Na ledě s českými curlery. Jak to mohla poslat tak přesně?

Lidé

Poznali se na ledě, jsou spolu už třináct let. A tři a půl roku už mají i stejné příjmení. Zuzana a Tomáš Paulovi jsou prvními curlery, kteří reprezentují Česko na olympijských hrách. I když mohou trénovat jenom po práci, patří ke světové špičce. O jejich umění jsem se přesvědčil i při soukromém minikurzu curlingu, který mi poskytli.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Posílat kameny po ledě, to by byl sport pro mě! Nemusí se u toho běhat, a dokonce ani bruslit, stačí si to dobře vyměřit a šup tam… Tohle mě napadalo snad při každé zimní olympiádě, kdykoli šel v denním sestřihu curling.

Později jsem si občas na nějaký curlingový zápas přepnul, sledoval strategické šachy týmů s umisťováním a vystřelováním jednotlivých kamenů a začínalo mi být jasné, že to není žádné „šup tam“.

Teď opatrně našlapuji na led curlingové arény v pražských Roztylech. První starostí je neupadnout, protože to by se vedle trénující skupinka dorostenek jen o málo starších než moje dcera nejspíš utloukla smíchy. Na levé noze mám speciální klouzavý teflonový „návlek“, aby mohla jet podrážka při skluzu po ledu. Ten návlek mi půjčili Zuzana a Tomáš Paulovi, manželé a zároveň sportovci, kteří se jako první v historii českého curlingu probojovali na olympijské hry, kde budou usilovat o úspěch v kategorii smíšených dvojic, oficiálně „mixed doubles“.

Právě o jejich kariéře se chci co nejvíce dozvědět, ale neodolám dlouholeté touze si alespoň na pár minut curling vyzkoušet, a tak jsem je trochu drze požádal, zda by mi neukázali základy jejich sportu.

 

Abyste se nepřevrátil

Když jsem se dostal bez nehody na led, začíná rychlokurz skluzu. Tomáš mi vysvětluje, jak se odrazit z hacku, což je taková curlerská obdoba startovacích bloků. A také že po odrazu musí jet levá noha vpředu po podrážce a pravá se natáhne dozadu, až se dotýká nártem o led. „Pro začátek vám dáme kámen do každé ruky, abyste se při tom nepřevrátil,“ odhaduje Zuzana správně mou schopnost držet balanc. Ještě mi vysvětlují, že kámen se musí vypustit z ruky, než klouzající curler přejede čáru vyznačenou na ledě, takzvanou hog line. Tahle informace mě může nechat v naprostém klidu, protože při prvních odrazech se k hog line ani nepřiblížím. Zato po dvou třech pokusech dostávám místo druhého kamene pod rameno levé ruky koště a hned mé curlingové sebevědomí roste. „Tak příště už zkuste vypustit kámen,“ vybízí mě Zuzana. No jasně, teď už to půjde! Zvlášť když mi ještě předtím vysvětlila, jak se kámen správně drží a že se musí při odhodu mírně roztočit.

Zaměřím si pečlivě jako při bowlingu v hospodě, rozjezd a šup, strčím kámen po dráze. Míří dokonce směrem na cílové kruhy, kterými za chvíli prosviští a s dost velkým rachotem narazí do konce dráhy. „Tak to by bylo ještě tak aspoň na dalších třicet metrů dráhy,“ usmívá se Tomáš a já se ptám, jestli by ten kámen nemohl někomu třeba přerazit kotník, kdyby stál na druhé straně někdo nepozorný. Tomáš a Zuzana říkají, že taková zranění moc pravděpodobná nejsou, ale že se čas od času stane, že někdo na ledě uklouzne a dost si při tom namlátí. Pochopitelně se to stává častěji při různých firemních akcích na ledě, než když se na ploše pohybují skuteční sportovci. „Byla tu dáma, která si přivodila pořádně krvavé zranění na hlavě. Ale měla bojovného ducha, když jí to v nemocnici ošetřili, ještě se na zbytek večera vrátila,“ vyprávějí.

Mé další hody už narážely do konce dráhy s menší silou. A u toho posledního jsem dokonce trefil vzdálenost, jenže směr moc ne, kámen se sotva dotýkal pravého okraje toho největšího kruhu. „Neklečte tam tak dlouho, začne to pod vámi tát,“ upozorní mě jemně Zuzana, čímž se dostaneme k ledu. Ten curlingový totiž není stejný jako na hokej nebo na krasobruslení. Na tenhle se ještě nastříkávají malé kapičky vody, po kterých kámen klouže. A skutečně, za chvíli se na vedlejší dráze objeví mladík s rozprašovačem. Celou dobu jde pozadu a stříká tak vlastně dráhu za sebou. Je to proto, aby si do těch kapiček nešlapal a ony mohly vytvořit co nejlepší povrch.

Pro ještě lepší skluz se pak používají košťata, kterými hráči metou dráhu před jedoucím kamenem. Při rychlém a dostatečně důrazném metení povrch ledu na kratičký okamžik roztaje, a kámen se tak veze o něco rychleji po vodě, se kterou má menší tření. Pořádné metení prý dovede prodloužit dráhu kamene klidně o metr.

Jdeme si to s Tomášem v tandemu zkusit, pro jistotu mi ale ještě odebere ten teflonový návlek z nohy, aby mě tam pak nemuseli křísit, až by mi ten návlek podjel. Zuzana se rozjede, pošle kámen. My dva meteme, on chvilku hodně, pak zase jemně, já se snažím celou dobu drhnout led, seč mi síly stačí. Kámen zpomaluje, lehce se stáčí a skončí úplně přesně na středovém puntíku v cílových kruzích. „Jak může k čertu vědět, kam to přesně poslat, když nemohla tušit, jak moc tam budu tím koštětem jezdit?“ honí se mi hlavou. Pak si to dáme ještě po dráze opačným směrem a dopadne to stejně, jestli se výsledek liší, tak o tak malý kousíček, že to skoro nedovedu poznat. Takhle to tedy vypadá, když se to opravdu umí…

Opouštím ledovou plochu s hlavou plnou otázek a těším se na setkání, které budeme mít o pár večerů později.

 

Až po práci

Ty večery je důležité zmínit. Curling není hokej, aby se tím dalo uživit, rozhodně ne v českých poměrech. Možná tak v Kanadě, Skotsku a pár dalších zemích, tam se plně profesionální curleři najdou. Jejich tuzemští soupeři Zuzana a Tomáš chodí každý den do práce. Na tréninky, ale třeba i povídání s novinářem jim tak zbývá čas až pak. Oba pracují v bance, i když každý v jiné.

Tomáš, který vystudoval ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, pracuje v České spořitelně v útvaru řízení bilance finanční skupiny. „Snažíme se nastavit bilanci tak, aby při změnách úrokových sazeb banka z dlouhodobého hlediska profitovala,“ přibližuje zaměstnání, které se laikovi mimo obor jen těžko chápe.

Zuzana vystudovala na stejné fakultě, byť o pár let později, mezinárodní teritoriální studia a média. Dnes pracuje v ČSOB a má na starosti vývoj virtuální asistentky pro zaměstnance banky. „Je to podobné jako asistentka Kate, kterou znají naši klienti, tahle je ovšem určena bankéřům,“ vysvětluje.

Na obou je znát, že je jejich zaměstnání baví. Pomyslím si, že u téhle dvojice tedy rozhodně nehrozí ztráta smyslu života, která postihuje některé sportovce, když jejich aktivní kariéra skončí.

 

Těsné koncovky

Zuzana a Tomáš se ovšem nechystají na konec sportovní kariéry, ale na její dosavadní vrchol. Postup na olympiádu si vybojovali na posledním mistrovství světa, které se odehrávalo v květnu ve skotském Aberdeenu. Z desetičlenné základní skupiny si první tři týmy – Skotsko, Kanada a Itálie – zajistily účast na olympijském turnaji rovnou, čtvrtý tým se pak musel utkat se čtvrtým z druhé skupiny o poslední postupové místo.

