Zemanův těžký rok

Názory

I když jsem kritikem mnoha politických aktivit Miloše Zemana, osobně mu přeji pevné zdraví. Občané by však určitě měli znát informace, na které jsem mimo jiné narazil loni při psaní knihy o něm. Voliči by měli vědět, v jakém přesně zdravotním stavu se jejich prezident nachází. Mimo jiné i pro poučení, až budou vybírat Zemanova nástupce.

Audio
verze

Pro prezidenta Miloše Zemana byl uplynulý rok těžký. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat vysokou státnickou funkci tak aktivně, jak ji vykonává například o dost mladší slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. A letošní rok 2020 bude pro prezidenta Zemana – jak mi mimo záznam řekli jeho blízcí spolupracovníci – pravděpodobně rokem zlomovým: pokud zátěž prezidentského úřadu vydrží, možná zdárně dokončí i celé pětileté období.

 

Sociální bublina Hradu

Když jsem loni pracoval na knize Rudý Zeman, která vyšla koncem roku, dostalo se ke mně i dost informací o jeho zdravotním stavu. A tyto věci by veřejnost o své hlavě státu měla po mém soudu z více důvodů vědět.

Hrad není ohledně prezidentova zdraví právě sdílný, pokud jde o detaily. Oficiálně zveřejněné zprávy říkají, že Zeman má cukrovku druhého typu, vznikající v průběhu středního a vyššího věku, a trpí neuropatií obou nohou, která zhoršuje citlivost v končetinách: odtud pramení jeho potíže s chůzí. I z veřejných zdrojů je zřejmé, že stále hodně kouří a pije alkohol. Což mu těžko může pomáhat při překonávání zdravotních překážek, které se u lidí jeho věku objevují: připomínám, že prezident oslavil loni v září sedmdesát pět let.

Bylo obtížné nevšimnout si u Miloše Zemana různých zdravotních indispozic již během jeho prvního volebního období do roku 2018. Prezident však podle mých informací sám sebe přesvědčil, že vše překoná – a jeho okolí ho v tom ještě utvrzovalo. Prezident žil velmi dlouho v „sociální bublině Hradu“. Jeho nejbližší spolupracovníci ho neustále uklidňovali. „Miloši, jsi nejlepší, pěkně jsi to řekl. Tys jim to nandal, vypadáš dobře, zvládl jsi to, skvělé, bravo…,“ něco takového, jak jsem se dozvěděl, slýchával Zeman na Hradě často.

I přátelé, od nichž by se očekávalo upřímnější varování, ho chválili, jak funkci zvládá. Ve skutečnosti se však i oni sami – jak mi někteří z nich v osobních rozhovorech přiznali – modlili, aby to prezident „dal“ a vydržel náročný program. Se Zemanem, pokud jde o jeho zdraví, to bylo uplynulá léta jako na houpačce. Jednou dole, jednou nahoře. Podle toho, jak mu to jeho tělo dovolilo. Takhle samovolně to šlo až do jara 2019. Pak se komplikace objevovaly častěji.

Stačí se zpětně podívat na některé veřejné záběry té doby. V červenci 2019 přijel prezident na poslední rozloučení se zesnulým přítelem, exšéfem JZD Slušovice Františkem Čubou. Už tehdy vystupoval z vládní limuzíny na náměstí ve Slušovicích velmi těžce. Podařilo se mu to s námahou a jen s pomocí ochranky pak ustál nejistý krok. Aby do kostela vůbec došel, musel se dvakrát zastavit a srovnat se.

V srpnu 2019 dorazil prezident Miloš Zeman do Českých Budějovic armádním vrtulníkem, aby zahájil agrosalon Země živitelka. Rozsáhlým areálem se tu nechal pro jistotu svézt elektrickým vozíkem.

V září 2019 jmenoval na Hradě nové soudce. Několikrát u toho zavrávoral a jaksi válčil s mikrofonem, který byl před ním a do něhož párkrát narazil nosem. Když se pak na Hradě setkal s diplomaty, málem upadl. Na zasedání státníků zemí V4 musel stát vždy nejblíž k východu, kdyby byla potřeba ho rychle odvézt. Na vojenském zasedání na generálním štábu armády v Praze ztratil botu.

 

I na říjnové zádušní mši za zesnulého Karla Gotta v katedrále svatého Víta měl Miloš Zeman co dělat, aby v sále vydržel hodinu sedět a chvíli i stát. Prezident měl správně v katedrále po skončení bohoslužby ještě chvíli posečkat, ale neměl zřejmě dost sil. Tak hned odešel. Nebyla to neúcta k zesnulému umělci. Za tím vším byly zdravotní komplikace prezidenta republiky.

Jedním ze závažných problémů Miloše Zemana, o nichž se veřejně nemluví, jsou jeho trávicí potíže. Když není ve svém nejmilejším zařízení na zámku v Lánech, kde jen leží a odpočívá a kde se o něj stará personál tří žen, necítí se v tomto ohledu nejlépe. Lidé, kteří se o Zemana starají, museli vymyslet zvláštní postup, jak reagovat na nenadálé situace. Když Zeman jede někam mimo Prahu či Pražský hrad, zajišťuje jeho tým v nejbližším městě, kde se prezidentská akce koná, kvalitní hotel, který jim slouží jako záchytný bod pro nečekané události.

Třeba právě ve Slušovicích prezident svým spolupracovníkům nejdříve sděloval, že je vše v pořádku a že do kostela na poslední rozloučení se zesnulým přítelem Čubou vydrží i bez zastávky na toaletě. Nakonec ji však musel vyhledat.

Podobné situace se objevily i v zahraničí – například při jeho zářijové návštěvě Srbska. Tato jeho mise je známá jeho kritickými slovy vůči Kosovu. Již po výstupu z letadla přivítal srbského prezidenta Aleksandara Vučiče slovy, že má rád Srbsko a Srby, ale nemá rád Kosovo. Hned druhý den na to navázal prohlášením, že by Česko mohlo odvolat uznání nejmladšího evropského státu – což se nakonec nestalo. Méně známá je však skutečnost, že se mu při návštěvě srbského parlamentu udělalo mimořádně nevolno: část ochranky pak musela pečlivě zajistit prostor kolem toalet.

 

Zachránce Kateřina

Zemanovy potíže na Hradě nesouvisí jen s tím, že se nechal opájet svými poradci, jak vše zvládá. Druhým problémem byla určitá rezignace první dámy Ivany, která se sice snažila dohlížet na jeho zdraví, ale často narážela na manželovu urputnost a neochotu situaci nějak řešit. Ivana Zemanová ani neměla sílu bojovat s hradním personálem, jehož část podle mých zdrojů nemá příliš v oblibě.

Klíčovým momentem se tak stal loni na podzim příjezd jeho dcery Kateřiny, která jinak studuje v Londýně vysokou školu. Když zjistila, v jakém stavu se její otec nachází, začala jednat. A to dost razantně. Jako jedna z mála si prý dovolila říct Zemanovým nejbližším spolupracovníkům, co skutečně vidí. A sdělila jim to podle mých zdrojů poměrně důrazně a od plic. „Takhle jste se o něj postarali!?“ vyčetla údajně v jednu chvíli těm, kdo byli Zemanovi na Hradě nejblíže.

Po nějaké době se jí dokonce podařilo přesvědčit otce, aby šel na důkladnou lékařskou kontrolu. Za mírné zlepšení, k němuž na konci roku ohledně prezidentova zdraví skutečně došlo, tak může Zeman děkovat své dceři Kateřině. Bez ní by se patrně Miloš Zeman nesvěřil do péče pražské Ústřední vojenské nemocnice, kde mu v září 2019 nejdříve udělali testy a pak tam pár dnů ležel a léčil se.

Jaký je v detailech prezidentův zdravotní stav, ví on, jeho lékaři a jeho nejbližší. Ve zmíněné Ústřední vojenské nemocnici nad ním převzal dohled přímo její ředitel Miroslav Zavoral, jenž je internista a gastroenterolog, tedy expert v oboru zabývajícím se diagnostikou a léčbou chorob zažívacího traktu. Je též jedním z propagátorů a organizátorů screeningového programu rakoviny tlustého střeva v Česku, svůj výzkum zaměřuje také na časnou diagnostiku nádorů slinivky břišní.

V lékařské zprávě, kterou Hrad zveřejnil, se o výsledcích vstupního interního vyšetření říkají dvě známé věci: prezident má cukrovku druhého typu a trpí neuropatií obou nohou. Dále se v ní píše, že bojuje s nechutenstvím a zhubl dvacet kilogramů. Nic dalšího zásadního ve zveřejněném dokumentu není.

Právě rychlé hubnutí přitom působilo u prezidentova okolí největší obavy. U Zemana, který byl vždycky milovníkem masa s rezervovaným vztahem k zelenině, přišlo jeho lidem zvláštní, že mu řeznické a uzenářské výrobky přestaly chutnat. Dokonce se svým spolupracovníkům zmínil, že mu jídlo a zejména maso nevoní jako dříve. Když loni v září slavil narozeniny v Lánech, byla jako vždy zabíjačka. Jenže Zeman nejedl. Byla dokonce doba, kdy si dal za celý den jen tři rakvičky se šlehačkou.

Do Zemanovy nepohody se může promítat celkové vyčerpání a oslabení organismu. Co totiž Miloš Zeman – jak už bylo řečeno – za žádnou cenu neomezí úplně, je alkohol a cigarety. Prezident i přes varování lékařů stále silně kouří a neodloží skleničku s lihovinou: v současné době je u něj údajně opět v módě campari. Problém ovšem je, že bere léky, což může být v kombinaci s alkoholem vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu riziko. Z lékařské zprávy mimo jiné vyplynulo, že na noc bere Zeman tabletu antidepresiv – prý aby se mu lépe spalo.

 

Pyžamový prezident

Začátkem ledna 2020 zavládl na Hradě mírný optimismus, neboť zdraví prezidenta se zlepšilo. „Víc a líp už to nejde,“ podotkl jeden z jeho spolupracovníků. Zeman se svěřil, že už přibral čtyři kila a je mu skutečně lépe. Prezidenta tak daleko více trápilo, že má občas výpadky v paměti, což byla přednost, kterou dával často na odiv svým oponentům v různých debatách či v rozhovorech.

Celkovou pravdou ale je, že prezident Zeman zvládal svou funkci už jen na půl plynu, i když mu řádné funkční období vyprší v březnu 2023: teprve pak by nadobro opustil politiku a odešel do důchodu.

Hodně času trávil v Lánech, kde – jak sám přiznal – má nejraději odpočinkové pyžamové dny. A vlastně ho tak trochu trápí, že musí neustále někoho uvádět do funkce a přijímat na Hradě.

„Když jsem občas v Lánech a mám takzvaný pyžamový den, tak se cítím výborně,“ řekl Zeman v prosinci redaktorům MF DNES. Ovšem vzápětí dodal: „Ale protože moji přátelé mají pocit, že mám být více vytížený, tak samozřejmě musím pracovat a plnit prezidentské povinnosti. Zrovna dnes mi přivezli novou verzi mého programu a v několika volných dnech se náhle objevilo buď jmenování velvyslanců, rektora, nebo co všechno. Nu, tak jsem pokrčil rameny, řekl si, že jsem prezident a musím pracovat. A o to více se budu těšit na pyžamový den.“

Já osobně přeji prezidentu Zemanovi do třetího roku jeho druhého mandátu hodně štěstí a hlavně pevné zdraví. Ač jsem, a nadále budu, přísným kritikem mnoha jeho politických aktivit a výroků, není správné zesměšňovat a útočit na jeho zdravotní stav.

Přesto se nabízí logická otázka, zda Miloš Zeman nepromarnil příležitost odejít z funkce včas. A hlavně zda by všichni, včetně jeho voličů, neměli přehodnotit relativně zažitou představu, že úřad prezidenta musí vykonávat jen zasloužilý – rozuměj starší – politik.

Třicet let po pádu komunismu by už mohla v politice, a dokonce i v prezidentském úřadu, působit nová generace, která nebude zatížena minulostí ani věkem: příklady z ciziny existují. Na pyžamový den má jistě nárok každý, ale neměl by převážit a hrát v úvahách státníka zásadní roli. Bylo by určitě lepší, kdyby byl příště hlavou státu člověk plný energie.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement