ANKETA: Jaká tři slova se vám vybavují v souvislosti s Hanou Zagorovou?

Karel Vágner, hudební producent Skladatel, baskytarista. S Hanou Zagorovou nazpíval duet Hej, mistře basů, vydával jí desky. Hance jsem vděčný třeba už jen za to, že mě přemluvila, abych roku 1973 neletěl hrát na Kubu a postavil jí s Víťou Hádlem kapelu. Při návratu naší původní kapely totiž havarovalo letadlo v Praze na letišti, Hanka nám vlastně zachránila život. Je strašně těžké přijmout fakt, že už se neuvidíme, nikdy si nezavoláme, ale pro mě je nesmrtelná. Nejenom pro své přátelství a laskavost, ale kvůli všem společně prožitým letům, kdy jsme měli stejnou cestu a stejné cíle, kdy jsme se navzájem doplňovali a ovlivňovali. Dnes můžu s jistotou říct, že ve mně obrovský kus Hančiny duše zůstává a navždy přetrvá.

Jiří Březík, zpěvák Skladatel a textař. Pro Hanu Zagorovou napsal například píseň Je naprosto nezbytné. Písnička Je naprosto nezbytné vznikla v SMS. Odepisoval jsem po půlnoci kamarádce na otázku, jak se mám. Bylo mi hloupé odbýt ji stručnou odpovědí, že dobře, navíc to nebyla pravda, a napadlo mě: „Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, hvězda aby plála, člověk vyšel z mála, hlas zněl, jako hlas má… Je naprosto žádoucí, aby láska hřála za nocí, to je naprosto důležité, abys byla šťastná.“ Napadla mě i melodie, ale říkal jsem si, že to do rána stejně zapomenu. Druhý den dopoledne mi volala Hanka, že by ode mě chtěla písničku. Vybavil se mi noční nápad. Reakce zněla: „To je senzační, to chci!“

Jana Koubková, zpěvačka Nestorka českého jazzu, ročník 1944, založila počátkem osmdesátých let Vokalízu. S Hanou Zagorovou jsem se osobně nikdy nesetkala v šatnách ani na pódiích festivalů, protože jsme každá vyznávala jiný žánr, a přesto mi v hlavě zní spousta jejích písní, které znám z rádia. Zatímco písně některých zpěváků vypínám, Haničku jsem si obvykle zesílila, její písně mne těšily upřímností a projevem vůbec. Měla fajn barvu hlasu, skvělé muzikanty i textaře – vůbec se nedivím té ohromné spoustě fanoušků a vyprodaných Luceren. Z každého jejího vystoupení vyzařovala ohromná lidskost a napojení na všechny v sále, publikum jí věřilo. Hana Zagorová byla nesmírně vzácná osobnost a bude chybět.

Michal Prokop, zpěvák Hana Zagorová mu pomáhala v počátcích kariéry, šla mu jako svědkyně na svatbu. Hanka byla nebojácná holka s pevnou páteří, prokazovala to celý život. Počínaje statečným bojem s těžkou nemocí už od mládí přes začátek sedmdesátých let, kdy mi neohroženě pomáhala překonat období, kdy jsem na tom nebyl zrovna dobře, ale ona se postavila znormalizovanému vedení Pragokoncertu, pro který jsem byl nežádoucí osobou – vydupala si mě do svého programu. Petici Několik vět podepsala v devětaosmdesátém roce dokonce o něco dřív, než jsem ji podepsal já, a na tohle všechno a mnohé další se nezapomíná.