Pro a proti

Názory

„Letos jsem ovšem Američanům volbu prezidenta moc nezáviděl. Na jedné straně muž, který během čtyř let udělal z úřadu divadlo obhroublého herce, a naproti němu vyzyvatel, který by mohl z fleku vystupovat v propagační brožuře na klotové rukávy. Vlastně mi to dost připomíná poslední prezidentské volby tady v Česku,“ píše se v editorialu listopadového Reportéra.

Ameriku mám upřímně rád. Když jsem v osmdesátých letech dostával zhruba jednou za rok od prastrýce Anthonyho balíček s tričkem nebo mikinou a žvýkačkami, byl to vždycky svátek. Jednou přibalil i knihu s New Yorkem ve fotografiích a od té doby jsem toužil se tam jednou podívat. Což v roce 1985 vypadalo asi tak stejně pravděpodobné, jako že poletím na Měsíc. Do vesmíru už se zjevně nikdy nevypravím, s New Yorkem se to několikrát povedlo. A snad si to ještě párkrát v životě zopakuji.

Od devadesátých let jsem pak dost prožíval i americké prezidentské volby. Měl jsem většinou pocit, že z nich jako vítězové vycházejí zajímavé osobnosti. Přestože si to mí američtí přátelé a známí často nemysleli.

Doteď si vybavuji debatu v redakci The Washington Post na podzim roku 2003 s legendárním šéfredaktorem Leonardem Downiem jr., kdy on moc nerozuměl tomu, jak mi může připadat George W. Bush jako dobrý prezident, a já zase nerozuměl tomu, co mu na tom celkem sympatickém Texasanovi tak vadí. Nejspíš si směrem ke mně pomyslel něco o mladém naivním troubovi, ale protože byl vlídný a pozorný hostitel, nedával to najevo.

Letos jsem ovšem Američanům volbu prezidenta moc nezáviděl. Na jedné straně muž, který během čtyř let udělal z úřadu divadlo obhroublého herce, a naproti němu vyzyvatel, který by mohl z fleku vystupovat v propagační brožuře na klotové rukávy. Vlastně mi to dost připomíná poslední prezidentské volby tady v Česku. Stejně jako před dvěma lety u nás, i v Americe bych asi volil ty klotové rukávy. Ovšem bez valného nadšení, spíše jako formu obrany před pokračováním toho, co už dobře známe.

Přál bych Američanům, aby měli za čtyři roky lepší výběr, třeba jako v roce 2008, kdy jsem v souboji gentlemanů marně držel palce senátorovi Johnu McCainovi při střetu s Barackem Obamou. Ještě předtím bych to ovšem přál zkraje roku 2023 nám tady v Česku. Chtěl bych si po delší době zase užít ten pocit, kdy jde člověk volit „pro“ a ne jenom „proti“. Snad se to povede jako kdysi s tím New Yorkem…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám hezké podzimní dny, příjemné čtení, a především hodně zdraví!

 

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 7. prosince.

 

Výsledky amerických prezidentských voleb byly známy až po uzávěrce listopadového Reportéra, články k tématu zde:

1) Biden to nebude mít lehké - komentář Kryštofa Kozáka

2) Biden může být koncem jedné éry - analýza Matěje Schneidera

 

 

Zde si můžete poslechnout povídání Roberta Čásenského s Markem Šálkem o novém Reportérovi.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama