Michael Žantovský: Československo by dnes v Evropě mělo větší váhu

Jak byste komentoval rozhovory s Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem pro magazín Reportér, kteří v nich popisují zánik československé federace?

Jsou to dva zcela odlišné rozhovory.

Zastavme se tedy nejprve u toho prvního.

Co se týče rozhovoru s Václavem Klausem, tak po faktické stránce mu nelze mnoho vyčíst. Problematická část začíná, když se dostane na interpretace a začne některé věci vykládat jako projev havlismu nebo kosmopolitismu. To jsou za mě falešné interpretace, protože považovat například referendum za projev kosmopolitismu je mylné. Klausova kolébka parlamentní demokracie, Velká Británie, uspořádala referendum o skotské samostatnosti v roce 2014 a byl to z ústavního hlediska zcela legitimní způsob zvládnutí problému. Neexistuje tedy pádný argument, který by vylučoval takovou možnost v roce 1992 v Československu kromě toho, že ho vítězné strany tehdejších voleb nechtěly a nepřijaly. Samozřejmě to můžeme přičíst ranému stupni politické kultury, bylo pár let po revoluci. Ale faktem zůstává, že o rozdělení Československa rozhodli dva lidé a legitimní vysvětlení, proč nemohlo dojít k referendu, neexistuje.

Profesor Jan Rychlík, historik, který se zabýval rozdělením federace, říká, že kdyby proběhlo referendum o rozdělení Československa, lidé by patrně odmítli jeho zánik, ale problém byl v tom, že se ani jedna strana nedokázala dohodnout na konkrétní formě státu.

V tom má profesor Rychlík pravdu. Ale ty důvody, proč se neuměly obě strany shodnout, byly zástupné. Podle mého jsou otázky „Přejete si zachování společného státu?“ či „Přejete si vytvoření dvou samostatných států?“ relativně neutrální – a bylo by možné je použít. Nejlepší by za mě bylo vytvořit návrh nové federální ústavy a uspořádat referendum, zdali občané přijímají či odmítají společný stát na základě této ústavy. Komise Federálního shromáždění na tom pracovala, nakonec to ale nedopadlo.

A co si myslíte o rozhovoru s Vladimírem Mečiarem?

Ten je podle mého plný nepřesností a nepravd. Například že kompetenční zákon byl přijat za zády vyjednávacích stran kvůli dohodě mezi VPN (Veřejnost proti násilí, široké slovenské porevoluční hnutí – pozn. red.) a křídlem Václava Havla v Praze. Nic takového se nestalo. Kompromis nakonec dohodl předseda Slovenské národní rady František Mikloško s Petrem Pithartem (tehdejším předsedou české vlády – pozn. red.) a role Václava Havla v tom nebyla ústřední. A že by k výměně vlády na Slovensku v roce 1991 došlo po dohodě mezi Fedorem Gálem a Václavem Havlem, si vůbec nevybavuji. Mluvil jsem o tom nedávno se dvěma významnými kolegy z tehdejšího okruhu Václava Havla a všichni máme stejný pocit, že se nic takového nestalo. A rozhodně také nedošlo k tomu, že by Havel nabídl Mečiarovi funkci předsedy federální vlády.

Je zajímavé, že to Vladimír Mečiar tvrdil i před deseti lety.

Mečiar některé věci tvrdil od samého začátku, ale snažili jsme se přijít na nějaký moment, kdy se to mohlo stát. Jediný moment, který nás napadal, byl po volbách v roce 1992, kdy šlo o to, jestli se dá zřídit federální vláda, ale Mečiar, zdá se, mluví o dřívější době. Vzpomínal na jedno jednání o federaci, které vedl Václav Havel, přítomen byl i Čarnogurský a Pithart. Ještě než se ale dostali do této fáze, tak prý prezident Havel Vladimíru Mečiarovi osobně nabídl funkci předsedy federální vlády. Jednání v takovém formátu se ale uskutečnilo až někdy v květnu 1991, kdy už Mečiar nebyl předsedou slovenské vlády.

Takže se tohle jednání, kde by Mečiar dostal nabídku na federálního premiéra, nestalo.