Pasta Oner: Vím, že v New Yorku podobní Pastové smaží burgery

Před měsícem jsi mi, Pasto, udělal ohromnou radost.

Čím?

Telefonátem. Nadšeně jsi líčil, jak tě v Reportérovi zaujal rozhovor s barmanem Marcelem Jinochem, který pracuje v restauraci Le Pavillon na Manhattanu.

No protože se v tom povídání spojily dvě mé velké vášně, New York a gastronomie.

Ty máš New York symbolicky vytetovaný na levé paži. Kdy tě tak okouzlil?

Poprvé jsem se tam dostal už roku 1993, protože maminka byla stevardka, a tak mě občas vyvážela na krásná místa naší planety. Takhle jsme tedy přistáli v New Yorku a vzpomínám, jak jsem si už během transferu na manhattanský hotel mohl vykroutit hlavu – unešený jsem byl ze všeho, prvním žlutým taxíkem počínaje.

Jsi velkoměstský typ?

Ještě před dvěma lety bych ti řekl, že určitě, ale od začátku covidu žiju na kraji lesa za Prahou – když tam přijíždí nový kurýr s nákupem, tak už má v poznámkách od kolegů napsáno, aby si vzal košík na houby a holiny. Zároveň pořád platí, že miluju velkoměsta a v New Yorku si navzdory jeho hektice a špíně připadám, jako bych se tam narodil. Dělá mi radost, když si sednu v metru na lavičku a jenom tak koukám, co všechno je poházené v kolejišti. Snažím se nasát každý milimetr toho města.

Na soše Svobody jsi byl?

Hned při té první návštěvě – překvapilo mě, jak je to v té koruně nahoře malé, že tam jsou okýnka jako v letadle. Tehdy jsem byl například i na vyhlídce z Dvojčat, ale teď už dávno chodím do míst, která turisty nezajímají. Sednu na metro a jedu někam daleko do Bronxu nebo do Brooklynu, nakonec obvykle zůstanu ve vagonu posledním bílým mezi Afroameričany. A pak už se jen toulám uličkami. Dřív jsem si hodně fotil graffiti, ale dnes už mi stačí jen to toulání. Dám si burger v nějaké místní pouliční smažárně a je mi dobře.

Napadlo tě někdy, že by ses do New Yorku přestěhoval?