Haló, máme otevřeno

Šedesátník s dlouhými šedivými vlasy staženými do culíku hrabe na louce seno, jeho žena Renata čepuje pivo manželské dvojici, která poprosila o zahnání žízně. Je všední den a Hospůdka za pecí ve Veletíně na Sedlčansku oficiálně otevírá až za hodinu. „Přece je nevyženu, když jsem tady,“ komentuje to hostinská.

Renata a Miroslav Pejšovi bydlí nad výčepem. Přes týden chodí na pivo pár místních, hlavní tržby ale přinášejí cyklisti a běžkaři. „Tamhle za stodolou můžou lyžaři nastoupit do vyfrézovaných stop. Většinou si udělají nějaký okruh a skončí zase tady u nás,“ přibližuje Renata, která hostům nabízí kromě piva a něčeho ostřejšího i polévky nebo koláče. „Můžeme podávat jenom to, co připravíme na plotně přímo tady v lokále. Kdybych chtěla vařit v naší domácí kuchyni, mám smůlu,“ odkazuje na hygienická pravidla. „Naštěstí můžu využívat i troubu pece, takže do ní občas strčím kuře nebo králíka, na svatého Martina husu.“

Doba covidová byla pro Pejšovy náročná spíš psychicky než finančně.

„Oba jsme v důchodu, hodně si toho sami vypěstujeme, neplatíme nájem ani personál. Vlastně toho moc nepotřebujeme,“ vysvětluje Renata. Přesto musela sáhnout do vlastních úspor. „Snažili jsme se dodržovat všechna opatření, i když nebylo snadné se v nich vyznat. Míra se navíc hodně bál, měl z té nemoci strach. Nechtěli jsme taky riskovat pokuty, kdyby nás někdo udal. A kompenzace pak přicházely s několikaměsíčním zpožděním,“ líčí Renata.

Hospůdka za pecí měla přes zimu otevřené alespoň okénko. „Občas si někdo přijel pro utopence a nechal si načepovat pivo do petky. O skupiny běžkařů, které nám dělají největší kšefty, jsme ale přišli,“ říká Renata a postěžuje si ještě na jeden dopad mnohaměsíční uzávěry. „Dřív jsem si všechno pamatovala, ve výčepu jsem se obešla bez tužky a papíru. Jak jsem ale vypadla z toho každodenního kolotoče, nemůžu si teď na některé věci vzpomenout. Přitom jsem se snažila pořád něco dělat: hodně jsem četla, chodili jsme ven.“ Její muž Míra se chraplavě zachechtá: „Renátko, to není lockdownem, ale věkem! Jsme holt starý.“