Hořký podzim Andreje B.

Někdy toho má člověk zkrátka moc. Práce, rodina, k tomu běhání po úřadech… A co teprve, když se v práci chystáte na triumfální úspěch, který se nedostaví. K tomu se problémy s rodinou i úřady spojí dohromady v soudním procesu, kde sedíte na lavici obžalovaných. Tak se to teď sešlo Andreji Babišovi.

Referendum o mně

Před komunálními a senátními volbami Andrej Babiš vyhlašoval, že z nich udělá referendum o Fialově vládě. Ve skutečnosti z nich dělal spíše referendum o sobě samém – kampaň do velké míry stála na jeho osobě, všude se používaly parafráze hesla „za Babiše bylo líp“. Předseda ANO objížděl zemi tak intenzivně, jako kdyby v každé druhé obci kandidoval na starostu.

Andreji Babišovi mohly komunální a senátní volby přinést dvě důležité politické informace. Tou první byla zpráva o tom, jak moc jsou voliči v těžkých dobách naštvaní na vládu a zda už ji začali opouštět. Druhým zjištěním pak mohlo být, kolik „svých lidí“ dokáže zvednout masivní kampaní a dostat k volebním urnám. V tomto směru by pro něj byl jednoznačný úspěch povzbudivou zprávou pro prezidentskou volbu.

Komunální volby pro ANO rozhodně neskončily špatně, vyhrálo v osmi ze čtrnácti krajských měst, v Liberci a Plzni bylo navíc těsně druhé. Výrazně posílilo na úrovni bývalých okresních měst. Nicméně žádný masivní výprask vládních stran se nekonal, tím méně úprk jejich voličů „na druhou stranu“. Ze strany ANO šlo do značné míry o doluxování voličů ČSSD a komunistů.

Zároveň se nepovedlo vyburcovat nadprůměrné množství voličů, účast byla dokonce malinko nižší než před čtyřmi lety. Žádné povzbuzení pro Babišovu případnou prezidentskou kandidaturu to tedy nepřineslo.

Druhé kolo senátních voleb pak pro ANO skončilo ostudou. Proměnit osmnáct finálových účastí v pouhé dvě výhry, to je hodně slabý výsledek. Jakkoli zároveň nejsou namístě žádné přehnaně optimistické vyhlídky ani u vládního tábora. Vyvozovat z voleb s devatenáctiprocentní účastí nějaké naděje směrem k prezidentské volbě – kde bude účast více než trojnásobná – by bylo pošetilé.

Bolehlav z Olbramovic

Majitele politicko-podnikatelského holdingu musel osobně zabolet neúspěšný výsledek pokusu s kandidaturou spoluobviněné Jany Nagyové. Kdyby to vyšlo, byl by to jakýsi „osvobozující voličský rozsudek“ nad Čapím hnízdem. Ten se ovšem přes obrovské nasazení samotného Babiše i všech jeho divizí nekonal.

A moc dobře se nevyvíjel ani proces u soudu. Svědectví bankéřů, ale i dalších lidí, kteří se pohybovali kolem začátků Farmy Čapí hnízdo, zatím rozhodně nehrají do karet tvrzení, že farma byla malou firmou, která neměla s Babišovým holdingem nic společného.

Nelze samozřejmě nijak předjímat výsledek soudního řízení. Už samotný pobyt na lavici obžalovaných, povinnost respektovat autoritu soudce a poslech svědectví, která jej usvědčují přinejmenším ze lži – to musí být pořádně nepříjemné. A to mu za zády číhá ještě větší nepříjemnost spojená s farmou nedaleko Olbramovic: vyšetřování fíglů s reklamou a hrozba obvinění z daňových úniků.

Přičteme-li k tomu všemu potíže jeho byznysu spojené s ruským plynem či neveselé výsledky mediální divize, je letošní podzim pro Andreje Babiše skutečně hořký. Není třeba ho nijak litovat, většinu problémů, kterým čelí (snad s výjimkou toho ruského plynu), si způsobil sám a dobrovolně.

Na druhé straně by ale nebylo namístě ho odepisovat či podcenit. Babiš nesnáší porážky a udělá takřka cokoli, aby se jim vyhnul. Když o sobě řekl, že je „urputné hovado“, nebyl to vtip. Jeho protivníci – ať už se jedná o politiku, byznys, nebo jiné sféry – by to měli vést stále v patrnosti.