Mámy a tátové, generální sponzoři českého sportu

Byznys

Sport dnes dává obživu více lidem než zemědělství a jeho důležitost pro ekonomiku v čase dále poroste. Stát do něj investuje stejně jako do vědy, ještě mnohem více peněz pak dávají do sportu města a obce a především samotní sportovci či jejich rodiče.

V období covidových opatření vláda i epidemiologičtí experti často mluvili o kultuře a sportu jako o volnočasových aktivitách. Zejména ke sportu se nezřídka přistupovalo tak, že se zkrátka zakáže skupince fotříků podvečerní fotbálek, který beztak hrají hlavně proto, aby si udělali žízeň. Ve skutečnosti jde přitom vedle zdravotně prospěšné aktivity také o podstatnou a dynamicky rostoucí část národního hospodářství.

Na sport a jeho význam pro ekonomiku se lze podle Petra Sklenáře, hlavního ekonoma J&T Banky a zároveň náruživého sportovního fanouška, dívat hned v několika vrstvách nad sebou.

V tom nejužším pojetí – do něhož lze počítat trenéry, správce a obsluhu sportovišť i samotné sportovce – dává obživu necelému jednomu procentu práceschopného obyvatelstva. Podíl na celkovém ekonomickém výkonu je relativně malý, kolem 0,3 procenta HDP, celková produkce je asi čtyřicet miliard korun ročně.

Ze čtyřiceti tisíc lidí pracujících v tomto sektoru v onom nejužším pojetí je asi polovina obslužného personálu, přibližně šestnáct tisíc trenérů a instruktorů a jen asi dva a půl tisíce profesionálních sportovců. „Statisticky zajímavé je, že v roce 2019 byla průměrná mzda profesionálního sportovce v České republice na úrovni 34 tisíc korun měsíčně, což je přibližně stejně jako průměr mezd celé populace. Lidé si často představují, že mají profi sportovci pohádkové příjmy. Jistě, i takoví jsou, ale jde spíše o výjimky, průměr je jinde,“ vypočítává Petr Sklenář.

 

 

Export kol a lyží

Pak je zde ovšem druhá vrstva související ekonomiky a tou je výroba a prodej sportovního zboží. U nás v České republice můžeme hovořit například o produkci sportovního oblečení, horských kol, lyží a podobně. Poptávka po sportovním zboží je v Česku tradičně vysoká, po nástupu pandemie v řadě odvětví ještě vzrostla, byla však limitována omezenými možnostmi prodeje i dovozu.

Sportovní vybavení je i významným vývozním artiklem. „Celkový objem zahraničního obchodu se sportovním zbožím, tedy součet vývozu a dovozu, představuje asi jedenatřicet miliard korun. Vykazujeme převis vývozu nad dovozem zhruba ve výši tří miliard korun,“ říká hlavní ekonom J&T Banky. Podle statistik za rok 2019 bylo hlavním vývozním artiklem „zboží pro atletiku a venkovní sporty“, kterého se exportovalo za 6,6 miliardy korun, následovaly lyže s objemem 3,8 miliardy a na třetím místě byla kola s vývozem za 2,6 miliardy korun. V exportu lyží Česko v předcovidovém období dokonce překonalo i tradiční velmoc Itálii a v Evropě se zařadilo hned za vedoucí trojici ve složení Rakousko, Francie, Německo.

Prodeje sportovního zboží v Česku i ve světě rostou rychleji než průměr. „Pokud se podíváme na oblečení a obuv, jejich prodeje rostou zhruba o pět procent za rok, v případě sportovního oblečení a obuvi jde ovšem o deset procent ročně. Sportovní produkce je dlouhodobě dynamičtější,“ popisuje statistické údaje ekonom Petr Sklenář.

 

 

Hokejky před traktory

Ještě o patro výše pak stojí veškeré služby a útraty spojené se sportováním. Ať už se jedná o cestovní ruch, média, marketing, dopravu za vlastními sportovními aktivitami, nebo i návštěvy diváků na sportovních utkáních. Podle průzkumů se alespoň jednou za rok dostalo do publika při nějaké sportovní akci čtyřicet procent obyvatelstva. V poslední kompletně „předcovidové“ sezoně 2018/2019 dorazilo do ochozů fotbalových stadionů v první lize téměř 1,6 milionu diváků, u hokeje to bylo vzhledem k vyššímu počtu zápasů ještě o několik set tisíc více.

Odborné odhady říkají, že v evropských zemích sport obecně představuje asi o tři až čtyři procenta celkového ekonomického výkonu a přináší zaměstnání pro zhruba pět procent práceschopných obyvatel. „V tu chvíli už hovoříme v České republice o přibližně dvě stě padesáti tisících zaměstnaných na plný úvazek,“ vypočítává Petr Sklenář s tím, že sport tak v tomto širším kontextu dává práci více lidem než zemědělství. Sport přitom roste dynamičtěji než celá ekonomika, a jeho podíl na hrubém domácím produktu se tak bude v čase dále zvyšovat.

 

Miliardová práce zdarma

Ekonomicky velmi podstatnou veličinou je dalších zhruba čtvrt milionu lidí, kteří se na sportovním provozu podílejí v roli dobrovolníků. Jsou to zejména samotní amatérští sportovci, rodiče dětí, dobrovolní trenéři a řada dalších, kteří do sportu vkládají svůj volný čas a osobní aktivitu, ale v součtu také obrovské finanční prostředky.

Odkud tedy přitékají peníze do českého sportu? Rozpočet Národní sportovní agentury (NSA), přes kterou přispívá na sport stát, je zhruba sedm miliard korun. To je mimochodem přibližně stejná suma, jakou disponuje Akademie věd. Zhruba dvakrát větší sumou, tedy asi čtrnácti patnácti miliardami korun ročně, přispívají na sport kraje a města. „To souvisí zejména s tím, že většinu sportovní infrastruktury u nás i jinde v Evropě vlastní samosprávy,“ říká Petr Sklenář.

Vůbec největší vklad – zhruba v hodnotě pětadvaceti až třiceti miliard korun – pak do sportu přinášejí domácnosti. Část z těchto prostředků je v peněžní formě, kam patří členské příspěvky, útraty za sportovní vybavení, trenéry, pronájmy sportovišť a další přímé výdaje spojené s rekreačním či dětským sportem. Velmi podstatný vklad ale tvoří už zmíněný dobrovolnický čas a práce. „Pokud by měly být tyto aktivity placené, měly by podle odhadů hodnotu více než patnácti miliard korun ročně,“ vyčísluje hlavní ekonom J&T Banky. Dalo by se tak konstatovat, že tátové, mámy a nejrůznější dobrovolníci jsou hlavními sponzory českého sportu.

 

Šest milionů sportujících

Ve statistikách lze najít počty registrovaných sportovců, přičemž platí, že ačkoli se údaje z jednotlivých zdrojů liší, dělí se přibližně na polovinu mezi dospělé a dětské sportovce. K tomu je pak třeba přičíst sportovce aktivní, ale neregistrované.

Z průzkumů vyplývá, že se přinejmenším jednou týdně věnuje aktivně nějakému sportu přibližně třetina populace. Pokud to vezmeme obráceně, za zcela nesportující se označují čtyři z deseti obyvatel země. Alespoň tu a tam tedy sportuje na šest milionů Češek a Čechů.

Zdravotní přínosy pohybových aktivit pro jednotlivce jsou zřejmé a nepochybné, zajímavý je ovšem také ekonomický potenciál, který se opírá zejména o kouzlo velkých čísel. Když každý z pravidelných i příležitostných sportovců utratí v této oblasti stovku měsíčně, dá to dohromady přes sedm miliard ročně, tedy stejnou sumu, kterou do sportu posílá přes Národní sportovní agenturu stát.

Takže i ti čutající fotříkové, na které si občas redukovaly sport naše státní orgány, jsou velmi podstatnou veličinou, která přispívá k sílící pozici sportu ve struktuře národního hospodářství. Sport není jen volnočasová aktivita, sport je byznys, a to pěkně velký.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama