Začíná válka, jedu fotit

Post Image

Začíná válka, jedu fotit

Play icon
3 minuty
Piloti 312. čs. stíhací perutě. Letiště Penrhos, severní Wales, 1941.

foto Ladislav Sitenský

Přes pět set Čechů a Slováků zahynulo za druhé světové války ve službách britského Královského letectva. Jejich odkaz tehdy zvěčnil Ladislav Sitenský – sté výročí fotografova narození připadlo na srpen, v listopadu uplyne od úmrtí slavného tvůrce deset let. A navíc je tomu osmdesát roků, kdy Sitenský těsně před začátkem války odešel do exilu.

V albu Praha mého mládí si Ladislav Sitenský zavzpomínal, že nejčilejší byl na jaře roku 1939, ve svých devatenácti letech. Fotografoval Malou Stranu, lezl na zaprášené půdy, šplhal po střechách… Hned Sitenského dvacáté narozeniny hrozily tragédií: právě 7. srpna 1939 byl vyslýchán v Petschkově paláci. Gestapo ho podezíralo, že padělal platnost výjezdní doložky do Francie, kde měl coby student architektury vyjednanou stáž.

Jak se mu (díky zákrokům otce a francouzského konzula) přece jenom podařilo odcestovat, vylíčil v pamětech plných strhujících turbulencí. „Na hranicích s Francií donutili němečtí celníci vystoupit z vlaku dva Čechy, kteří sice Durchlassschein měli, ale asi si to německé úřady rozmyslely a oněm cestujícím je odebraly. A tak jsem jel přes Rýn v prázdném vlaku. Vyděsilo mne, když rychlík uprostřed mostu zastavil. Myslel jsem, že si to Němci rozmysleli i u mne a že si pro mne také přijdou. Chystal jsem se v nouzi nejvyšší vyskočit z vlaku do Rýna a zbytek cesty do Francie doplavat. Vlak se však znovu rozjel a já byl v zemi galského kohouta.“

Na pólu smrti

Z plánované praxe v ateliéru Augusta Perreta tak jako tak sešlo; architektem se Sitenský už nikdy nestal. Záhy poté, co překročil Rýn, přepadli Němci Polsko. V září začala válka a on se rozhodl narukovat k československé zahraniční armádě v Paříži. Než se nakonec propracoval k jednotkám letectva Velké Británie, poznal nanejvýš zoufalou míru francouzské nepřipravenosti k nevyhnutelnému konfliktu s nacisty.

Přesto se mělo ukázat, že se narodil pod šťastnou hvězdou. Generál Karel Janoušek Sitenského určil pro fotografickou službu u 312. perutě. „Je dost pravděpodobné, že jsem přežil válku právě díky tomuto rozhodnutí,“ uvědomoval si umělec zpětně. Úmrtnost těch, kteří létali, byla mnohem vyšší než u pozemního personálu.

Vrozenou pozitivitu projevoval Sitenský zájmem o vše, co ho fotogenicky vzrušovalo, včetně fluida ženství. Nikdo další neudělal tolik snímků z bojů i volných chvil pěchoty a letectva jako on.

Není divu, že Ladislav Sitenský po demobilizaci u fotografování zůstal. Zprvu se živil všelijak, ale posléze si našel pole působnosti v publikacích o přírodních krásách. Štěstí měl i v tom, že nebyl za službu vlasti na Západě komunisty vězněn – na rozdíl od mnoha jeho bojových druhů. •

Autor je fotograf a teoretik fotografie.

Podpořte Reportér sdílením článku