Bude online hazard bezpečnější?
LidéI přes poměrně tvrdou regulaci online hazardu v Česku u nás stále existují lidé, kteří nad hraním ztratí kontrolu. Právě jim se snaží pomoci Jan Řehola z Institutu pro regulaci hazardních her. Vyvíjí software, který provozovatele online hazardu upozorní na patologické chování hráčů. Tím to ale nekončí, Institut chce následně závislým hráčům podat pomocnou ruku. „Budujeme síť adiktologů a dalších odborníků, kteří budou těmto lidem k dispozici,“ říká Řehola.
Komu a jak má váš software pomoci?
Jde o speciální matematický algoritmus, který provozovatel online hazardu vloží do svého systému. Software pak bude v reálném čase vyhodnocovat chování hráče, a pokud u něj objeví rizikové znaky, okamžitě ho na to upozorní. Software by tedy měl pomoci všem hráčům hazardních her mít svou činnost pod kontrolou tak, aby pro ně bylo hraní pokud možno jen zábavou a ne zdrojem problémů.
Říkáte, že český herní trh je přísně regulovaný. Co si pod tím představit?
Dnes je u naprosté většiny her nutná registrace. Fakticky žádný hráč si nevsadí ani korunu v online kasinu nebo na sportovní výsledek, pokud není dopředu ověřena jeho totožnost a plnoletost. Máme centrální registr vyloučených osob, takže lidé, kteří jsou v úpadku nebo pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, si vsadit nemohou vůbec.
Co děláme jinak a více než jiné země?
Celá regulace je velmi centralizovaná, každá vsazená koruna je reportována ministerstvu financí. To rozhodně není ve světě standard. Na druhou stranu, díky této regulaci sbírají provozovatelé o svých hráčích povinně tolik dat, že mají i možnost vyvinout nástroj na včasnou detekci problémového hraní, na kterém aktuálně pracujeme.
Proč by měli mít provozovatelé hazardních her zájem o něco navíc nad rámec regulace?
Není to tak, že bychom náš nástroj někomu vnucovali. Naopak, byly to veliké společnosti jako Fortuna, Sazka a Tipsport, které za námi přišly a představily nám projekty, které v oblasti zodpovědného hraní už dělají. Náš nápad byl jen zkusit dát tyto iniciativy dohromady.
K čemu je to dobré?
Klíčové podle nás je, aby byla ochrana hráčů nastavena jednotně napříč trhem. A proč to provozovatelé dělají? Vědí, že dlouhodobě dává smysl nabízet hraní jako formu zábavy. Problémových hráčů není tolik, aby jim poškodilo byznys, pokud s těmito hráči začnou sami pracovat a podají jim pomocnou ruku.
Pomůžeme problémovým hráčům
Nakolik je dnes hazard neřest a nakolik zábava?
Pro naprostou většinu populace je hraní hazardních her zábava. Samozřejmě většina hráčů hazardem nevydělává. Skutečně problémových hráčů jsou asi tři procenta. Právě na ně by se měla soustředit pomoc a na ně také cílíme s naším projektem.
Co mají tahle tři procenta hráčů společného?
Problémové hraní nemá bohužel jednotnou příčinu. Roli zde hrají biologické predispozice člověka, jeho výchova, kulturní a sociální faktory nebo psychologický profil. Významný vliv mají i charakteristiky jednotlivých her a prostředí, kde jsou tyto hry nabízeny. Jakákoliv politika, která se snaží omezit riziko vzniku či rozvoje problémového hráčství, se proto musí snažit působit na všechny tyto faktory. Jen takový postup má skutečnou šanci uspět.
Jak a na základě čeho dokáže váš software rizikové faktory rozpoznat?
Základem je, že se díváme na změnu hráčova chování. Díky analýze velkého množství dat víme, jak člověk hrál v minulosti a jak své chování mění. Stejně tak víme, jaké změny chování jsou typické pro hráče, kteří se dostávají do problémů.
Můžete to popsat konkrétněji?
Třeba pokud člověk začne například zvyšovat frekvenci sázek, trávit hrou víc času, hraje v noci, hned po prohře sází znovu ve snaze dostat prohrané peníze zpět a tak dál. Pokud takové znaky uvidíme u hráče, který doposud žádný problém neměl, můžeme ho na to okamžitě upozornit a vyzvat ho k využití nástroje, díky němuž své hraní dostane zpět pod kontrolu.
Nejedná se i o lidi, kteří trpí chorobnou závislostí? Nestane se u nich, že si místo hazardu najdou třeba něco jiného?
Na tuto oblast nejsem odborník, a tak s vámi mohu sdílet jen svůj pohled na věc. Z mých zkušeností má nelátková závislost často svůj původ jinde, než si člověk myslí. Samotné zbavení se závislosti vede k jejímu rychlému nahrazení závislostí jinou. Často se vytlouká jen klín klínem. Je jedno, jestli je to workoholismus, nadměrné užívání sociálních sítí, hraní počítačových her, nebo nadměrná konzumace pornografie. Proto chceme náš projekt pojmout šířeji, a neřešit jen úzce problémové hráčství.
Co si pod tím představit?
Zkrátka by bylo fajn, kdyby se nám podařilo otevřít téma závislostí obecně a dát možnost lidem nahlédnout hlouběji do vlastní duše a zjistit, co jim vlastně chybí a kde může ležet klíč k odbourání závislostí, pokud jim komplikují život.
Jak by měla vypadat ta následná pomoc?
Kromě toho, že ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví vyvíjíme zmíněný matematický algoritmus, který si provozovatelé online hazardu mohou vložit do svých systémů a který rozpozná rizikové chování, budujeme i síť adiktologů a dalších odborníků, kteří budou hráčům k dispozici, pokud o to budou mít zájem.
Kam by se měl projekt Zodpovědné hraní ubírat v budoucnu?
Byli bychom rádi, kdyby se z našeho projektu stal etalon společensky odpovědného způsobu provozování hazardních her. Naší snahou je zapojit do něj co nejvíce legálních provozovatelů tak, aby hráči měli stejnou míru ochrany a prevence rizikového chování bez ohledu na to, u jakého provozovatele hrají. Jsem přesvědčen, že v této oblasti by si provozovatelé neměli konkurovat. Na místě je spíš spolupráce.
Vsadí si polovina Čechů
Kde je vlastně ten limit, kdy už daný jedinec nezvládá gambling? Lze ho určit?
Určuje se samozřejmě velmi špatně. Minimálně zvenku. Nicméně hráč sám obvykle cítí, kdy mu hraní nebo jakákoliv jiná závislost začínají přerůstat přes hlavu. Pokud hraje do takové míry, že mu hraní zasahuje do jeho osobního či pracovního života, není zas tak těžké určit, že už hraní není pouze zábavou. Navíc si toho po čase začnou všímat i blízcí a rodina problémového hráče. Pokud je příliš pozornosti zaměřeno na hraní, začne logicky pozornost chybět někde jinde.
Hrajete či sázíte i vy sám? Pokud ano, tak na co?
Tak to je otázka na tělo. Nehraji pravidelně žádnou hazardní hru. Občas si vsadím kurzovou sázku, například na výsledky voleb. Dvakrát do roka zajdu do kasina. Je to pro mě spíš společenská událost, než že bych chodil rozbít bank. Vsadil jsem si samozřejmě i loterii a koupil stírací los.
Jak moc je hraní v Česku běžné?
Polovina české populace si nějakou formu hazardu během posledních 12 měsíců zkusila. Patřím mezi ně. Náš projekt nabádá k zodpovědnému hraní, ne k tomu, aby člověk nehrál vůbec. Extrémní řešení podle mě nefungují.
Vyrazil byste si někdy třeba do Las Vegas? Jen tak si zahrát?
Jen tak hrát bych tam asi nejel, ale zažít Las Vegas je určitě zážitek. Já sám jsem měl možnost ho navštívit v rámci mezinárodní konference. Když si člověk načte trochu jeho historii a uvědomí si, co za dílo dokázala lidská vášeň pro hru zbudovat uprostřed nehostinné pouště, musím uznat, že je to působivé.
V čem je vnímání hazardu jiné u nás a třeba ve Spojených státech nebo v Asii?
Fenomén hazardních her je specifický v tom, že nepanuje žádná shoda, jak se na něj celosvětově dívat. Mezi státy a regiony panují zcela odlišné přístupy, od úplně liberálních zdůrazňujících lidskou svobodu a právo volby každého jednotlivce až po prohibitivní modely zakazující jakoukoliv formu hazardu, které panují například v islámských zemích. Každý stát má svá kulturní, historická, náboženská a morální východiska, která předurčují, jak na tuto oblast nahlíží.
Jak byste z tohoto úhlu pohledu charakterizoval Česko?
My ležíme někde uprostřed, i když se poslední dobou suneme hodně směrem k protektivním modelům regulace, kde stát dbá o „dobro“ svých občanů, mnohdy i proti jejich vůli.
Jak se změnila vaše práce s nárůstem online sázek? Měl na zvýšení obliby online heren vliv i koronavirus?
Celý trh se dlouhodobě přesunuje do online prostředí. Není to jen fenomén hazardních her, můžeme to pozorovat i v oblasti e-commerce nebo trávení volného času. Je to trend, který, obávám se, už nepůjde zvrátit. Pandemie koronaviru tento trend jen akcelerovala. Přesun na internet však probíhal už před ní a dozajista bude pokračovat i po ní.
Na druhou polovinu listopadu chystáte Týden zodpovědného hraní. Co se bude dít?
Věřím, že o nás v tomto týdnu bude slyšet. Budeme ve spolupráci se zapojenými společnostmi vysílat televizní spoty, nabádají hráče, aby si nastavili limity a hráli zodpovědně. Budeme pořádat odborné semináře a ve spolupracujících centrech pomoci organizovat speciální setkání pro hráče, kteří doposud nenašli odvahu si o pomoc říct. Jde o první ročník, tak jsme sami zvědaví, jaký bude mít ohlas.
Co si od týdne slibujete? Věnují například dostatečnou pozornost hazardu média či politici?
Hazard je hodně politické téma. Většina zájmu politiků nebo médií se soustředí na jeho onálepkování a snahu najít jednoduché řešení, jako je například snaha hazard úplně zakázat. Ze zkušeností víme, že taková řešení bohužel nefungují. Rádi bychom naší aktivitou vnesli do celého tématu víc odbornosti a pozornost odklonili od snahy získat levné politické body ke snaze pomoci těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Pak bychom mohli náš projekt považovat za úspěšný.