Vakcín v EU je teď spousta. Doufám, že se Unie z krize poučí

Evropská unie už v počtu lidí, kteří dostali alespoň první dávku vakcíny, předběhla Spojené státy, první dávku dostalo podle údajů ECDC ke konci července přes 70 procent dospělé populace v Unii. Souhlasíte nicméně s tím, že rozjezd očkování v EU byl kvůli nedostatku vakcín začátkem letošního roku pomalý?

V zásadě souhlasím. Jen musím připomenout jednu věc: původně se předpokládalo, že vakcinace začne později. Když jsme loni touto dobou o tématu diskutovali v příslušném výboru Evropského parlamentu, relevantní studie a předpoklady ukazovaly, že očkovací látky budou k dispozici později, a vakcinace začne možná až na konci prvního čtvrtletí. Že se začalo očkovat už před Silvestrem, kdy byla schválena první vakcína Pfizer, bylo velké překvapení i pro nás, kteří jsme se tím zabývali. Takže ano: na to, že vakcinační látky byly k dispozici dřív, byl start opravdu o něco pomalejší. Evropská komise potom ale udělala všechno pro to, aby se to zlepšilo.

Ke zlepšení se ještě dostaneme, přesto pořád platí, že v Izraeli, ve Velké Británii nebo ve Spojených státech byl začátek očkování rychlejší než v Evropské unii.

Ano, začátek v těch zemích byl rychlejší, což má nějaké důvody. Třeba v Izraeli, jak známo, si vláda dovolila uzavřít s Pfizerem dohodu, kdy se klinické studie, respektive testování, dokončovaly už při probíhajícím očkování izraelské populace. Britská vláda zase u AstraZenecy nakoupila, co šlo, měla na to sjednané odborníky – a také tomu dala politickou váhu tím, že vakcinace byla přímo pod patronací britského premiéra pana Johnsona. Problém byl, že v Evropské unii vakcinace spadala pod generální ředitelství, které má na starosti evropská komisařka paní Kyriakides. Měla si to vzít hned na starost přímo předsedkyně Evropské komise paní von der Leyen.

Připouštíte, že kdyby v Evropské unii začala vakcinace rychleji, mohlo zemřít méně lidí?

To je logický argument, na který nemohu neslyšet. Nicméně to nebyl jen problém Evropské komise, ale i některých národních států, které například hleděly na cenu a požadovaly levnější preparáty. Ale souhlasím, že kdyby vakcinace byla od začátku brána jako vrcholné politické téma jak ze strany Evropské komise, tak ze strany národních států, zemřelo by méně lidí. To zpoždění přišlo v tu nejméně vhodnou dobu, kdy se rozmohla britská mutace. Březen byl podle statistiků v České republice z hlediska počtu úmrtí nejhorší od roku 1947. Ale při hodnocení příčin se musíte podívat i na opatření české vlády, třeba na rozvolnění před Vánoci.

To je jasné, moje otázky také nemají naznačovat, že by za vývoj pandemie v Česku mohla především Evropská komise a pomalý rozjezd vakcinace.

Jen jsem měl pocit, že musím EU hájit… V oblasti zdravotnictví neposkytuje primární právo Evropské unii příliš možností, jak zasahovat – to je záležitost členských států a národní legislativy. Přes Evropskou komisi probíhal nákup očkovacích látek, ale jednotlivá opatření byla věcí národní politiky.

Schvalování a pochybování

Neměla být vakcína v EU přece jen schválena v režimu „nouzového použití“, jak to udělali třeba v Británii, nikoli „podmíněnou registrací“, která je pomalejší? A to ačkoli „nouzové použití“ představuje určitý risk, kdy odpovědnost za škody nenese výrobce vakcín?

My jsme se tím opravdu mnohokrát zabývali a já jsem dospěl k závěru, že onen režim „nouzového použití“ by v Evropské unii samotné vakcinaci mohl ublížit. Objevilo by se mnoho trollů, mezi lidmi by byla větší nejistota…

Myslíte tedy, že by rychlé schválení metodou „nouzového použití“ v Evropě – v níž ještě před covidem bylo více odpůrců očkování než v některých jiných zemích a regionech – vyvolalo větší nedůvěru vůči vakcinaci?