Asistent ve školách: Tady ho máte a poraďte si nějak
26. června 2022
Zvětšitfoto Kateřina Sovová
Představte si, že jste dítě, které má nějaký problém. A posadí vás do lavice s dospělým, což vaši „jinakost“ stvrdí. Asistentů ve školách přibývá, což je dobře. Častý model, kdy spolu oba sedí v jedné lavici, už ale tak dobrý není. Asistent má pomáhat celé třídě tak, aby měl učitel volné ruce a mohl se věnovat dětem, které jeho pomoc potřebují víc. Přenastavit zažitý model se snaží speciální pedagog Zbyněk Němec, který asistenty a učitele školí.
Loni pracovalo ve školách – mateřských, základních i středních – téměř třicet tisíc asistentů, za šest let se jejich počet zdvojnásobil. Umíme využít jejich potenciál?
Bohužel ne. Jejich pracovní sílu využíváme často velmi neefektivně. Mnohé budoucí učitele při jejich studiích a ani později nikdo neučí, jak mají asistenty ve třídě využívat.
Jaká je běžná praxe?
Pedagogicko-psychologická poradna doporučí asistenta pro konkrétní dítě. Ředitel asistenta sežene, přivede do třídy, řekne paní učitelce: „Tady ho máte a poraďte si nějak“. Učitelé pak mnohdy nevědí, co s ním mají dělat, co mu mohou dávat za práci. Mnozí pak ve třídě s větším či menším úspěchem improvizují.
A jak by toto soužití mělo vypadat správně?
V každé třídě je to trochu jiné. V našich kurzech se snažíme učit zejména to, že jde o asistenta učitele, nikoli daného dítěte. Ostatně ta funkce se oficiálně jmenuje „asistent pedagoga“, nikoli „asistent žáka“. Je tam od toho, aby pomohl učiteli zvládnout všechny nároky, které se při práci se třídou objevují.
Asistent se tedy nemá primárně starat o dítě, které ho „papírově“ dostalo?
Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami by v první řadě měli učit učitelé. Asistent může určité aktivity v hodině dělat s dětmi, které jsou více méně samostatné, a učitel má tudíž prostor věnovat se dětem, které to momentálně potřebují.
Jak je možné, že to řada škol neví? Častý model je, že spolu dítě a asistent sedí celou dobu v lavici…
Taky se tomu divím, nedává to smysl. V kurzech to vysvětluji na jednoduchém schématu: představte si třídu, kde je jeden žák se speciálními vzdělávacími potřebami, má třeba ADHD (poruchu pozornosti s hyperaktivitou, pozn. red.). Tento žák vyžaduje větší péči. A pak je ve třídě asistent pedagoga, který má osmdesátihodinový nebo nanejvýš stodvacetihodinový kurz, a dále učitel, který chodil s největší pravděpodobností pět let na pedagogickou fakultu a jeho kvalifikace je mnohem větší. A teď si vezměte tu absurdní situaci, kdy méně kvalifikovaný dostane na starosti žáka, který potřebuje z té třídy nejvíc odborné péče, zatímco ten více kvalifikovaný se stará o ten zbytek.
Pokud asistent sedí stále s tím samým žákem v lavici, vlastně ho tím stigmatizuje, je to tak?
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.
