Jak jsme připraveni na klimatickou změnu?

Report

Klimatickou změnu už bere vážně skoro celý svět, pochybovačů ubývá. Lidstvo se zdá být také čím dál nakloněnější k přijetí změn, které by mohly přispět ke zlepšení situace. Výzkum společnosti Veolia zároveň zjistil, že Češi jsou v této ochotě přece jen o něco rezervovanější.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Pouhých devět procent lidí na světě si myslí, že není důvod mít obavy ze stavu životního prostředí. Naopak 89 procent obyvatel zeměkoule je jím zneklidněno a přesvědčeno, že skutečně dochází ke změnám klimatu, přičemž 60 procent vyjadřuje ochotu přizpůsobit se některým navrhovaným změnám.

Uvedená čísla vyplývají z průzkumu, který nese název Ekologická transformace: Jsme připraveni? Připravila jej vodárenská společnost Veolia ve spolupráci s agenturou Elabe a proběhl v srpnu a září letošního roku. Zapojilo se do něj pětadvacet zemí, při jejichž výběru byla brána v potaz velikost v poměru k tomu, jakou měrou se podílejí na skleníkových emisích. Konkrétně šlo o deset evropských států, šest amerických, čtyři východoasijské, tři africké, dvě blízkovýchodní a Austrálii.

Průzkum nashromáždil více než pětadvacet tisíc hlasů, z toho tisíc jich pochází v České republiky. Ústřední otázky zněly: Co považujete za největší hrozbu klimatické změny? Jak radikální by měla být žádoucí změna? Jaké pro ni existují překážky? Jsme připraveni nést její náklady? Jaké nástroje jsou nejvhodnější?

 

Češi víc v pohodě

Za největší hrozby související s klimatickou změnou považuje lidstvo extrémní teploty a nedostatek vody, dále degradaci biologické rozmanitosti, migrační pohyby související se suchem a majetkové škody způsobené živly. Odpovědi ukázaly, že tváří v tvář možným hrozbám jsou na tom podobně (a mají tedy společný zájem) jak země, pro něž je typická nízká výkonnost ekonomiky, tak rozvinuté země, které se dlouhou dobu cítily chráněné svým hospodářským rozvojem a kvalitní infrastrukturou.

„Ekologická úzkost“ či „klimatický žal“ jak zní označení pro stav znepokojení aktuálním stavem životního prostředí, podle průzkumu roste. Největší je v Indii (vyjádřilo ji 58 procent dotázaných), což vzhledem k hustotě obyvatel a četnosti přírodních pohrom není nepochopitelné. Světový průměr činí 30 procent a evropský 27 procent, přičemž nejnižší míru tísně ohledně stavu přírody ze všech pětadvaceti zemí zahrnutých v průzkumu vykazuje Česko: 20 procent, přičemž podobně to mají ještě Finové – vysvětlení této podobnosti průzkum nenabízí.

Kromě úzkosti se zkoumala i míra „ekologické a klimatické zranitelnosti“, kterou pociťuje 65 procent Čechů. I tím se ale lišíme nejen od zemí jižní Evropy (v Itálii a Španělsku má tyto obavy o 17, respektive 22 procent víc lidí), ale i od sousedního Polska (o 13 procent více). Plných 90 procent Čechů je přitom přesvědčeno, že rozvrat již probíhá (byť 16 procent zpochybňuje, že by byl způsobený člověkem). A jen 40 procent z nás je přesvědčeno, že „klimatická budoucnost je v našich rukou“.

 

Nechuť ke změnám

Udělat cokoliv na odvrácení zkázy bude levnější než nedělat nic. Na tom se shoduje drtivá většina dotázaných bez rozdílu národnosti, věku či vzdělání. V detailnějším pohledu se názory na klimatickou a ekologickou transformaci v jednotlivých zemích ovšem liší. Tak například 51 procent Francouzů dalo najevo ochotu používat recyklovanou vodu z čistíren odpadních vod, 68 procent by přijalo snížení maximální rychlosti na dálnicích ze 130 na 110 kilometrů v hodině, 70 procent souhlasí s tím, že by snížili spotřebu masa.

V Česku je to výrazně jinak. Průzkum ukázal, že pro 75 procent obyvatel je problém nějakým způsobem vůbec formulovat, co by se mělo v rámci ekologické transformace změnit, přičemž 33 procent si pod tímto pojmem nic nedokáže představit a 42 procent má sice určité představy, sami je ale považují za velmi mlhavé. Tak černé to s námi ale není, záchranu lidstva v zásadě nezavrhujeme. Naznačuje to další sada výsledků průzkumu, v níž drtivá většina souhlasí s následující formulací: „Uskuteční-li se přece jen nějaká verze transformace, bude se nám žít zdravěji, společnost bude solidárnější, a možná se nám bude i celkově dařit lépe.“

Nicméně i tak patří Češi mezi rekordmany. Máme nejmenší strach z budoucnosti a zároveň nejméně věříme, že můžeme něco změnit. A jak již bylo řečeno, máme též nejmenší představu, jak by případné změny mohly vypadat. Svou roli hraje i nechuť něco obětovat: 46 procent z nás se podle průzkumu obtížně smiřuje s tím, že bychom se museli vzdát některých zvyků. Konkrétní příklad: Zaplatit o něco více za čistší energii je ochotno 45 procent zpovídaných Čechů, zatímco evropský průměr je 55 procent a světový 61 procent.

 

Ještě je čas

Ve skepsi a nedůvěře nejsme úplně osamocení. Nejblíž nám jsou již zmínění Finové, obecně je pak evropská víra v budoucnost (s výjimkou jihu kontinentu) slabší než ve zbytku světa. I tak ale představujeme podivuhodný unikát. Ač máme nejmenší strach z budoucnosti, jen 38 procent Čechů je přesvědčených, že klimatická a ekologická budoucnost je stále v našich rukou – evropský průměr činí 47 procent a světový 60 procent. V neevropských zemích (s výjimkou Japonska) je většina lidí přesvědčena, že globální oteplování a znečištění lze omezit

Poněkud jinak, než naznačuje výzkum společnosti Veolia, se Česko chová v rámci svého evropského předsednictví. Ač na domácí půdě naše vláda zůstává spíše konzervativní vůči klimatickým politikám a transformaci energetiky a dopravy, Unie pod naším vedením míří k uhlíkové neutralitě. Během uplynulých šesti měsíců došlo například k zákazu prodeje spalovacích motorů po roce 2035, cíle ohledně obnovitelných zdrojů zdrojů v energetice byly navýšeny z 45 na 55 procent do roku 2030, zrychlilo povolování solárních a větrných elektráren.

 

Infografiku k tématu si můžete prohlédnout zde.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama