V Británii inženýr, v Česku čistič kamenů

Anna Jaretzki, narozena 1864, deportována 1942 do Terezína, zavražděna 12. 8. 1942 tamtéž. Tento nápis si mohou kolemjdoucí přečíst na kameni zmizelých v ulici Jugoslávských partyzánů v Praze 6.

„Anna byla přímý potomek pruského prince Augusta,” říká dvaašedesátiletý Trevor Sage, když si kleká a chystá si houbičky a pasty, aby mohl kámen vyčistit. Dělá to tak i s ostatními kameny po celé Praze, kterých už jsou celkem čtyři stovky. Má přitom vedle sebe na zemi položený tablet s fotografií oběti, jejíž památce je kámen věnovaný.

Začal s tím před třemi lety. V té době žil v Praze třináctý rok. Nejdříve si nebyl jistý, jestli si jakožto cizinec, který nemá s židovstvím nic společného, může dovolit pečovat o kameny zmizelých. Inspiroval ho muž, který v létě 2018 vyčistil všechny „stolpersteine“ v rakouském Salcburku.

„Pamatuju si, že první kámen, který jsem vyčistil, byl na adrese Kaprova 9 na Starém Městě. Na začátku to byla velice osamělá práce, lidé mě míjeli bez povšimnutí,” vzpomíná Trevor. „Až když jsem umyl asi sedmdesát kamenů, začali se zastavovat a vyptávat alespoň obyvatelé přilehlých domů.” 

Větší zájem přišel, když si ho všimla fotografka Jitka Hejtmanová, která informaci o jeho iniciativě sdílela na svém facebooku. Trevorovo úsilí díky tomu zaznamenala i „jeho“ britská ambasáda, která příběh sdílela na svých sociálních sítích. „Zatím nikdy jsem si nevyslechl negativní komentář, dokonce ani v digitálním prostředí,“ usmívá se Trevor. 

Po vlně ohlasů Trevor založil facebookovou stránku Stolpersteine Prague, která má aktuálně 2 900 sledujících a Trevor sem každý měsíc umísťuje seznam obětí, které by měli v daném termínu narozeniny, a podrobnosti o jejich životě a smrti. 

Vytvořil i mapu, která zachycuje čtyři sta kamenů na více než dvou stech lokacích (na některých místech je položeno více kamenů vedle sebe). U každého stanoviště je i fotografie dotyčného člověka a linky na webové stránky, kde si každý může přečíst jeho celý příběh.

„Jen letos by mělo přibýt dalších čtyřicet kamenů,” říká Trevor, zatímco mi ukazuje interaktivní mapu. Na celém světě už je takových kamenů osmdesát tisíc. V Česku je pokládá Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holocaustem. Potřebuje k tomu souhlas úřadů – majetkového a dopravního odboru i odboru památkové péče, souhlasit musí také technická správa komunikací.

Adopce také zavazuje

I kvůli zvyšujícímu se počtu kamenů byl Trevor rád, když židovská Lauderova škola na Praze 2 vyhlásila iniciativu Adoptuj si svůj Stolpersteine. Díky tomu se mu v roce 2019 na svátek Jom ha-šo'a (připomínka obětí holocaustu) přihlásila stovka dobrovolníků, kteří během pár dnů vyčistili kameny po celé Praze. 

Letos ho kontaktovala zástupkyně ředitele zmíněné školy Tereza Gafna Váňová s nápadem na adopci jednotlivých lokalit celými rodinami, aby se péče rozdělila mezi více lidí. Povedlo se, takže Trevorovi zůstalo na starosti už jen sedm kamenů v Pařížské ulici. 

„Většinu kamenů adoptovali rodiče studentů naší školy, pár z nich si osvojila třeba celá třída. Děti si vybraly místa hlavně v okolí školy a šly je společně vyčistit. Lidé mohli adoptovat i kameny, které připomínají přímo členy jejich rodiny,” říká učitelka Gafna Váňová. 

Sama jde příkladem. „Až jsem se zastyděla, že mě to nenapadlo dřív. Když jsem k těm kamenům začala chodit častěji, uvědomila jsem si, jak rychle se ta písmena a číslice zanášejí,” říká Tereza Gafna Váňová, která se stará o kameny rodičů svých prarodičů – Gertrudy a Zdeňka Müllerových – v Korunní ulici na Vinohradech.

Jedno z míst si adoptoval například německý Goethe Institut. Adoptivní majitel se zavazuje, že bude chodit kameny pravidelně čistit.

Aby příběhy nezmizely

Letos v srpnu jsem se stala svědkem náhodného setkání Trevora s Kristianem Mejstříkem, který bydlí v domě, před nímž je umístěný kámen Anny Jaretzki. „Nedávno jsem na ten příběh zkusil zeptat majitele domu, ale nevěděl nic. Můžeš mi to říct ty?” poprosil Kristán a Trevor začal vyprávět.

„Anna Jaretzki vůbec nebyla židovka. Její babička Emílie si v roce 1832 jako patnáctiletá v Prusku vzala čtyřiapadesátiletého pruského prince Augusta, ale jejich sňatek nebyl schválen. Takže když se jim narodila dcera Charlotte, zaregistrovali ji pod jménem jejich židovského krejčího, aby ji ochránili.”

Charlottě se v dospělosti narodila dcera Anna, která byla také zaregistrovaná jako židovka. Na konci třicátých let utekla rodina z Německa do Prahy, a když se poměry začaly horšit i v Československu, emigrovali do Londýna – kromě Anny, která tou dobu už cítila, že ve svém věku by rodinu na cestě za svobodou zpomalovala.”

„V roce 1942 nastoupila Anna do transportu směr Terezín,” říká Trevor a Kristián si vyfotí obálku jeho knihy, kde je Annin příběh zaznamenán spolu s více než stovkou dalších.

Trevorova kniha vznikala v covidovém období a má dvě stě padesát stránek. „Izraelský velvyslanec mi poslal knihu, ve které byly podobně zdokumentovány všechny kameny zmizelých ve středočeském Kolíně,” vzpomíná na prvotní inspiraci. 

Zatím má pouze jeden exemplář, na vydání dalších výtisků se mu zatím nepodařilo sehnat peníze. Založil proto právě probíhající crowdfundingovou kampaň.

Příběhy lidí, kterým jsou kameny věnovány, našel většinou online, s některými jej seznámili příbuzní, s nimiž se setkal během ukládání kamenů do země. „Další příběhy přibývají, lidé jsou rádi, když mohou přispět. Někteří pozůstalí však bohužel nemají o svých příbuzných žádné informace, vytratily se napříč generacemi,” vysvětluje Trevor.

Přesto doufá, že kniha bude prospěšná především pro školy. Studenti se podle něj mohou díky ní naučit něco o fenoménu stolpersteine a obětech holocaustu, mohou si také procvičovat angličtinu – kniha dosud nemá český překlad. „A druhý díl? Asi přijde. Přece jenom je v plánu pokládat další kameny!“ usmívá se Trevor.

Autorka je studentka politologie na FSV UK a začínající novinářka.