Babiš před Břeclaví

Tak promluvil poslanec Babiš ve sněmovně. Doslova řekl: „Normální člověk by jel z Brna do Bratislavy, já vidím Břeclav, odbočím doprava a jsem ve Vídni. Pár kilometrů. A doleva mám Varšavu. Selský rozum!“

Co tím myslel? Babiš nejspíše ocitoval něco ze svých nočních snů. Táhne ho to na Slovensko. Není divu, je to jeho vlast. O cestě do Bratislavy se mu sní často. Podívat se na rodný kraj, navštívit kamarády, jak se zpívá v sovětské písničce o ljotčiku z dalněvo vastoka, který bil nědruga v baju a který pryjezžál iz daljoka, pogostiť v radnom kraju. Probrat tam lustráky. Trošku to přeskakuje do panslovanštiny, ale proč ne? Je to dorozumívací jazyk vedoucích politiků východu Evropy.

Návraty do mládí ale nejsou radostné. Nikdo se nemůže divit, že obavy z nich vklouzly Babišovi ze snů až do projevu ve sněmovně, když se pokusil sundat Fialovu vládu. Vždyť to byly hrůzné sny. Sám se přiznal, že by to nejraději ohnul na Vídeň. Ví proč. Ve Vídni přece může odbočit doleva, do Budapešti. Zase Orbán je sekáč, ale spoleh na něj není. Mohl by ho vydat.

Bezpečnější by tedy bylo odbočit doprava do Salcburku a odtud přímo do Mnichova. Z Mnichova je to už kousek na mezinárodní letiště ve Frankfurtu, odkud se létá do mnoha směrů světa, také na Bahamy. Mezinárodní letiště je i v Mnichově, ale přímý let na Bahamy tam není považován za obvyklý. Lepší je v Mnichově odbočit doleva po E54 na Curych přes Landsberg, kde byl vězněn Hitler, nebo severněji přes Ulm po E52. Někteří lidé rádi volí E52, protože jim není připomínka vězněného státníka příjemná. Kdyby se Babiš neprobudil a sen se nepřetrhl, volil by také E52 a skončil by na Bahamách, než bys řekl švec. Proč si zbytečně připomínat celu pro politika, který to také myslel s občany dobře, ale pokazil si to.

Na Bahamy je možné se dostat i mnoha jinými trasami, některé jsou dokonce tajné. Ty využívají státníci na útěku a lidé, kteří si chtějí v klidu užít vydělané miliardy, jako pan Kožený. Je také možné Bahamy zamítnout a vybrat si jiný z mnoha klidných ostrovů. Pak je ovšem nutno rozhodnout se už u Břeclavi a zvolit odpovídající trasu, opět mimo cesty přes Landsberg.

Varšava nalevo

V Břeclavi má Babiš, jak řekl ve sněmovně, druhou možnost. Varšavu nalevo.

Rozum mu říká, že ani tato cesta není bez komplikací a nástrah. Cestou by musel míjet vazební věznici Olomouc, což by mohlo dát příčinu k nějakým šeptandám, pomluvám či fámám, a kdyby ho tam vyfotografovali, kolovala by na sítích i fotka v teplákách. Pokud by přitom třeba omylem zahnul na Mohelnici, kde je poblíž věznice Mírov, mnoho lidí by si myslelo, že už spadla klec. Na dálnici se člověk často splete, zahne jinam a pak trvá mnoho času, než se polepší a dostane se na správnou cestu, která ovšem vede kolem Heřmanic, což je stejně neblahé místo jako Mírov. A kdyby se na Mírově nebo v Heřmanicích Babiš z nějakého důvodu na chvíli nebo nedej bůh na delší dobu zdržel, například že by píchl pneumatiku nebo z jiného důvodu, zasypaly by pomluvy republiku i svět. Kdyby se například během toho nechtěného pobytu stal prezidentem, musel by z Mírova prezidentovat. Ano, i takovou lapálii by mohlo špatné odbočení v životě zavinit. Zbyla by už jen možnost udělení prezidentské milosti sám sobě, jak z toho Mírova ven.

Další cesta by mohla skončit v některém polském přístavu.

V přístavech se leccos ztratí a člověk už pluje svobodně po mořích. Nebo špatně odbočíš a jsi v cele! Babiš tak ve sněmovně připomněl poslancům, že je na rozcestí. Napadlo ho to v Břeclavi, ale mohlo ho to napadnout kdekoli. Klidu si neužije. Kolikrát mu vnitřní hlas našeptává, odboč, dokud je čas. A vnitřním zrakem vidí, jak dopadli lidé, kteří včas neodbočili.