Přes Staňkovský rybník na běžkách za svobodou. Stoletý lyžař z Austrálie zemřel...

Vcházíme do domku kousek od centra australského městečka Thredbo; obklopují nás hory, lesy a sjezdovky. „Tak vás tu pěkně vítám, pojďte dál,“ zdraví nás perfektní češtinou muž s mohutným šedivým knírkem. Že tento Čech, který reprezentoval Austrálii ve sjezdovém lyžování, brzy oslaví sté narozeniny, bych rozhodně nehádal, i přes jisté potíže s pohybem vypadá o dvacet let mladší. „Můj recept na kondici je čistý život ve zdravém prostředí,“ usmívá se František Příhoda neboli – jak mu říkají místní – „Frank Prihoda“. V Thredbu, lyžařském resortu ve Sněžných horách, nejvyšším australského pohoří, ležícím pět set kilometrů jihozápadně od Sydney, bydlí od roku 1974.

„Od třinácti let jsem běhal, dělal jsem atletiku do devatenácti a pak jsem se věnoval spíš lyžování, to byla lepší zábava,“ vzpomíná František. Zároveň dodává, že i on zamlada chodil na flámy. Do svých osmadvaceti žil František Příhoda v Praze, v roce 1949 se pak zařadil mezi tisíce Čechoslováků, kteří uprchli před komunistickou totalitou do zahraničí. Zakotvil v Austrálii a pod vlajkou této země závodil v roce 1956 na zimní olympiádě v italské Cortina d’Ampezzo. „Vzhledem ke svým lyžařským schopnostem z Československa jsem tady byl najednou jedním z nejlepších závodníků. A druhý byl, i když on byl často taky první, nějaký Honza Vágner, kamarád, který vyhrál poslední mistrovství Československa v roce 1948,“ říká František.

Dnes je Frank nejstarším žijícím australským olympionikem. O jeho stých narozeninách informovala velká australská média včetně veřejnoprávní televize ABC. „Tady v Austrálii je bezesporu legendou, tím, co dokázal a prožil,“ potvrzuje Hana Flanderová, česká generální konzulka v Sydney.

A rychle pryč

František Příhoda se narodil 8. července 1921 na pražských Vinohradech, kde strávil většinu svého dětství. S rodinou jezdil často za příbuznými na venkov: když chtěl lyžovat, vypravil se o víkendu vlakem či autobusem do Krkonoš. K lyžování ho přivedla jeho starší sestra Saša, která reprezentovala Československo ve sjezdu i slalomu.

I František patřil k velmi dobrým lyžařům, ale v úplné československé špičce nebyl. „Byl jsem v širším mužstvu, ale mezinárodní závody jsem nejezdil. Částečně to bylo tím, že jsem neměl možnost tréninku. Kamarádi trénovali a já pracoval. Když byly závody, já měl podnik na krku,“ vzpomíná. Jeho otec totiž v roce 1937 zemřel a šestnáctiletý František se musel začít starat o rodinnou firmu. Šlo o prosperující podnik na výrobu umělých květin, kde – jak říká František – „pracovalo až sto děvčat, co dělaly kytičky“.