Západní svět se údajně vrací do Venezuely pro ropu, protože se od té ruské snaží odtrhnout. Prý si tato země zaslouží Nobelovu cenu za ekonomii: tak se nedávno vyjádřil venezuelský socialistický vůdce Nicolás Maduro, jemuž odpůrci přezdívají „tropický Stalin“.
Ze sledování projevů Velkého kníra, jak Madura představuje domácí propaganda ve stejnojmenném televizním komiksu o hrdinném supermanovi, by se zdálo, že se situace zlepšuje. Pravda sice je, že strmý pád tamní ekonomiky se zastavil, a po pěti letech se do Caracasu dokonce vydala americká delegace, Venezuela přesto vykazuje statistiky země ve válečném konfliktu.
Maduro Američany i proto přivítal. Věří, že by svou zdevastovanou zemi, která se už přes sedm let potýká s bezprecedentní ekonomickou krizí, mohl zachránit.
Trumfem k návratu na výsluní má být právě ropa. Žádná jiná země na světě jí nemá víc. Venezuelský ropný průmysl je ale po letech plýtvání, korupce a mizivých investic v troskách.
Potkal jsem řadu zaměstnanců státní ropné společnosti PDVSA; kdysi se proháněli v amerických bourácích, pili prvotřídní whiskey a nosili značkové oblečení. Dnes se tito lidé plahočí v bídě, která jim ropou akorát páchne. Ropná městečka jsou totiž opuštěnými, ušpiněnými výspami.
Venezuela nemá se svou hustou – k životnímu prostředí nešetrnou – ropou příliš velkou perspektivu. Teď v době války na východě Evropy je o ni zájem, ale z dlouhodobého hlediska stojí Maduro proti zelené revoluci, na kterou ta jeho rudá nestačí.
Ani Velký knír to nezmění.
Autor působil ve Venezuele coby zahraniční korespondent, letos mu vyšla kniha Venezuela: rozklad ráje.
Sdílení
