Děcák, hazard, pervitin, a potom: Střih!

Lidé

Dlouho jsem nechápal, proč platit tisícovku za úpravu své průměrné hlavy v některém z desítek pražských barber shopů čili luxusních pánských holičství. Teď ale poznávám kometu mezi českými barbery, od nosu k chodidlům potetovaného Roma s přezdívkou Laky Royal, a najednou vím. On totiž nejenže špičkově stříhá a holí, umí i rozesmát. Jindy dojme. Anebo poradí, jak zvládnout rande.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Vejdu do salonu na výborné adrese, v pražské Vodičkově ulici, otevřeno tady mají od května. Stěny zdobí čerstvá graffiti, na stolku je vodní dýmka, voní tu káva a z reprobeden hraje DJ Wich, kterého střídá další rap; tentokrát Rytmus.

Sednu si do křesla se značkou Bentley (dodnes jsem myslel, že jde o drahá auta), hledím na boxerský pytel, který se v rohu místnosti houpe ze strany na stranu, na velké televizi je ke hře připravená fotbalová FIFA, stačilo by si říct o joystick, ale právě v tuhle chvíli přichází šéf podniku, jedenatřicetiletý Lukáš, známý pod přezdívkou Laky Royal. A známý, to on je – na Instagramu má pětašedesát tisíc followerů.

Nejdřív se mu rozzáří zuby v potetovaném obličeji. Teatrálně zatne svaly na rukou, naznačí bojový výpad, nakloní se k mému diktafonu a zvolá: „Zdravím! Díky všem za podporu!“

Oznámím mu, že jsem jenom z časopisu, ale pozdrav rád vyřídím, a Laky Royal hbitě naváže: „Víte, já makám. Právě jsem dorazil z ranního tréninku, na další půjdu i večer, brzy chci zvládnout souboj v K1. Ale makám taky proto,“ na tomto místě evidentně reaguje na slovo časopis, „že chci mít tak vysekaný tělo, abych se stal prvním nahým chlapem v časopisu Playboy.“

Stávám se svědkem erupce životní energie a sebevědomí. Než se stačím vzpamatovat, Laky tu má další vzkaz, tentokrát pro jakéhosi Tibora Baláže: „Bylo mi dvacet, když jsem musel odejít z děcáku,“ vzpomíná holič: „Dva měsíce jsem kopal krumpáčem doslova jak černej, s dalšíma cikánama jsme bez jištění běhali po střeše, bourali příčky, pak jsem měl dostat dvacet tisíc, první výdělek v životě, a ten kokot řekl: ,Jsi z děcáku? Nic nedostaneš.‘ Ale teď se Balážovi nedaří, je hnusnej, starej, zato mně se daří krásně a mám ho úplně v p**i...“

Slovo p**a patří v tomto salonu k nejfrekventovanějším, což ale nevadí, protože tady si zákazník připadá jako ve spikleneckém chlapském klubu.

 

Budeš se cítit jak pán

Ostřejší mluva je vítaná. „Ono není špatné občas si zanadávat,“ objasňuje Laky Royal svoji filozofii. Zákazníkům říká: „Jste v pánským světě, relaxujte tu mezi svými, a klidně nahlas řekněte, že jste venku potkali nádhernou ženskou, vždyť doma si o tom nepopovídáte...“

V tuto chvíli začínám chápat, že je mimo jiné taky poradcem v oblasti mezilidských vztahů. Přikývne: „Jsem psycholog. Dodám vám koule. Ostříhám vás tak, že se cítíte jak pán.“

Musím říct, že se mi holičova sebedůvěra líbí – mám pocit, jako bych sledoval vystoupení zkušeného rapera. „Nejlepší pocit mám,“ pokračuje na další nádech, „když za mnou přijde frajer a chce totální změnu, protože se chystá na rande. Většina z nich nakonec svoji vysněnou ženskou dostane, zůstává s ní, a já vím, že hlavně díky mně.“

Laky totiž během stříhání rozdává rady, jak na věc. „Nemá smysl, abys jí hned lichotil, jak je krásná. Pozvi ji na párek v rohlíku, procházejte se, jenom ji poslouchej a směj se; sám nemluv, nanejvýš odpovídej.“

Pár chlapů, kteří jsou v holičství přítomni, se od Lakyho dozví i další postřehy. Například ten, že napoprvé není radno, aby došlo k intimnímu sblížení, protože to by bylo znamením, že jde o ženu volnějších mravů: „Taková pak může dát komukoli...“

