Kupujte pozemky ve virtuálních říších

Byznys

Život ve virtuální realitě si většina představí jako z filmu Matrix: podobné kultovní sci-fi ovšem v povědomí široké veřejnosti spadají do kategorie vzdálené budoucnosti. Jenže vývojářské společnosti už dnes provozují virtuální kontinenty a stále posouvají hranice toho, co znamená „realita“. V těchto digitálních říších lidé pracují, staví domy a setkávají se s přáteli. A také nakupují pozemky a přicházejí o ně, vydělávají či prodělávají peníze.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Mám zapnutý počítač, brýle pro virtuální realitu a procházím se virtuální říší zvanou Somnium Space. Černá postava se zeleně svítícími částmi na těle zuřivě gestikuluje v měsíčním světle, zatímco za ní levitují tři velcí buddhové. O kus dál mezi kvetoucími sakurami prosvítají budovy všech představitelných tvarů a barev. Virtuální říše je sice na jedné straně hra a taky místo, kde můžete hrát, ale současně za tamní virtuální pozemky, na nichž ony budovy stojí, platíte penězi, jako kdyby šlo o majetek v hmotném světě. Transakce sice probíhají ve virtuální měně, ale tu musíte koupit za reálné dolary nebo koruny.

„Naším cílem je přesunout maximální počet lidí sem, do Somnia,“ říká mi jednoho květnového rána z obrazovky Artur Sychov, zakladatel této virtuální říše. Nevidím přímo jeho, ale jeho avatara – tedy model, jenž ho ve virtuálním světě reprezentuje. Artur je u sebe doma, stejně jako já, taky má na hlavě VR brýle a diody, zařízení, jimiž se ocitnete ve virtuální realitě. „Jaký je rozdíl v tom, jestli vidíte své přátele v hmotném světě, nebo tady? Díky VR brýlím a obleku můžete vnímat doteky, vůně, slyšíte zvuky stejným způsobem jako na druhé straně,“ říká.

Do Somnia se denně připojují tisíce uživatelů. A investiční hodnota tamních pozemků podle dostupných údajů stále roste. Americký Bloomberg v březnu napsal, že před dvěma lety stál typický virtuální pozemek v Somniu pár set dolarů. Dnes se ceny šplhají na tisíce a vůbec nejdražší pozemek, který leží u centra říše, se dostal až na 500 tisíc dolarů.

Své základny si ve virtuálním kontinentu vybudovala a pozemky koupila řada firem. „Z těch nejznámějších u nás má sídlo například Microsoft nebo SpaceX. Každý den přibývají další,“ popisuje Artur budovy, kolem nichž projíždí ve virtuálním autě. Taková sídla ve virtuální realitě se budují z různých důvodů. Mezi technologickými firmami jde například o otázku prestiže, v době pandemie a práce na dálku šlo také o elegantní řešení místa, kde se mohou setkávat pracovníci společností.

 

Když trsá avatar

Kulatá kabina na čtyřech dlouhých nohou s koly veze Artura noční krajinou. Kolem ubíhají budovy realistických i fantaskních tvarů. „Jedeme do klubu,“ velí Artur. Jen co dořekne větu, zastavuje bizarní auto před podnikem. Vcházíme dovnitř a kolem se objeví parta podivných postav. Některé vypadají jako lidé, vidím však i pohupující se zapálenou cigaretu jménem „Zap“ a všelijaké mimozemšťany. V tvorbě avatarů se meze nekladou.

Somnium Space je takzvaným decentralizovaným kontinentem, tedy kontinentem, kde neexistuje jednotná vláda ani centralizovaná ekonomika – banky či obdobné instituce. Všechno běží na blockchainu, což znamená, že neexistuje žádný centrální server; jde o speciální druh decentralizované databáze. A obchodní transakce probíhají v etheru – po bitcoinu druhé nejúspěšnější kryptoměně, jejíž kurz se koncem května pohyboval kolem více než dvou a půl tisíce dolarů za jeden kus.

Obchodovat lze v Somniu s lecčím. Lidé zde skupují nejen pozemky, ale také třeba virtuální auta nebo obrazy. „Nejdražší pozemek jeden uživatel koupil za půl milionu dolarů,“ popisuje Arturův avatar a cigaretový Zap se pohupuje v rytmu hudební produkce v klubu. Což nás za chvíli omrzí, takže mě můj průvodce bere na vedlejší pozemek, kde stojí galerie digitálního umění. Právě výstavy nyní nabírají v Somniu na popularitě.

 

„Galerií je u nás bezpočet. Každé dílo má NFT kód, díky kterému je nepadělatelné,“ ukazuje mi avatar obrazy od různých tvůrců (NFT kód v digitálním světě, zjednodušeně řečeno, zaručuje, že jde o originál). Ceny výtvarných děl se v Somniu pohybují kolem třiceti ethereí, tedy několik desítek tisíc dolarů. Rekordu letos dosáhlo dílo amerického umělce Mika Winkelmanna, známého pod pseudonymem Beeple. Stal se dokonce jedním ze tří nejlépe finančně ohodnocených umělců na světě, když svou virtuální koláž „Everydays: The First 5000 Days“ prodal v aukční síni Christie’s v „našem světě“ za rekordních 69,3 milionu dolarů.

 

A stvořil svět…

„Stavba budov“, tedy tvorba toho, co se na pozemku na virtuálním kontinentu nachází, může být plnohodnotnou obživou grafiků a architektů, koníčkem nebo něčím mezi. Například Markéta Gebrian nahlíží na digitální výtvarno jako na vedlejší produkt svých architektonických projektů. „Během návštěvy Barcelony jsem se zaměřila na stavby architekta Gaudího. Během toho vznikaly experimentální 3D modely, které jsem navrhla podle obkreslených půdorysů pokojů v Casa Milà, jedné z památek, tvaru střechy a atrií, řezů a fasády,“ říká Markéta Gebrian. Jejím cílem přitom není pouze okopírovat do virtuálního světa atmosféru místa, nýbrž vzít původní – reálný – projekt a posunout ho a interpretovat originálním způsobem.

Markéta za svůj primární cíl považuje tvořit 3D prostředí, 3D architekturu a 3D umění ve virtuální realitě proto, aby se v ní mohli setkávat různí „avataři“. Platí přitom, že někteří lidé v Somniu a dalších kontinentech fakticky pracují a vydělávají peníze. „Často jde třeba o průvodce galeriemi.“ Rozšíření popularity virtuálních kontinentů přitom bezpochyby pomohla i pandemie. Vedla totiž k větší izolaci a hledání alternativních cest, skrze které by se lidé mohli pracovně i soukromě setkávat, aniž by ohrozili zdraví své i svých blízkých.

„Sami jsme byli svědky toho, jak koronavirová pandemie změnila svět ve způsobu práce a vzdělávání online na dálku z domova. Ano, nebylo to vždy příjemné, ale je to nová realita. Setkávání fyzicky podle mého názoru bude v budoucnu čím dál větší luxus,“ předpovídá Markéta.

 

Trable v Ráji

Můj čas v Somniu vypršel, protože musím vyrazit na další zastávku vyhlídkové jízdy jinými světy.

Dostávám se do Paralelní Polis, která v Somniu kdysi měla základnu – a už nemá. V reálném světě v čase pozdního oběda se setkávám s tváří projektu Paralelní Polis, výtvarníkem Romanem Týcem. Usazujeme se v křesle, Roman zapíná počítač a rovnou spustí: „Zhruba před rokem mi zavolal kluk jménem Pavel Přecechtěl. Všechny nás do Somnia nahnal a my začali stavět baráčky v neosídlený části říše. Uprostřed našich pozemků vlastnil jeden on a vybudoval tam virtuální základnu Paralelní Polis. Já si pořídil pozemek, který má dnes hodnotu téměř deset ethereí. Tehdy šlo o investici v hodnotě pár tisíc korun.“

Stejnou budovatelskou strategii jako Roman zvolili i ostatní členové Polis a kolem virtuální základny, centra, za chvíli vyrostla celá čtvrť, čímž rapidně stoupla i cena pozemků. „Přišlo mi to jako blbost, ale nechtěl jsem ostatní lidi demotivovat. Pavel nás tam prováděl, ukazoval nám, kde postavíme kavárnu, kde budeme dělat přednášky a podobně. Mým cílem bylo postavit tam ateliér,“ popisuje své virtuální ambice Týc.

Zhruba po měsíci však podle Týce strůjce celé myšlenky, Pavel Přecechtěl, napsal do skupinového chatu, že dostal nabídku na prodej. Vzhledem k tomu, že budova spolku, kam Paralelní Polis právně spadá, ležela na jeho virtuálním pozemku, měl k tomu veškeré potřebné pravomoci. „Jednoho dne nám napsal – ‚Čau, mažu Polis‘ a udělal to. Říkal jsem mu, že to nemůže, ale oznámil mi, že jde o jeho pozemek a hotovo, tudíž si s ním může naložit, jak chce,“ popisuje Týc.

Na tomto příkladu lze ukázat i potenciální riziko decentralizovaného vlastnictví. Méně znalý člověk tam může narazit na někoho, kdo využije jeho neznalosti k vlastnímu prospěchu – což je ovšem typické i pro náš „reálný“ svět. Jak mi potvrdil Artur Sychov, tvůrci kontinentu mohou někomu zakázat přístup do virtuální říše, přesto s jeho majetkem nemohou nijak nakládat. Pokud přijdou na nekalosti, přístup takovému avatarovi do hry znemožní, ale majitel pozemku či dalšího majetku má stále možnost ho prodat.

S Romanem se musím rozloučit, protože za hodinu mám s kamarádem prozkoumat další decentralizovaný kontinent, který vznikl před čtyřmi lety, Decentraland.

 

Ti druzí

U dveří mého bytu zvoní zvonek, dorazil Radek. Tenhle čerstvě třiadvacetiletý nadšenec do kryptoměn mi už v březnu vykresloval virtuální kontinenty jako budoucnost lidstva, kam od soukromých investorů tečou miliony dolarů a jejichž hodnota stále stoupá. Nechal jsem se jeho nadšením strhnout, a proto u mě doma nyní zapínáme počítač a ocitáme se na právě osidlovaném Decentralandu.

Počítač načte hru a za chvíli už náš avatar postává na hlavním náměstí Decentralandu, takzvaném „Centrain plaza“, kde kromě fontány postávají dva avataři a neohrabanými gesty spolu interagují. Cítím zklamání a fascinaci zároveň. Místo, kde právě stojíme, není samo o sobě nijak ohromující, zato ceny pozemků virtuální platformy ano. Pohybují se mezi šesti až sto tisíci dolary za kus. V podstatě zde platí totéž, co v jiných virtuálních světech – i v tom reálném. Čím blíž jste centru, tím více za pozemek zaplatíte. Veškeré obchodní transakce probíhají ve virtuální měně MANA: její kurz se v únoru pohyboval kolem šestnácti centů dolaru.

Pro srovnání na další liště internetového prohlížeče otvíráme současné kurzy MANA. Radek při tom málem vyskočí ze židle. „Cože?!“ Příčinou výkřiku je strmý nárůst hodnoty této měny. Za poslední tři měsíce vyrostla hodnota MANA z šestnácti centů na 1,31 dolaru za kus (koncem května po našem setkání se pohybovala na jednom dolaru). „Kolik jsi toho koupil?“ ptám se ho. Krčí rameny „Nevím, pár tisíc.“ Už chápu jeho nadšení. Aniž by to tušil, zbohatl o 100 tisíc korun. Mezi obchodníky na virtuálních kontinentech se nejedná zdaleka o jediný podobně vysoký výdělek. Částky, které spekulanti v minulých letech vydělali, jsou často mnohem vyšší.

Podobně jako v Somniu si i na pozemcích, které si v Decentralandu koupíte, můžete s pomocí grafických programů vymodelovat stavby, jaké chcete. „Nejčastěji se u nás staví galerie. Velkou letošní peckou je také virtuální kasino, jež u nás postavila Atari ve čtvrti Casino Quarter,“ popsal rozvíjení virtuálního kontinentu člen marketingového týmu Decentralandu, Dave Carr v e-mailovém rozhovoru. Kasino postavené ve virtuálním světě zmíněnou firmou Atari, nabízející počítačové hry a herní konzole, stojí na rozloze dvaceti parcel. Decentraland i Atari očekávají, že hráči letos ve virtuálním kasinu prosází zhruba
150 milionů dolarů, přičemž asi osmaosmdesát procent z nich má zůstat v prvně jmenované firmě, která celý kontinent založila.

Navzdory očekávání, které mám, když můj avatar vstupuje dovnitř, je v kasinu pusto. „To je hlavní problém Decentralandu. Z jedný strany se v něm máš potkávat s přáteli, jenže z druhý strany se sem najednou připojí vždycky pár hráčů a ten svět je pustej,“ říká mi Radek. To ale alternativě reálného světa neubírá na investiční atraktivitě. Po stále větším zájmu o kryptoměny, jako je bitcoin, jehož cena byla v jarních týdnech jako na houpačce, vzrůstá po světě počet těch, kdo věří, že v „decentralizaci“ tkví budoucnost. Potvrzují to data i Dave z Decentralandu. „V roce 2018 se nám podařilo v největší aukci virtuálních pozemků na světě rozprodat devadesát tisíc parcel za téměř 28 miliard dolarů.“

Probíháme s Radkem dál krajinou a nepotkáme ani živáčka. Připadá mi naprosto nesrozumitelné, proč do této zážitkové platformy hráči sypou tisíce dolarů. Radek mě o chvilku později dorazí, když otevře internetový obchod se zbožím do Decentralandu. Na skladu mají virtuální kšiltovky, trika nebo sluneční brýle. Za ty zaplatí zájemce například 3 tisíce dolarů.

„To si nikdo nekupuje,“ oponuji Radkovi nevěřícně. „To si piš, že kupuje. Sám sem dávám věci. Triko s nápisem Decentraland prodáš za 500 dolarů úplně bez problému,“ říká Dave z týmu decentralizovaného světadílu a pokračuje: „Během pandemie o Decentraland značně vzrostl zájem, ať už se na to díváte z hlediska návštěvníků tohoto světa, či z hlediska počtu i výše investic. Ať už se finance protékající světem v budoucnu zvýší, nebo naopak sníží, Decentraland bude žít dál.“

Já ovšem po dvou hodinách hraní Decentraland vypínám. Potřeba se do tohoto světa vrátit je nulová. Za celou dobu jsme s Radkem potkali dva hráče, a to v nejrušnější části kontinentu.

 

Pohled střízlivýma očima

Přesun života do nové dimenze není žádnou novou myšlenkou. O takzvaných metaverzích života se lidstvo dozvědělo díky novele Snow Crash v roce 1992, samotné ideje jsou však mnohem starší. Již zmíněné Somnium Space a Decentraland a další virtuální říše jako Neos VR jako by tyto předpovědi následovaly.

Přesto nad nimi visí otazníky – mimo jiné i z ekonomického hlediska. „Z velké části jde jen o dobrý marketing v době, kdy cokoliv krypto- přitahuje pozornost a peníze. Je to ale testování toho, co všechno kryptoměny umí,“ komentuje decentralizovanou ekonomiku ve virtuálních světadílech expert na kryptoměny Dominik Stroukal. Potenciální prasknutí kryptobubliny, s nímž ekonomové hrozí snad už od jejího počátku, není podle Stroukala jediným kazem těchto světů. „V současnosti mají s rostoucím zájmem o kryptoměny včetně etherea tyto virtuální světy problém s rostoucími poplatky,“ říká. Tím pádem počet zájemců o usídlení ve virtuálním světě klesá, tak vysoké náklady si mnozí lidé nemůžou dovolit.

 

Poslední zastávka

Poslední zastávkou na cestě virtuálními kontinenty je byt na pražských Vinohradech, v němž bydlí programátor Andrej. Člověk, který mi v praxi ukáže další rozměr virtuální reality. Přicházím k němu domů, zapínáme příslušné senzory a brýle. Ještě předtím, než se spustí první hra, Andrejovi VR brýle nabídnou možnost vytvořit si takzvaný VR home. V něm si člověk může vytvořit svůj virtuální pokoj a dostat se odsud na internet. „Tudíž tam lze třeba pracovat,“ vysvětluje Andrej. Takovým způsobem můžete například lidem upoutaným na lůžko zprostředkovat do jisté míry reálné zážitky, na druhou stranu tak lze i utlumit touhu lidí zlepšit svou situaci ve skutečném světě tím, že si vybudují virtuální útočiště. Tahle možnost je stejně reálná jako děsivá.

Andrej pouští první hru, v níž hráč seká pomocí dvou laserových mečů kostky. Sympatická zábava, ale nijak uchvacující. Postupně se skrze stále složitější kompozice propracováváme do posledního přírůstku herní série Half-Life. Tady může hráč psát na sklo, mačkat plechovky, zkrátka si až příliš na vlastní kůži okusit celou řadu herních vychytávek. „Koukni doprava,“ křičí na mě do uzavřeného světa brýlí Andrej. Poslechnu ho a vzápětí mě uchvátí obraz obrovské bytosti, napůl robota a napůl mimozemšťana. Jde o jednoho z Marťanů, kteří podle herního příběhu přijeli obsadit naši planetu.

A já začínám mít pocit, že onen Marťan všechny příběhy decentralizovaných virtuálních kontinentů nějak spojuje do jednoho celku. •

 

Autor vystudoval bohemistiku na Jihočeské univerzitě a žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze, pracoval pro různá média.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama