Cesta do hlubin Šlachtovy duše

Report

Je Přísaha Roberta Šlachty předem vytvořeným spojencem Babišova ANO? Některé věci to poměrně přesvědčivě naznačují. Jisté ovšem je, že v Přísaze se objevuje množství bývalých policistů, kteří mají někdejšího policejního šéfa Šlachtu rádi. Současně se najdou expolicisté, kteří si o něm nemyslí nic dobrého a bourají jeho pečlivě budovanou image neohroženého poldy. A ukazují, že Šlachta i Přísaha ve skutečnosti nejsou ničím extra čestným.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Hnutí Přísaha Roberta Šlachty je policejní partaj. Nevěříte?

Kompletní vedení tvoří Šlachtovi někdejší podřízení z policejního ÚOOZ, v hnutí působí celá řada exdetektivů jiných policejních útvarů a bývalých pracovníků dalších bezpečnostních složek státu. Členy Přísahy jsou také jejich rodinní příslušníci, a v jednom případě je jím dokonce i „osoba jednající ve prospěch“ policie, tedy bývalý agent, který kdysi pomáhal Šlachtově jednotce rozkrýt údajné ekonomické podvody jedné zločinecké skupiny.

Další část členů Šlachtova politického projektu tvoří samozřejmě také nepolicisté, ale i ministerstvo vnitra mívá civilní zaměstnance. Tudíž na tvrzení, že tu máme co do činění s policejní stranou, bych trval.

I proto jsem se rozhodl zvolit poněkud netradiční způsob při „monitorování“ ustavujícího sněmu hnutí Přísaha, který se konal 26. června 2021 v Ostravě. Šel jsem na to tak trochu po policajtsku.

Sněm jsem si pečlivě nahrával a fotil, někdy i tajně. Dále jsem „vyslýchal svědky“, tedy pořizoval jsem rozhovory s delegáty sněmu. A někdy je i konfrontoval s důkazy. Ve třech případech jsem přistoupil i k „perlustraci“, tedy jsem zjišťoval totožnost marketingových expertů Šlachtova hnutí, neboť se chovali podezřele a vyhýbali se kontaktu s novináři.

Také jsem na sněm Přísahy vnikl po jejich, tedy náhle a rychle, i když bez komanda. A nakonec jsem vypracoval znalecké posudky a obžalobu. Ale o tom se zmíním až na konci.

 

•••

První, kdo mě na sněmu spatřil, byl Robert Šlachta. A hned ke mně přišel.

„Vy nás nahráváte?“ zeptal se mě Šlachta, bývalý šéf policejního ÚOOZ. Stál jsem totiž v sále přímo u delegátů a natáčel si je na telefon. Bylo jich tam 120.

„Vy se bojíte?“ zeptal jsem se ho.

„Ne. Proč?“ odpověděl Šlachta.

„Tak v pohodě, ne?“ reagoval jsem.

„Takže vy mě fakt nahráváte, jo?“ otázal se už nervózně Šlachta.

„Nahrával. Ale teď to na chvíli vypnu,“ řekl jsem mu, abych ho uklidnil.

Evidentně nebyl zvyklý na obrácenou roli, kdy on nenahrává, ale je nahráván.

Ještě na konci sněmu, když se závěrečnou řečí loučil s delegáty, se Šlachta obrátil směrem k balkonu určenému pro novináře a poděkoval jim a speciálně mně za „důkladnou dokumentaci“ jejich sněmu.

 

•••

Ale teď už vážněji.

Ustavující sněm hnutí Přísaha působil zvláštním dojmem. Byla to dokonale připravená akce v marketingovém pojetí, které známe třeba u strany ANO Andreje Babiše. Sněm se odehrával v zajímavém prostoru v Dolních Vítkovicích v areálu bývalých hutí, které nyní slouží jako komplex pro volnočasové aktivity. Moderně přestavěná hala s vysokými stropy, kde si Šlachtovo hnutí zvolilo vedení a několik komisí, se jmenuje Denní klub BrickHouse. A právě ona kombinace dokonalosti organizace sněmu a stylového prostředí silně kontrastovala s lidovostí, s níž se Přísaha prezentuje.

Je zde bývalý policajt, který vymyslí politický projekt tak, že začne sbírat členy a příznivce na sociálních sítích s příběhem „obyčejného člověka, který chce jen změnit svět“. Spíše bych tedy čekal, že se sněm bude konat v lidové restauraci s větším sálem a třeba až hospodskou debatou o tom, „co vlastně chceme a čeho chceme dosáhnout“.

Místo toho šlo o nacvičenou spartakiádu, kdy na židličkách seděli delegáti a jen hlasovali podle instrukcí, které dostávali od moderátorky sněmu. Jedinou důležitou kulisou byla volební urna, kterou najatí organizátoři pokaždé ukázali prázdnou, pak ji položili na zem, nechali do ní hlasovat, aby ji nakonec odnesli a spočítali to, co všichni čekali.

Třeba když se volil předseda, byl jen jeden kandidát. Pět hlasů bylo neplatných, pět se zdrželo. Nevylučoval bych, že šlo o domluvené gesto, aby sněm nepůsobil jako sjezd KLDR, kde bývá sto procent hlasů pro vůdce jistých. „A předsedou hnutí se stává Robert Šlachta, pro kterého hlasovalo110 delegátů,“ řekl skrutátor.

Šlachta vstal a radostně rozpažil a s úklonou děkoval, jako by to nečekal. Delegáti sněmu dlouze tleskali. A téměř na pokyn ustali a pak si zase sedli. A pokračovala další volba místopředsedů a pak několika komisí. A tak to šlo stále dokola. O ničem se vlastně nediskutovalo. Jen se hlasovalo. Pokud jsem viděl celý sněm a nebylo přede mnou nic skryto, mluvil nejdéle (samozřejmě kromě moderátorky a technického organizátorství) asi Robert Šlachta, který v krátkém děkovném projevu řekl: „Je mi ctí a udělám všechno pro to, všechno pro vás a pro občany této země, abych byl dobrým prvním předsedou hnutí Přísaha. Děkuji vám.“

To byla vlastně jediná myšlenka sněmu, že hnutí bude „pomáhat a chránit“.

 

•••

O přestávkách sněmu, kdy se sčítaly hlasy, byl vždy vyhlášen jakýsi „pohov“: delegáti si u baru dávali občerstvení nebo kávu, případně venku pokuřovali a tiše mluvili.

Tyto hloučky jsem využil – vždy jsem si z nich vybral náhodně jednoho delegáta, aby mi o sobě a svých názorech něco řekl. Byla to pozoruhodná sonda do hnutí Přísaha.

 

•••

Petr Pittner přijel z Litomyšle. V občanském životě pracuje v zemědělském družstvu v živočišné výrobě. Měl jsem při náhodném výběru štěstí: nebyl to policajt.

„Co mě vedlo do hnutí? Určitě osoba Roberta Šlachty, který ví, co chce. A doufám, že udělá všechno pro to, aby to u nás vypadalo lépe, než je dnes,“ řekl mi Petr Pittner.

„Co se vám ještě líbí na Přísaze, třeba z vašeho programu?“ zeptal jsem se ho. „Tak určitě. Aby neutíkaly peníze ze státního rozpočtu. Aby šly na správnou věc,“ řekl delegát za Pardubický kraj. Pak jsem se ho začal ptát na to, jaké má názory na současnou vládu a předsedu ANO, neboť se hojně spekuluje, že hnutí Přísaha působí zatím dojmem, jako by to byl jakýsi Babišův B tým.

„Jak se díváte na Andreje Babiše?“ zeptal jsem se.

Nastalo pět vteřin ticha. „Nevím teď zrovna, co říct,“ řekl Pittner.

„Je Babiš dobrý politik?“ ptám se ho.

„No, dobrej… to slovo… Nevím, nevím. Nevím, co bych vám na to řekl,“ reagoval delegát.

„A máte nějaký názor, nebo se ho bojíte říct?“ dotázal jsem se.

„No, tak názor. V hospodě u piva najdete takových názorů tisíce. Ale pak když má člověk něco udělat, tak raději doma zaleze za pec,“ řekl Pittner.

Jeho odpověď jsem příliš nepochopil.

 

•••

Premiér Andrej Babiš sám přispěl k debatám o Přísaze jako o spřízněné politické organizaci. 8. června 2021 vystoupil v CNN Prima NEWS a Šlachtu pochválil.

„Pan Šlachta dělá přesně to, co jsem dělal v roce 2013. Úplně přes kopírák. Absolutně. Není to ale moje béčko, to jsou nesmysly. Dělá to dobře, je to pohledný muž, má kontakty a má i dobré fotky. Je to přesně hnutí ANO v roce 2013. Přesně takhle jsem to dělal. Má to jednoduché,“ sdělil Babiš.

Na otázku, zda si dokáže představit, že by se Šlachtou a hnutím Přísaha spolupracoval ve vládě, premiér přímo neodpověděl. „On mi nevadí. Dělá protikorupční hnutí. Leccos se o tom povídá, nevím, kdo za tím stojí, a je mi to jedno. Pana Šlachtu neznám, známe se z nějakých kauz. On obvinil i moji bývalou firmu, která se dlouho soudila a vyhrála, protože nic neudělala. Různé povídačky, jak šel na Úřad vlády v roce 2013... A že máme něco společného? Nemáme,“ prohlásil Babiš.

Mimochodem. Velmi, ale opravdu velmi si jsou Babiš se Šlachtou podobní v tom, jak se na veřejnosti prezentují, jaký používají marketing, a také tím, že občas mluví, jako když střílí samopal, a není jim úplně rozumět.

Nevěříte? Tady je jedna z odpovědí Roberta Šlachty, když jsem s ním vedl debatu v průběhu sněmu. Odpovídal na dotaz, zda cítí, že mají jeho spolupracovníci a delegáti Přísahy kritický názor na Babiše.

Šlachta odpověděl: „To je politika. Já poslouchám s těma lidma… jsou lidi, kteří mají… a už je to jiné než u policie. Tady je dobře, když mají svůj názor. Jsou tady lidé, kteří startují na Piráty, jsou tu lidé, kteří nemohou cítit SPD nebo nemusí komunisty. To je debata, která tu prochází. My jsme třeba otevřeli debatu o manželství a dopadlo to tak, že to lidi dost rozděluje. Lidi z Moravy vám reagují jinak než lidi z Prahy. Ale já jsem za tu debatu rád, protože s nimi mluvím úplně otevřeně. A úplně o všem.“

 

 

•••

Lukášovi Dvorskému je třicet let, působí jako učitel a sochař: nedávno vytvořil například pomník obětem střelby ve fakultní nemocnici v Ostravě. I tohoto delegáta sněmu Přísahy jsem v přestávce oslovil.

Co ho přivedlo do Přísahy? „V prvé řadě důvěryhodnost Roberta Šlachty,“ odpověděl bez váhání.

„Co vám na něm imponuje?“ zněl další dotaz.

„Já tu jeho práci sleduju už od zásahu na Úřadu vlády v roce 2013. A informace, které jsou dostupné, mi dávají důvěryhodný obrázek,“ řekl Dvorský. Bylo sympatické, že se nebál mluvit kriticky i o Babišově politice. „Nejdříve jsem byl fandou Babiše, v jeho začátcích. Ale za poslední dva roky to nesměřuje nikam. Zklamal mě v celém vývoji. Hlavním tahákem ANO byl protikorupční záměr, a tam to ve výsledku vůbec nesměřovalo. Korupce se spíš neřeší, není vidět. Naše hnutí dává naději, že se s tím popere lépe. Babiš to jen přesvědčivě říkal,“ uvedl Dvorský.

A když už jsem si chtěl v duchu hvízdnout radostí, že mluvím s člověkem, který neváhá vyjádřit svůj jasný názor na politiku, přišla malá sprcha. Jako celá řada dalších delegátů sněmu, kteří řeknou alespoň trochu kritiky na současnou vládu, ihned přeskočil na historické téma kmotrů kolem ODS, ačkoli ta už není osmým rokem u vlády.

„Pokud jde o politickou situaci: já to vidím ještě tak, že mladí se začínají zajímat o politiku až tak ve dvaceti letech. A tihle mladí teď už vůbec nevědí, jaká byla ta garnitura před ,Anem‘. A to dává prostor, aby se navrátily staré garnitury. Ony teď osm let nebyly vidět. A mladí vidí jen to špatné na ANO, ale nevidí, co tady dělaly ODS, Topka, ČSSD a další. O to mám největší obavu,“ řekl Dvorský.

Ačkoliv je i učitelem, na téma školství nedošlo. Byla to škoda. Přísaha totiž podle zveřejněných tezí svého programu tvrdí, že školství bere docela vážně.

 

•••

Hnutí Přísaha nemá být levicové ani pravicové, ale „hnutí spravedlivého středu“. Z pravice si bere to, že nechce zvyšovat daně, z levice zase, že nechce zvyšovat hranici věku pro odchod do důchodu. Mluví o dostupných potravinách nebo spravedlivém školství. A nad tím vším ční nejvíce boj proti korupci.

Pokud jde tedy o program, existoval už od začátku, jasný pokyn od vedení Přísahy, jak si na tom jejich hnutí bude stát. Tyto instrukce dostávali zakládající členové. Psalo se v nich:


A na závěr ještě pár cílů našeho hnutí:

• kritika EU, avšak žádné vystupování z EU

• žádné vystupování z NATO

• návrat branné výchovy do škol, posilování vlastenectví v dětech a pěstování vztahu k naší zemi (avšak nikoliv stejnou formou jako Tomio Okamura!)

• stěžejními tématy budou bezpečnost, spravedlnost, soudnictví, klientelismus

• neměl by se zvyšovat věk odchodu do důchodu, neměly by se zvyšovat daně

• velkým tématem bude obnova země po covidu

 

A samozřejmě v interních instrukcích nechyběl další podstatný úkol: „Pomoct můžeme také tím, že budeme oslovovat lidi kolem sebe a vysvětlovat, kdo je Robert Šlachta, proč by měli podpořit jeho hnutí. Všichni jsme četli jeho knihu, někdo i víckrát, že ano.“

I tento detail ukazuje, co je ve Šlachtově hnutí priorita. (Šlachta nejdříve vydal rozhovorovou knihu o svém životě s názvem „Třicet let pod přísahou“. Byl to mix zajímavých historek z policejního prostředí protkaný subjektivními náhledy na různé kauzy. Pro nekritické čtenáře se z toho stala modla a pro marketing Přísahy to byl dobrý nástroj pro vytváření image.)

 

•••

Program a ideje jsou pro politickou stranu důležité, ovšem pro populistické a nesystémové strany bývá důležitější „lídr-předseda“.

Marketingoví experti mají rádi, když mohou vymodelovat v očích veřejnosti „kult osobnosti“, jako to udělali třeba s Andrejem Babišem. Ze Šlachty tak vytvářejí téměř hollywoodský symbol neústupného a v podstatě neprůstřelného poldy, který nelítostně bojuje proti jakékoli kriminalitě. Že je to kýčovité a že to neodpovídá skutečnosti, to se na mítincích v předvolební kampani neřeší.

Šlachta totiž rozhodně není hrdina, i když nemyslím ani, že by byl jen a rovnou padouchem. Podle toho, co o něm vím na základě dlouholetého sledování a rozhovorů s lidmi, kteří ho dobře a důvěrně znali, se stal Robert Šlachta obětí svých přehnaných ambicí a politických her, do kterých se zapojil. Je to kontroverzní osobnost.

 

•••

V devadesátých letech měl Šlachta pověst dobrého policisty. Od roku 1992 sloužil u zásahové jednotky policie v Jihomoravském kraji. V roce 1995 přešel jako řadový polda do brněnské expozitury nově vzniklého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Tři roky poté tam dělal vedoucího protidrogového oddělení. V téhle branži zůstal dlouho. A v roce 2002 se stal vedoucím expozitury v Brně, avšak už v jiném specializovaném útvaru, Národní protidrogové centrále (NPC).

A právě z této doby pocházejí historky o Šlachtově nezdravém přátelství s několika bossy balkánské mafie, z nichž se stali načas agenti, kteří mu dodávali tipy na policejní razie. (Fragmenty takových příběhů jsme publikovali v minulosti i v Reportérovi.) Úspěchy brněnské protidrogovky se skutečně dostavily, ale podle některých lidí uvnitř policejních složek se kvůli nim přehlížela obdobná činnost spolupracujících konkurenčních gangů. Nutno poznamenat, že tyto historky – byť mají reálný základ – jsou diskutabilní, neboť v boji proti gangsterům je nutné nějakým způsobem získávat informace a do určité míry spolupracovat s lidmi kolem organizovaného zločinu. Jak moc toho pak tito agenti a informátoři využívali ve svůj prospěch, je otázka, kterou s tak velkým odstupem času nelze dostatečně posoudit.

V roce 2004 se Šlachta přesunul do Prahy a stal se zástupcem ředitele Národní protidrogové centrály. A právě zde začíná postupný pád Roberta Šlachty. Z dobrého poldy se stává pozér s přehnanými ambicemi. V rámci policejních struktur se přátelí s těmi, kdo jsou výtahem k moci. Nakrátko se díky dobrým vztahům s policejními bossy stává náměstkem ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování. Jeho největší chvíle přišla v roce 2008. Tehdy politici a policejní hodnostáři hledali náhradu za Jana Kubiceho, který odešel z pozice šéfa ÚOOZ společně s desítkami dalších detektivů kvůli tomu, že „si mocní nepřáli vyšetřování kauz, které mířily i do vysoké politiky“. Šlachta nabídku přijal, stal se šéfem ÚOOZ.

Ale neskončilo to úplně slavně.

 

•••

Z Roberta Šlachty se roku 2008 stal postupně chaotický ředitel s mizernou personální politikou. Jediné, co uměl velmi dobře, byly dvě věci. Zaprvé: chodit před kamery a prezentovat dílčí úspěchy útvaru. A zadruhé: měl talent „vybláznit“ své podřízené k práci a k výkonu. Představte si ho jako kouče, který výkřiky a gesty motivuje hráče na hřišti ke skvělému výkonu. To Šlachta uměl.

Jenže celkově manažersky zklamal. Často se stalo, že vsadil na špatné koně. Třeba šéfem důležitého prvního odboru specializujícího se na vraždy a násilí se stal Luboš Fiala, kvůli němuž odešla z útvaru řada skvělých detektivů, včetně uznávaných expertů, již tam třeba přišli z pražské mordparty. I Šlachtův náměstek Stanislav Růžička neuměl jednat s podřízenými a jeho „tah na bránu“ u některých kauz budil u části jeho kolegů mírně řečeno rozpaky. Podle nich měl těžkopádné a někdy i amatérské rozhodování. Důkazy ke kauzám tak mizely detektivům pod rukama.

Nezřídka se pak stávalo, že naopak skvělý detektiv, který by si zasloužil metál, byl z útvaru vyobcován. Jen proto, že nebyl loajální a nekýval na všechno, co říkal ředitel a jeho věrní. Takový byl osud excelentního detektiva Michala Váhaly, který rozkryl gang ruskojazyčného bosse „vora v zakoně“ a rozpletl složitý případ vraždy řidiče ředitele Sazky, jehož si nájemný vrah spletl s cílem, jímž měl být arménský mafián, který neodváděl dostatek peněz „voru v zakoně“. Na Váhalu se pak zaměřilo podsvětí a dokázalo proti němu rozjet kauzu, která sice po letech skončila jako neprokázaný delikt, ale během níž nezískal mladý detektiv plnou podporu od svého šéfa Šlachty. Váhala totiž neprojevoval dostatečnou loajalitu. A to Šlachta neměl rád. Podobných osudů skutečně výkonných detektivů ÚOOZ s neslavnými konci je více.

 

•••

Ivan Černík je bývalý náměstek Šlachty. Šest let mu dělal pravou ruku, šest let s ním strávil v jedné kanceláři. A Šlachtu zná jako málokdo jiný – a to i z chvil, kdy zrovna nebyly spuštěné kamery.

Černík bohužel nechce poskytnout obsáhlý rozhovor. Bývalý náměstek ÚOOZ je nyní čerstvě v důchodu a – jak říká – „nechce si zadělat ve šťastném seniorském věku, kdy se stará nejraději o svou zahrádku, na problémy“. Podle něj je totiž dobře možné, že Šlachta v případě politického úspěchu a koaličního potenciálu usedne do vysněného křesla ministra vnitra. A Černík není jediný, kdo říká, že Šlachta umí být mstivý.

Když Černík z ÚOOZ odešel – bylo to v roce 2014 –, dostal nabídku dělat šéfa bezpečnosti ve Státní tiskárně cenin. Skvělé místo a dobře placené. „Proč ho nevzít na sklonku kariéry?“ říkal si Černík. Jenže Šlachtova reakce byla podrážděná. Nejdříve ho „proklel“, přisoudil mu roli zrádce, a pak na přelomu let 2015 až 2016 přišlo Černíkovi dokonce novoroční přání z ÚOOZ, na němž bylo napsáno: „Ať tě brzy vyhodí.“ Podepsán Šlachta. Ten pak Černíkovi údajně říkal, že to myslel z legrace, ale Černík mu to nevěřil. Později se totiž dozvěděl, proč byl ve Státní tiskárně cenin tak krátce a proč musel funkci v polovině roku 2017 opustit. Šlachta mu podle jeho tvrzení „mazal schody“, kde mohl. Černíkovi to řekl jeho kontakt z centrály ANO a Agrofertu: „Tak jsem teď mluvil se šéfem poslanců ANO Jaroslavem Faltýnkem a on říkal: ,Ten Černík, to není dobrej policajt. Šlachta o něm nemluvil hezky.‘“

Robert Šlachta na dotaz, zda Černíkovi poslal takové novoroční přání a zda mu „mydlil schody“, odpověděl stroze: „Ne.“ Černík mi však toto péefko ukázal. Začíná slovy „Ahoj bývalý kamaráde“, pak následuje přání do nového roku a končí skutečně onou větou o vyhazovu.

Co si o Šlachtovi Černík myslí, jsem se dozvěděl jednak z kusých informací při našem rozhovoru, jednak z toho, co o něm občas utrousí veřejně na sociálních sítích: zjevně totiž čas od času nevydrží nic neříkat. Třeba jako to udělal letos v jedné diskusi pod příspěvky o Šlachtovi a jeho Přísaze. „V roce 2013 lidi uvěřili jednomu žvanilovi, který rozdával koblihy. Teď věří druhému egoistovi, asociálovi a lháři v jednom. Kdyby nebylo Nagyové, nemá, o čem mluvit. Divím se, že se ho na to média stále ptají,“ uvedl Černík a dodal: „Víte, co má rád? Když mu říkáte, co chce slyšet. A hlavně chválit. Pak je spokojený.“

U jiného postu, kde byl Šlachta vyfocený u tří billboardů se svým nadživotním portrétem, napsal Ivan Černík jedno slovo: „Narcis“.

 

•••

Dalším zásadním problémem u Šlachty bylo, že velmi rychle, až násilně (zřejmě ve snaze dosáhnout velkého spektakulárního úspěchu) přeorientoval ÚOOZ na potírání politické korupce. Zatímco na objasnění některých vražd včetně zabití kmotra Mrázka či na důkladné vyšetření příbramského podsvětí už neměl jeho útvar síly a kapacitu.

Jak mi potvrdil i Ivan Černík, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu neměl velké zkušenosti s kriminalitou „bílých límečků“ – která navíc spadala do gesce jiného útvaru, a to protikorupční policie. Přinést důkazy u sofistikovaných ekonomicko-politických kauz tak bylo často nad jeho síly. Řada případů neměla u soudu šanci uspět.

Příkladem bylo v roce 2013 stíhání několika poslanců za udělení dobře placených funkcí ve státní správě výměnou za to, že odstoupí, čímž Nečasova vláda prosadí daňové balíčky a přežije.

 

•••

Řada bývalých policistů Šlachtovi věří. Třeba bývalý kriminalista Roman Pavlík, který v devadesátých letech vyšetřoval ekonomické zločiny někdejších veksláků včetně pozdějšího kmotra Františka Mrázka, patří k nejagilnějším Šlachtovým podporovatelům.

„Vím, že mnozí si myslíte, že Robert dává do kupy vysloužilé policajty a že to bude ,hnutí starých fízlů‘, ale tomu nevěřte. Přísaha je zcela otevřené hnutí všech zodpovědných a slušných lidí, kteří chtějí změnu, a Robert je této změny garantem. Robert je slušný, čestný a poctivý chlap, za kterého bych dal klidně i ruku do ohně,“ uvedl Pavlík.

Další z někdejších policistů exdetektiv protikorupční policie Karel Tichý do Přísahy rovnou vstoupil. Byl i na sněmu v Ostravě jako jeden z delegátů nové partaje. „Proč Šlachtovi věřím? Protože dělal u policie to, co dělal. A pak je tu jeho pracovitost. Tu oceňuji. Zklamání ze Šlachty bych se nechtěl dožít,“ řekl Tichý.

 

•••

Situace s Tichým je o to zajímavější, že tento expolicajt slouží nyní Šlachtovi tak trochu i jako prostředník k udržování dobrých vztahů s novináři. S některými to není potřeba, Šlachta sám už nějakou dobu udržuje přátelské vztahy s různými žurnalisty. Dlouhodobě ho však kritizuje třeba kolega novinář Jan Hrbáček z Ekonomického deníku. Šlachtu to viditelně štvalo a často pak na jeho adresu říkal do médií, že je dno žurnalistiky.

A tak Hrbáčkovi několikrát volal právě Tichý a „obrušoval hrany“. A nakonec dal Hrbáčkovi na telefon Šlachtu, aby si to mezi sebou vyříkali. „No, co? Jen jsem chtěl, aby to mezi nimi byla rovina,“ vysvětlil mi Tichý.

Karla Tichého si za jeho dřívější práci u policie velmi vážím. Hlavně za to, že pomohl zachránit státu miliardové škody ve státním podniku Čepro po zločineckých atacích gangstera Radovana Krejčíře.

Na sněmu Přísahy v Ostravě byl ovšem Tichý překvapen, že by mi měl odpovědět na pár otázek, a žádal mě, abych u debaty s ním vypnul diktafon. Vysvětlil jsem mu, že od chvíle, kdy vstoupil do politiky, je přátelství s ním neslučitelné, a trval jsem na tom, aby mi na otázky ke svému působení v Přísaze odpověděl jako kterýkoli jiný delegát sněmu politického hnutí.

Tichý nakonec neochotně souhlasil.

 

•••

„Šel jsem do toho, protože mě Robert oslovil. Myslím si, že s těmi vědomostmi a znalostmi, které máme, můžeme lidem nabídnout spravedlivý stát,“ řekl Tichý a dodal: „Víme, kde se krade a kteří lidé kradou. Máme zkušenosti, které jsme nasbírali.“

Tichý řekl, že chce „rovnost před zákonem pro všechny“. „Aby tady nebyli ti vyvolení, kteří si v rámci politiky vytvoří své kliky a klany a kradou tady. A přitom tady kradou furt ti samí lidé. Celých třicet let. Tady v tom já vidím smysl toho, proč se angažovat v Přísaze,“ uvedl Tichý.

Tvrdil mi také, že nemá výrazné politické ambice. „Není mým cílem se dostat do sněmovny. Ale třeba dělat poradce Robertovi a dalším klukům kolem něho, to si představit umím. Poradit jim s těmi zkušenostmi, které mám. Oni dělali organizovaný zločin, já jsem dělal hospodařinu,“ řekl Tichý. „Prostě bych chtěl pokračovat v tom, co jsem dělal jako policajt. Pracovat proti opravdovým grázlům. A je mi jedno, který z těch politiků to bude. Já jsem si s žádným z nich nezadal. K žádné straně nemám závazky. Jsem jen asistent senátorky Aleny Dernerové. To mě živí,“ řekl Tichý. Dernerová, která pochází z Mostu, je nezávislou senátorkou. V roce 2017 odmítla kandidovat za stranu ANO, která o ni stála. Avšak v předcházejícím období byla členkou senátorského klubu ANO + Severočeši.cz.

Pokud jde o výrok Tichého, že si s žádným z politiků nezadal, bral bych ho, kdyby se v jednu dobu nestýkal s Andrejem Babišem a kdyby nebyl přítelem dlouholetého šéfa bezpečnosti skupiny Agrofert Jiřího Veselého.

Od Babiše se ovšem nyní Tichý snaží držet odstup. I na diktafon mi sdělil: „Babiš je populista. Je to člověk, který všechno založil na slibech, zejména těch protikorupčních. A nic z toho nedodržel. Je to navíc trestně stíhaná osoba. Zdevastovali tady už tak zdevastovanou morálku. Já třeba nevidím, co by se muselo stát, aby politik ze stávající garnitury musel odstoupit.“ Zda některým lidem z Přísahy tento tón vydrží i po volbách, ukáže čas.

 

•••

A jsme zase zpět u Andreje Babiše.

V případě Přísahy to skutečně budí dojem, že může jít do jisté míry o projekt podobný straně Věci veřejné, ovšem v poněkud jiné konstelaci.

Věci veřejné v roce 2010 zabodovaly ve volbách a vstoupily do vládní koalice s ODS a TOP 09. „Véčka“ byla strana postavená na tváři populárního televizního reportéra Radka Johna a na penězích a vlivu bezpečnostní agentury ABL podnikatele Víta Bárty. Jenže později se ukázalo, že jde do velké míry jen o stranu, za níž stáli někteří političtí podnikatelé a kmotři blízcí ODS. Této straně totiž spadly preference, a tak se rozhodli vybudovat malou stranu VV, která dorovná ukrojené volební hlasy.

Podobně lze nazírat i na Přísahu a ANO. I Babišově straně teď koroduje obrázek všemocného léčitele společnosti, volební preference už zdaleka nejsou tak vysoko, jak bývaly. A tak může Babišovi vyhovovat, že se na scéně objeví spřízněný Šlachta.

Ačkoli Šlachta i Babiš popírají, že by Přísaha byla béčkem ANO, mnohé indicie napovídají opaku. Dva marketingoví specialisté pracující dříve ve službách ANO zakotvili v Přísaze. Jde o Zuzanu Gedeonovou a Martina Štěpanovského. Ti mi na ostravském sněmu nechtěli odpovědět na žádný dotaz a odkazovali se pokaždé na tiskovou mluvčí Přísahy. Ta jen potvrdila, že oba pro hnutí teď pracují. Mimochodem, i mluvčí Přísahy a moderátorka sněmu Karolína Skrčená byla dříve za ANO zastupitelkou v Říčanech a také neúspěšnou kandidátkou za Babišovo hnutí v krajských volbách 2016.

Připomínám znovu, že exdetektiv Tichý patří k blízkým přátelům šéfa bezpečnosti Babišova Agrofertu. A nutné je podívat se také na Šlachtovo působení u policie – akce, na kterých jeho útvar pracoval, často vyhovovaly zájmům oligarchy Babiše. Pak je zde ještě fakt, že Šlachta byl jednu dobu dokonce Babišovým „podřízeným“. Když Šlachta v roce 2016 opustil ÚOOZ, dostal nabídku jít dělat náměstka na celní správu – stalo se tak v době, kdy byl ministrem financí, pod něž celní správa spadá, právě Andrej Babiš. Stejně tak tam působil se Šlachtou i další jeho parťák a nyní první místopředseda Přísahy Tomáš Sochr.

 

•••

Než se dostaneme k závěru, udělal jsem si „vyšetřovací pokus“. Stejně jako to dělají policisté, když si chtějí ověřit pravdomluvnost obviněného.

Na detektor lži jsem Šlachtu samozřejmě neposadil, ale při rozhovoru jsem mu položil sérii otázek tak, abych znal jeho skutečný postoj k Andreji Babišovi.

Některé otázky, jak jsem je během debaty se Šlachtou formuloval, bych normálně nedával. Tyto záměrně vyostřené dotazy berte jen jako součást pokusu, kam až je schopen Šlachta v kritice Babiše zajít.

Jak Šlachta reagoval?

 

•••

Jak hodnotíte politickou éru Andreje Babiše?

Velké zklamání. Minimálně od roku 2017, co sliboval s Janem Hamáčkem. Co slibovali ohledně policie, kauz, ekonomických věcí boje proti korupci. Tak jak to dopadlo? Stovky policistů pryč, nikdo nezůstává a z těch, kdo dělali korupci a hospodařinu, tak jsou stovky, kteří odešli. A nejsou zákony ohledně korupce, neprošel zákon o oznamovateli trestné činnosti, zákon o státním zastupitelství neprošel.

 

Je tedy Babiš neschopný politiku dělat?

Myslím si, že nemá kolem sebe lidi, odehnal je svým chováním. A bez lidí to dělat nejde. Třeba když se podíváte, s kým začínal, a to, co mu tam teď zbylo…

 

Měl Babiš rezignovat ve chvíli, kdy byl stíhán v kauze dotačního podvodu Čapí hnízdo?

Podle mě ano, už v roce 2017. Stíhání se s ním táhne po celou dobu vládnutí a to jste jak raněné zvíře.

 

Myslíte si, že by měl být Babiš spíše ve vězení?

(Smích) Víte co? O tom ať rozhodují soudy.

 

Je podle vás Babiš politický gauner?

(Smích) A zase. To ne.

 

Vy se k tomu bojíte vyjádřit?

Ale ne. Já vám odpovídám na každou otázku. Ale jestli se ptáte, jestli je gauner nebo ve vězení – to jsou takové otázky, které… Babiš je premiér a podle mě neměl být na postu premiéra.

 

•••

Z první otázky utekl k Janu Hamáčkovi, při druhé odpovědi skočil na pre--miérovo okolí, třetí otázka o. k., ale při dalších odpovědích byl zdrženlivý. Cítil jsem z něj tak trochu „chytrou horákyni“.

Jednoduše řečeno: kritizovat politické kroky ano, ale úplně si Babiše rozházet nechce.

Zatímco u Babiše se Šlachta drží zpátky, třeba u bývalého premiéra Petra Nečase si servítky nebere. „Nečas je v podstatě lidsky zbabělý slaboch,“ řekl Šlachta v červnu 2020 serveru Česká justice. A tím, jak se Nečas choval, podle něj dával najevo, že byl „s*áč“. A v další části rozhovoru Šlachta řekl: „Nečas byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka.“

 

•••

Bývalý policista Milan Mikeš, který kdysi rozpracovával ruské mafie a při jedné akci seděl a tajně si nahrával u stolu jednoho z nejnebezpečnějších mafiánů světa Semjona Mogileviče, je ze Šlachty hodně zklamaný.

„Jedno podobné hnutí s jedním jediným vůdcem, pro kterého nic neplatí, už tu máme. Robert Šlachta je sebestředný egoista milující světla kamer. Udělá cokoliv, jen aby se o něm psalo, ještě lépe, aby byl v televizi. Potřebuje obdiv, potřebuje kolem sebe bezmezně loajální lidi. Kdo má jen trochu jiný názor než vůdce, je nepřítel,“ uvedl Milan Mikeš.

A přidal vzpomínku, jak se po letech se Šlachtou setkal. „Potkali jsme se v plzeňské restauraci u metra v Nových Butovicích. Potkali jsme se náhodou. Oba jsme měli ze setkání radost. Kecali jsme spolu do zavíračky. A trochu se i opili,“ vzpomíná Mikeš.

„A během toho mi Robert řekl, že asi dva týdny před zásahem na Úřadu vlády v roce 2013 se sešel s Babišem na jeho žádost. Ten mu údajně předal nějaké materiály o zločinném spolčení na Úřadu vlády, za které komusi zaplatil 80 tisíc korun. Robert to chtěl sepsat, ale Babiš odmítl, že musí být v tajnosti,“ popsal debatu se Šlachtou Mikeš.

„Domluvili jsme se na další pivo, ale tam už Robert skoro dělal, že se neznáme. Říkal mi topkaři. Asi podle toho, jak se vyjadřuji o politické situaci v Česku na sociálních sítích,“ řekl Mikeš.

„Robert lže o vztahu s Babišem. Já to vím a on ví, že to vím. Nemůžu to ale nijak dokázat. Mě prostě vytáčí to jeho lhaní. Ta arogance a tupost. Nemyslím, že by pro Babiše dělal úmyslně. Prostě mu to sežral. Shodil vládu a žere mu vše dál. Nikdy nepřizná, že se plete. Na to je moc ješitný,“ uvedl Mikeš.

Robert Šlachta popřel, že by se s Mikešem vůbec setkal.

„Ten člověk na ÚOOZ v té době už nebyl a nikdy jsem se s nikým nesešel a s tím vaším člověkem nemluvil. Vaše zdroje stojí za velký h.... Mějte se. A prosím o doslovnou citaci,“ uvedl Šlachta.

Mikeš byl z jeho reakce v šoku. „Jen mě utvrdil v tom, že nehorázně lže, a tentokrát jsem si jistý, že vědomě,“ řekl.

„Díval jsem se do diáře. S Robertem jsem se sešel 19. července 2017 – to bylo náhodou, prvně v té restauraci v Nových Butovicích. Pak jsme se viděli ještě dvakrát,“ uvedl Mikeš a ve svém telefonu našel zprávy z roku 2018, které ukazují, že o setkávání se Šlachtou mluvil už tehdy s jednou novinářkou z Českého rozhlasu.

V jedné zprávě z 20. března 2018 jí Mikeš napsal: „Mluvil jsem s Robertem Šlachtou a vypadá to, že s ním Babiš nepočítá. Aspoň zatím. Chce odejít od celníků a vrací se domů do Pohořelic.“

(Šlachta pak odchod od celníků oznámil veřejnosti až v září 2019.)

Mikeš mi ukázal i další zprávy. „Už začínám chápat, proč jsem s Robertem jeden večer popíjel pivo a klábosil jako největší kamarád a druhý den mě zablokoval, kde jen mohl,“ napsal Mikeš novinářce v dubnu 2018.

 

•••

Na začátku jsem slíbil, že přinesu i „znalecký posudek“ a následně i „obžalobu“.

Jako „soudního znalce“ jsem si k případu Přísaha přibral jednoho občana, kterého jsem náhodou potkal pět hodin po skončení ostravského sněmu Přísahy. Bylo to v Hradci nad Moravicí u Opavy na společensko-hudebním festivalu Hradecký slunovrat. Jeden ze spoluorganizátorů mi tam řekl: „Vy jedete z Přísahy? To je něco strašného. Kde to jsme? Policajti zakládají stranu! Mně to přijde jako legalizovaný policejní puč.“

To byl „znalecký posudek“ a nyní moje „obžaloba“.

Hnutí Přísaha může být pro někoho přitažlivé. Tvoří ho bývalí policajti a jejich rodinní příslušníci, kteří zasvětili většinu profesního života práci pro stát a občany. Jsou v něm aktivní nadšenci, kteří to myslí možná dobře. A řada z nich – věřím tomu – by ráda změnila atmosféru ve společnosti, která je stále nasátá papalášstvím a klientelismem všeho druhu.

Jenže Přísaha by nemohla vzniknout bez Šlachty a jeho ambicí. A možná někde v zákulisí dokonce stojí i na něčem, co bych nazval politikařením a marketingovými hrátkami o budoucí povolební uspořádání politické scény.

Celkově jde totiž o to, že buď vyhrají dvě dosud opoziční koalice, nebo zbytek víceméně zastřešený pod ANO. A Přísaha, jak se mi svěřil jeden z insiderů tohoto hnutí, by zamířila – pokud se do parlamentu dostane – pod společný deštník Andreje Babiše.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama