Milan Cais: Bohužel si už zase připadám jako buldozer

Tomáš Poláček

14. května 2021

82 minut

Milan Cais je výtvarný umělec, bubeník, zpěvák i textař.
Tomáš Krist

4 Fotogalerie k článku

Kapela Tata Bojs má tři nominace na Ceny Anděl a v červnu se konečně chystá na pódia. Její zakladatel a zpívající bubeník Milan Cais překvapivě tvrdí, že mu v první fázi pandemie bylo úžasně – ale teď je to s ním horší. „Včera jsem si pro jistotu skočil k neurologovi,“ říká v rozhovoru, jehož kompletní verzi si můžete poslechnout v pořadu Host Reportéra přímo v článku, nebo na vašich podcastových platformách.

Vítám tě v Truhlářské ulici, kde sídlí Reportér. Máš ji s něčím spojenou?

Vybavuje se mi obchod s hudebními nástroji, kam jsme s kamarádem Mardošou před třiceti lety chodili závistivě pokukovat na to, co tam mají, a na co my nemáme. Ale na druhou stranu nám vlastně stačilo, že můžeme dělat kravál; byli jsme sotva plnoletí.

Ten kravál jste začali dělat kdy?

V létě roku 1987, když dostal Mardoša basu.

V blízkém okolí Truhlářské ulice bylo i několik klubů…

Hlavně Bunkr! A taky tu sídlilo Radio 1, kde jsme s Mardošou dělali snad první rozhovor do éteru a před mikrofonem byli naprosto vyjukaní. Do Bunkru jsme na koncerty chodívali každou chvíli, a dokonce tam párkrát hráli, což pro nás byla druhá splněná meta.

Jaká byla ta první?

Zahrát si na Chmelnici – to se poprvé povedlo koncem zimy roku 1989, kdy jsme tam předskakovali punkové kapele Šanov. Bylo mi čtrnáct a nechal jsem si trochu vyholit hlavu, abych si pankáče v publiku získal – báli jsme se, jak na naše srandovní písně zareagují, ale přijali nás vřele.

Byli jste děti, takže atrakce. Něco jako o dekádu dřív Psí vojáci.

S těmi jsme si tehdy taky párkrát zahráli, pamatuju třeba na festival Břehule, který se konal na Petynce a kde hrála i začínající Lucie. O tom koncertu pak vyšel nějaký článek, v němž zmínili fantastické vystoupení Psích vojáků a přidali zmínečku o nás, což jsme brali jako fantastický úspěch.