Kdybych se hroutila z každého nezdaru, tak už asi nejezdím, říká Eva Samková

Lidé

Českou olympioničku čeká v sobotu 20. března poslední závod Světového poháru ve švýcarském Veysonnaz. Zajeli jsme se podívat na jeden z jejích posledních „mokrých“ tréninků do Špindlerova Mlýna. Ačkoli byla letošní sezóna komplikovaná, snowboardcrossařka si ji překvapivě pochvaluje: „Takhle dobré tréninkové podmínky jsme doma ještě neměli.“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vleky se letos prakticky ani nerozjely. Co to znamenalo pro váš trénink?

Musím říct, že jsem na sjezdovce strávila času možná i víc než jindy, protože od druhé půlky ledna začala v Čechách skvělá zima. Kvůli zavřeným vlekům bylo ve skiareálech méně práce s provozem a mohli nám tak na Dolní Moravě a ve Špindlerově Mlýně postavit tréninkovou trať. Měli jsme půjčeného skútra, což bylo docela intenzivní. Jedna jízda s vlekem trvá deset patnáct minut, ale teď jedna jízda i s cestou nahoru zabrala minutu dvě. Za dopoledne i odpoledne se dalo stihnout až třicet jízd, trénink se tak stal mnohem efektivnější.

 

Na prázdných sjezdovkách – což byl jinak smutný pohled – bylo více prostoru pro krosové tratě. Třeba se to někde chytí i do budoucna…

Je pravda, že ten trénink byl takhle skvělý. Těžko říct, jestli je to pak reálné udělat, až budou areály normálně fungovat. Na druhou stranu ty tratě jsou postavené tak, že je i méně zkušení lyžaři a snowboardisté dokážou pomaleji projet taky. Snažíme se, aby to bylo dostupné i pro veřejnost, a v předešlých letech jsme se přesvědčili o tom, že to lidi baví, snad to uvidí i areály. Co si dokážu představit, že bychom si zopakovali, je způsob rychlejšího tréninku, takhle dobré tréninkové podmínky jsme na domácí půdě ještě neměli.

 

 

Ne vždy je ale možnost skútru využít, co pak? Vyměníte snowboard za splitboard?

Během tréninku by to nešlo. To závodní prkno je jiné a na splitboardu nemůžu jezdit dolů tratí. Pokud není k dispozici skútr ani vlek, tak šlapeme nahoru pěšky. Splitboard využívám hlavně ve volném čase v rámci vytrvalostního tréninku, kdy jdu na celodenní výlet, to mám moc ráda. I moje ségra si to oblíbila. A vlastně i mnoho dalších, letos toho bylo v Krkonoších plno, jak to lidi díky současné situaci objevili.

 

Dávala jste přednost snowboardu před lyžemi vždycky?

Do svých devíti let jsem hlavně lyžovala. Nikdy jsem neměla žádné závodní ambice, ani rodiče mě do toho netlačili, spíš chtěli, abych sportovala. Objevili jsme pak snowboardový klub ve Špindlu a tam pak přišel zlom. Ale lyže doma pořád mám, třeba během svátků si na lyže ráda zajdu, pořád mě to baví.

 

O víkendu vás čeká vyvrcholení Světového poháru ve švýcarském Veysonnaz. Jak probíhají přípravy?

Většina týmu už odjela do Švýcarska na závody Evropského poháru, takže jsem zůstala v Čechách s trenérem sama. Měli jsme skvělou možnost přípravy ve Špindlu, kde jsem strávila dva a půl dne dvoufázovým tréninkem. Pak pár dnů v Praze se suchou přípravou. Od úterka už jsme na místě. To už musíme trénovat hlavně v trati a připravujeme se na hlavní výkon.

Probrali jsme fyzickou přípravu, jak vypadá ta psychická?

