpí, ale já už se odtud nehnu, jsem tu zakořeněná.“

A co si Eliška myslí o 5G sítích, respektive o odporu části obyvatel Jesenicka k jejich zavádění? „Pro mě je to tak složitá problematika, že jsem si ji nechala naservírovat od svého muže. Pročetl všechny dostupné odkazy, prostudoval si vědecké práce, projížděl i diskuse na sítích, aby lépe pochopil odpůrce, kteří se tu začali rojit.“

Mají manželé Manů mezi přáteli někoho, kdo si myslí, že 5G sítě škodí zdraví? „Nějaké obavy jsme v nejbližším okolí zaznamenali, ale vždy je to postavené na pocitech a proti tomu se nedá moc argumentovat. Tak se o tom radši nebavíme,“ říká Eliška a Martin dodává: „Podle mě se tím chce především zviditelnit zdejší politická opozice.“

Elišku Manů mrzí, že boj proti 5G vrhá špatné světlo na současné vedení města. „Jsou otevření, chodí mezi lidi, fakt se snaží. A teď to schytávají i od těch, kteří je volili. Přitom je skvělé, že Jeseník může být jednou v něčem napřed. Každý takový počin má potenciál přitáhnout sem lidi, kteří můžou pracovat na dálku, a dopřát si tu život snů.“

 

Píšete podle zadání

Před setkáním s další ženou kontroluju, jestli mi v e-mailu nepřistála zpráva od Miroslava Chovance – vydavatele a šéfredaktora Jesenického týdeníku, na jehož stránkách dostávají kritici města a 5G sítí velký prostor. Požádal jsem tohoto bývalého zastupitele a radního o osobní setkání s pětidenním předstihem, abych předešel výtce, že jej novináři přepadají na ulici, jak se to stalo v předchozích případech. 

„Máme redakční přestávku. Navíc náš list o 5G nepíše, pouze upozornil na demokratický deficit při rozhodování o 5G v Jeseníku,“ odepsal mi pan Chovanec, do jehož kanceláře lidé přicházejí podepisovat protestní petici. Ve věci našeho případného setkání dodal: „Jak o nás psali ‚investigativní‘ novináři, si můžete najít na webu. V podstatě nikdo naše vyjádření nepotřeboval. Napsali jen to, co měli v zadání.“

Nevzdávám se a znovu navrhuji schůzku. O hodinu později mi píše Martin Novotný, předseda spolku Life Resonance, který se na webu
EMFSmog- označuje za „biohackera“ a „zdravotního detektiva“: „Omlouvám se, že vstupuji do komunikace, ale za poslední měsíce nevyšel jediný článek, který by nebyl zaujatý. V některých případech nám byl dán prostor, žádná z validních argumentací nebyla použita.“

Na závěr pan Novotný uvádí: „Tak se prosím nedivte reakci pana Chovance. Všichni máme stejnou zkušenost s dehonestací a vykreslováním odpůrců dalšího rozšiřování elektromagnetického záření jako šarlatánů, nových Koniášů a někoho, kdo nás chce vrátit na stromy. Sám bohatě využívám chytrá zařízení, jen volím taková, která nemusí být k Bluetooth či wifi připojena trvale či mají vlastní paměť.“

 

I pocity jsou důležité

Ještě na gymnáziu si Silvie Svatá myslela, že Jesenicko nikdy neopustí. Nakonec se rozhodla vystudovat speciální pedagogiku v kombinaci s biologií – až v Brně. „Pamatuju si, jak mě hned první den ve městě rozbolela hlava z toho hluku a neklidu.“ Úroveň školy si pochvaluje, ale jedna věc jí prý nešla do hlavy: „Když jsme chodili na praxi, vždycky mi táhlo hlavou, že těm děckám by víc než všechno to moderní vybavení pomohlo být venku v přírodě.“ 

Po návratu do rodného kraje pracovala dva roky ve zvláštní škole. Pak se seznámila s mužem, jehož příjmení nyní nese – Leopoldem Svatým. Školství opustila, začala si společně s manželem vydělávat v nedaleké lyžařské škole. „Dost mi to otevřelo oči, co se týče živobytí. Došlo mi, že tady potřebujeme turisty a že se musíme ohánět, aby se jim tu líbilo a vraceli se. Že nejde, abychom žili jako v pralese, kde kromě přírody není skoro nic. Přestala jsem být tolik naježená proti moderním vymoženostem, pochopila jsem, že ty věci musejí být v rovnováze.“

Velkou vášní otce jejich dvou dětí Leo-polda Svatého je konopí. Vyrábí z něho masti, oleje, mýdla či přísady do koupele, které prodává pod značkou Svatý Sedláček. „Můj brácha, který podniká s námi, se jmenuje Sedláček, takže je to i moje dívčí jméno,“ objasňuje Silvie, jejíž manžel se potýká s úředními nařízeními a kriminalizací konopí, takže občas zavede řeč na možnost odstěhovat se například do Holandska, kde jsou poměry v tomto směru liberálnější. „Ráda si tam zajedu na dovolenou, máme tam kamarády, ale natrvalo bych už odtud nešla,“ říká Silvie. 

Jesenicko se s odchodem Němců po roce 1945 téměř vylidnilo, přicházeli sem noví dosídlenci. Například obě Silviiny babičky pocházejí ze Slovenska, jeden dědeček je z Valašska, druhý z Vysočiny. „Neměli k tomu tady vztah, zpřetrhaly se jejich rodinné vazby. Moji rodiče to měli tak napůl, ale až naše generace je první, která se tady cítí se vším všudy doma – mám tady i prarodiče, sestřenice, tety… A naše děti už vůbec nenapadne, že by sem nepatřily. Myslím, že i díky tomu se tady bude všechno dál zlepšovat a celý kraj půjde nahoru,“ věří Silvie.

Čtyřčlenná rodina Svatých bydlí v chalupě po Silviiných prarodičích v České Vsi, celou jednu místnost zabírají regály s krabicemi zboží. Na Leo-poldovi je vidět, že by raději dělal konopnou osvětu či nám vyprávěl, jaké skvělé účinky mají další rostliny, které rostou na zdejších loukách, než se bavil o 5G sítích. 

„Jo, my doma se Silvou často hledáme 5G body,“ snaží se debatu nejprve odlehčit, pak pokračuje už vážněji: „Vysokofrekvenční vlnění narušuje naše bioenergetické pole, takže je to jedna ze spousty dalších věcí, které nás odřezávají od přírody.“

Silvie je k nové technologii smířlivější, považuje však zavádění 5G sítí za velkou zkoušku pro vládnoucí koalici města Jeseník. „Začalo to nevinně, na radnici byli stoprocentně přesvědčení, že je to užitečné. A vůbec je nenapadlo, že se někdo postaví proti. Teď jsou tím zaskočeni, a musím říct, že na můj vkus by mohli reagovat pružněji.“ Naději vidí Silvie v tom, že se v Jeseníku skoro všichni znají a dokážou si věci vyříkat osobně. „Vygradovalo to hlavně na internetu, ale když se potkáme na ulici, naštěstí se většinou ukáže, že to není tak horké.“

Za pohromu považuje Silvie Svatá jednání zmíněného vydavatele Jesenického týdeníku. „Píše tam sloupek, říkáme tomu Chovancova žluč. Jde po krku radnici a rozeštvává lidi. Dává hlas nespokojencům v kauzách, ve kterých se neorientuje, nikoho jiného se nezeptá.“ Obavy z 5G sítě nicméně Silvie nepodceňuje: „Svádět všechno na pana Chovance by nebylo fér. Někteří lidé jsou na podobné věci citliví a mělo by se to zohlednit. I pocity jsou důležité.“

 

Zvýšit konkurenceschopnost

Před schůzkou s třetí milovnicí zdejšího kraje mířím na náměstí, kde úřaduje místostarosta Tomáš Vlazlo. „Chápu, že zavádění 5G sítě může v někom vyvolávat pocit nejistoty až ohrožení. Nepovažuji takové lidi za blázny a jsem připraven s nimi mluvit. Ztrácím trpělivost jedině ve chvíli, kdy tvrdí něco, co odporuje fyzikálním zákonům,“ říká muž, který se zasloužil o to, že Jeseník byl vybrán jako jedno z pěti českých měst, v nichž začne testovací provoz 5G sítě. Konkrétně se tak stane ve dvou učebnách středních škol, ve firmě na výrobu bateriových úložišť a v místní nemocnici. 

Radnice letos uspořádala už dvě veřejná setkání, kterých se zúčastnili zástupci státních, vědeckých i zdravotních institucí. Na zastupitelstvu se rovněž projednával opoziční návrh na uspořádání referenda, který neprošel. Předloňské volby totiž vyhrálo uskupení Jeseník srdcem, které v zastupitelstvu obsadilo třináct židlí z pětadvaceti, má tedy nadpoloviční většinu. „Opravdu nepodceňuju obavy z nových technologií, já osobně se vážně zabývám především datovými riziky. To jsou relevantní úvahy, o kterých jde racionálně debatovat, jenomže vlastně vůbec nesouvisejí s 5G,“ říká Tomáš Vlazlo.

Jesenický podnikatel – do voleb obchodník s kávovary, majitel reklamní agentury či pořadatel kulturních akcí – se domnívá, že možnost využití 5G sítě zvýší zdejší konkurenceschopnost. „Žije tady spousta šikovných lidí, jejichž úspěch je podmíněný konektivitou. Dá se tu žít skvěle, ale aby odsud tolik neutíkali, potřebujeme něco navíc. A tím nemyslím jen možnost dělat byznys. Málo se ví, že pokročilé mobilní sítě lze využívat i například v pečujících oborech při komunikaci pacienta s ošetřovatelem nebo v ochraně životního prostředí – drony mohou monitorovat třeba vodní režim.“

 

Do Prahy a zase zpátky

Iniciátorka reportáže zmíněná v úvodu se jmenuje Veronika Alexová. Vyrůstala v Branné, což je vesnice vzdálená čtyři zastávky vlakem od Jeseníku. Kraj nejdříve na několik let opustila. Poprvé při ročním středoškolském pobytu v Německu, pak pokračovala pedagogickým oborem na pardubické univerzitě, nějaký čas učila angličtinu a němčinu na jazykových školách.

„Původně jsem chtěla studovat ještě zahradní architekturu, ale brzy mě pohltil svět práce,“ vypráví. Přestěhovala se do Prahy, kde začínala jako prodejní asistentka v obchodu s luxusní módou. „Odmalička mě provázela motivace, že se chci znát se spoustou lidí a dotáhnout to vysoko,“ svěřuje se. Nastoupila do reklamní agentury, pracovala v marketingu časopiseckého vydavatelství i zahraniční televize. „Můj pracovní i osobní život se velice zrychloval. Až jsem zjistila, že to není cesta, která by mi byla vlastní. Poznala jsem, jak ten můj vysněný svět funguje, něco si odžila, ale pokračovat v tom jsem už nepotřebovala.“

Ještě v Praze otěhotněla. S přítelem si řekli, že dítě nechtějí vychovávat ve velkoměstě, koupili proto chalupu v Ratajích nad Sázavou. Narodila se jim dcera. „Když jsme začali řešit praktické věci, například školku, zjistili jsme, že nám to místo v tomhle směru není nakloněno.“ Mladá rodina se odstěhovala do Brna. „Strávili jsme tam dva příjemné roky, ale když jsme si chtěli pořídit vlastní bydlení bez extrémního zadlužení, trh nám to vysvětlil. Tak jsme se vrátili sem ke mně,“ přibližuje Veronika. Otec jejího dítěte pochází ze středních Čech. „Teď žije třetí rok v Jeseníku, i když už ne se mnou,“ poznamenává.

S matkou šestileté dcery jsme se sešli ve dřevostavbě na polosamotě stranou od lázeňské zóny. Dům v prudké stráni postavil její nový partner, který zrovna na terase odpeckovává třešně a chystá se do práce – je zaměstnaný jako hajný v jednom ze zdejších polesí. Veronika ukazuje svoji pýchu, rozlehlou permakulturní zahradu navazující na sad, jezírko a kurník se slepicemi. Pochvaluje si, že tady může víc pracovat rukama a ve zbytku času se věnovat své profesi. „Zastupuju několik firem, většinou pražských, kterým domlouvám prostor v médiích. Takovou práci naštěstí můžu dělat odkudkoliv,“ vysvětluje.

Veroničina práce vyžaduje kvalitní mobilní signál. Jaký má názor na zavádění 5G sítí? „Přijde mi to jako umělé vytváření poptávky. Nainvestuje se do toho spousta peněz a vytvoří se prostor, který je třeba vyplnit, aby se všechno zaplatilo. A ruku v ruce s tím přijde vysvětlování, že když toho využijeme, budeme se mít líp. To se mi nelíbí.“ A co si myslí o postoji radnice, která novou technologii považuje za pomocníka, jak zabránit odlivu mladých lidí a přilákat nové? „Nad tím jsem hodně přemýšlela. Obávám se ale, že člověk, který slyší na takovou pobídku, nebude cítit sílu zdejšího prostředí a nezůstane zde.“

Z verandy, kde sedíme, je dechberoucí výhled na okolní kopce. Přesto, zažila někdy Veronika slabou chvilku a chtěla odtud utéct? „Nezažila. Všechno do sebe zapadlo jako dílky puzzle. Je pravda, že když jedu do Prahy na schůzku, velice se těším a naplánuju si tam bohatý program. Po návratu se z toho ale týden vzpamatovávám a jsem šťastná, že můžu žít tady.“ 

 

Proč tenhle kraj miluju

Zbývá vyhledat muže jménem Apostolos Joanidis, se kterým jsem se seznámil první večer. Potkáváme se v restauraci Yesenka, kam přijel na motorce. 

Jeho tatínek přišel do Československa jako desetiletý v roce 1949 spolu s dalšími čtyřmi tisícovkami dětí, které rodiče chtěli v době řecké občanské války tímto způsobem zabezpečit. Vyrůstal na Rejvízu, což je vesnice směrem na Zlaté Hory, kde jeho otec pracoval jako lesník. On sám vystudoval varhanářskou střední školu v Krnově, nicméně stavbě varhan se po maturitě už nevěnoval. Zlákalo ho studium na Filozofické fakultě v Opavě a v Brně, několik let žil v Praze. „Pak jsem se po zralé úvaze vrátil sem do hor a už tu hodlám setrvat. Na světě neexistuje moc lepších prostředí pro život homo sapiens, než je mírné klima České republiky. Okres Jeseník je na tom ještě líp, a to jsem toho procestoval hodně.“

Apostolos připomíná, že ještě před pár lety tady bylo leccos jinak: „Nezaměstnanost kolem osmnácti procent, přetahovali jsme se s Mostem o první místo. Začalo se to měnit někdy okolo roku 2012. Ze zbytků průmyslu, schopnějších lidí, kteří odtud neutekli, a rostoucích služeb se začalo tvořit zajímavé prostředí. Kdo chce dnes pracovat, už dávno pracuje, a je i slušně ohodnocen,“ tvrdí muzikant, jenž hraje na bicí v pražské řecké formaci Akropolis; vystupuje také s Letní kapelou, kterou po rozpuštění skupiny Priessnitz založil zdejší rodák Jaromír Švejdík – mimo jiné spoluautor komiksu Alois Nebel. Kromě hudby jej živí produkční agentura, věnuje se také velkoformátovým tiskům a propagačním kampaním.

Je čas zeptat se naposled na 5G sítě. „Je to souboj o pojetí informační společnosti: kde čerpáme informace, jaká je jejich relevance a důvěryhodnost, jak s nimi dál pracujeme. A tady se ukazuje, jak vysoce infekční je strach.“ Také Apostolos zmiňuje roli šéfredaktora Chovance: „Bohužel to nejvíc rozjíždí chlap, který má jediné tištěné noviny v okrese. Myslím, že on sám těm nesmyslům nevěří, ale vždycky vyhmátne, čím lidi vystrašit. Kdysi šel po cikánech, pak to byli uprchlíci, neziskovky, teď si našel tohle. Spojil se s lidmi, kteří vybírají z temných hlubin internetu ty největší hoaxy a řeší na svých anonymních profilech spiklenecké teo-rie – antiočkovací, chemtrailové, židovské, iluminátské.“

Namítám, že jednu z facebookových skupin, kde se takové šílenosti šíří, založila mladá žena z okruhu voličů Jeseník srdcem. „Trochu se známe, není to žádná pomotaná espédačka, navíc sama žije obklopená nejpokročilejšími technologiemi. Myslím, že její motivace jsou veskrze pozitivní, ale chytila se špatné party,“ říká Apostolos, který se snaží na sítích vyvracet největší bludy typu, že 5G sítě šíří koronavirus. „Někdy je to vážně peklo. Chápu, že většina lidí nemá čas se tím zabývat a podrobně řešit charakter neionizujícího záření. Jenomže když si přečtou stokrát, že jim 5G uvaří mozek nebo sníží imunitu, časem tomu podlehnou. Proto tam občas hodím odkaz na jiný zdroj, aby se to trochu vybalancovalo.“

To už ale Apostolos volá vrchního, bere do ruky helmu a říká: „Dost bylo 5G, pojeďte za mnou, ukážu vám Rejvíz. Tam pochopíte, proč tenhle kraj miluju.“

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama