Pane řediteli, jak se sjíždí osmitisícovka?

Spíte vůbec někdy? – zjišťuji na úvod našeho setkání. Šéf významné značky oblečení a výbavy pro outdoorové sporty a špičkový skialpinista Benedikt Böhm, řečený Beni, přijel na naši schůzku na kole a na otázku nejprve odpoví úsměvem. Prý spí, ale „asi méně než většina lidí“. Když vyráží trénovat, vstává okolo třetí, mezi čtvrtou a osmou ráno ho prý nikdo neruší. 

„Jinak spím samozřejmě déle. Poslouchám své tělo. To si o odpočinek samo řekne. Ale nepamatuji si, že bych spal víc než osm hodin. Uznávám dvě věci. Jít spát brzy a spát pokud možno pořádně. Už ve chvíli, kdy usínám, tělu nastavuji čas, kdy bude vstávat a co ho čeká. Jestliže se vzbudím ve tři, ve čtvrt na čtyři už jsem na cestě do hor,“ říká Beni.

Mnichovskému rodákovi a otci tří dětí je třiačtyřicet let, ale kromě toho, že řídí firmu Dynafit, vytrvale a úspěšně provozuje skialpinismus: což je zjednodušeně řečeno sport, kdy na speciálních lyžích vystoupáte na vrchol – a pak ho zase sjedete. 

V podání Beniho jde ovšem o mnohem extrémnější záležitost.

Skialpinista tělem i duší

Benedikt Böhm měl ke sportu blízko odjakživa. Jako kluk – pátý syn z rodiny se šesti dětmi – běhal na běžkách, vojenskou službu v bundeswehru absolvoval u lyžařské jednotky v Mittenwaldu. Po studiích postoupil až do reprezentace skialpinistů. Účastnil se mistrovství světa 2006 v italském Cuneu, v letech 2008 a 2010 doběhl v největším skialpovém závodě světa Patrouille des Glaciers vždy druhý.

Jenže závodění s druhými ho přestalo motivovat. Zajímat ho začal takzvaný „speed mountaineering“, tedy zdolávání nejvyšších vrcholů světa v rekordně krátkém čase. Na co horolezci potřebují několik dní, to zvládají vyznavači rychlostního alpinismu za pár hodin. Jde však o velice riskantní věc, ne-li dokonce hru se smrtí. „Ve výšce nad 7 000 metrů je zhruba o 75 procent méně kyslíku, než jsme zvyklí,“ říká Beni. „Představte si to jako hořící svíčku, kterou přiklopíte sklenicí. Pomalu zhasíná. A lidský organismus reaguje stejně. 

V takové zóně smrti se proto snažím být co nejkratší dobu, musím být hodně rychlý. Proto běhám na lyžích. Do kopce ušetřím desítky minut, z kopce hodiny.“ Spolu se spolužákem Sebastianem Haagem dosáhl Beni rekordů v rychlosti výstupů a sjezdů z vrcholů hor Muztagh Ata (7 546 metrů za 10 hodin) a Gašerbrum II (8 035 metrů za 17 hodin).

Snad ještě významnější pro něj byl výstup na osmou nejvyšší horu světa, Manáslu, k němuž se dnes často vrací. Poprvé se na vrchol ve výšce 8 163 metrů vypravil v roce 2007, ale neuspěl. „Když jsem se tehdy o jeho zdolání pokoušel, nebyl jsem připraven. Počasí nás na týdny uvěznilo ve stanech. Nešlo to nahoru ani dolů. Jen jsme odhazovali hromady sněhu a propadali depresi,“ vzpomíná skialpinista. 

Teprve později mu prý došlo, že neúspěch způsobilo mentální nastavení – a tohle poučení se podle něj dá využít v běžném životě; i za nynější pandemie koronaviru. „Každý problém jednou skončí. Dřív nebo později. Platí to pro horské výpravy, byznys i světové krize. Když sprintujete po rovině a objeví se kopec, nebudete běžet pořád stejně rychle. Musíte zpomalit. Dnes je to stejné. Krize je příležitostí, která otevírá nové možnosti,“ říká.

Trvalo dalších pět let, než se Beni na Manáslu vrátil. Ani tentokrát počasí expedici nepřálo. Beniho skupina se naštěstí vyhnula tragédii, kdy lavina pohřbila ve stejné době skupinu jedenácti horolezců. Záchranné práce, do nichž se Böhmův tým zapojil, vzaly hodně energie. Beni se však k hoře nechtěl otočit zády: 29. září 2012 v šest hodin večer vyrazil spolu s kolegy Haagem a Padem k dalšímu pokusu. Zatímco oni výstup nedokončili, Beni po patnácti hodinách, v devět hodin ráno, stanul na vrcholu. Svým výstupem jako by vzdal hold i obětem neštěstí.

Tehdy už mimochodem Benedikt „Beni“ Böhm šéfoval firmě Dynafit.

Co způsobily dva piny v botě

Jak se Beni k této značce dostal? 

Dynafit vznikl v padesátých letech dvacátého století v rakouském Grazu coby firma na lyžařské boty. Velkou slávu zažil v sedmdesátých letech, kdy v rudých lyžácích vyhrával olympijské medaile a Světové poháry fenomenální Rakušan Franz Klammer. 

Důležitým mezníkem pro pozdější směřování firmy byl rok 1983 a její spojení s mladým vynálezcem Fritzem Barthelem. Barthel byl nadšený alpinista, ale při jednom z výstupů na Mont Blanc s lyžemi na nohou mu došla trpělivost. „Musí přece existovat lepší způsob, jak používat lyže k chůzi do kopce, než jen ,tak nějak‘ upravit sjezdové vázání,“ říkal si muž, vystudovaný technik, po návratu z náročné túry. 

Skialpové lyže se totiž v osmdesátých letech od tehdejších dlouhých sjezdovek lišily jen tím, že na nich šla zvednout pata boty. Navíc vážily i hodně přes deset kilo. Barthel přemýšlel o tom, co změnit. Metodou pokus-omyl vyrobil a začal testovat bezrámové vázání Low Tech, které je dnes standardem skialpinistické výbavy a stojí za rozvojem tohoto sportu. Spojení vázání a bot „jistila“ dvojice trnů zakousnutých do špice lyžařských bot, které představovaly osu otáčení. 

Problém ovšem byl, že takové řešení vyžadovalo i zásah do konstrukce bot. Barthel hledal firmu, která by mu upravené lyžáky dodávala, a nakonec se domluvil právě s Dynafitem. Následoval patent na vázání z roku 1984 a o šest let později si značka zajistila pětadvacetiletou exkluzivitu na prodej vázání typu TLT (Tour Lite Tech).

V devadesátých letech se podnik dostal do potíží a často měnil majitele – než se jako téměř krachující firma dostal do náruče italského outdoorového giganta, skupiny Oberalp, jež v ní viděla, i díky patentům na skialpové vázání, potenciál. Stejně jako Benedikt Böhm, který v roce 2003 začal pro Dynafit pracovat: předtím studoval mezinárodní management na Oxford Brookes University v Británii a nějaký čas strávil i na výměnném studiu v americkém Massachusetts.

„Když jsem do firmy nastoupil, byl jsem asi druhý zaměstnanec. Na poradě nás bylo pět. Začínal jsem jako sales manager, ale ve skutečnosti jsem dělal vše, jinak to ani nešlo. Tehdy jsem ještě aktivně závodil, což znamenalo, že jsem žil skialpem dvacet čtyři hodin denně. Vše, co se vymyslelo, jsme nejdříve zkoušeli při tréninku, až pak pouštěli do výroby. Naštěstí nebylo složité cokoli inovovat. V podstatě nic neexistovalo. A co existovalo, mělo obrovské rezervy!“ 

Hlavním oborem pro Dynafit tehdy bylo skialpinistické vázání, díky patentu měli logický náskok. Na trh ovšem přicházeli i s dalším vybavením: například se systémem uchycení pásů na patkách. Nebo batohy s kapsou na pásy či zámky na haršajzny (tedy skialpinistické mačky, stoupací hřebeny, které se zaseknou do ledového terénu). „Jak firma rostla, měl jsem na starosti mezinárodní obchod, marketing – a když v roce 2011 přešel brand manager, můj mentor Reiner Gerstner do Salewy, zaujal jsem jeho místo.“ Na počátku Beniho kariéry měla firma obrat tři miliony eur, loni překonala 70 milionů. 

Od atletů pro atlety

Dynafit se dobře vyrovnal i s rokem 2009, kdy vypršela platnost patentu na Barthelův systém vázání TLT. Do vývoje různým způsobem kopírujícího původní mechanismus se tehdy pustili snad všichni. Dynafit ale zůstal jedním z nejdůležitějších hráčů dnes nejrychleji se rozvíjející lyžařské disciplíny. Poslední průzkum alpské asociace DAV udává, že v Německu se skialpinismu věnuje na 600 000 lyžařů – a toto číslo se ročně zvyšuje o 6 až 10 procent.

Böhm se obklopil podobně smýšlejícími nadšenci zapálenými pro extrémní výkony. Po dobu jeho práce pro Dynafit se firma od skialpinismu rozkročila k trail runningu (kombinujícímu běh a pěší turistiku) a alpine mountaneeringu (rychlý výstup na vrchol a návrat do základního tábora týž den). „Máme plán nazvaný Dynafit 365, kdy chceme značku uznávanou hlavně zimními nadšenci překlopit do globálního brandu. Rádi bychom k lyžím a běhu přidali cyklistiku, protože kolům se skialpinisté věnují v létě. Málokdo je pouze lyžař. Většina lidí sporty kombinuje a my tu pro ně chceme být 365 dní v roce.“ 

Dosud nicméně platí, že Dynafit je (a ještě jistě nějaký čas zůstane) firmou pro výkonnostně laděné sportovce. Každý kus kolekce totiž stále musí obstát v trénincích Benedikta Böhma.

Autor píše o lyžování, je redaktorem magazínu Snow a autorem projektu skialpuj.cz.