Odvážné české ragbistky nejlepším týmem světa!

Lidé

Aby mohly reprezentovat, přispívaly ze svého a pořádaly veřejnou sbírku. Poté, co se podařilo udržet národní tým pohromadě, neprohrály dva roky žádné utkání. Prestižní ragbyový server scrumqueens.com je teď vyhlásil nejlepším ženským týmem světa. Přečtěte si příběh bojovnic, které se nevzdávají.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Sedmnáctého listopadu roku 2018 slavily tisíce lidí na pražské Národní třídě už devětadvacáté výročí pádu komunismu. Tým mladých českých žen ten den slavil o nějakých devět set kilometrů dál, ve švýcarském městě Yverdon na břehu Neuchatelského jezera.

V nastaveném čase ragbyového zápasu mezi švýcarskou a českou reprezentací položila Lucie Oupicová rozhodující pětku a národní ženský tým patnáctkového ragby poprvé v historii porazil svého tradičního soupeře. Téměř přesně o čtyři měsíce později, v sobotu 16. března, vyhrály české ragbistky i domácí utkání s Finskem, a staly se tak vítězkami Evropského poháru, o který spolu tyto tři reprezentace soutěžily.

Pro dívky z ragbyové reprezentace to bylo skvělé zakončení sezony, ve které bojovaly nejen na hřišti, ale také na internetu nebo u stánků s párky a limonádou. Veškerou přípravu i náklady na zápasy si totiž musely zaplatit samy.

 

Budou hrát holky, přijď

Ragby je krásný, tvrdý a férový sport, jehož kořeny sahají do devatenáctého století na britské ostrovy, konkrétně do středoanglického města Rugby. Do Čech tuto hru přivezl Ondřej Sekora, autor slavného Ferdy Mravence, který zařídil první překlad pravidel z francouzštiny. Prvním klubem byla ve dvacátých letech Moravská Slavia Brno. Ženské ragby se v Čechách začalo hrát v letech osmdesátých: v Říčanech tehdy vznikly hned dva týmy, které hrály proti sobě, později se ale zase rozpadly. A tak se ženy a dívky začaly do ragby zapojovat až v relativně nedávné minulosti.

Jednou z nich byla i Hana Schlangerová. Na střední škole hrávala s kluky basketbal; když studovala Českou zemědělskou univerzitu, byla členkou jejího basketbalového týmu. K ragby se dostala přes mladšího bratra, který hrál od mládí a Hana ho občas vozila na tréninky. „Pak se ke mně dostala zpráva, že vzniká holčičí tým a že mám určitě přijít, protože už přece vím, o co jde. Tak jsem přišla,“ vypráví sympatická blondýna v jednom z brněnských parků, zatímco si na hřišti opodál hrají její dvě malé děti. Tým, který vznikl v roce 2003, se tehdy jmenoval Lizards, tedy Ještěrky, a spojoval hráčky z pražských klubů Sparta a Praga. Po čase se rozdělil a Hana se stala hráčkou Sparty. Vybrala si ji proto, že se tam trénovalo v pondělí a ve středu a tréninky basketu měla v úterý a ve čtvrtek. „Takhle jednoduchý důvod to byl,“ vzpomíná Hana Schlangerová.

„Na začátku jsme byly v reprezentaci všechny, protože tu byl jen ten jeden tým,“ usmívá se. Pak začalo hráček přibývat, vznikaly i další kluby. Pořád se však jednalo o kluby i reprezentaci v takzvaném sedmičkovém ragby.

Zde je namístě vysvětlit, že existuje více druhů ragby, těmi hlavními jsou dva. Velké klasické ragby se hraje v patnácti lidech na dva poločasy po čtyřiceti minutách. To je to ragby, jehož mistrovství světa trvá šest neděl a sledují ho stamiliony diváků. Pak je zde ještě takzvané ragby sedmičkové, které hraje sedm hráčů a poločasy trvají po sedmi minutách. To se od her v Rio de Janeiru v roce 2016 hraje i na olympiádě. Z logiky věci se v menším počtu lidí na hřišti uplatňují spíše atletické a běhavé typy, patnáctkové ragby dává šanci většímu okruhu hráčů, v roli takzvaných rojníků se skvěle uplatní i pořezové a siláci.

„Patnáctkové ragby jsem si poprvé zahrála v Německu, kde jsem byla nějakou dobu na studiích těsně po tom, co jsem začala vůbec ragby hrát,“ vzpomíná Hana Schlangerová, která se zúčastnila i prvního mezinárodního zápasu českých žen ve velkém ragby. Bylo to utkání s rakouskými hráčkami, ale jako oficiální reprezentační střetnutí ho neuznala ani česká, ani rakouská unie. Na první oficiální zápas v patnáctkovém ragby si musely české reprezentantky ještě dlouhé roky počkat.

Hana Schlangerová pokračovala ve své ragbyové kariéře, v letech 2009 a 2010 byla dokonce dvakrát vyhlášena ragbistkou roku. Už během hráčské kariéry se stala rovněž trenérkou mladých děvčat. A dnes je trenérkou již zmíněné reprezentace, která dobyla Evropský pohár.

 

Ptát se nebudeme

U vzniku této skutečné patnáctkové ženské ragbyové reprezentace stál muž, který je nadán organizačním talentem a zápalem pro podporu nových věcí. Martin Charvát, dlouholetý uznávaný odborník v české reklamě, hrával ragby nejprve v dětství za Spartu, později na studiích za vysokoškolský klub, jenž se dnes jmenuje ARC Iuridica a je dodnes Martinovým domovským klubem.

„Začalo mě zajímat ženské ragby, protože jsem viděl, že holky hrají, baví je to a měly takřka nulovou podporu. Bylo mi to sympatické, tak jsem jim začal pomáhat,“ říká Martin Charvát. Nejdříve chodil okukovat ženské turnaje, pomáhal s komunikací a zviditelňováním ženského ragby a – jak sám říká – „do všeho jim tak trochu kecal“.

Ženy mezitím začaly vedle sedmičkového ragby hrát i soutěž desetičlenných týmů, což je jakýsi mezistupeň mezi oběma nejrozšířenějšími druhy ragby, nicméně hraje se už také na dvakrát čtyřicet minut, byť s upravenými pravidly. „Šel jsem tedy za Hankou

Schlangerovou a říkal, že když už mají ,desítky‘, je to skoro jako ,patnáctky‘, a že by bylo dobré postavit velkou reprezentaci. Ona odpověděla, no jo, to nám ale nikdo nedovolí. Tak jsem navrhl, že se zkrátka nebudeme nikoho ptát,“ směje se Martin Charvát.

Aby bylo možné reprezentovat, je třeba mít soupeřky, s nimiž bude reprezentace hrát. Musely to navíc být soupeřky, za kterými by bylo možné nějak rozumně dojet a s nimiž by se dalo hrát jakž takž vyrovnaně. Ve většině okolních zemí hrají ženy jen sedmičkové ragby. „Německo patnáctkovou reprezentaci má, ale ta by pro první utkání byla zase až příliš dobrá a Němky by ty naše holky úplně zrušily,“ vzpomíná Martin Charvát. Nakonec při svém pátrání narazil na Švýcarky, které byly myšlenkou utkání s českým výběrem nadšené. „Řekly super, my přijedeme, kdy hrajeme? A já jsem odpověděl, že na jaře 2013. Načež jsem začal zjišťovat, zda budeme mít kde hrát, s jakými hráčkami, a zda nám to unie povolí. Trenéři ženských týmů řekli, že hráčky dohromady dáme, Tatra Smíchov nám půjčila zadarmo hřiště, unii jsem slíbil, že to nebude stát ani korunu, a dostali jsme oficiální svolení,“ líčí přípravy Charvát.

Jenže když už reprezentace vznikala, bylo důležité, aby nezůstalo u ojedinělého utkání. Proto Martin Charvát přesvědčil kolegy z reklamní agentury Konektor, že do hry věnují pohár (podobně jako kdysi lord Stanley věnoval dnes slavný pohár hokejistům), o nějž budou Švýcarky a Češky pravidelně hrát, jeden rok tady a další tam. Designéři ze studia Olgoj Chorchoj udělali asi 160 centimetrů vysokou trofej, na kterou lze umisťovat jméno vítězek (podobně jako se ryjí jména vítězů na Stanley Cup).

Švýcarky přijely a české hráčky s nimi sehrály vyrovnaný zápas, i když prohrály. A začala jednak tradice vzájemných utkání, jednak i postupné budování reprezentace, alespoň občasné společné srazy a tréninky. Hráčkám vycházejí vstříc kluby, které jim půjčují hřiště, a dresy si půjčovaly od klukovských mládežnických reprezentací, protože to velikostně tak akorát sedělo.

 

Od výprasku k vítězství

Jednou z hráček, která pravidelně reprezentovala, byla Kateřina Pokorná. V dětství hrávala tenis, ale jak sama říká, toužila po kolektivním sportu. A tak v roce 2006, ve svých šestnácti, přišla vyzkoušet ragby do smíchovské Tatry a už u něj zůstala.

Když se v roce 2016 vypravily české ženy na mistrovství Evropy v patnáctkovém ragby, byla Kateřina kapitánkou týmu.

V ragby je systém soutěží na evropském kontinentě složitý. Nejlepších šest zemí má svůj vlastní šampionát nazvaný Six Nations v mužské i ženské kategorii. Hrají ho týmy Anglie, Walesu, Skotska, Irska, Francie a Itálie. Ty ostatní pak hrají soutěže pořádané evropskou ragbyovou federací.

V roce 2016 zkusila evropská federace uspořádat soutěž jako turnaj všech pozvaných týmů na jednom místě. V Madridu se tak sešly týmy dost rozdílné úrovně. Od favorizovaných domácích Španělek schytal český výběr opravdový výprask, 97:0. Další dvě utkání Češky také prohrály, ale ověřily si, že se soupeřkami z Belgie i Švýcarska mohou hrát docela vyrovnaná utkání. „Byly jsme určitě rády, že jsme měly příležitost si to vyzkoušet,“ říká tehdejší kapitánka Pokorná.

Jenže formát týdenního turnaje se neukázal jako životaschopný. Příliš vysoké náklady na cestu, ubytování, nutnost brát si dovolenou. Další rok se žádná mezinárodní soutěž nehrála, český tým se skoro rozpadl a sehrál jediné přátelské utkání s výběrem francouzské armády.

Loni pak tým opustil jeho dlouholetý manažer Martin Charvát. „Musel jsem jim říci, že už na to nebudu mít čas. Narodilo se mi další dítě a už jsem se tomu nemohl dál věnovat,“ říká. Dámy se také dozvěděly, že ragbyová unie, která nikdy neměla prostředků nazbyt, na patnáctkovou ženskou reprezentaci nic dát nemůže. Jenže se zároveň otevřela možnost hrát mezistátní soutěž s týmy na odpovídající úrovni, Evropský pohár.

A tak to dámy vzaly do svých rukou. Uspořádaly sbírku na portálu Hithit, kde chtěly vybrat dvě stě tisíc. Vybraly ještě o pár desítek tisíc více. „Domluvily jsme se s kluby, že můžeme prodávat občerstvení na dětských turnajích a výtěžek si nechat na naše reprezentační mužstvo,“ vypráví Kateřina Pokorná, která se z role hráčky přesunula do pozice vedoucí týmu.

Peníze nakonec sehnaly a měly za co odjet na listopadové utkání do Yverdonu. A dál už to znáte: historická výhra 10:5 ve Švýcarsku, domácí vítězství 15:0 nad Finkami a tým trenérky Hany Schlangerové se mohl radovat z trofeje.

V roce 2019 pak české ženy pohár obhájily. Po remíze s Finkami a vítězstvích nad Švýcarkami a Švédkami opět mohly slavit. Navíc už dva roky neporhrály žádné mezistátní utkání. Hrdinného boje českých ragbistek proti soupeřkám i za samotnou existenci národního družstva si povšimnul i web scrumqueens.com, nejuznávanější server věnující se ženskému ragby. Češky tak vyhlásil nejlepším týmem světa za rok 2019 a zařadil je tak před mnohem silnější reprezentace z tradičních ragbyových zemí.

 

Ženy jako muži

Svou bojovností na hřišti i mimo něj si ale vybojovaly ještě něco: větší podporu v rámci celé ragbyové obce. Letos nově zvolený prezident České rugbyové unie Dušan Palcr, známý finančník ze skupiny J&T, řekl pro magazín Reportér, že do budoucna počítá s podporou všech kategorií ragby, tedy i ženské patnáctkové reprezentace. Právě skupina J&T se stala také novým generálním sponzorem unie, čímž by se měly posílit celkové možnosti tohoto sportu. „V nejbližší době si chceme stanovit krátkodobé a střednědobé sportovní cíle a počítáme, že si je takto domluvíme i v ženských kategoriích,“ říká Dušan Palcr.

Trenérka Hana Schlangerová je přesvědčená, že patnáctková ženská reprezentace má na to, aby se v dohledné době posunula herně o úroveň výš a dokázala vyrovnaně soupeřit například s Němkami nebo Ruskami, což bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Ještě optimističtější je v dlouhodobých vyhlídkách, mezi dorostenkami a juniorkami podle ní totiž už dnes má Česko hráčky, které mohou soupeřit s kvalitními evropskými týmy. Pomáhá jim, že v ragby se až do čtrnácti let nerozlišují chlapecké a dívčí týmy, všichni hrají dohromady. „Holkám, které si tím projdou, to velice pomáhá. A řada z nich je i v kategorii čtrnáctiletých v roli lídrů svých družstev,“ říká Hana Schlangerová.

Kdo ví, možná se mezi kluky na ragbyových hřištích už teď prohánějí budoucí mistryně Evropy či olympijské reprezentantky.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama