Ti, kteří vidí

Obrazem

Fotoreportér Stanislav Krupař už léta dokumentuje obnovu šamanistických tradic na jižní Sibiři. Zaznamenává tak nejen směs prastarého náboženství, magie, mysticismu a rituálů, ale vlastně také snahu malých sibiřských národů znovu nalézt a uchovat si svou identitu v měnícím se světě. V době, v níž se jejich ovčí pastviny před očima mění v povrchové doly, kdy se z jurt utíká do paneláků a bubny se vytrácejí a nahrazují je čínské smartphony.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Obřad. Šaman Lazo zahajuje rituálem hudební festival hrdelních zpěvů u sibiřského města Kyzyl 100 kilometrů severně od mongolsko-ruské hranice. Lazo Mongušovi táhne na sedmý křížek, vypadá však na padesát. Na co ve svém životě sáhl, to mu šlo. Býval údernickým traktoristou, novinovým fotografem, šikulou, co dokázal paklíčem odemknout jakýkoliv zámek, až mu to způsobilo problémy s milicí; byl též špičkovým řemeslníkem, volejbalistou, zápasníkem a také zpěvákem hrdelních zpěvů v národním souboru Sajany. K tomu všemu začal v devadesátých letech praktikovat šamanismus. Mezi hudebníky má Lazo výbornou pověst, a tak není divu, že se k němu obracejí pro pomoc.

 

 

Modlitba k duchům hor. Místo: Horské sedlo nad řekou Šuj. Naše životy jsou ovlivněny tím, co se děje mimo náš svět, v říši duchů a duší. Přístup do ní má pouze vyvolený jedinec – „Ten, co vidí“. Tuvinci jej nazývají „cham“, Altajci „kam“, bílí lidé mu říkají šaman. Jen on se díky svému zvláštnímu daru prostřednictvím rituálu dokáže dostat do světa duší a duchů a tam je usmířit, anebo se s nimi i poprat, zvítězit nad těmi zlými, a dát tak věci do pořádku. Vyléčit nemocného. Potrestat zloděje koní. Určit místo, kde leží ztracená občanka či peněženka. Zajistit, aby ti, kteří zemřeli, nepřicházeli k pozůstalým a nechtěli je stáhnout za sebou. V každém horském sedle pak stojí ovaa, posvátné místo, povětšinou z nahloučených kamenů či vztyčených větví, kde se podle dávných zvyků musí každý zastavit a prosit u duchů o milost. Ti disciplinovaní v tom místě obětují duchům podle dávné tradice slaný mléčný čaj.  Ti ostatní obětují a pijí vodku.

 

 

Příprava. Mladá šamanka Chroragaj Kužugetová se narychlo líčí rtěnkou před tím, nežli provede obřad očištění bubnem ve dvoře šamanské kliniky Dungur v Kyzylu.

 

 

Požehnání. Šaman Vjačeslav Arapčor vchází do domu rodiny, která ztratila otce, aby jeho duši vyprovodil na onen svět během obřadu uzun chonuuk. Vesnice Usť Elegest.

 

 

Organizace. Šaman Jurij Ooržak opouští pracovnu šamanské kliniky Dungur v Kyzylu, zatímco jeho kolegyně Jelena domlouvá po telefonu s klienty nový obřad.

 

 

Platba. Nikolaj Saryglar inkasuje platbu za obřad, který provedl v šamanské klinice Adyg Eeren. Šamanské kliniky nabízejí šamanům pracovní místo a na oplátku jim vyplácejí polovinu z honoráře.

 

 

Rituální očištění. Majitel kryté tržnice v Kyzulu, mimochodem syn bývalého prezidenta Tuvinské republiky v Rusku, pozval šamany, aby v předvečer hlavního buddhistického a také šamanistického svátku Šaga očistili jeho podnik od zlých duchů. Na konci otevírací doby už šaman Načyn Šivit-ool se svými kolegy vstoupil do haly – a prodavačky v úseku masa docela překvapil. 

 

 

Oslavy svátku Šaga. Tuvinští šamani provádějí řadu obřadů a rituálů. Ten nejběžnější je chuvanák – věštění budoucnosti z 41 říčních kamínků. Další obřady čédy chonůk a uzun chonůk jsou nutné proto, aby nebožtíkova duše našla klid a usmířila se s pozůstalými. Jihosibiřští šamani navenek v mnohém připomínají své severoamerické příbuzné: používají čelenku zdobenou ptačími pery a plášť pošitý třásněmi, které symbolizují hady-ochránce, o svém bubnu pak často mluví jako o koni, jenž je zaveze do světa duchů. Na rozdíl od Severosibiřanů a Jihoameričanů neužívají během rituálů žádné drogy a do transu se dostávají bubnováním a zpěvem. Každý šaman má svůj algyš – rituální píseň, ve kterém se obrací s prosbou o pomoc ke svým předkům a také k pomocníkům, ať už je to medvěd, vlk, nebo třeba vrána. Přes léto probíhají oslavy dagygla, tehdy celé rodinné klany vyrážejí daleko do hor či do stepi, na místa, kde pásli stáda jejich dědové: právě tam jim šamani žehnají.

 

Nejdůležitější tuvinský svátek je však Šaga, čili Nový rok. Ne však kalendářní, nýbrž lunární, a tak se jeho datum podobně jako u našich Velikonoc různě posouvá. V roce 2014 vyšel zrovna na 30. ledna. Šamani a jejich příznivci se shromáždili ve dvoře šamanské kliniky Dungur v Kyzylu a v sibiřském mrazu společně okolo ohně uspořádali oslavu znovuzrození, obnovy a očištění.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama