S klavírem do poloh běžně nepřístupných

18. srpna 2022

Taťána Vejvodová

Zuzana Kaiserová

„Dítě si vytvoří svou vnitřní představu o hudební skladbě a jeho hrací aparát – tělo – jde jen přirozeně za ní. Tak jednoduché by to s hrou na klavír mělo být,“ myslí si učitelka klavíru Taťána Vejvodová. Celý svůj profesní život se zabývá otázkou, proč spolu duše a tělo za klavírem ne vždy spolupracují. Vychovala nadějné mladé klavíristy – Kláru Gibišovou nebo Jana Čmejlu, ale i mnoho dětí, které mimořádným nadáním nedisponují. „Hra na klavír je obohatí do té míry, že se to projevuje i navenek.“

Základní umělecká škola, koncert prvních ročníků. Vystupuje vaše sedmiletá žákyně, která má problém chvíli posedět na židli. Ale když usedne ke klavíru, na moment se zamyslí a pak se do toho opře tak, že ji člověk nestíhá sledovat. O co se jedná?

To byla Valentina Vozňuk. Hrála Toccatinu od Kabalevského a hrála ji velmi, velmi rychle. Valentina má v sobě spoustu energie a ne vždy ji umí ovládnout. Někdy se spíš zdá, že energie ovládá Valentinu.


To je obvyklý příběh, který se vám děje?

No tak obvyklý… Je za ním hodně práce. Rodiče přijdou s dítětem, které se chce naučit hrát na klavír, a já vidím, že má určité vlohy. Sama nevím, jak se ten příběh bude vyvíjet, ale když se dítěti daří, zeptám se rodičů, jestli se chtějí scházet častěji než jen jednou týdně.


Jak staré je dítě, když k vám přijde?

Čtyřleté nebo spíš pětileté, ale nebráním se tomu, když přijdou rodiče i s menším dítětem. Děti jsou v útlém věku jako houby, hudbu prostě nasávají, navíc ještě nechodí do školy, nic je netlačí, mají čas, prostě pohoda.

Jak se dítě, které ještě ani nechodí do školy, vydrží tak dlouho soustředit, aby se naučilo komplikovanou a relativně obsáhlou skladbu?

Bez soustředění by to nešlo, ale ne všechny děti vydrží být koncentrované dostatečně dlouho. Jsou malé děti, které můžete učit skoro jako dospělé. Něco jim ukážete a ony to po vás udělají. Ale jsou i děti, které jsou hodně dětské. To potom musím sáhnout k úplně jiným metodám a hrát si s nimi, kutálíme míč po klávesách, čímž rozvíjíme pohyblivost zápěstí, a tak podobně. Každé dítě je jiné, má různý temperament a vyžaduje jiný způsob práce.

Vy je pozorujete a přemýšlíte, jak s nimi pracovat.

Pro mě není žák jen někdo, koho mám naučit hrát na klavír, pro mě je to osobnost, která má temperament, vrozené vlastnosti, a to všechno se promítá do toho, jak se učí. Také mě zajímají takové ty psychosomatické věci, propojení těla a duše, řekněme. Protože při hraní na nástroj je ze všeho nejdůležitější, aby mysl a tělo – ten hrací aparát – byly v harmonii. Když potřebuji odbourat určité technické problémy, snažím se jít i touto cestou.


Co tím myslíte?

Podpořte Reportér sdílením článku