Chalupu nemám, trénuju děti
12. března 2023
Reportér 03/2023 · Číslo 103
Chalupu nemám, trénuju děti
Zvětšitilustrační foto Pavel Jiřík st.
Nejméně hodin tělocviku v Evropě, zoufalé pohybové dovednosti. „Bojíme se děti nechat udělat kotrmelec, aby si nezlomily vaz,“ zní ze sportovních klubů. Současně mnoho odvětví hlásí rekordní zájem rodičů, kteří se snaží své potomky zvednout od monitorů a rozhýbat. Po dvou letech covidového polospánku přibývá i díky populačně silným ročníkům malých fotbalistů – a nejen jich. Chybějí ale sportoviště a především trenéři.
V pražském Břevnově kdysi působilo až osm fotbalových klubů. Na sklonku komunismu zůstaly dva a i ty v následujících letech zanikly. Čtvrť má přitom šestadvacet tisíc obyvatel, což je srovnatelný počet jako Vsetín nebo Litvínov, víc než Uherské Hradiště, Náchod, Strakonice, Vyškov či Kutná Hora…
Když mělo být před několika lety definitivně zrušeno a zastavěno hřiště, kde s fotbalem začínaly hvězdy břevnovského fotbalu Jan Berger a Pavel Horváth, řekla si parta zdejších sousedů: „A dost! Tohle nedopustíme!“
Stadionek, který kdysi svépomocí vybudovali fotbaloví amatéři, měl své kouzlo. Byl z něj nádherný výhled na České středohoří, jeden čas se tu hrála druhá a třetí liga. U rohového praporku stávala útulná hospoda, kde se pořádaly oslavy a koncerty, na zahrádce bylo příjemné posezení. Zdálo se, že s tím vším je konec.
Lidé, kteří se odmítli smířit se zánikem fotbalu na Břevnově, upozornili radnici na hrozbu nenapravitelné zkázy, dotýkající se srdcí mnoha Břevnováků. V ustanoveném „výboru“ se ocitl i autor tohoto textu.
Výsledkem byla dohoda, že k obnově místního fotbalu poslouží jiné, opuštěné hřiště Slavoje, který ukončil činnost v roce 1997. Pražský magistrát jako majitel zarůstajícího pozemku obývaného bezdomovci svěřil hřiště do zápůjčky Městské části Praha 6, která návrat fotbalu na Břevnov od začátku podporuje.
Zavázat tkaničku
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
VÝBĚR DNE
