Pavel Baudiš: Je to jako svatba, začne nová etapa

Rok 2021 byl rokem mnoha změn v byznysu, politice, ale i u vás osobně. Co jste vnímal vy sám jako největší změnu roku 2021?

Narodila se mi další dvě vnoučata, dvojčata, takže už mám celkem čtyři. Tahle byla navíc taková vytoužená, takže to je osobně určitě největší a nejpříjemnější změna.

 

A pokud bychom se bavili o pracovní změně?

Největší událostí je bezpochyby fúze Avastu s NortonLifeLock. To nás zase posouvá dál, společně se staneme naprosto největším světovým dodavatelem bezpečnostního softwaru. A otevřou se před námi nové možnosti a oblasti, jako je například datová identita, ochrana soukromí.

 

Vy sám jste příznivcem velkých změn, nebo spíše postupného vývoje nějakým směrem?

Pokud jsou to velké změny k lepšímu, rozhodně se jim nebráním. V posledních letech se jich v Avastu odehrálo docela hodně. Před dvanácti lety jsme sice už měli spoustu uživatelů po celém světě, ale byli jsme v podstatě malá lokální firma o nějakých sedmdesáti lidech. Od té doby jsme vyrostli mnohonásobně, koupili konkurenta AVG, vstoupili na londýnskou burzu a teď děláme další krok.

 

Fúzi s NortonLifeLock (NLL) tedy neberete jako uzavření příběhu Avastu?

Beru to jako další šanci. Avast je vlastně moje třetí dítě, a tak jako u skutečných dětí člověka těší, pokud se úspěšně posouvají do dalších životních etap, je to i v tomto případě. Rozhodně jsem neměl v úmyslu své soužití s firmou nijak uzavírat, naopak jsem rád, že přichází nová etapa.

 

Pokud bychom se drželi analogie s dětmi, tak jste firmu v jejích třiceti právě provdal…

Ano, dá se určitě říct, že je to v jistém směru podobné jako svatba.

 

Výsledkem fúze by měla být nová firma s novým jménem, které ještě není určeno. Stávající akcionáři Avastu by v ní měli mít mezi šestnácti a pětadvaceti procenty…

Akcionáři mají možnost buď dostat 90 procent hodnoty v penězích a 10 procent v akciích nové firmy, nebo 31 procent v penězích a 69 procent v akciích. A podle toho, kolik z nich si jaký model vybere, bude vypadat i výsledný podíl na nové firmě.

 

Vy, druhý zakladatel Eduard Kučera i současný šéf Avastu Ondřej Vlček jste si zvolili model s menší částí v penězích a větší v akciích. Znamená to, že věříte tomu, že bude nová firma úspěšná a dobře vedená?

Kdybych o tom nebyl přesvědčen, nikdy bych s fúzí nesouhlasil. Někteří stávající akcionáři, například různé fondy, mají ovšem různá omezení. Například nemohou investovat na americké burze Nasdaq, kde bude nově ustanovená firma obchodována. Ti pak musí volit výplatu v penězích a onen malý podíl akcií pak do nějaké doby prodat. Proto se vytvořily ty dvě varianty.

 

Partner na druhé straně je na velké změny zvyklý. Původně se firma jmenovala Symantec, pak část byznysu prodala, koupila jiný, změnila jméno. U Avastu došlo „jen“ ke změně jména v roce 2010. Nebude to pro vaši společnost trochu šok?

S velkou integrací už zkušenost máme. Když jsme před šesti lety kupovali AVG, byla to firma, která měla o hodně více zaměstnanců než tehdy Avast. Společnost, která vznikne po fúzi NLL a Avastu, bude mít dvě sídla, v Arizoně a v Praze.

 

Nejsou dvě sídla v digitální době spíše symbolickým gestem?

Nejde jen o symboliku. Pro firmu bude důležité mít základnu v Evropě, kde bude mít spoustu uživatelů. Bude to výhodné i z různých organizačních a finančních hledisek. Předpokládám, že například celý vývoj antivirové a malwarové části zůstane v Praze a v Brně.

 

Jak dlouho se taková fúze vyjednává?

Nejednalo se o roky, ale spíše o měsíce. V polovině července ovšem došlo na americké straně k úniku informací o tom, že se taková jednání vedou. Pak se to muselo urychlit, protože podle pravidel londýnské burzy se pak do určité doby musí nabídka skutečně podat.

 

Jaké jsou další kroky po podání závazné nabídky?

Dva hlavní milníky spočívaly v tom, že fúzi museli schválit akcionáři obou firem, což se stalo. Nyní běží schvalování u antimonopolních úřadů různých zemí. Ve Spojených státech už ke schválení došlo, nyní běží tento proces v dalších zemích. Nepředpokládáme ovšem, že by to někde neprošlo.

 

Spojení od večeře

Počítám, že o sobě asi s většinou podstatných hráčů v kybernetické bezpečnosti vzájemně víte. Znal jste se už dříve i s CEO Nortonu a budoucím šéfem společné firmy Vincentem Pilletem?

Já osobně jsem ho neznal, jelikož tam není zase až tak dlouhou dobu. Ondřej Vlček se s ním několikrát viděl. A myslím, že právě na jejich společné večeři se poprvé dostali k myšlence na možné spojení. Náš dlouholetý ředitel Vince Steckler ovšem v Symantecu léta pracoval a měl tam také velké kontakty, stejně jako předseda naší správní rady John Schwarz.

 

Vyrovnání vašeho podílu v Avastu (cca 257 milionů akcií) by mělo vedle cca 600 milionů dolarů v hotovosti přinést také bezmála padesát milionů akcií nové firmy. Platí, že by to mělo představovat mezi devíti a deseti procenty na jmění této nové velké firmy?

Přesnou velikost budoucího podílu neznám. Měl bych ovšem být největším individuálním akcionářem a třetím největším celkově.

 

Je to změna proti dosavadní situaci, kdy jste byl vůbec největším akcionářem Avastu?

Určitá změna to je. Ve chvíli, kdy jsem měl čtvrtinu celé firmy, můj hlas byl jistě o něco větší. Ale nikdy jsem jej ve skutečnosti nepoužíval. Všem členům boardu šlo o to, aby se firma dlouhodobě rozvíjela, nikoli o nějaký individuální zájem. A věřím, že v té nové firmě to bude stejné. V tomto směru tedy nevidím žádný rozdíl.

 

Máte se stát členem představenstva společné firmy s funkcí nezávislého ředitele. Už víte, co by mělo takové angažmá obnášet za konkrétní činnost?

Bude to velmi podobné mé dnešní práci ve vedení Avastu. Role člena boardu a nezávislého ředitele obnáší spolupráci s managementem, kontrolu jejich činnosti a také přinášení impulzů a myšlenek pro budoucí rozvoj firmy.

 

Příliš krátký důchod

Už jsme zmínili jméno Vince Stecklera, který loni zemřel. Jak významná byla jeho role v Avastu?

Zcela mimořádně. Přišel k nám v roce 2009, kdy jsme ještě sídlili ve dvou patrech budovy někdejších autoopraven ve Strašnicích. To musel být pro manažera ze Symantecu asi celkem šok, ale nedal nic znát. Pomohl nám přivést investory, Vince nastoupil v roce 2009 a o rok později přišli Summit Partners jako první významní investoři. Přebudoval vnitřní struktury firmy, takže pak zvládla růst z několika desítek lidí na mnohonásobně více. To bychom bez něj tak dobře nedokázali.

 

Jak jste na něj přišli?

Když jsme kdysi jednali s nějakými potenciálními investory, přesvědčovali nás, abychom si našli zkušeného manažera. Dokonce pro nás v Mnichově uspořádali setkání s potenciálními kandidáty. Většinou to bylo dost slabé, docela nás zaujal jeden manažer ze Symantecu, který právě odcházel do důchodu. Ten by ale měl čas jen týden v měsíci, což byl nesmysl. Ale právě on nám později doporučil Vince a byla to skvělá volba.

 

Stali jste se i přáteli? Byli jste vrstevníci, byť každý z jiného konce světa.

Samozřejmě že jsme řešili především pracovní věci. Ale rozuměli jsme si i jinak. Jednou jsme s jeho rodinou slavili i čínský Nový rok, jeho žena Amanda je totiž Číňanka pocházející ze Singapuru. Bylo také obvyklé, že při jednáních v Kalifornii, kde rodina žije, Amanda, která je skvělá kuchařka, uvařila pro celý board večeři.

 

Vince Steckler přišel o život v červnu právě v Kalifornii při autonehodě. Měl jste nějaké podrobnější zprávy o tom, co se přihodilo?

Měl rád veterány. Pořídil si čerstvě jaguara z padesátých let a někdo ho naboural na dálnici. Vlétlo do něj BMW a auto s bezpečnostní výbavou odpovídající standardům před šedesáti lety nemělo při takovém střetu šanci. Po odchodu z Avastu v létě 2019 si užíval důchod, občas pomáhal ženě v její restauraci a byl s rodinou. Bohužel si toho času užil jen velmi málo.

 

Neprodávat brzy

Své prostředky investujete do řady oblastí. V březnu jste se prostřednictvím R2G podíleli také na velké investici do Rohlík Group. V čem spatřujete atraktivitu Rohlíku?

Vidím tam jistou podobnost s Avastem, že dokázal překročit hranice českého trhu. Myslím, že to dělají dobře a v těch zemích, kde jsou, mají velmi dobře našlápnuto.

 

Jste o generaci starší než zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr. Kdyby za vámi přišel pro nějakou radu, jakou byste mu dal?

Nevím, jakou konkrétní radu bych měl dát zrovna jemu. Obecně si ale myslím, že je u startupů dobře, pokud mají od začátku za cíl globálnější působení než jen na českém trhu. A druhou důležitou věcí je, aby neprodávali firmu příliš brzy. Stává se, že se spokojí s tím, že firmu prodají nějaké nadnárodní korporaci. A to je podle mě škoda, získají tak sice velmi slušné peníze, ale přijdou o možnost vytvořit něco skutečně velkého. Zrovna Rohlík to dělá dobře, Tomáš Čupr má evidentně tah na bránu, chce to dotáhnout daleko a pořád má nadpoloviční většinu.

 

 

Pocta pradědečkovi

Vedle dalších oblastí investujete i do nemovitostí. Slavný hotel Intercontinental prochází tak důkladnou rekonstrukcí, že loni bylo vidět skrz budovu. Za jak dlouho by měla být rekonstrukce hotova?

My jsme původně chtěli hotel několik let provozovat, všechno si připravit, získat všechna povolení a pak udělat rekonstrukci najednou i s revitalizací okolí. Covid nás ale přiměl začít s rekonstrukcí dříve, navíc byl hotel v horším stavu, než se čekalo. Teď se uzavírá rekonstrukce stavby a začíná práce na interiérech. Hotel by měl být hotový zhruba do roka.

 

Pak je v projektu ještě revitalizace okolí, zahrada mezi hotelem a řekou a také náměstí Miloše Formana včetně dvou budov, jedné směrem do Pařížské a druhé u řeky. V jakém je to stavu?

Získali jsme územní rozhodnutí na úrovni Prahy 1, po odvolání to šlo na magistrát a teď jsou v přezkumném řízení na ministerstvech kultury a pro místní rozvoj. Doufám, že to všechno projde, protože ten projekt je opravdu dobrý. Celé místo zásadně zlepší, zvětší plochu náměstí pro veřejnost a opticky propojí Pařížskou ulici s Čechovým mostem. K tomu mám i osobní vazbu.

 

Jakou?

Můj pradědeček byl konstruktér mostů a podílel se na stavbě šesti pražských mostů, z nichž pět je stále v provozu. Čechův most byl jedním z nich, a pro mě by tak bylo ctí, kdyby se podařilo jeho dílo dokončit v tom smyslu, že by se most organicky propojil s Pařížskou.

 

Předpokládám, že to se ale do roka nestihne…

Ještě se budou nějakou dobu řešit různé úřední záležitosti, takže revitalizace okolí hotelu a nové stavby nebudou hotové před znovuotevřením hotelu. Po dokončení by to ale mělo být velmi příjemné místo. Chceme otevřít přístup do hotelu ze všech stran, dole by měly být kavárny, restaurace, místa, která budou sloužit nejen hotelovým hostům, ale i návštěvníkům Prahy a obyvatelům z okolí. Dnes se tam nemá kolemjdoucí žádný důvod zastavit, to by se mělo úplně změnit.

 

Filantropický Abakus

Počátkem září jste představili činnost nadačního fondu Abakus, byť formálně vznikl již o rok dříve. Proč bylo potřeba Abakus vytvořit?

Má to historické kořeny. V roce 2010 jsme založili Nadační fond Avast, abychom dali systematickou podobu svým filantropickým aktivitám. Vedly jej naše ženy (Jarmila Baudišová a Milada Kučerová – pozn. red.), později se tým rozšířil. Během několika let se z něj stal velmi zajímavý nadační fond, specializoval se zejména na podporu paliativní péče, které se v té době nikdo moc nevěnoval. Podařilo se jim dosáhnout systémových změn, například centra paliativní péče v nemocnicích by bez fondu nejspíš nikdy nevznikla.

 

Do fondu tehdy plynula část ze zisků Avastu. Což podporovali i investoři, kteří do firmy přicházeli.

Takovou dohodu jsme měli se všemi investory vždy v akcionářské smlouvě. Když pak ale Avast v roce 2018 vstoupil na burzu, ocitnul se fond trochu ve vzduchoprázdnu. Management Avastu měl představu, že by mělo být filantropické působení globálnější a že by mělo více směřovat k oblastem, v nichž firma podniká. My jsme ale nechtěli zahodit ta léta práce a také jsme chtěli zůstat zaměřeni primárně na Česko. Takže se nakonec dohodlo, že vznikne Nadace Avast, zaměřená globálně, a fond Abakus, který je fondem zakladatelů Avastu a je také právním nástupcem původního nadačního fondu.

 

Název Abakus je výrazem pro první početní tabulku a zároveň zkratkou slov: Avast. Baudiš. Kučera. Spolu. Jak dlouho jste vlastně s Eduardem Kučerou kolegové a přátelé zároveň?

Oba jsme pracovali v osmdesátých letech ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Naše oddělení tehdy dostalo vůbec první PC, což ale většina kolegů považovala za dětskou hračku, protože opravdové počítače pro ně byly ty velké skříňové. Já jsem tam na něm leccos zkoušel a Eda, který už měl asi dva roky objednaný stroj pro sebe, tam po něm chodil pokukovat, tak jsme se u toho seznámili a dali dohromady, což bylo zhruba v roce 1988.

 

Takže se znáte více než půlku života.

A už když jsme zakládali Alwil Software, pozdější Avast, jsme po názvu Abakus pokukovali. Jenže tehdy byl obsazený, měla ho distribuční firma, která prodávala počítače. Teď při zakládání nadačního fondu přišla dcera s tím, že doména Abakus.cz je na prodej, takže se to povedlo.

 

Že je Abakus „fondem zakladatelů Avastu“, znamená také to, že jej budete vy dva financovat z osobních prostředků? Na kolik peněz ročně to přijde?

Roční rozpočet je kolem osmdesáti milionů korun. Je tam nějaké přechodné období, kdy na chod přispívá postupně se snižující sumou i Avast, ale po několika letech to bude plně financované námi dvěma.

 

Trvalé změny k lepšímu

V minulosti jste ještě podpořili vznik specializovaného Centra paliativní péče, následně jste podporovali rozvoj této péče v nemocnicích. Jsou domovy seniorů dalším logickým krokem?

V nemocnicích se lékaři vždy snažili pacienty do poslední chvíle léčit, i když už byla jejich prognóza nezvratná. Dávali jim léky, medicínskou péči, ale jinak s nimi nikdo moc nekomunikoval. Pro poslední fázi života je ale důležitý jiný přístup.

 

Jaký?

Podobný, jaký dříve poskytovali třeba kněží, kdy s lidmi před úmrtím komunikovali, zjišťovali jejich poslední přání a podobně. Důležité je připravit člověka na konec života lidským způsobem.

 

S vaší podporou tedy vznikají pilotní projekty, které ukazují, jak to může fungovat?

V každé oblasti, kde Abakus působí, máme nějakého odborného partnera, v případě paliativní péče je to Cesta domů. S ním pak vytvoříme několik pilotních projektů, které pak mohou dalším ukazovat, jak na to, co funguje, případně co ne. Tak to bylo u nemocnic a teď i u domovů seniorů.

 

Dalším pilotním projektem je podpora rodin formou takzvaného homesharingu. Oč přesně běží?

Hostitelské rodiny se pravidelně a na předem stanovený čas ujímají dítěte s postižením. To si na ně díky pravidelnosti může zvyknout a rodiče nemocného dítěte získají alespoň nějaký čas na odpočinek nebo na to, aby se věnovali ostatním svým dětem, na které jim jinak tolik pozornosti nezbývá. V této oblasti spolupracujeme s organizací Děti úplňku, která podporuje rodiče dětí s autismem. Homesharing však do budoucna může pomáhat i dalším rodinám s jinými postiženími.

 

Jste ve spolupráci s dalšími nadacemi mezi podporovateli projektu Eduzměna. Ten chce na jednom konkrétním regionu, Kutnohorsku, ukázat, jak lze posunout proměnu škol k lepšímu. Daří se to?

Řekl bych, že daří. Je to dlouhodobý projekt, který na začátku mapuje potřeby škol, dětí, rodičů, ředitelů, zřizovatelů, zkrátka všech zúčastněných. Pak se naplánují kroky, které mají změnit celkové klima ve školách. Během pěti let se ověří, co funguje. A bude to oporou i pro stát, aby to nebylo jako donedávna. Co ministr, to nová koncepce. Než se zavede, je na stole další.

 

Podle čeho si v Abakusu vybíráte oblasti, ve kterých chcete se svými filantropickými aktivitami působit?

Chceme být vždycky u aktivit, které mohou přinést nějakou systémovou změnu. Ať je to v péči o umírající, pomoci rodinám, nebo ve školách, pokaždé jde o to, najít cestu, po které se mohou vydat i další.