Chvojkovi: Aby nás někdo odkopl ze dna

Za dveřmi se rozštěkají psi a u malého domku na okraji Žebráku na Berounsku zastaví auto. Následují rázné, secvičené manévry a za chvíli už třináctiletá Tereza sedí na vozíku. Hlavním aktérem je paní Chvojková, protože její manžel se po transplantaci jater musí šetřit. Paní Chvojková zvesela haleká na návštěvu a tlačí dceru na vozíku úzkou brankou přes dva schody k domu. Jakmile odemkne dveře, vyřítí se ven dva kříženci jezevčíka Kuky a Rony.

Doma v obýváku pan Chvojka opatrně usedá na okraj rozestlané postele, paní Chvojková přisune Terezu ke stolu a začíná vyprávět o „životě před životem“.

Nemoc se objevila vlastně už na počátku jejich vztahu. „Už když jsme se před osmnácti lety seznámili, měl Honzí diagnostikovanou Crohnovu chorobu. Napsal mi dokonce dopis, že spolu nemůžeme zůstat, protože mi nechce kazit život. A pokoušel se se mnou rozejít. Jenomže já se nedala!“ směje se sedmatřicetiletá vyučená prodavačka.

Svatba, hypotéka, miminko

Jana a Jan spolu tehdy pracovali v logistickém centru u dálnice D5. Oba vyrůstali ve středních Čechách, na Berounsku – ona pochází z vesnice Svatá, on je z Neumětel.

Crohnova choroba, což je zánětlivé onemocnění střev, propukla u Jana Chvojky v osmnácti letech a měla velmi nepříjemné projevy. Dva roky poté dostal invalidní důchod druhého stupně. Zkoušel dál chodit do práce, ale nemoc jej stále častěji upoutávala na lůžko. Přibývalo rovněž pobytů v nemocnici.