Petr Stuchlík: Přes finance a politiku k digitální poukázce

Podporujete někdy potřebné?

Nejsem moc příznivcem rozdávání drobných na nádraží. Systematicky už osmnáct let spolupracuji s Kontem bariéry. Zrovna teď jsem podpořil také jedno ukrajinské centrum. A dlouhodobě podporuji klasickou hudbu, protože k ní mám vztah.

 

Čím obvykle přispíváte? Jsou to peníze?

Jsou to peníze. A pokud je na druhé straně zájem, je to i čas a nějaké know-how. Tak jsem se zapojil například do projektu fundraisingu České filharmonie.

 

Proč má podle vás smysl, aby radnice podporovaly podnikatele nebo občany formou zvláštních elektronických poukázek, tedy correntů?

I když jsem osobně příznivcem co nejmenších zásahů státu do ekonomiky, jsem také realista a vidím, že formy různých podpor stále rostou. Projekt Corrency se snaží tento systém zefektivnit. Dnes se čtvrtina všech prostředků poskytovaných na různé podpory utratí za jejich administraci. My hodláme systém podpor zdigitalizovat a zlevnit. Náklady na administraci podpory tak klesnou na pět až sedm procent.

 

Jak tato elektronická poukázka přišla k názvu corrent?

Počátky jsou v roce 2020, kdy se zakladatelé v rámci projektu Hack the Crisis snažili reagovat na velmi neefektivní vyplácení covidových podpor. Corrent je tedy zkratkou slov covid a currency, anglicky měna. I když musím zdůraznit, že corrent není žádnou náhražkou měny, jde opravdu jen o moderní poukázku.

 

Je corrent čistě virtuální poukázka?

Je čistě virtuální, fyzickou podobu bychom považovali za cestu zpět. Je to založeno na SMS zprávách, takže correnty mohou používat i lidé, kteří mají obyčejný mobil, a nikoli smartphone.

 

Dostat peníze, kam je třeba

Jak v praxi podpora formou correntů funguje?

Je to velmi univerzální nástroj, který může mít řadu využití. Například Praha 1 jej teď používá k tomu, aby podpořila ty provozovny, kam chodí místní. Radnice ale neví, které podniky místní lidé skutečně využívají. Proto dá obyvatelům městské části poukaz ve formě correntů a ti se pak sami rozhodnou, ve které čistírně, opravně nebo restauraci je utratí. A co je důležité, s padesátiprocentní spoluúčastí.

 

Co ta spoluúčast znamená?

Každý, kdo se zaregistruje na radnici, může dostat correnty v hodnotě tisíc korun. A u každého podniku, který je v projektu zapojen, mohou lidé vždy polovinu zaplatit formou correntů a druhou půlku dají ze svého. Radnice pak uhradí obchodníkům tu druhou „correntovou“ část v penězích hned další den. Pro lidi to znamená, že mají tu službu nebo nákup de facto za polovinu a tu druhou zaplatí městská část.

 

Proč to radnice dělá?

Chce tak podpořit místní podniky postižené covidovými omezeními. Ví, že je potřeba, aby v místě fungovala občanská vybavenost a že ne všechno se dá zařídit online. Zároveň je to cesta, jak podpořit návrat místních zákazníků do těchto provozoven. Nyní běží pilotní projekt určený pro první dva tisíce občanů, kteří se přihlásí. Pokud se to osvědčí, budou se moci o correnty přihlásit všichni obyvatelé Prahy 1.

 

Radnice jiné pražské části zase takto podporuje sport.

Radnice Prahy 18 vidí, že řada lidí během covidu zpohodlněla. Místní fitka, bazény a tělocvičny mají méně návštěvníků, dražší energie a podobně. Starosta tak naplánoval, že chce po covidu podpořit návrat lidí do tělocvičen, bazénů a vůbec ke sportu. Mělo by to pomoci jednak občanům k lepší kondici a také zařízením k vyššímu počtu návštěvníků. V německém Sasku zase měli zájem o podporu plavání dětí.

 

O co šlo?

Podle tamních osnov se musejí všichni školáci ve druhé třídě naučit plavat. Během covidu to jeden ročník nezvládl, protože byly zavřené školy i bazény. Nyní se už ovšem musí učit plavat další děti. Úřady proto hledají cestu, jak rodičům poskytnout účelově vázané prostředky na plaveckou výuku dětí v soukromých hodinách. Nejsem si jistý, zda se to podaří včas dojednat, ale jisté je, že na to by byla Corrency úplně ideální.

 

Rodiče by nedostali peníze na ruku, a nemohli je tak třeba propít…

Přesně tak, mohli by ty poukázky utrácet pouze u učitelů plavání. Rodiče s veřejnými penězi vůbec nepřijdou do kontaktu. Podobně připravujeme Corrency pro doučování žáků nebo volnočasové aktivity. Ten systém je velmi univerzální a lze jej použít všude, kde jde o nějakou cílenou podporu k určitému konkrétnímu účelu.

 

Startup versus úřad

Smějí radnice vázat svou podporu na to, že musí být utracena pouze ve vybraných provozovnách?

Musejí to dělat v souladu se zákonem. Ale jistě si mohou stanovit určité podmínky, například aby nebylo možné utrácet takové prostředky za hazard.

 

Z čeho vzniká obchodní profit provozovatele systému? Platí vám radnice, nebo obchodníci?

Říkáme si o provizi sedm procent, což při pilotních projektech nepokryje veškeré naše náklady. Ale při větších a dlouhodobých projektech už to fungovat bude. Provizi nám nyní platí radnice. Když jsme se jich ptali, zda nechtějí část toho nákladu přenést na obchodníky, kterým se díky podpoře zvýší poptávka, rozhodly se, že ne. Do budoucna by bylo možné uvažovat i o malé provizi ze strany obchodníků, podobně jako je tomu například u platebních karet. Je to legitimní, zvyšujeme jim obrat.

 

Prvním pilotním městem, které corrent vyzkoušelo, byl jihomoravský Kyjov. Jak došlo na dohodu právě s Kyjovem?

V té době jsem ještě nebyl součástí Corrency, ale jsem přesvědčen, že to bylo zejména proto, že v čele Kyjova stojí František Lukl, dlouholetý předseda Svazu měst a obcí ČR. Je to velmi zkušený starosta a rozpoznal, že to může být cesta, jak efektivně podpořit místní obyvatelstvo i tamní podniky. Kyjovský pilotní projekt navíc běžel ještě v době dobíhajících lockdownů, o to to byla větší výzva.

 

Co vám pilotní projekty ukázaly?

Spoustu aspektů, které bychom jinak než naživo nezjistili. Jeden příklad za všechny. Corrency je startup, který jede rychlým tempem, má asi patnáct lidí a občas všichni děláme všechno, podle toho, co je potřeba. A pak se setkáváme s životním rytmem samospráv nebo úřadů. V některých městech nebo městských částech se třeba zastupitelstvo setkává jen jednou za tři měsíce a my se samozřejmě musíme přizpůsobit.

 

Nakolik v prosazování projektů pomáhají kontakty, které jste si udělal v pražské politice při kandidatuře na primátora v dresu hnutí ANO?

Na Praze 1 se mnou podepisoval smlouvu starosta Petr Hejma, který je v barvách STAN. A projekt schválily všechny strany v zastupitelstvu, od Pirátů po ODS, od ANO po Prahu sobě. V Letňanech, tedy Praze 18, smlouvu podepisoval starosta Zdeněk Kučera, který je tam za ANO. Ale pro byli i ostatní. Samozřejmě je výhodou, když protistranu trochu znáte. Já ovšem z ANO odešel v červnu 2019, takže rozhodně nemyslím, že bych měl od jejich politiků nějakou protekci.

 

 

Najdeme velkého partnera

Nedávno jste založili pobočku v Německu. Je to pro vás velký trh, kde mohou být násobně větší příležitosti?

Je to velký trh, sousední trh a také způsob, jak dokázat, že můžeme fungovat na mezinárodní bázi. Digitalizace je totiž výzvou pro celou Evropu. To je prostor, který nás zajímá, a také důvod, proč se velmi pečlivě věnujeme všem regulatorním otázkám, a to nejen v českém prostoru, ale také na evropské úrovni.

 

Proč jste do čela německé odnože angažovali právě Adrianu Krnáčovou? Má její bývalá funkce primátorky otevírat dveře?

Adrianu Krnáčovou jsem postupně poznal jako mimořádně vzdělanou a energickou ženu. Pochází z tradiční prešpurské rodiny, její rodnou řečí jsou němčina a maďarština. Role primátorky pro ni nebyla ta pravá, také ji odnesla velmi těžkým onemocněním. Její někdejší funkce jistě může nějaké kontakty usnadňovat, nicméně pro nás jsou důležité hlavně její schopnosti. Musím říct, že zatím odvádí skvělou práci.

 

Poohlížíte se už i po nějaké další zemi?

Zatím ne, i Německo bude dost náročné. Vždycky musíme brát v úvahu to tempo státní správy. Založili jsme pobočku letos na jaře a myslím, že se první realizovaný projekt dá očekávat až koncem roku, spíše začátkem příštího.

 

Budete se pro mezinárodní fungování spojovat s nějakým partnerem?

Naše IT zvládne spolehlivě určité množství projektů. Až se Corrency rozjede více – a já myslím, že se to stane – budeme potřebovat globálního partnera, který znásobí kapacitu IT infrastruktury.

 

Dnes má projekt pět individuálních akcionářů. Jak jste se dali dohromady?

Všichni ostatní byli u projektu od samého počátku. Pepe Rafaj a Michal Jíra to vymysleli, Jan Večerek doplnil ten rozměr veřejné správy a Greg Hóta to celé před mým příchodem financoval.

 

Jak jste se k projektu dostal vy?

Když zakladatelé prezentovali Corrency na zasedání iniciativy KoroNERV-20, říkal jsem si, že je to zajímavý projekt, kde bych mohl zužitkovat svých dvacet let zkušeností ze světa financí, svou mezinárodní zkušenost a možná i ten rok, kdy jsem byl v pražské politice. Napadlo mě, že bych jim mohl být užitečný.

 

V čem konkrétně?

V zavádění nové služby na trh a hlavně v řízení firmy. Tak jsme se nakonec domluvili a já jsem vstoupil mezi akcionáře.

 

Letos to bude těžké

Jste také většinovým podílníkem investičního fondu Quant. Jak obtížné je investovat v časech inflace?

Quant je algoritmický fond, takže se portfolio neřídí emocemi nějakého investičního manažera, ale strohými výpočty. Proto i v letošním těžkém roce má fond stabilní výkonnost a jsme v plusu. Dříve jsme zvládali inflaci bezpečně porážet a chránit tak hodnotu majetku svých klientů.

 

Letos už vklady před znehodnocením uchránit nepůjde?

To se teď nedá říct. My jsme dlouhodobě orientováni jako konzervativní fond, který pracuje s nižším rizikem. Raději vyděláme méně, ale klient o peníze nepřijde. Konečný výsledek ukáže. Nicméně je pravda, že letošní rok je a bude těžký.

 

Vaším původním byznysem bylo Fincentrum. Jaká je nyní situace v oblasti prodeje finančních produktů?

Loni se prodal rekordní počet hypoték. To přineslo pěkné provize samotným poradcům v terénu, poradenské firmy na tom ale moc nevydělaly, proto na hypotékách mají velmi nízké marže. Pro letošní rok bude asi platit výše řečené, bude těžký.

 

Noví majitelé Fincentra se cítili poškozeni tím, že po prodeji firmy část lidí odešla. Padly i nějaké žaloby. Jak si ta záležitost stojí nyní?

Dobíhá malinký spor, spíše upřesnění transakce: ale to nemohu komentovat, neboť jsem jednou ze stran. Nicméně na dálku vidím, že se Fincentru a Swiss Life v Česku i na Slovensku daří a mám z toho radost. Je to ostatně mé dítě.

 

Část peněz utržených za prodej Fincentra jste se společníkem Martinem Nejedlým investovali do splátkové firmy Fair Credit. Jak se nyní daří splátkovým firmám?

Obecně na jedné straně roste riziko nesplácení, na druhé pak klesá konkurence, protože v dobrých dobách půjčují méně bonitním klientům i některé banky a tento tlak teď ubude. Co převažuje, nemohu říct, protože jsem z Fair Creditu odešel, když jsem přijal kandidaturu na primátora.

 

Vypadám jako ďebil?

Byla ta kandidatura zpětně vzato dobrý nápad?

Těžko říct, ale mám pocit, že mi to i přes všechny těžkosti nakonec pomohlo k tomu, abych byl o něco lepším člověkem a lépe porozuměl světu, ve kterém žijeme. Už jen proto, že je užitečné občas dostat ťafku.

 

Co vás vedlo k přijetí nabídky? Bylo v tom ego?

Jednoznačně ano, to nemá smysl skrývat. Zrovna jsem prodal firmu, a když mi zavolal premiér, polichotilo mi to. Zároveň se ukázalo, že jsem byl hrozně naivní. Nicméně bylo to moje rozhodnutí, které jsem učinil, a nemohu to rozhodně na nikoho shazovat. Stejně tak pak bylo mé rozhodnutí, že skončím. Měl jsem a mám výhodu, že jsem nebyl na politice ani na Andreji Babišovi nijak finančně závislý.

 

Vážně jste si myslel, že v hnutí ANO může fungovat někdo, koho nebude Andrej Babiš považovat za svého poskoka?

Skutečně jsem si to myslel. Nejsem typ, který by šel dělat dobrovolně někomu poskoka. Ale musím říct, že na mě Andrej Babiš nikdy nekřičel a choval se korektně. Byl jsem s ním tři měsíce skoro denně, a když nic jiného, bylo zajímavé sledovat, jak funguje. Ať se nám to líbí, nebo ne, určitě ho lze označit za fenomén doby.

 

Co jste se během kandidatury a následného roku v zastupitelstvu dozvěděl nového o politice?

Ukázalo se, jak moc se liší svět podnikání, který jsem znal, od světa politiky a třeba i médií. Pamatuji si, jak mi Jaroslav Faltýnek vysvětloval: Víte, Petře, politika se od byznysu liší tím, že my si tady teď na něco podáme ruku, a ještě než vyjdete ze dveří, tak vás podrazím.

 

A podrazil?

No jistě. To je ve vrcholné politice naprosto normální. Nebyl jsem jeho nominant, ale nominant Andreje Babiše, takže se mnou neměl žádné slitování.

 

Budete letos zase někam kandidovat?

Vypadám snad jako „ďebil“?