Zeptám se Lakyho, jestli je ženatý – zatím není, i když stálou partnerku má, pomáhá vychovávat jejího desetiletého syna. Do svatby se nehrne, protože svůj život promýšlí jako postupné plnění herních úrovní: „Moje žena by chtěla během chvíle všechno,“ vysvětluje, „abychom měli svatbu, dítě, ale takhle hrrr to nejde. Jasně, taky bych chtěl děti, ale teprve tehdy, až budeme žít v baráku. Mohl bych mít dům už teď, půjčku by mi dali, protože už jsem čistej. Bez exekucí. Platím si zdravotní i sociální pojištění, mám kreditku, spořicí účet... Jsem ctihodnej občan, ale s utrácením počkám na to, až začnou mé podniky vydělávat ještě víc než teď.“

V tuto chvíli se Laky změní v architekta; chvíli šermuje rukou do vzduchu a kreslí budoucí dům: „Bude to stoprocentně kombinace srubu s kamenem!“ I děti si do svého plánu maluje, a to jak vlastní, tak i adoptované. „Syn mé ženy k nám občas přivede někoho ze svých chudších kamarádů, a tehdy přesně vím, jak to je. Ten chudej kluk, to jsem já. Taky jsem v dětství občas chodil na návštěvu k bohatým, šmejdil tam, a když se ptali, jestli si dám něco k jídlu, tak jsem odmítal, i když jsem chcípal hlady. Těch kluků, co k nám přijdou, se vůbec neptám na názor: Sedni si, jíst budeš, moje žena ti hned udělá řízky...“

Zamručím směrem k Lakymu, jak je jeho partnerka zlatá, pokud si takhle na povel stoupne ke sporáku, a on se tváří hrdě: „Mám doma grandhotel, každý večer navařeno i upečeno. Když si sednu do vany, což dělám každý den, protože vanu jsem v děcáku nepoznal, tak ona automaticky ví, kdy má přijít a celého mě namydlit – já mám na uších sluchátka a poslouchám hudbu. Takže jo, moje žena je perfektní. A krásná. Říkám jí Perla Mosambiku.“

 

K rodičům necítím nic

Laky chtěl být odmalička středem pozornosti, proto má po celém těle kérky. „Považuju se za umělce, tak jen ať si mě všichni zapamatují.“

Snažím se zorientovat v ozdobách jeho obličeje. Vidím třeba veliké holičovy iniciály LR, pak křesťanský kříž, čínský znak s významem BOSS, na nose slovo ART. Ale pak tu je například i malý znak firmy Rolex: „To mě každý den motivuje k tomu, abych si jednou co nejlepší hodinky pořídil. Dlouho to už trvat nebude.“

Nad levým obočím si nechal vytetovat slovo Romák: „Jsem ale polocikán,“ upřesňuje, „máma bílá, táta Rom.“ Ke svým rodičům necítí pouto, i když o nich ví. Otec žije v Anglii s dvanácti dětmi, při vzpomínce na mámu Laky jen mávne rukou: „Je zlá.“

Dětství prožil v opavském dětském domově, kde se cítil s „tetama vychovatelkama“ docela dobře. Šly mu sporty, závodně plaval, ale ke spokojenosti mu přece jen cosi chybělo. Chtěl být krasavcem, borcem, co sklízí obdiv nejkrásnějších holek. K tomu potřeboval pokud možno co nejmódnější účes a značkové hadry. Jak ale na to? Ukázalo se, že má podnikatelské buňky: „Například jsem koupil u Vietnamce nejlevnější boty, doma vzal tričko Lacoste, ustřihl obrázek krokodýlka, přilepil ho na ty tenisky a pak je střelil za dvojnásobek.“

Na základní škole začal stříhat, nejdřív sám sebe: „Co mi zbývalo, když jsem chtěl mít občas hlavu blond a jindy růžovou? Pořád častěji za mnou chodili i kamarádi, že chtějí vyholit na lebku zajíčka z Playboye nebo podobný srandy; takhle jsem se učil.“

Jako patnáctiletý se začal starat o hlavy opavských fotbalistů, padesátikorunu si brával za střih, dalších padesát korun za melír. „Sportovci měli často krásný holky, ke kterým bych se jinak nedostal; takhle mě najednou braly...“

Kromě stříhání ho bavilo i vaření, tak váhal, jestli nejít na kuchaře. „Ale teta vychovatelka Pekárková řekla, že když už jsem vyhlášenej stylař, měl bych stříhat. Definitivně mě přesvědčila tím, že holiči na rozdíl od kuchařů dostávají dýška.“

Zdánlivě příjemné bylo, že kadeřnickou třídu navštěvuje pětadvacet dívek, ale Laky Royal brzy pochopil, že tohle je pro něj spíš zlo. „Díkybohu tam byli i dva kluci, jinak bych se z těch bab zcvokl, pořád řešily hovadiny...“

Uplynulo patnáct let, a jeho názor se moc nezměnil, ženy nestříhá. „O čem s něma mluvit? Koho jejich starosti zajímají? Dávno jsem došel k tomu, že mě i obyčejnej skladník baví víc než jakákoli ženská, protože s chlapama si vždycky mám co říct.“

 

Dnes spím v autě

Úzko mu bylo, když musel opustit dětský domov a netušil, co se sebou. „Byl jsem zvyklý na program od rána do večera, a najednou nic, na všechno jsem byl sám.“

Do života dostal patnáct tisíc korun, už za pár týdnů byl v dluzích. „Navíc se ukázalo, že mám sklony k hazardu. Našel jsem si brigádu u opavské kadeřnice, která mi dala sto padesát korun, ať jdu koupit chlebíčky, ale já ty prachy naházel do automatů a do kadeřnictví už nepřišel.“

Nezvládal dospělý život. „Půjčil jsem si na pračku a nesplácel. Neplatil jsem nájem ani pokuty. Ještě ani nestihli přijít exekutoři, a já už skončil na ulici. Měl jsem jednu tašku a spal buď po kamarádech, nebo v nějakém autě. Ráno jsem se probudil a netušil, co budu celý den dělat.“

Pomohla mu nevlastní sestra z Prahy. „Přijeď se mi starat o psy,“ pozvala Lakyho, a ten pak opravdu dva měsíce venčil: „Bylo mi třiadvacet a sbíral jsem psí hovna.“

Dál to takhle nešlo. Našel si místo číšníka, a ačkoli neuměl připravit pořádné kafe, svou energií a vtipkováním vzbuzoval pozornost. „Hned jsem se stal vrchním,“ vzpomíná, „a hosté po mně házeli obrovská dýška.“ Aby nezapomněl řemeslo, občas si vzal zákazníka do kuchyně a tam ho stříhal, zatímco paní Světlana o dva metry vedle vařila boršč.

V této situaci ho pozval známý holič Tomáš Kožíšek do svého Thomas’s Barbershopu v Navrátilově ulici, kde se Laky Royal našel: „Ze zákazníků se stávali kamarádi, chodili jsme do klubů, a už to jelo.“

Ano, už to jelo. Laky se dostal k penězům a mimo jiné začal šňupat pervitin. „Mám hrozné vzpomínky na to, jak jedu zfetovanej a bez koruny ve dvě odpoledne metrem domů, smrdím, vím, že mě v ledničce čeká jen hořčice a půl cibule, ale je mi to vlastně jedno, protože po piku stejně nemáte na jídlo pomyšlení.“

Drogy ovšem nebyly největším problémem, Laky Royal je přesvědčený, že na nich závislý nebyl. „Šňupal jsem většinou v pátek, protože rád tančím na techno. Díky perníku jsem byl rozjetej a nezastavil se třeba deset hodin v kuse, lidi šíleli a říkali, že jsem blázen...“

Mimochodem, právě před pár dny se přihlásil do soukromého kurzu pro dýdžeje. „Jedním z mých snů,“ říká, „je vystoupit jako dýdžej na Ibize, kde mám kontakty, a tak věřím, že si tam příští léto zahraju pro tisíce fanoušků. Jdu si za tím, takže to vyjde – jenom mě nesmí srazit auto.“

 

Otočka za tisíc korun

Mnohem větším průšvihem než drogy byl hazard. Už před třemi lety měl Laky Royal v centru Prahy podnik, ve kterém šéfoval a jehož tváří se stal, ale tehdy vrcholila jeho hráčská vášeň. „Kluk z děcáku se dostal k penězům, noci jsem často trávil v kasinech. Když jsem hrál automaty, tak jednu otočku klidně za tisíc korun, a to vám pak prachy mizí rychle. Půjčoval jsem si od známých i od lichvářů; a o ten salon jsem přišel.“

Dospěli jsme do jediné části našeho povídání, během níž se Laky Royal nesměje. „Fuj,“ odfrkne si. „Když jenom pomyslím na to, že bych zašel do kasina, tak se mi udělá zle; i v tuhle chvíli mi je na zvracení. Vždyť jsem dlužil milion dvě stě tisíc a ještě donedávna je musel splácet!“

Závislostí se zbavil loni, v roce svých třicátých narozenin. Vždycky ho zajímaly bojové sporty, a proto přijal nabídku na zápas MMA v rámci bratislavského galavečera Oktagon. Bylo to poprvé, kdy na sobě tři měsíce intenzivně pracoval: „Věděl jsem, že až vejdu do klece, budou mě sledovat tisíce lidí. A pak jsem sice soupeři podlehl, ale vyhrál jsem svůj život. Došlo mi, že už nechci stát pořád na stejném místě, nechávat sebou vyjebávat a sám se chovat jako lump. Řekl jsem si, že dál už půjdu čistou cestou...“

K tomu, aby letos mohl rozjet vlastní holičství ve velkém, mu mimo jiné pomohli právě úspěšní a zámožní přátelé z prostředí bojových sportů. 

„I když jsem si to kvůli gamblingu pokazil u spousty lidí, ukázalo se, že mám kolem sebe strážné anděly, kteří mi věří.“ Laky Royal tak neotevřel pouze podnik v Praze, další dvě pobočky má v Ostravě a Bratislavě. 

Polovinu měsíce stříhá v Praze, zbytek času bývá na cestách. „Jsem teď reklamou na práci,“ shrnuje: „Vstanu v sedm ráno, jdu na trénink, od devíti do večera stříhám. Mám narváno, lehce už mi z toho hrabe. Rodina mě moc nevidí, jenže se nedá nic dělat. Chtějí se mít dobře, tak do toho musím investovat čas.“

 

S Jágrem v obýváku

V pražském salonu mívá Laky Royal plno taky díky sociálním sítím. Každou chvíli se s někým fotí – i se mnou si udělal selfie, které pak během pár vteřin publikoval v příběhu na Instagramu.

Klidně by o sobě mohl říkat, že je influencerem, ale raději používá termín motivátor: „Lidi vidí, že jsem se z ničeho nepodělal – že i já, cikán z dětského domova, můžu být nakonec úspěšný.“

Na Instagramu občas uveřejňuje fotky celebrit, například Jaromíra Jágra nebo slovenského rapera Rytmuse. „Pro mě to už nejsou celebrity,“ ošívá se, „ale kamarádi.“

Rytmuse stříhá pět let – jednoho dne od něj našel zprávu na Instagramu: „Poslyš, bráško, nedalo by se něco udělat s tou mojí hlavou?“ Samozřejmě, dalo. „Když si u mě Rytmus poprvé sedl do křesla, tak jsem se klepal, ale za chvíli jsme si tak rozuměli, že jsem se dokonce stal kmotrem jeho desky Krstný otec!“ Ptám se, kdy přesně to bylo, a Laky Royal si namísto odpovědi svléká tepláky. Aha! Na pravém stehnu má vytetovanou fotografii z onoho křtu i přesné datum: 10. prosince 2016.

„Ani Jardovi Jágrovi jsem se nevnucoval,“ dušuje se. „Nějak mě objevila jeho tehdejší přítelkyně Verča Kopřivová – napsala mi, že je na čase, abych si vzal Jardu do parády. Bylo to před rokem, kdy jsem zrovna neměl vlastní podnik, takže jsem klientelu stříhal doma v obýváku. Proto jsem nejdřív odmítl, což mi trhalo srdce, a když se Verča ozvala zas, tak říkám, ať teda Jardu pošle ke mně na Břevnov, že z něj udělám granát plejboje. Spíš než na stříhání vzpomínám na to, jak jsme spolu hodinu a půl kecali – Jarda byl tak přátelskej, že si od té doby kolikrát jenom tak zavoláme. A občas mi dohazuje známé: Čau Lakouši, já ti pošlu trenéra, udělej mi z něho frajera...“

 

Díky všem pochybovačům

Tvrdě makat chce Laky Royal ještě devět let, tedy do čtyřiceti.

„Nejpozději ke čtyřicátinám si koupím první Bentley, na hlavu narazím slaměnej klobouk a se ženou budeme bydlet částečně v Barceloně. Když se vrátím domů, tak sice zajdu do práce, ale hlavně proto, abych vítal a bavil zákazníky, protože budu mít kvalitní tým, který většinu práce zvládne. Já spíš každému klientovi řeknu: ,zdravíčko!‘, a uděláme společnou fotku. Nůžky vezmu nanejvýš na tři denně – dnes jich mám často i osm.“

Když se zvedám k odchodu, Laky Royal zrovna stříhá kouzelníka, který vyhazuje ke stropu karty a ohýbá pětikoruny – tady člověk skutečně zapomene na to, že je v holičství.

Takže díky za zážitek, mizím. Laky Royal se naposledy nakloní k mému diktafonu a zvolá: „Zdravím! Díky všem pochybovačům!“

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement