Záda bílé i černé Ameriky jsou stále ohnuta Velkou lží

Dvě tváře boje za práva černé Ameriky jsou celému světu známé. Martin Luther King a Malcolm X se zaryli do paměti celého světa. Jeden jako laskavá tvář hledající společnou cestu, druhý jako tvář hněvu a odmítnutí. 

Spisovatel James Baldwin byl oproti těmto dvěma vždy trochu v pozadí. Sám na sebe nahlížel spíše jako na svědka divokých šedesátých let než na jejich hybatele. 

Kniha Begin Again od profesora Eddieho S. Glaude jr. rozkrývá osobu Baldwina jasněji než jakékoliv dříve vydané dílo. Navíc vyšla měsíc poté, co Spojené státy opět explodovaly v protestech proti rasovým nerovnostem.

Slibte mi to

Baldwin ve své eseji The White Problem (poprvé vyšla v roce 1964) píše, že bílý muž na počátku historie Spojených států nebyl hloupý. Moc dobře věděl, že černý muž, kterého převezl přes Atlantik, není o nic méně člověkem. Ale právě proto si musel vytvořit Velkou lež o tom, že to tak ve skutečnosti není, že černý muž je něco méně. 

„Věděli, že nemůže být ničím jiným než člověkem. Ale protože byli křesťané, a protože se už rozhodli, že země, kterou přijeli založit, má být svobodnou zemí, pak jediným způsobem, jak si obhájit, jakou roli hraje otrok v jejich životech, bylo říct si, že není člověkem. Protože když jím není, nemůže na něm být spáchán zločin. A tato lež je základem našich současných problémů,“ uvádí Baldwin. 

Baldwin mluví o nutnosti pohlédnout této Velké lži do očí. Má na mysli nejen bílou Ameriku, ale i samotné černochy. Proto už v roce 1963 přesvědčoval studenty Howardovy univerzity, aby přísahali, že nepřijmou žádnou z „hanlivých, ponižujících a reduktivních definic“, které pro ně má společnost připravené. Že nikdy neuvěří Velké lži.

Falešný pokrok

Baldwin jasně nahlédl, jaké škody tato Velká lež napáchala a stále dokola páchá. Princetonský profesor Eddie S. Glaude jr. letos vydal knihu Begin Again, v níž popisuje, co Baldwin zažil, když na konci padesátých let cestoval po americkém Jihu. „Jeho děs nevyvěral ze strachu o vlastní bezpečnost, ze strachu před smrtí rukou rasistických bigotů. Otřáslo jím, když si uvědomil podstatu těch neznabohů. Bílý jižan si musí nepřetržitě lhát proto, aby obhájil sám před sebou vlastní svět. Musí si nalhávat, že černoši v jeho okolí jsou podřadní. Musí si lhát o tom, čeho se dopouští pod rouškou noci... Lhát si o vlastním křesťanství.“

Zkoumání, kterému Baldwin podrobil Spojené státy a jejich Velkou lež, nezůstalo u ukazování prstem na bílou Ameriku. Dobře si uvědomoval, jaké škody může napáchat Velká lež na jednotlivých duších černé Ameriky. „Baldwin se nedokázal zbavit toho, co kdysi pojmenoval jako ‚hlubokou, téměř nezničitelnou sebenenávist‘, kterou Spojené státy obdařují své černošské obyvatelstvo,“ napsala v roce 1966 novinářka Fern Marja Eckman z New York Post ve své knize The Furious Passage of James Baldwin.

Baldwin brzy pochopil, že se Amerika – a nejen výhradně ta bílá – bude plácat po vlastních zádech po každém dílčím úspěchu hnutí za rovnoprávnost, přestože Velká lež zůstane nevyvrácena. Že si Amerika pogratuluje za osvobození otroků, jako kdyby tím bylo všechno vyřešeno, a samolibě si oddechne, když ukotví volební právo černochů. A že zamáčkne slzu sebedojetí, když si zvolí prvního černošského prezidenta...

„Viděno touto optikou se může hnutí za občanská práva jevit jako nástroj, jehož prostřednictvím Američané zdokonalili svou jednotu‘ (odkaz na preambuli Ústavy Spojených států, která mluví o neustávající snaze o toto zdokonalení – pozn. red.). Viděno takto, by se krutou ironií osudu všechny oběti proponentů tohoto hnutí staly důkazem vrozeného dobra Spojených států,“ píše Glaude jr.

Historií Spojených států zmítají periodické snahy vypořádat se s touto Velkou lží. V bouřích, které propuknou vždy po sérií zdánlivě náhodných drobných událostí, na sebe naráží různé skupiny v různých stádiích vypořádání se s ní. Část bílé Ameriky, která zůstává plná hněvu, kdykoliv se někdo pokusí Velkou lež zpochybnit. Ale i část černé Ameriky, která se dlouhým a nepřetržitým pochodem s břemenem této Velké lži nechala tak pokroutit, že páchá na svých vlastních tělech sebemrzačící zlo. Ale i zdánlivě procitnuvší část bílé Ameriky, která má pocit, že Velkou lež nahlédla, stále ukazuje prstem na černou Ameriku: Podívejte, co všechno jsme udělali, teď je řada na vás!

Začni znova

Kdykoliv všechna tahle bolest a hanba vyplave na povrch, tak jako se znovu děje například v posledních několika měsících, není to hezká podívaná. Člověku se zachce odvrátit tvář a zavrtat se někde v bezpečí, nemyslet na všechno to zlo. Proto i ten poslední doufající nakonec unaveně odvrátí zrak. Ale Velká lež, jádro tolika utrpení, nikam nezmizí. Dříve nebo později  zase propukne chaos, který provází nepřetržitou snahu Ameriky vyrovnat se sama se sebou. 

Nová kniha Begin Again od Eddieho S. Glaude jr. je právě o tomto zatím nekonečném cyklu. I v ní je ale jiskra naděje. Vyvěrá z pochopení, že James Baldwin, který nahlédl tento ubíjející koloběh bytostněji než kdo jiný – přes všechna krvavá zklamání v podobě zabití bezpočtu svých přátel od Medgara Everse po Martina Luthera Kinga, která nejen během šedesátých let zažil – neztratil naději, že my všichni můžeme být lepší. 

„V jádru problému leží potřeba bílého Američana najít způsob, jak může žít s černochem. A hledá jej proto, aby dokázal žít sám se sebou. Historie tohoto problému může být osekána na  lynčování, segregaci či teror nebo zákon, právní přijetí a ústupky. Buď proto, aby se s touto nutností soužití vyrovnal, nebo aby našel způsob, jak se té nutnosti vyhnout. Anebo (a to nejčastěji), jak udělat obojí zároveň,“ píše Baldwin v eseji Stranger in the Village z roku 1953.

Glaude jr. si pro název své biografie zvolil přes veškerý svůj s Baldwinem sdílený hluboký žal možná o něco optimističtější citát. Jde o úryvek z Baldwinovy posledního románu Just Above My Head (1979): „Všechno není ztraceno. Zodpovědnost nemůžete ztratit, můžete se ji jen zřeknout. Když se ji odmítnete zřeknout, začínáte znova.“ S těmito slovy nás vrhá do dalšího kola nelítostného boje o duši Ameriky.

Autor je publicista