Milion oktávií

Kultura

Psychoterapeut čelí návalu lidí, jejichž soukromé zprávy zveřejnili záhadní hackeři – tak začíná povídka psaná pro srpnový Reportér.

Audio
verze

Někdy okolo pětatřicátých narozenin mi začalo docházet, že chci druhou půlku života strávit něčím víc naplňujícím než excelovou tesařinou v korporátním oupnspejsu. Do psychoterapeutického výcviku jsem nastoupil v roce 2006 – Facebook zrovna přivítal první české uživatele. Klienty jsem začal nabírat o tři roky později – na svět přišlo tlačítko To se mi líbí. Pamatuju si to i po čtvrt století do takových detailů, protože naprostou většinu z 4957 klientů, které jsem napočítal, ke mně dostaly právě sociální sítě.

Začalo to Facebookem. Nemůžu se kvůli němu soustředit na psaní diplomky, kňourali mi na gauči studenti. Všechny spolužačky z gymplu sdílejí fotky svateb a dětí, a já nemám ani kluka. Moje příspěvky mají sotva pět lajků, to jsem tak nezajímavej a nevtipnej? Pak přišel Instagram. Zaťatá pěst bouchala do sedačky: tihleti se zrovna koupou na Kubě a tamti v Laosu – a já vydělám sotva na Chorvatsko. Chodím do fitka čtyřikrát týdně, proč nemám six pack jako ostatní? Pak nastoupil Grindr, Tinder a Snapchat. Uklouznout nikdy nebylo snazší a za mnou se chodili vybrečet ti, kteří uklouzli, ti, se kterými uklouzli, i ti, kteří se o tom uklouznutí nakonec dozvěděli.

 

Obyčejné, potenciálně spokojené životy se v panoptiku sociálních sítí proměňovaly v živé betlémy nudy a nenaplněných očekávání. Bylo úplně jedno, na čem zrovna všichni od rána do večera viseli, všechny sítě fungovaly jako továrna na frustraci. Některé vydržely být populární patnáct let, některé patnáct měsíců. Masa chlubilů a čumilů se nakonec vždycky přelila jinam. Někdy z investorů stačila udělat miliardáře, častěji zoufalce nabízející vybavení nedozírných serveroven hluboko pod nákupní cenou komukoliv, kdo si to železo odveze. To nás mělo trknout poprvé.

Taky nás mělo varovat, jak rádi se lidi rochnili v odposleších a únicích informací. Pořád si pamatuju tu mánii na začátku století, když unikly telefonáty fotbalových bafuňářů. Doteď mi do telefonu občas někdo zahlásí: Kamaráde, můžeš mluvit? Kolikrát se někdo napálil, když pomlouval ostatní ministry u zapnutého mikrofonu, kolikrát nějací onanisti vytáhli hvězdičkám showbyznysu z telefonů nahé fotky. A všechny ty leaky tisícovek, milionů stran tajných dokumentů: WikiLeaks, Edward Snowden, Panama Papers. Rok co rok nová rozkrytá síť konspirací. Nemyslím, že by přitom jakákoliv z těch afér cokoliv reálně změnila, nepamatuju si, že by někdo kvůli nim šel před soud nebo aspoň prohrál volby. No tak jsme krátili daně a stříleli z vrtulníku do civilistů, ale kdo je dneska svatej? Nikdo, jen se do toho začtěte pořádně, na druhý tam jsou taky pěkný svinstva!

Není náhoda, že se WikiLeaks na internetu objevily ve stejnou dobu jako to legendární porno s dvěma holkama, co nakadí do hrnečku. Lidi se vždycky rádi dívali na fekál všeho druhu a moralizoval nad tím málokdo. Tedy dokud se leaky týkaly těch nahoře: politiků, milionářů, fotbalistů, hereček. Dokud nepřišel Leak s velkým L.

 

Naše požadavky jsou prosté. Amnestie dluhů do půl milionu. Okamžité odstavení uhelných elektráren. Následně demise vlády a prezidenta, rozpuštění parlamentu a svolání ústavodárného shromáždění. A podobně prostá je i zbraň, kterou vám, našim lhostejným spoluobčanům, držíme na krku. Máme disky s osobní komunikací půl milionu z vás. Než bychom vám připomínali, co všechno o vás víme, rovnou zveřejňujeme zprávy těch, jejichž příjmení začínají na A. Každé pondělí bude následovat další písmeno. Benešové, Blažkové a Bartošové, bojujte za Černé a za Čermáky, bojujte za všechny Čechy.

První týden mi zavolalo několik lidí od A a jejich blízkých. Sezení co nejdřív, prosím, urgentní krize. Druhý týden to samé s lidmi od B. Než to za dva měsíce došlo k Horákům a serverovnu i s vyděrači odpálil dron, jak nás přesvědčovaly černobílé záběry, musel jsem zvednout sazbu na trojnásobek. I tak jsem se z klidných pětadvaceti hodin práce týdně dostal na pětapadesát.

Zkraje se uklidňovalo, že se slušní a poctiví nemají čeho bát. Kázali to lidi natolik nudní a oškliví, že nikdy nedostali příležitost k záletu, a natolik hloupí a nespolehliví, že jim nikdo nenabídl místo v protizákonném spiknutí. Ten imbecilní argument narážel na základní pravdu o společnosti: aby fungovala, lidé musejí hrát role. Ke slušnosti a poctivosti patří i vědět, že občas nemůžu říkat každému do očí, co si doopravdy myslím. Na terapiích se u mě od začátku praxe střídali rodiče, kterými na koncích víkendů cloumala hluboká nenávist k vlastním dětem, a děti, které trpěly srovnatelným odporem ke svým rodičům. To je přece špatně, žalovali mi sami na sebe, jako bych je mohl připojit kabelem k notebooku a změnit jim konfiguraci. Proč myslíte, že je to špatně? ptal jsem se jich. Terapie člověku nepomáhá proměnit se ve svůj nebo ve společenský ideál, ale naučit se rozumět sám sobě a mít se rád, i když tomu ideálu neodpovídá. Anebo v sobě odlesk toho ideálu najít, když to nejde jinak.

Nejhorší škody Leak napáchal právě tím, že strhl masky. Jasným kuželem nasvítil lidi, kteří zrovna nic nehráli. Byli vyčerpaní, vystrašení, frustrovaní, zahanbení, nadržení, zamilovaní. Matky v soukromých zprávách psaly o svých dětech jako o mentálech, sociální pracovníci o svých klientech jako o mongoloidních cigoších, profíci v hromadných mačo konverzacích dělili své kolegyně na sjízdné a nesjízdné. Že všichni dokázali nasadit masku a zahrát svoje role, k dětem vstát uprostřed noci, klientům hledat bydlení o víkendu, kolegyně navrhovat na povýšení, za to se diplomy nerozdávaly.

Úplně vykřivených psychopatů odhalil Leak málo, nejvýš pověstná tři procenta. Snad devadesát pět procent lidí bylo v zásadě slušných a poctivých, jen párkrát vypadli z role, což ale bohatě vystačilo na konce vztahů i kariér. A pak tam bylo jedno, možná dvě procenta svatých. Rodina je pro mě víc než moc, lásko. Můžu tuhle zemi někam posunout, ale jestli se bojíš, že bychom to jako pár neustáli, řekni, a tu kandidaturu stáhnu. Premiér, který byl po šesti letech ve funkci na žebříčku popularity někde mezi klíšťovou encefalitidou a lymskou boreliózou, nosil pod maskou ostrého manažera něžnou tvář taťky, jakého by chtěla doma každá.

A tady nás to, sakra, mělo trknout potřetí. Ale netrklo nás nic.

Lidi nevyšli do ulic a nevolali po splnění požadavků. Znamenalo by to veřejně přiznat, že se mají čeho bát, pokud by došlo až na ně. Pravděpodobnost, že je Leak vysvleče donaha, byla nakonec menší, než že se budou moci porochnit ve zprávách svých známých. Svůj hněv obrátili proti vyděračům a jejich požadavkům. S teroristy se přece nevyjednává.

Jak už to tak bývá, na to, že je Leak inside job, že stopy vedou k předsedovi vlády a jeho marketingovému týmu, se přišlo po čase – zase leakem. Premiér, kterému neústupnost, dronový útok i zamilované zprávy vynesly třetí období ve funkci, v emotivním projevu odsoudil šiřitele fake news a oznámil odchod z politiky. Reklamní agentury začaly jeho spolupracovníky přeplácet s nabídkami.

Pan Úhledný za mnou začal chodit před čtvrt rokem. Šedivějící ježek, kulaté brýle, jaké nosil Corbusier, bílá košile zapnutá ke krku. Neurčitě mluvil o pocitu viny, toužil zjistit, jak ho setřást. Proč ho chcete setřást? Udělal jste něco, co byste radši býval neudělal? – Dělal jsem různé věci. Pro různé lidi. – To nezní až tak strašně. – Nemůžu vám říct víc. – To vám můžu jen těžko pomoct.

Takhle jsme se motali v kruhu měsíce. Pak se zeptal, jestli se mě nějak dotkl Leak. Pověděl jsem mu o návalu klientů, o cunami rozchodů a rozvodů. Zbystřil a zajímal se, jestli se mě Leak dotkl nějak osobně. Nemohl se mě dotknout, nikdy jsem nebyl na žádné síti. Psychoterapeutická praxe mě od toho odrazovala podobně, jako silvestrovské směny odrazují doktory na pohotovosti od výroby domácí pyrotechniky.

 

Pan Úhledný seznal, že stojí na bezpečné půdě, a otevřel se.

Leak byl jeho projekt.

Premiérův poradce vyřešil několik problémů zároveň. Odvedl pozornost od šéfových skandálů a vysochal z něj taťku-správňáka. Zdiskreditoval témata, se kterými si vláda nevěděla a nechtěla vědět rady. Ve válce s bezohledným nepřítelem naučil veřejnost tolerovat dronové útoky. A i když se Leak zastavil u Horáků a jejich kontaktů, nezveřejněné zprávy části populace v rukou premiéra a jeho spolupracovníků ji učinily snadno vydíratelnou.

Proč kvůli tomu trpíte pocitem viny?

Oběsil se mi bratranec. Asi když zjistil, co si o něm myslí jeho přítelkyně a jeho děti.

Stříleli jste i do vlastních? To je docela čestný přístup.

Ne. Bratrance, jeho manželku a děti jsem ze seznamu odstranil, jenže o té přítelkyni a nemanželských dětech, které s ní měl, jsem netušil.

Aha. Minulost už nezměníte. Zato ale můžete změnit, jak nad tím, co se stalo, přemýšlíte. Jaký příběh si o tom vyprávíte.

Co navrhujete?

S klienty, které za mnou přivedl Leak, jsme hodně mluvili o tom, co řekl Ježíš apoštolům: Není nic skrytého, co nebude zjeveno, nic tajného, co nebude poznáno. Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste šeptali do ucha, to se bude hlásat ze střech. – Dva tisíce let se zaobíráme hrozbou, že jednou budeme nazí, bez tajemství, souzení. Ostatním jsem se takhle snažil prodat jinou myšlenku Nového zákona, milost. Jedinou myšlenku, se kterou člověk může tuhle hrozbu ustát. Nesuď a přečkáš soudy, miluj a třeba se ti to vrátí. Vám to ale vyprávím kvůli něčemu jinému. Lidi, kterých se Leak dotkl, přece měli počítat s možností, že se něco takového stane. Nešířili jste fake news. Šířili jste pravdu. Surovou a ryzí. Lidi k sobě díky Leaku začali být upřímnější. Přestali se tolik přetvářet a taktizovat. Ještě to sami nedocenili, toho se nejspíš vy ani já nedožijeme. Ale můžete s tím jít v životě dál.

Nenáviděl jsem každé slovo, které mi lezlo z pusy. Společnost potřebuje přetvářku i taktizování, lidé musejí hrát role, pokud má být mezi nimi na světě k vydržení. Ale ten člověk za mnou přišel s jasnou zakázkou: zbavit se viny nebo se s ní naučit žít. Měl jsem mu říct, ať si to hodí jako bratranec? I já měl svou roli.

Za týden přišel znovu. Viditelně uvolněnější.

To, co jste mi posledně řekl, mi ohromně pomohlo.

To rád slyším. Přemýšlel jste nad pravdou?

Ne. Přemýšlel jsem nad tím, kolik vám kvůli Leaku přibylo klientů. Víte, jak se počítá hrubý domácí produkt?

Sečtou se všechny výplaty a faktury, a když to vyjde víc než loni, je to dobrý?

Ano. Celý týden jsem počítal. Leak dal práci terapeutům a psychiatrům. A taky rozvodovým právníkům, pochopitelně. Napadlo mě, že mohl zaměstnat i lidi ve stavebnictví, jak se rozestěhovávaly rodiny, a opravdu, v pěti letech po něm sektor rostl rychleji než zbytek ekonomiky. Turistický průmysl, protože co zahojí srdce líp než dlouhá cesta? Ačkoliv pár věcí tomu konkuruje: nová motorka, nové auto, nový šatník, nov…

Asi vím, kam míříte.

Leak v prvních letech udělal něco mezi jedním a dvěma procenty HDP.

Páni.

Největší záplavy v tomhle století napáchaly škody ve výši půl procenta celkové ekonomiky. A jenom jednorázově.

Takže?

Takže jsem zabránil tak deseti povodním. Když si to přepočítáte.

Asi si to neumím takhle přepočítat.

Chápu. Podívejte, mám toho plný notes. Bavíme se zhruba o milionu oktávek.

Říkal chápu, ale nechápal. Seděl proti mně a čekal, co mu povím. Člověk přepočítavý, který si osudy statisíců převede na záplavy a záplavy na škodovky. Mohla by tu místo něj sedět tabulka. A před tabulkami jsem přece utekl. Na pětitisícího klienta čekat nemusím. Do důchodu mi sice pár let zbývá, do té doby ale zvládnu slušně vyžít i bez penze. Po Leaku lidi mířili do garsonek a zbavovali se velkých bytů. Koupil jsem levně dva. Další peníze, které jsem kvůli vší práci nestíhal utrácet, jsem nalil do spořicích fondů. Asi v nich byly akcie nejedné firmy, které Leak prospěl, protože se zhodnocovaly šesti procenty za rok.

Děkuju vám, řekl mi pan Úhledný.

Taky děkuju, vypadlo ze mě dřív, než jsem stihl přemýšlet. Zmáčkl jsem mu aspoň na rozloučenou ruku, aby ho to trochu bolelo.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama