Pavel: Budu se rozhodovat s chladnou hlavou

Report

Prezident by měl vládě i opozici připomínat, že život nekončí volbami, a proto by bylo dobré najít na základních věcech shodu, říká bývalý generál Petr Pavel. Myslí si, že ekonomika na tom není tak zle, jak se zdá. Chtěl by vrátit lidem pocit bezpečí. Svou minulost se prý vždy snažil transparentně ukázat.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Ve společnosti jsou celkem zřetelné dělicí čáry. Volba prezidenta je obvykle ještě zostřila. Stane se to opět?

Pravděpodobně ano, volba je z principu rozdělující téma. Bude záležet i na tom, jak k tomu hlavní kandidáti přistoupí, jak konfrontačně svou kampaň povedou. To se bude promítat i do táborů jejich podporovatelů.

 

Proč je podle vás společnost tak rozdělená? Může za to rozdílná majetková situace? Kulturně--společenské otázky? Vztah k Rusku, k době socialismu?

Těch dělicích linií je hodně. Nejsme jedinou zemí, která je dnes takhle rozdělená. Můžeme vidět země, které jsme ještě donedávna považovali za naprosto stabilní kolébky demokracie, jako jsou Velká Británie a Spojené státy, jež se velice otřásly. Ať už to byla Británie po brexitu, nebo Spojené státy za dob kampaně a prezidentství Donalda Trumpa. Dnes jsou ta rozdělení všude, důvodů je celá řada. Nejen ty politické, ale i náboženské, sociální a řada dalších. U nás k tomu, bohužel, přispívají někteří politici, protože zjistili, že rozdělování společnosti je poměrně snadná cesta, jak se dostat k moci.

 

V reklamách o sobě říkáte, že chcete zemi vrátit řád a klid. Co tím přesně myslíte? A jak ten řád vrátíte?

Když jezdím po republice, slyším, jak jsou lidé nespokojení, že pravidla, která by měla platit pro všechny, neplatí. Nebo platí jen pro někoho, případně jsou vytvářena, aby vyhovovala nějaké skupině. Pokud lidé vidí, že musí poctivě platit daně, ale někdo jiný nemusí nebo si najde cestičku, jak to obejít – dnes se módně říká optimalizovat –, samozřejmě jim to vadí. Řád v tomto smyslu znamená: mějme pravidla a respektujme je všichni bez ohledu na to, na jakém stupni společenského žebříčku stojíme.

 

A co znamená ten klid?

Lidé dnes cítí chaos, nejistotu a obavy. Ty vyplývají nejen z objektivní situace, ale i z toho, že se jim nedostává odpovědí na otázky, které je trápí. Jak vlastně přistoupit k té situaci, která se děje na Ukrajině, jak vnímat energetickou krizi, jakým způsobem stát může pomáhat, jakým pomáhá… Prezident v posledních letech moc slyšet není, a pokud ano, většina jeho vystoupení byla spíš kontroverzní. Vláda není schopna lidem vysvětlit své kroky, i kdyby byly dobré. A z toho plyne takový dojem, že všechno jde od desíti k pěti. Myslím, že se dá udělat hodně pro to, abychom zvládli situaci lidem vysvětlit. Nastínit, jaké jsou možnosti řešení, jak to bude trvat dlouho, jak to bude bolet. A tím vrátit lidem trochu klidu. Ne prázdnými hesly o tom, že bude líp, ale na základě toho, že jim řekneme, jak a kdy bude líp.

 

Na billboardech máte také napsáno „společný prezident“. Můžete dát příklad toho, jak by prezident opravdu mohl společnost když ne rovnou spojovat, alespoň dál nerozeštvávat, jako to dělal prezident dosavadní?

Nejsem naivka, abych si myslel, že se dá spojit nespojitelné a zvlášť dnes, kdy je společnost opravdu hodně rozdělená. Ale dá se hledat to, co je společné, a na tom najít nejmenší společný jmenovatel. Prezident by to měl dělat jako první. Může se jednat o národní identitu či pocit bezpečí, protože z toho se pak odvíjí všechno ostatní. A na tom budovat alespoň ten základní konsenzus.

 

Politika: průřezové řemeslo

Už jste zmínil práci vlády. Jak hodnotíte dosavadní působení kabinetu Petra Fialy?

Považuji tuto vládu za lepší, než byla ta předchozí. Zároveň neříkám, že bych byl spokojen úplně se vším, co a jak vláda dělá. Základní problém je, že vláda ne úplně dobře komunikuje. Třeba teď v souvislosti s předsednictvím EU odvádí dobrou práci, která je hodnocena i našimi partnery velice pozitivně. Ale tyto výsledky v zahraniční politice nedokáže prodat, podobně jako to, co dělá doma. Opatření, která přijímá na domácí scéně, není schopna vysvětlit. Navíc samotná opatření by měla být adresnější a rychlejší, tím by se zvýšil jejich efekt. Nad tím se vláda určitě musí zamyslet, tady ještě má opravdu velký prostor pro zlepšení.

 

Jak hodnotíte dosavadní fungování opozice, tedy hnutí ANO a SPD?

Je naprosto legitimní, že opozice se vymezuje proti vládě. Mám ale takový pocit, že naše opozice není úplně konstruktivní. Tady bohužel nesehrává svou roli prezident, protože ten by měl hledat cesty, jak přimět vládu a opozici k nalézání společných stanovisek, a také mírnit vášně, které tam občas jsou. Měl by také poukazovat na to, že nemáme ohraničené období Babišovo či Fialovo, ale že se jednotlivá období překrývají a vzájemně ovlivňují, proto je rozumné na některých věcech spolupracovat.

 

Jsou podle vás nějaké oblasti, které by měly ve vládní politice dostat větší prioritu, například armáda?

Možná by lidé očekávali, že budu jednoznačně kopat za rozpočet na obranu. Já se na to snažím dívat komplexněji, protože dnes je těch priorit, které máme, hned několik. Vedle bezpečnosti je to například vzdělávání, životní prostředí, investice do průmyslu s vyšší přidanou hodnotou nebo věda a výzkum. Vždycky budeme muset vážit, čemu dát přednost, protože na všechno nebudeme mít dostatek finančních zdrojů ani lidských kapacit.

 

Souhlasil byste s tím, že politika je řemeslo, které je potřeba ovládat?

Je to řemeslo jako kterékoli jiné, stejně jako třeba krizový management. To je taky řemeslo samo o sobě.

 

Jak sám sebe v rámci toho řemesla hodnotíte? Cítíte se připraven? Protože vy do toho řemesla chcete vstoupit v roli generálního ředitele…

Politika je takovým průřezovým řemeslem. A především na těch funkcích, které nesouvisí přímo se stranickou politikou nebo se státní správou, je to spíš o schopnosti vést. K tomu mám z působení v armádě dobrou průpravu. Stejně tak v oblasti kontaktů s vysokou politikou, diplomacií či ostatními státníky.

 

Máte nějakou základní politickou ideu, která by za všech okolností definovala vaše názory a postoje?

Je to především jasné zakotvení naší země jako pevné součásti rodiny demokratických zemí, se vším, co k tomu patří. Tedy nejenom s využíváním všech benefitů, ale také s veškerou odpovědností. Měli bychom jednou provždy opustit nějakou chiméru mostů mezi Východem a Západem a říct jednoznačně, že se cítíme být součástí toho, co nazýváme kulturním a politickým Západem, a jinou alternativu prostě nepřipouštíme.

 

Mezi klíčové pravomoci prezidenta patří jmenování členů bankovní rady České národní banky a ústavních soudců. Bankovní rada se příštího volebního období příliš týkat nebude, zato Ústavní soud velmi. Podle čeho byste vybíral své nominanty na soudce Ústavního soudu?

Jsem přesvědčen, že by jmenování členů bankovní rady, soudců, profesorů, generálů a podobně mělo být zcela transparentní. To mi u současného prezidenta schází. Prezident má jasně popsat celou proceduru, na jejímž počátku bude jmenování poradního sboru, který bude posuzovat kvality jednotlivých nominantů. Zveřejní také kritéria, podle kterých se budou jednotliví uchazeči hodnotit. Kandidáti by měli podstoupit veřejné slyšení, kde jim budou odborníci z poradního sboru klást otázky, aby si i veřejnost mohla učinit obrázek o odborné a lidské způsobilosti uchazečů. Poradní sbor pak jednotlivé nominanty vyhodnotí. Prezident jmenuje ty nejlepší a následně požádá o schválení Senát.

 

Postupoval byste obdobně i u členů bankovní rady ČNB?

Ano, stejně transparentní postup bych chtěl u všech odborných funkcí. A u ČNB jde nejvíce o onu odbornost a osobní integritu kandidátů.

 

Není to tak zlé

Tím jsme se dostali k ekonomice. V jakém stavu se na sklonku roku 2022 nachází?

Vnímání je horší než realita, jak ji ukazují ekonomické indikátory. Jsme v krizi energetické, ale ne v krizi ekonomické. Možná tak na jejím prahu. Veřejnost to ale vnímá hůře, protože se jí nedostává zklidnění ze strany politiků. Proto je tak velká nervozita nejen mezi občany, ale i firmami.

 

Může být hůře a nový prezident v březnu nastoupí do situace, kdy bude opravdu lidem i firmám zle. Ekonomická opatření nejsou v prezidentské gesci, nicméně voliči mohou očekávat, že se jich nějak zastane. Co byste v takové chvíli dělal?

Myslím, že je třeba spolehnout se na odborníky a společně s nimi popsat situaci. A připravit vhodnou komunikaci směrem k veřejnosti. V tuto chvíli by to mohlo být sdělení, že není třeba podléhat panice a ještě není důvod k tomu, aby domácnosti přehnaně šetřily a firmy neinvestovaly.

 

Když lidem přijde třikrát větší záloha na elektřinu, spousta z nich zřejmě má pocit, že musí nutně šetřit.

Tomu já rozumím, ale zároveň by asi lidé měli slyšet, že ekonomické indikátory naznačují, že situace není zase tak špatná, abychom všichni museli zakonzervovat veškeré výdaje. Tím bychom tu krizi spíše prohlubovali. Zároveň je nutné, aby vláda dělala adresnější opatření. Aby ti, kteří se opravdu dostávají do existenčních potíží, měli jistotu, že se jim dostane pomoci. A naopak musí mít vláda odvahu říct těm, pro které bude krizová situace znamenat v uvozovkách jen snížení komfortu, že jim pomáhat nebude a musejí si pomoci sami, protože nebude v ekonomických silách pomoci všem. Ale musí jednoznačně pomoci těm, kteří to sami nedokážou.

 

Válka změnila Evropu

Jak se může dál podle vás vyvíjet válka na Ukrajině a jak může tato válka skončit?

Byl bych moc rád, aby skončila co nejdříve, ale aby také skončila výsledkem, který bude přijatelný pro napadenou Ukrajinu a pro nás všechny, pro které je dnes ohrožením. Různé analýzy říkají, že zima bude rozhodující a na jaře by mohla válka skončit. Já bych asi nebyl tak optimistický. Bude hodně záležet na tom, jak se jedna i druhá strana budou cítit schopné pokračovat v bojích. Na obou stranách poroste únava z války. Na straně obránců může postupně obyvatelstvo chtít, ať už to skončí bez ohledu na výsledek. Na straně agresora může dojít k vyčerpání zdrojů a frustraci z neúspěchu.

 

Bude se ta únava týkat i podporovatelů Ukrajiny?

Samozřejmě, ti podporovatelé musejí občanům zdůvodňovat, proč je potřeba dál posílat nemalé finanční částky i materiální podporu. Pro nás je klíčové, abychom dovedli lidem vysvětlit, že to není nějaký konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, který se nás netýká. Ale že to je válka, která má bezprostřední dopad na budoucnost mezinárodních vztahů a na bezpečnostní situaci v Evropě i ve světě. Tím pádem i na ekonomické vazby a samozřejmě i na ceny surovin a dalších komodit. Takže je v našem zájmu, aby skončila tak, že Rusko na Ukrajině neuspěje a že dojde k jeho stažení z ukrajinského území.

 

Myslíte tím ke stažení za původní hranice z roku 2014, tedy ještě před napadením doněcké a luhanské oblasti a anexí Krymu?

Ukrajinští představitelé dnes hovoří o tom, že jejich cílem je obnovit plnou územní celistvost, tedy včetně Krymu a východní části Donbasu. Tomu na jedné straně plně rozumím: která země by se chtěla dobrovolně vzdávat svého území. Druhou stránkou bude, do jaké míry budou tyto ambice realistické. To ovšem není na nás, takovou úvahu musí udělat Ukrajina. Pokud se bude cítit dostatečně silná k tomu, aby plně obnovila své území, nemůžeme jí to vyčítat. Záleží ovšem i na tom, jaká bude vůle podporovatelů tento záměr naplnit. Pro nás podle mě platí, že máme vědět, že se ta válka vede i za naše zájmy, a můžeme být vlastně rádi, že nás to stojí jen peníze, a nikoli životy.

 

Jaká má být role České republiky v evropském kontextu? Máme být neúnavným podporovatelem a snažit se k podobné roli přesvědčit i ostatní evropské země?

Konflikt na Ukrajině ukazuje změnu politického těžiště v Evropě. Země střední a východní Evropy jsou ve vnímání této situace mnohem radikálněji nastavené než ta tradiční západní Evropa. Patřili jsme mezi ty, kdo vůbec neváhali s okamžitou pomocí a podporou. Mohli bychom na to navázat tak, že země od Pobaltí přes střední Evropu po Balkán budou více spolupracovat. Protože pokud budeme mít společný postoj třeba devíti zemí, musejí to brát vážně i velké státy, jako jsou Francie a Německo.

 

Jaký by měl být náš budoucí postoj vůči Číně?

Čína se bezpochyby stává světovou mocností se všemi atributy, od vojenských po politické a ekonomické. Zároveň je to mocnost s úplně jinými strategickými záměry, než jsou záměry demokratického světa. Proto by bylo správné, kdyby politiku vůči Číně dokázala sjednotit nejen Evropská unie, ale i další spojenci. Od USA a Kanady až po Austrálii, Nový Zéland či Jižní Koreu, jichž se čínské ambice dotýkají bezprostředněji než nás.

 

Klimatická změna nepočká

Pojďme od politiky ještě o úroveň výš, ke stavu planety. Jak moc nás podle vašeho názoru ohrožuje klimatická krize?

Je to hrozba, která se dostává do popředí ve všech dimenzích. Nejenom v oblasti životního prostředí, ale také v aspektech ekonomických, sociálních i bezpečnostních. Mezi důsledky klimatické změny patří extrémní sucha, požáry, jinde zase extrémní záplavy. Celkově to narušuje možnost v některých oblastech vůbec žít. Takže to může vyústit v poměrně masovou migraci, která se stane okamžitě bezpečnostním problémem.

 

Děláme my v Česku pro odvrácení klimatické krize dost, příliš málo, nebo až moc?

Já bych řekl, že zatím děláme příliš málo. Ale nejenom my, týká se to i ostatních. Nejprve to prý nešlo kvůli covidu, pak zase kvůli válce. Jenže příroda nepočká na to, až budeme mít volno. Musíme řešit více témat najednou. A je důležité, abychom klimatické hledisko brali v potaz vždy a dohlédli všech důsledků. Například při výstavbě musíme posuzovat, nakolik ta výstavba ohřívá města, jak bude bránit zeleni, nakolik bude vysušovat nebo udržovat vláhu. Podobně to platí třeba v zemědělství.

 

Spory související s Green New Dealem připomínají až jakousi kulturní válku. Je ještě vůbec možné se v této diskusi vrátit k racionálním argumentům?

Musí to tak být. Ta diskuse se velmi zpolitizovala a je velice emotivní. Jsou lidé, jimž, když slyší výraz Green New Deal, hned naskočí výrazy jako zelené šílenství či evropský komunismus. Vypadá to, jako bychom se bavili o nějaké víře. Jenže tak to není, klimatická změna je prostě fakt. Můžeme diskutovat o podobě a načasování jednotlivých kroků nebo o termínech, ale ne o tom, zda je potřeba něco dělat. Proto by bylo dobré převést tu debatu do racionální roviny, podložit ji argumenty a čísly a věcně mluvit o jednotlivých opatřeních.

 

Jaká může být role prezidenta?

Může popularizovat dobré příklady, pořádat kulaté stoly odborníků, přebírat záštitu nad řadou užitečných aktivit. Tak to dělá například holandský král nebo to tak dělal britský král, dokud byl ještě princem z Walesu.

 

Nezastírám své slabiny

Jste ve vedoucí skupině kandidátů před volbami. Jak vidíte silné a slabé stránky svých nejvážnějších protikandidátů?

Opravdu bych nerad hodnotil slabé a silné stránky svých spolukandidátů nebo protikandidátů. Zaměřuji se na to, že říkám, co nabízím já. Je to celoživotní zkušenost v prostředí, které se řídí pravidly, transparentností, orientací na výsledek a na převzetí zodpovědnosti za ten výsledek. Jsem zvyklý se opírat o odborníky, protože v armádách se žádný velitel nerozhoduje bez kvalifikovaného doporučení svého štábu. Tyto věci jsou plně přenositelné i do civilního prostředí. K tomu nabízím mezinárodní zkušenosti a také schopnost se rozhodovat s chladnou hlavou.

 

Kterého z kandidátů byste byl ochoten podpořit ve druhém kole, pokud byste sám nepostoupil?

Podpořil bych kandidáta nebo kandidátku, kteří jsou mi blíž svým přístupem k prezidentství, svými hodnotami. Pokud bych měl vybírat mezi těmi, kteří jsou nyní na prvních pěti místech, tak by to byl například Pavel Fischer nebo možná Danuše Nerudová.

 

To slovo „možná“ tam bylo naschvál?

No, tak, v pořadí bych to řekl takto.

 

Představil jste své silné stránky. Tou slabou může být vaše minulost. Napsáno a řečeno o ní bylo mnohé. Nebylo by bývalo lepší to všechno „vybalit“ najednou a nenechat se překvapovat novými dokumenty a svědectvími?

Nikdy jsem nezakrýval, že mám taky slabé stránky. Nakonec, kdo je nemá. Od počátku jsem se snažil dát transparentně najevo všechno, co jsem považoval za důležité. Tím samozřejmě nezabráním tomu, že se k tomu někdo nepostaví z nějakého jiného úhlu, nepůjde do větší hloubky.

 

Jen abychom to uvedli, bavíme se o vaší minulosti v komunistické straně a v rozvědčickém kurzu.

Ke členství v komunistické straně asi není co dodávat. Už jsem to popsal tolikrát, že na tom asi není co nového k objevení. Pokud jde o tříleté postgraduální studium, na tom se dnes moji oponenti otáčejí nejvíc. Chápu to, jsme v předvolební kampani a je jistě mnoho lidí, kteří mají důvod zvednout obočí nebo mít výhrady. Další v tom třeba nemají jasno a chtějí se jen zeptat. Nemám problém odpovídat, ale těžko se argumentuje, když někdo informace záměrně zkresluje.

 

Jak to tedy s tím kurzem podle vás bylo?

Říct, že jsem studoval na komunistického rozvědčíka, je trochu nadnesené. Od poloviny roku 1988 do poloviny roku 1989 jsem studoval francouzštinu, pak jsem absolvoval dva měsíce odborné přípravy, než přišel listopad 1989. Zbylé dva roky té odborné přípravy už jsem absolvoval mimo komunismus. Mou motivací pro vstup do kurzu bylo to, že jsem se chtěl dostat k práci v zahraničí. Ta cesta by nemusela vést přes nějakou špionáž, ale mohla by vést také přes diplomacii. Což se později, už v demokratických poměrech, stalo.

 

Dá se tedy říct, že jste měl kliku, že přišel listopad 1989.

To jsme, myslím, měli štěstí všichni.

 

Řekněte mi na závěr jednou větou, proč bych měl volit zrovna vás.

Zkušenost a schopnost.

 

Daniel Rumpík je programový ředitel rádia Blaník.

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama