Perla v ráji na konci světa

Vystoupáme na střechu. Nad námi ční k nebi věž, která ukrývá torzo továrenské nádrže na vodu. Pod námi je třípatrová konstrukce z cihel, dřeva a oceli, z níž donedávna zbývaly jen holé zdi. „Nebyly tady ani jedny dveře, zatékalo sem, stropy propadlé,“ líčí Ivan Mečl. Zchrátralou fabriku z roku 1916 pořídil s pomocí přátel v roce 2018. Zaplatili za ni 1,9 milionu korun, prodávajícím byl spekulant, který ji pořídil v exekuci za 350 tisíc.

Sestupujeme do budovy. „Tady bude galerie,“ ukazuje investor, stavbyvedoucí i pomocný dělník v jedné osobě do rozlehlého prostoru s nedávno natřenými okny, novou prkennou podlahou a čerstvě omítnutými stěnami. Místnost podélně půlí řada pečlivě zrenovovaných litinových sloupů, které byly při jedné z předchozích necitlivých rekonstrukcí obezděny a uvnitř po léta korodovaly.

Továrnu na nitě na okraji Kyjova u Krásné Lípy ve Šluknovském výběžku založil Robert Salomon. Dříve provozoval rodinný obchod se lněnou přízí v sousední Doubici. Pro své životní dílo si vyhlédl parcelu u silnice, která měla pro průmyslovou výrobu velkou výhodu: v okolních loukách se klikatí říčka Křimice, z níž bylo možné svést vodu náhonem ke kolu. Toto technické dílo je dnes nefunkční, o vodu však není nouze: pod budovami se zachovaly dvě studny a jeden stopadesátimetrový vrt.

Stopy po rodině Salomonových se ztrácejí s koncem Československa a příchodem Hitlera, zřejmě se stala obětí holokaustu. Po válce byly zbourány tři provozní stavby: barvírna, truhlárna a parní turbína. Zbytek areálu přičinlivě rozebírali dosídlenci, kteří přišli po odsunu Němců, na základech strženého mandlu vznikl obchod Jednota. Po roce 1990 tu nějaký čas sídlil výrobce nábytku, pak bývalá textilka opět osiřela.

Globální underground

„Hodně přátel si myslí, že jsem se tady ocitl z nouze, že jsem se tady zakopal. Tak to není,“ začíná vyprávění Ivana Mečla. Kdo sleduje nezávislou scénu, pamatuje si dnešního padesátníka s rozcuchanými vlasy jako vůdčí osobnost nakladatelství Divus, které od devadesátých let vydávalo knihy a časopisy, z nichž by upjatějším lidem lezly oči z důlků – kdyby se jim dostaly do rukou, což se stávalo jen zřídka. Většina počinů Divusu byla zkraje určena pro nejužší okruh čtenářů, měla ovšem globální ctižádost. Časopis Umělec vycházel v sedmi jazycích včetně čínštiny, některé výtvarné knihy zůstávají bez přehánění světovou raritou. Monografie autorů, jako byl Mike Diana, stíhaný v rodných Spojených státech za obscenitu, se nikdo jiný neodvážil vydat.