Žvanění přibližuje zánik lidstva, říká neuropatolog Koukolík
28. ledna 2022
Marek Knittl
Knihu s názvem Bulšit a dovětkem „O žvanění v organizacích, médiích, politice a ve vědě“ vydal neuropatolog František Koukolík. Přináší mimo jiné poznatek, že „žvást“ je nebezpečnější než lež. „Lhář svým způsobem ctí pravdu. Ví, že lže. Ale bulšiter, tomu je to úplně jedno. Prostě žvaní,“ říká osmdesátiletý propagátor kritického myšlení.
Od roku 1991 vám vyšlo takřka čtyřicet knih. Nejnovější dílo je o žvanění ve veřejném prostoru. Jak si vás tohle téma našlo?
Sleduji tenhle typ myšlení víc než pětadvacet let. S kolegyní Janou Drtilovou, což je psychiatrička, jsme v roce 1996 vydali knížku o deprivantech (Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci, pozn. red.). A kolem roku 2000 se v odborné literatuře objevila nová větev v chování sociálně úspěšných psychopatů, ale nejen jich – žvanění aneb bulšit.
Nepatřilo odjakživa k určitým profesím nebo situacím tvářit se, že říkám něco důležitého, a neříct v podstatě vůbec nic?
Prvky takového chování tady byly vždy. Nicméně zhruba před pěti lety se z toho stalo něco tak masově rozšířeného, že to probudilo mimořádný vědecký zájem nejlepších autorů působících v sociálně psychologické problematice.
Jsem ročník 1964, takže jsem vyrůstal obklopen totalitním ptydepe, což byl žvást a bulšit na entou. Příčí se mi hodnotit současnou situaci jako nějaké zhoršování.
Vkládáte do toho krátké období a osobní zkušenost. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současná účinnost je díky internetu a sociálním sítím nesrovnatelně vyšší a globální.
Jako ústřední slovo jste zvolil bulšit. Jak byste tento výraz čtenářům představil?
Slovem bull označovali v průběhu první světové války novozélandští a australští vojáci chování britských důstojníků, kteří i v zákopech kladli důraz na vyleštěné boty a zapnuté knoflíky na uniformách svých podřízených. Vulgární variantu bullshit pak slovníky popisují jako snahu říkat nesmysly, zvláště se záměrem zavádět nebo podvádět.
Jak takový bullshit poznáme?
Mezi jeho znaky patří okázalost, fanatismus a prázdnota. Žvanil přehání, vtipkuje, užívá nafouklé metafory, zdobí se citáty. Cílem je vypadat kompetentnější, inteligentnější, zkušenější, morálnější. A přitom prosazovat vlastní cíle.
Ve své knize uvádíte prostředí, v nichž se žvástu daří víc než jinde. Mohl byste přiblížit podmínky, v nichž se žvanění nejvíc šíří?
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
