Po přeslici: Hodiny tikají!

Tereza Boučková

11. října 2020

Reportér 10/2020 · Číslo 74

8 minut

Plán byl, že budu první zářijovou sobotu sedět před půl osmou ráno v rychlíku Krušnohor. Pojedu do Jirkova. Odtamtud vyrazím na kole do Okořína, sedm kilometrů vzdálené podkrušnohorské vesničky. Pozdravím syna, předám mu zapomenutý ručník a podívám se, jak vypadá Klimakemp, který spolu s lidmi z hnutí Limity jsme my s ohromnými nadějemi, zklamáními, napětím a vyčerpáním připravoval. Pak pošlapu osmnáct kilometrů k elektrárně Počerady na demonstraci Konec uhlí #TEĎ a za dalších patnáct kilometrů budu v Mostě nasedat do zpátečního vlaku.

Člověk míní, České dráhy mění. Ranní Krušnohor sice vyrazil včas, ale uprostřed luk se zastavil. Sedmdesát minut zpoždění! Abych stihla polední demonstraci v Počeradech, kterou jsem chtěla vidět, neboť mě zajímá, čím dnes (někteří) mladí lidé žijí a jak svou věc pojímají, vystoupila jsem z vlaku už v Mostě. K elektrárně jsem jela opuštěnou šutrovou cyklostezkou, kterou lemovaly husté křoviny, z nichž poplašeně vybíhaly a zas do nich mizely desítky křepelek. Z korun starých pokroucených stromů co chvíli vyletěl dravec…

Před elektrárnou bylo v půl dvanácté ještě docela málo demonstrantů a docela hodně policistů, kteří tu měli i anton. Na dobu čekání si z něj udělali kempr se stříškou; pod ní měli stůl a židle. Naštěstí se o něco později počty obrátily a demonstrace „za spravedlivý konec uhlí, který musí jít ruku v ruce s vytvářením čistých pracovních míst a podporou lidí, kteří v uhelném průmyslu pracují nebo jsou postižení jeho dopady“ poklidně začala i skončila. Demonstranti se vydali na spořádaný pochod
k Počeradům a já s kolem a v cyklobotách, v kterých se dobře nechodí, řešila, co dál.

Ručník jsem synovi poslala po kamarádovi. A když jsem mu to volala, přemluvil mě, abych uskutečnila svůj plán v opačném gardu a do kempu aktivistů přece jen přijela. Určitě podvečerní vlak stihnu. On mě do Jirkova doprovodí.

Jela jsem. A prožívala déjà vu. Jak jsem se blížila ke Klimakempu, stále častěji jsem na polních cestách viděla policejní auta s příslušníky. Já před rokem ’89 vídala na akcích, jež dráždily režim, auta neoznačená, plná fízlů, kteří někdy vyrazili na zteč, jindy svou přítomností, kterou se nesnažili skrýt, jen zastrašovali.

Zajímavé na akčním víkendu proti uhlí, který se konal už počtvrté, je, že to byla právě policie, kdo vyvíjel neskutečný tlak na obce a její představitele, když chtěli místo pro Klimakemp poskytnout. Policie šířila o lidech zapojených do aktivismu, že jde o nežádoucí osoby a feťáky, kteří jsou navíc v jejím systému vedení v kolonce extremismus a terorismus. Ústecká mluvčí k tomu pro iRozhlas řekla, že úkolem policie je „chránit bezpečnost osob, majetku a veřejný pořádek, předcházet páchání trestné činnosti a plnit další úkoly na úseku vnitřního pořádku. Výjimkou není ani Klimakemp.“