Aby vůbec byli čtvrtí ve své skupině, museli v posledním utkání porazit německou dvojici, která byla do té doby v pořadí před nimi. Vyhráli 5:4. „To musely být příšerné nervy, ne?“ ptám se. „Ani ne, i když si samozřejmě na konci zápasu uvědomujete, co je ve hře. Ale my jsme na těsné koncovky zvyklí,“ shodují se.

A co pak samotný zápas o olympiádu s Američany? Zuzana s Tomášem vedli už 5:0 po dvou endech – to je něco jako třetina v hokeji, jen se jich v curlingu u smíšených dvojic hraje osm – před tím posledním byl ale stav 6:6. Být tam na tribuně, pokouší se o mě infarkt. Zuzana mi vysvětluje, že by byla srdeční zástava zcela zbytečná: „Ten zápas jsme dovedli přesně tam, kam jsme chtěli. Připravili jsme si ideální pozici pro koncovku a věděli jsme, že když něco strašně nepokazíme, vyhrajeme.“ Stalo se, Paulovi zvítězili 8:6 a věděli, že se jim splnil olympijský sen. O čtyři roky dříve to těsně nevyšlo, tentokrát už ano.

 

Nejlepší trénink je hra

Do přípravy na novou sezonu se tak už pouštěli s jasným vědomím, kde a jak bude vrcholit. Léto je pro ně obdobím, kdy mohou nabírat kondici a také napravovat různé dysbalance, které jejich sport tělu způsobuje. Nejvíce při něm trpí kolena a kyčle, případně záda, jelikož je člověk hodně shrbený. „Třeba já mám ale největší problém s kotníky,“ říká Tomáš. Při metení se hráči neustále odrážejí jednou nohou trochu do strany a kotník je pak podle Tomáše „vykloktaný“. Jeho žena ale se smíchem dodává, že kdykoli je zraněný, hraje výborně.

Příprava na ledě začíná drilem. Nacvičuje se úvodní skluz, aby byl pokud možno strojově pravidelný. Měří se přitom na desetinky vteřiny, jak rychle curlerovo tělo po odrazu projede vymezeným úsekem. Dokonce se používá i laser pro kontrolu co nejpřesnějšího směru. „Tuhle část tréninku asi nemá nikdo rád. Ale je to zkrátka nutnost, na které se pak dá stavět dál,“ vysvětluje Zuzana.

Daleko zábavnější je podle obou nácvik herních variant. A úplně nejlepším tréninkem je z pohledu českého páru samotná hra. „Tam se procvičí komunikace, všechny herní činnosti, zvládání napětí,“ vypočítává Tomáš. Jsou proto rádi, že se jim i v covidové době dařilo docela často vyrážet na mezinárodní turnaje.

 

Láska na ledě

Tomášovi je třiatřicet, Zuzaně o pět let méně – ale v tomto sportu je „služebně starší“, začínala totiž už ve svých deseti letech. „Bydleli jsme kousíček od místa, kde vyrůstala roztylská hala. Já si ale tehdy jako holka myslela, že se tu staví bazén, a těšila se, že tam budu chodit plavat,“ vypráví. Místo na plavání začala do haly chodit na led. Ukázalo se, že to byla správná volba. Už v juniorských kategoriích sbírala úspěchy, tím největším bylo druhé místo s českou reprezentací na mistrovství světa ve Švédsku, to je dosud nepřekonaný úspěch mezi mladými hráči.

Tomáš se dostal ke curlingu přes svého spolužáka na střední škole v šestnácti letech. „Kamarád, který se mnou seděl v lavici na gymnáziu, začal hrát, bylo jich málo, a tak jsem začal taky,“ popisuje. V juniorech už mnoho úspěchů nestihl, brzy ale začal hrát mužskou extraligu a v různých týmech se postupně setkal se všemi reprezentanty, kteří před Vánocemi do poslední chvíle bojovali o účast v olympijské soutěži mužských týmů, leč nakonec neúspěšně.

Vzájemně se pochopitelně poznali prostřednictvím curlingu a před třinácti lety spolu začali chodit. „Bylo to přesně na Silvestra, to se dobře pamatuje,“ směje se Zuzana. Před třemi a půl roku měli svatbu.

Smíšenou dvojici při hře už tvoří dlouho, ale až do kvalifikace o minulou olympiádu střídali curling dvojic s tím týmovým. „Minule jsme byli blízko, proto jsme se rozhodli specializovat a dát do toho všechno,“ popisuje Tomáš. „Někteří nás od toho odrazovali, ale my jsme věřili, že takhle je to naše největší šance uspět,“ doplňuje Zuzana.

V současné době se mezi nejlepšími páry vyskytují jak ty, které se specializují pouze na hru smíšených dvojic, tak takové, které tvoří špičkoví hráči z týmového curlingu. Do budoucna lze prý očekávat, že budou převládat specialisté.

Naopak párů, které by byly partnery, nebo dokonce manžely, postupně ubývá. I to souvisí s profesionalizací této disciplíny. Dnes dvojice tvoří co nejlepší hráčka a hráč, bez ohledu na osobní vztah. „Na olympiádě budou jen dva manželské páry, my a Norové. Ti ovšem trochu matou tělem, protože si partnerka i po svatbě nechala své původní příjmení,“ popisuje Tomáš.

 

Milion na sezonu

Po celé čtyři roky olympijského cyklu měla dvojice podporu od Českého svazu curlingu. Ten jim zajišťoval zejména možnost výjezdů na mezinárodní turnaje. Protože jak už bylo řečeno, nejlepší trénink je zápas. A pokud možno s co nejlepšími soupeři.

Roční rozpočet Teamu Paulova/Paul se v běžné sezoně pohybuje ve vyšších stovkách tisíc. „Kdybychom dvakrát za rok jeli na dva tři týdny trénovat a hrát do Kanady, bylo by to ještě někde úplně jinde. To my samozřejmě nejezdíme,“ popisují. I tak ale zdaleka největší část rozpočtu padne právě na cestování, ubytování a startovné na turnajích.

V olympijské sezoně rozpočet ještě povyrostl, zhruba na milion korun. Od podzimu mají nového sponzora, jímž se stala farmaceutická společnost Ferring. A také jsou nově na poloviční úvazek civilními zaměstnanci armádního sportovního centra Dukla. „To nám umožní vzít si před olympiádou neplacené volno a přitom mít pokrytou hypotéku,“ říká s lehkou nadsázkou Zuzana.

 

Ve slavné kostce

Před Vánocemi oběma to volno začalo, pak odjeli na turnaj do švédského Göteborgu, kde odehráli několik dobrých zápasů se soupeři z nejužší světové špičky. Další zastávkou byl přípravný turnaj ve Skotsku a pak už následovala předolympijská izolace, kterou představovalo střídání pobytu doma s dvoufázovým tréninkem v hale. A koncem ledna odletěli do Pekingu.

Na olympiádě hraje deset dvojic turnaj systémem každý s každým, začalo se ve středu 2. února, tedy ještě před zahájením her. Hraje se ve stejné hale, kde se konaly plavecké soutěže letní olympiády 2008 a kde fenomenální Michael Phelps získal osm zlatých medailí. Hala mívala přezdívku Water Cube, pro zimní hry se jí říká Ice Cube.

Zuzanu a Tomáše čeká ve skupině devět zápasů, ten první odehráli 2. února od 13.05 středoevropského času proti Norsku, bylo to tedy hned na úvod klání manželských dvojic. A Paulovi nad favorizovanými soupeři v napínavém utkání vyhráli. 

Poslední utkání ve skupině sehrají 7. února nad ránem českého času proti domácí Číně. Pokud by se jim podařilo probojovat mezi nejlepší čtyři celky, čekalo by je ještě ten den semifinále a další den pak zápas o medaili. Podle Tomáše jsou největšími kandidáty na zlato Britové (mimo olympijské hry soutěžící pod skotskou vlajkou), kteří vyhráli i poslední mistrovství světa. Mezi další favority pak patří páry z Norska, Švédska či Kanady.

Zuzana a Tomáš sami sebe realisticky vidí někde mezi pátým a sedmým místem, nicméně říkají, že když budou mít soupeři průměrný den a oni dva velmi dobrý, mohou porazit i ty nejsilnější týmy. S Nory to dokázali.

Do dalších utkání jim bude určitě držet palce i curlingový učeň z Reportéra.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement