Vakcín v EU je teď spousta. Doufám, že se Unie z krize poučí

Evropská unie už v počtu lidí, kteří dostali alespoň první dávku vakcíny, předběhla Spojené státy, první dávku dostalo podle údajů ECDC ke konci července přes 70 procent dospělé populace v Unii. Souhlasíte nicméně s tím, že rozjezd očkování v EU byl kvůli nedostatku vakcín začátkem letošního roku pomalý?

V zásadě souhlasím. Jen musím připomenout jednu věc: původně se předpokládalo, že vakcinace začne později. Když jsme loni touto dobou o tématu diskutovali v příslušném výboru Evropského parlamentu, relevantní studie a předpoklady ukazovaly, že očkovací látky budou k dispozici později, a vakcinace začne možná až na konci prvního čtvrtletí. Že se začalo očkovat už před Silvestrem, kdy byla schválena první vakcína Pfizer, bylo velké překvapení i pro nás, kteří jsme se tím zabývali. Takže ano: na to, že vakcinační látky byly k dispozici dřív, byl start opravdu o něco pomalejší. Evropská komise potom ale udělala všechno pro to, aby se to zlepšilo.

 

Ke zlepšení se ještě dostaneme, přesto pořád platí, že v Izraeli, ve Velké Británii nebo ve Spojených státech byl začátek očkování rychlejší než v Evropské unii.

Ano, začátek v těch zemích byl rychlejší, což má nějaké důvody. Třeba v Izraeli, jak známo, si vláda dovolila uzavřít s Pfizerem dohodu, kdy se klinické studie, respektive testování, dokončovaly už při probíhajícím očkování izraelské populace. Britská vláda zase u AstraZenecy nakoupila, co šlo, měla na to sjednané odborníky – a také tomu dala politickou váhu tím, že vakcinace byla přímo pod patronací britského premiéra pana Johnsona. Problém byl, že v Evropské unii vakcinace spadala pod generální ředitelství, které má na starosti evropská komisařka paní Kyriakides. Měla si to vzít hned na starost přímo předsedkyně Evropské komise paní von der Leyen.

 

Připouštíte, že kdyby v Evropské unii začala vakcinace rychleji, mohlo zemřít méně lidí?

To je logický argument, na který nemohu neslyšet. Nicméně to nebyl jen problém Evropské komise, ale i některých národních států, které například hleděly na cenu a požadovaly levnější preparáty. Ale souhlasím, že kdyby vakcinace byla od začátku brána jako vrcholné politické téma jak ze strany Evropské komise, tak ze strany národních států, zemřelo by méně lidí. To zpoždění přišlo v tu nejméně vhodnou dobu, kdy se rozmohla britská mutace. Březen byl podle statistiků v České republice z hlediska počtu úmrtí nejhorší od roku 1947. Ale při hodnocení příčin se musíte podívat i na opatření české vlády, třeba na rozvolnění před Vánoci.

 

To je jasné, moje otázky také nemají naznačovat, že by za vývoj pandemie v Česku mohla především Evropská komise a pomalý rozjezd vakcinace.

Jen jsem měl pocit, že musím EU hájit… V oblasti zdravotnictví neposkytuje primární právo Evropské unii příliš možností, jak zasahovat – to je záležitost členských států a národní legislativy. Přes Evropskou komisi probíhal nákup očkovacích látek, ale jednotlivá opatření byla věcí národní politiky.

 

Schvalování a pochybování

Neměla být vakcína v EU přece jen schválena v režimu „nouzového použití“, jak to udělali třeba v Británii, nikoli „podmíněnou registrací“, která je pomalejší? A to ačkoli „nouzové použití“ představuje určitý risk, kdy odpovědnost za škody nenese výrobce vakcín?

My jsme se tím opravdu mnohokrát zabývali a já jsem dospěl k závěru, že onen režim „nouzového použití“ by v Evropské unii samotné vakcinaci mohl ublížit. Objevilo by se mnoho trollů, mezi lidmi by byla větší nejistota…

 

Myslíte tedy, že by rychlé schválení metodou „nouzového použití“ v Evropě – v níž ještě před covidem bylo více odpůrců očkování než v některých jiných zemích a regionech – vyvolalo větší nedůvěru vůči vakcinaci?

Ano. I můj otec, který už je teď plně vakcinovaný, pochyboval před několika měsíci, jestli se má nechat naočkovat. Říkal: Vždyť jiné očkovací látky se vyvíjely pět deset let, jak je možné, že se teď vyvinuly během několika měsíců? A představte si, že byste za této situace ještě řekl: Bohužel to ještě nemáme úplně prozkoumané, ale už vám to budeme nasazovat. Myslím, že by zájemců o vakcinační látku bylo méně.

 

Položím otázku jinak: nemohl být proces schvalování prostě rychlejší? Evropská léková agentury teď oznámila, že pokud bude kvůli mutacím potřeba třetí dávka, bude postupovat rychle. Nemohla tedy EMA postupovat rychleji i na začátku?

To je myslím zavádějící otázka. Proces schvalování jsem sledoval intenzivně, mluvili jsme o tom i s ředitelkou Státního úřadu pro kontrolu léčiv. Oni pracovali nonstop, EMA dokonce rozložila různé úkoly právě na národní úřady. Taky si musíte uvědomit, že schvalování dělají lidé – a ti nemohou být pod obrovským stresem. Neumím si představit, že by to šlo udělat rychleji, aniž by se třeba mohla objevit určitá bezpečnostní rizika. Opravdu si nemyslím, že by EMA postupovala nepružně – a to jsme na to tlačili jako výbor v Evropském parlamentu a tlačily na to i členské státy. Navíc finální rozhodnutí musí udělat Evropská komise, EMA vydává podkladové rozhodnutí.

 

Trochu těžkopádný systém

Nedokazuje pomalý rozjezd vakcinace to, že systém rozhodování Evropské unie s členskými státy a Evropskou komisí je nepřehledný a těžkopádný? A je možné, aby se nějak změnil?

Jsem přesvědčený, že žádný jiný systém by teď neprošel přes členské státy. Posílení míry kvalifikovaného rozhodování v Radě oproti jednomyslnosti členských států – víte, co by to vytvořilo za politické tlaky třeba před našimi parlamentními volbami? Míra integrace nedosahuje takových obrátek, takového ztotožnění občanů s Evropskou unií napříč kontinentem, aby Unie měla vyšší míru pravomocí. Zrovna v oblasti zdravotnictví najdete mnoho příkladů, kdy národní státy výslovně bojovaly proti jakékoli kompetenci Evropské unie.

 

O co přesně šlo?

Připomenu téma, které se netýká vakcinace, ale s covidem souvisí, totiž vykazování statistik. Na počátku epidemie si to každý stát vykazoval, jak chtěl, zahrnoval do statistik podle své vlastní metodiky třeba počty zemřelých. Chtěli jsme do toho v Evropském parlamentu vstoupit, aby byla čísla jasná. Taky jsme při jednáních o covid pasu chtěli, aby byly ve všech zemích sjednocené doby, kdy vám uznají PCR test, tedy zda platí 48 hodin, nebo 72 hodin. Všechny tyto plány narážely, opakovaně jsme slyšeli: toto je věcí národních států a Evropská unie nemá takovou kompetenci. Nakonec se podařilo obrovské diskuse o covid pasu naštěstí překlenout, ale opravdu se obávám, že jiný, jednodušší systém – v němž by se v EU nerozhodovalo v administrativně složitém mechanismu – není na stole.

Nevolám po nějaké federalizaci Evropy, spíše na ptám úpravu stávajícího systému. Nebylo by třeba možné, aby toho Evropská komise dělala méně, ale v těchto zmenšených kompetencích by měla vyšší pravomoci?

Rozumím. Třeba při epidemii by člověk očekával vyšší míru centrálního řízení. Epidemie nezná hranic a je globální záležitostí, takže centrální řízení by bylo jednoznačnější a lepší. Ale jak k tomu můžete dospět? Představa, že vyřadíte jednotlivé členské státy, je nereálná. Mnohé státy by ani nepřenesly přes srdce, kdyby se hlasovalo čistou většinou. Nevidím jinou možnost než zachovat stávající systém – který ale bude vždycky trochu těžkopádný, protože počítá se zasahováním členských států.

 

Pomoct rozvojovým zemím

Jak už jste naznačil, v dalších měsících se dodávky vakcín zrychlily. Dá se říct, že se Evropská komise z pomalého začátku poučila?

Určitě. A vakcinaci si pak vzala na starosti paní předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, my v Evropském parlamentu jsme ji k tomu také vyzývali. Nešlo přitom o neschopnost paní komisařky Kyriakides, ale o to, že když vyjednáváte s výrobci a mluvíte s nimi jako šéf Evropské komise, má to zkrátka větší váhu. Podařilo se také právními nástroji zvýšit tlak na výrobce, kteří se nacházejí v Evropské unii, stejně jako docílit toho, že byly k dispozici různé látky, které jsou pro výrobu vakcíny potřeba.

 

Troufnete si říct, že jak v této pandemii, tak v nějakých budoucích krizích bude Evropská komise, případně Evropská unie jako celek postupovat pružněji?

Já v to doufám. Musím připomenout, že už v dubnu bylo zjevné, že v létě bude vakcín spousta – a to se skutečně naplnilo. Covid přinesl spoustu témat, a třeba to skončí tím, že pochopíme, jak jsme slabí. I když my si to říkáme vždy po nějaké krizi, po uprchlické krizi jsme o tom mluvili taky. Ale snad teď už opravdu budeme schopni krize více předvídat.

 

V únoru jste ohledně pomalého začátku vakcinace v EU řekl, že „doufáte, že si na konci letošního roku řekneme: bylo to zaváhání, ale nebyla to taková tragédie“. I když tedy ještě nejsme na konci roku, myslíte, že ten výrok platí?

„Nebyla to taková tragédie“ je nepatřičná věta. Byla to malá tragédie, která se stát neměla. Ztratili jsme tisíce životů, což se bohužel stalo i jinde než v Evropské unii, a některé státy stále ještě ztrácejí obrovské množství životů. Obecně platí, že řízení jakékoli struktury, která je složena z různých států, není jednoduché. Třeba i v USA jsme viděli a vidíme, že ve státech, kde více odmítali vakcinaci, se nyní epidemie opět šíří a stoupají počty úmrtí. Přesto by to pro Unii mělo být velké memento. Například v tom, že určité výrobní kapacity nemůžete kvůli úspoře pár centů umístit mimo prostor Evropské unie.

 

Říkáte – a nejste sám –, že pokud nebude proočkována velká část světové populace včetně rozvojových zemí, tak hrozí další mutace viru. Africké země si přitom stěžují, že EU nedělá dost. Bude Evropská unie investovat do produkce vakcín v rozvojových zemích, čehož se zastáváte i vy?

Pevně v to věřím a nemám jiné možnosti než na to tlačit v rámci celého Evropského parlamentu a v rámci výboru. Jsme v této věci jednotní, myslím, že v rámci relevantních stran v Evropském parlamentu není nikdo proti. Na druhé straně nejde a nemůže jít jen o věc Evropské unie, je to globální problém. Musejí se na tom podílet Spojené státy, administrativa Joea Bidena už to řeší, musí se v tom angažovat Velká Británie, možná i Rusko. Nebezpečné mutace vznikají v zemích, které jsou málo proočkované, takže je to i v našem zájmu.