Odložil jsem běžky a nasedám do formule, říká Kryštof Hádek

Máš se, předpokládám, skvěle.

Nestěžuju si.

Což mě nepřekvapuje: oba starší bratři, lékař Ondřej i herec Matěj, tě označují za „lucky boye“.

To jsou takové jejich představy… Mezi námi je osmiletý, respektive sedmiletý rozdíl, takže bratři s oblibou říkají, že jsem se narodil v době, kdy už oni dva byli dávno kámoši. Že prý jsem byl takovej vejškrabek. Děcko na stáří pro rodiče.

Lékař Ondřej mi vyprávěl, jak tě jednou poslali vykopat na chalupě pařez!

Jo, chtěli si dát s Matějem a tátou v klidu pivo a mysleli, že se prcka zbaví třeba na šest hodin, jenomže já se vrátil po pár minutách, což jim pak léta leželo v žaludku. Okolo totiž projížděl laskavý traktorista, a když spatřil nebohé dítě s krumpáčem v ruce, zastavil, přivázal k pařezu řetěz, vyrval ho ze země, a já se vítězoslavně vrátil dovnitř…

V bílé tmě

Dnes jsme se sešli brzy po ránu, ale vypadáš velmi svěže, ve formě. Je pravda, že se otužuješ?

Jak to víš?

Možná taky od bráchů. Ale dnes je stejně otužilcem každý druhý, tak jsem se možná jen trefil…

Mě začalo otužování přitahovat tři a půl roku zpátky a nedám na to dopustit. Teď už se sice voda otepluje, ale ještě ujde, občas si do ní skočím. Možná si zaklepeš na čelo, ale mně vlastně vyhovuje, jak byl celý letošní duben chladný… Ono to je fakt osvěžující, když chodí pejskaři v péřovkách po nábřeží, ale ty se svlékneš a vlezeš do Vltavy; nabudí tě to energií, a o blahodárných účincích na lidské zdraví už snad ani nikdo nepochybuje.

Hodilo se ti někdy otužování při práci?