Počkej na mě, mi amor!

Je léto 1990, půl roku po revoluci. Dvaadvacetiletý technik litvínovské chemičky Ibra Ibrahimovič sní o přijímačkách na FAMU. A hledá téma pro soubor fotografií, se kterým by v Praze uspěl. „V severočeských fabrikách tehdy pracovaly stovky Kubánců. Lákalo mě je fotit, ale nevěděl jsem, jak na to,“ říká.

Největší skupina litvínovských Kubánců bydlela na ubytovně v Ukrajinské ulici – kilometr od podniku Benar, který je zaměstnával. „Rád jsem tudy chodil. Z otevřených oken hrála nahlas muzika, v zahradě posedávali exotičtí týpkové, byl to úplně jinej svět,“ vypráví Ibra, který v prvních měsících svobody hltal každé ráno noviny. Jednoho dne se v nich dočetl, že se odtud všichni Kubánci budou muset brzo vrátit na Kubu. V očích Fidela Castra zradilo Československo myšlenky socialismu a nechtěl dopustit, aby se tady jeho poddaní nakazili kapitalismem.

„Dodalo mi to odvahu. Nechtěl jsem prošvihnout příležitost, tak jsem se začal ochomejtat kolem jejich ubytovny s foťákem. Jeden Kubánec si mě všimnul, tak jsem se zeptal, jestli ho můžu vyfotit. A on mě pozval dovnitř,“ vzpomíná Ibra, kterému tím odstartovalo několikaměsíční karibsko-litvínovské dobrodružství. Noví přátelé ho zvali na večírky a párkrát na jejich ubikaci přespal, na oplátku od něj dostávali fotky. Mladého fotografa motivovala ještě jedna okolnost: „Byl jsem platonicky zabouchlej do holky, která závodně tančila. Tak jsem ji tam vodil, aby si mohla vyzkoušet latinskoamerický tance.“

Ibra si vybavuje atmosféru kuchyně v přízemí, kde Kubánci společně vařili: „Okno bylo otevřené do ulice, takže každý okolojdoucí mohl vidět, jak se tam hemžej. Vařili ekonomicky, většinou fazole s bramborami a rýží, k tomu olejovky.“ Jedním z důvodů kubánské spořivosti byla touha pořídit si motorku. „Kupovali nový i použitý jawy a různě je zušlechťovali – přidělávali aerodynamický udělátka, stříkali, leštili a jezdili po městě,“ vzpomíná fotograf. Péče o motocykly a jejich příprava pro transport na Kubu se stala jedním z hlavních motivů jeho snímků.

Osazenstvo ubytovny tvořily i ženy. „Odhaduju to na čtvrtinu,“ říká Ibra, který vypozoroval následující věc: „Když Kubánka s někým chodila, byl to Kubánec. Zato hodně Kubánců chodilo s českýma holkama. Některý ty příběhy byly fakt silný a u jednoho z nich jsem mohl být do poslední chvíle.“

Nenechávej mě tady!