Ve svých osmnácti jsem začala spolupracovat s mentálním koučem, ta spolupráce s Milanem Moravcem nám vydržela asi pět let, poté se naše cesty rozešly. V současné chvíli mám spíš terapeuta, psychologa, sportovního kouče nevyhledávám. Je jasný, že ta fyzická stránka hodně souvisí s tou psychickou, takže i různé situace v osobním životě člověka hodně ve sportu ovlivňují, jsem tedy ráda, že si s tím člověkem můžu o všem popovídat.

 

Stresu před závodem tedy velkou pozornost nevěnujete?

Měla jsem štěstí, že jsem nikdy nebyla moc velký nervák a stres tak mou jízdu neovlivňoval. Samozřejmě strach tam funguje, na tom jsem s mentálním koučem pracovala. Zároveň ale člověk neustále získává nové zkušenosti a když se z toho dokáže poučit, tak to taky dost pomáhá. Posledních pár let tedy spoléhám na to, že jsem těch krizových situací prožila hodně a z toho čerpám. Když se věci nepovedou, tak mě to mrzí, nejvíc asi, když je to vlastními chybami. Ale zároveň vím, že se svět nezboří. Kdybych se hroutila z každého nezdaru, tak už asi nejezdím. Snažím se k tomu přistupovat tak, že chci vyhrát ten závod, ve kterém zrovna jsem a mám pocit, že mi to pomáhá.

 

Takže nemáte nějaké rituály před samotným závodem, jak se dostat do pohody?

Vyloženě rituály, jako má třeba Nadal různé otáčení flaštiček, tak to nemám. Ale celý ten proces před závody probíhá vždy hodně podobně, takže to takový rituál je.

 

A jak probíhá?

Přijedu v klidu na místo, dám si trénink, večer se to probere. V posteli si pak před tím, než jdu spát, dělám ideomotorický trénink. Představuju si, jak bych to správně chtěla projet a myslím na ty chyby, které jsem během tréninku udělala, to mi pomáhá asi nejvíc. S trenérem máme i video coaching, kde ty jednotlivé jízdy rozebíráme. Velkou roli v procesu zastává i náš tým, protože jsou tam lidi, se kterými trávím fakt hodně času a mám je ráda, to mému duševnímu rozpoložení dost pomáhá.

 

Nestává se vám, že nemůžete před důležitým závodem usnout?

Stávalo se mi to, obzvlášť ze začátku. Třeba na mém prvním seniorském mistrovství světa. Zajela jsem dobře kvalifikaci a byla jsem dost nervózní. Večer před spaním jsem si právě projížděla tu trať v hlavě a nemohla jsem přestat, to bylo strašný. Vždycky, když jsem ji dojela, ocitla jsem se zpátky na startu a nemohla jsem to zastavit.

 

Teď už se to neděje?

Občas bojuju s lehkou tenzí, když vím, že se chci dobře vyspat. Naučila jsem se poslouchat před spaním mluvené slovo. Taky mi dost pomáhá strečink, vždycky se dlouho protahuju a praktikuju fyzio cviky. To se člověk vždy dobře prodýchá, je to hodně relaxační. Někdy si i opakuji „chce se mi spát, chce se mi spát“. Když nepomůže ani to, tak si vezmu melatonin, což je hormon, který ten spánek podpoří.

Zároveň ale vím, že to zvládnu, i když se špatně vyspím. Nemůžu si dovolit druhý den si říct „ježíšmarjá, já jsem se špatně vyspala, to bude blbý“. Vím, že lidské tělo dokáže v maximálním vypětí neuvěřitelný věci, takže se na to snažím nemyslet a jet.

 

Vzpomenete si na nějakou takovou situaci, kdy šlo do extrému a vy jste to ustála?

Často mi vypadávají ramena, to se mi stalo i párkrát před závodem a odjela jsem to i s tím. Týká se to ale i psychické stránky, když člověka potká nějaká nepříjemná situace v životě, je třeba umět se s ní vypořádat. Jasně, je to nepříjemný, ale když se člověk kousne, tak to jde. Naštěstí jsem v těchto situacích měla právě skvěle vytvořený zázemí, lidi z týmu řeknou: „Hele, tak to zkus, a když to nepůjde, tak to nemusíš jet“. Mně se v tu chvíli změní vnímání, najednou mám možnost volby. Vždyť je to teďka na mně, řeknu si, a v tu chvíli do toho chci dát maximum.

 

Dokážete říci, jestli stresové situace, které v posledním roce zažíváme ve zvýšené míře, ovlivňují kromě každodenního života i sportovní výkony?

Myslím si, že jo. Neustále řešíme nějaké přesuny. Plány, které jsou naplánované půl roku dopředu, jsme měnili třeba šestkrát během pěti dnů. Jistoty tam najednou nejsou. Přijde mi ale, že díky sportu můžeme ty situace, které se okolo nás dějí, mnohem lépe zvládat. Sport je totiž často o těch nečekaných zvratech, na které musí člověk okamžitě reagovat. Musíme být flexibilní v řešeních, což aktuální situace vyžaduje.

 

Finále Světového poháru bude váš poslední závod této sezóny. Budete mít knírek?

Jó, ten musí bejt. Teď jsem to počítala a je to přesně deset let, co si ho maluju, což mi přijde úplně děsivý.

 

Po sezóně přijde klidový režim nebo aktivní odpočinek?

Klidový režim jsem měla třeba minulý jaro. Stále se to učím, už mi teda nevadí jen ležet, ale vydržím to jen týden, pak už zase musím něco dělat. Hlavou si nejvíc odpočinu venku, je příjemné chvilku neřešit organizační záležitosti. Tréninkově mám po sezóně volno vždy tři až čtyři týdny, kdy nemusím ani do posilovny.

 

A když už odpočíváte, jak nejraději?

Mám teď v záloze vytipovaných pár filmů a seriálů, které chci vidět, takže na to si čas určitě najdu. Nejvíce si ale odpočinu u koní, není to nějak extra fyzicky náročné a já se o ně ráda starám. Potom ráda trávím čas s kamarádama, což teď tedy nejde, ale vždycky si potřebuji tu sociální stránku nějakým způsobem doplnit a dohnat ten půlrok, co se s nimi nevidím.

 

Jsou to právě kamarádi, co vám nejvíce během lockdownu chybí?

Ze začátku bych neřekla, že mi tohle bude chybět, protože se mi často stávalo, že když jsem jela po zimě domů do Krkonoš, potřebovala jsem se trochu odklidit. Ale teď mi to chybí. Samozřejmě je člověk s kamarády v kontaktu přes sociální sítě, ale vůbec to nemá tu stejnou hodnotu. Já mám tedy štěstí v tom, že náš snowboardcrossový tým je poměrně velký, takže i když jsem s jednou partičkou půl roku, aspoň nějaký kontakt mám a nejsem úplně odstříhnutá.

Obecně si ale myslím, že pro mou generaci a lidi, co nezažili žádné hranice po Evropě a nějaké kontroly, je najednou omezení, kdy člověk nemůže ani z okresu do okresu, poměrně drsné. Byli jsme zvyklí na velkou svobodu pohybu i rozhodování, současná situace, kdy si tedy můžeme vybírat jen z malé palety možností, je dost frustrující.

 

Na jaké akce se nejvíce těšíte?

No já už rok čekám na koncert Jamieho Cullema, už byl dvakrát přesunutý, tak snad to letos vyjde. Pak se samozřejmě těším na sešlosti s kamarády, ale vlastně i na obyčejnou návštěvu kavárny.

 

A pokud bude možnost, kam byste se chtěla jet v létě podívat?

Jestli to vyjde, tak bych se měla jet podívat na olympiádu do Japonska. Na to se strašně těším, protože bych měla jet částečně jako divák, částečně bych měla spolupracovat s Českým olympijským výborem. Na letní olympiádě jsem ještě nebyla a chtěla bych to právě zažít i z té druhé strany. Potom, když by to šlo, bych ráda pokračovala na tréninkové soustředění do Austrálie, ale to je zatím ve hvězdách. A před tím, když to bude bezpečné a možné, bych se chtěla podívat i někam po Evropě. Minimálně na chatu.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama