Ozvěny trenek nad Hradem

Report

Co když je vlastně Miloš Zeman duší provokující umělec? Na tuto otázku narazil Jaroslav Kmenta, když při přípravě knihy o prezidentovi rekonstruoval události kolem vyvěšení červených trenek na Pražském hradě. Ačkoli Zeman akci „diverzně-umělecké“ skupiny Ztohoven odsuzoval, sám potvrzuje, že provokuje rád. Příběh trenek má i smutný aspekt: jeden z těch, kdo tehdy na Hrad v roce 2015 vylezli, už je po smrti.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Když byli dva členové skupiny Ztohoven, David Hons a Filip Crhák, ještě malí kluci, nadšeně hltali knihy Jaroslava Foglara. Byli členy skautského oddílu a vyhledávali dobrodružství. 

Při jedné z výprav do podzemí se jim prý povedlo dostat se do sálu uprostřed komplexu Pražského hradu. Vlezli také do výtahové šachty, která vedla do pracovny prezidenta. Výtah si nechal přistavět prezident ČSSR Gustáv Husák. 

Mladí muži lezli po střechách nebo běhali s baterkami podzemními chodbami pod Pražským hradem. Při pronikání na různá střežená místa využili praktické zkušenosti z působení na české graffiti scéně.

Sáhnout si na prezidentskou standartu byl jejich klukovský sen. „Od svých šestnácti let jsme chtěli vlajku,“ řekl David Hons. A když se k moci dostal Miloš Zeman a úřad podle jejich názoru zneuctil a znesvětil, odhodlali se k akci.

 

•••

V sobotu 19. září 2015 byl příjemný podzimní den. A na Pražském hradě zavlály namísto prezidentské standarty obří rudé trenky.

 

•••

Pražský hrad v té době procházel částečnou rekonstrukcí, a tak bylo logické, že k jeho zdem postavili řemeslníci dočasně i lešení. 

Nikdo v té době neřešil, že by lešení mohli využít i tři muži ze skupiny Ztohoven, kteří měli jiné plány než opravovat omítku a štukovat. David Hons (vystupující především pod jménem Roman Týc) a Matěj Hájek se převlékli za kominíky, takže byli celí v černém s bílými čepičkami na hlavě. V ruce drželi kominickou štětku s lanem. Filip Crhák se převlékl za řemeslníka, a měl na sobě reflexní vestu s ochrannou přilbou. Dva z nich svůj téměř horolezecký výstup nahrávali na video.

Trojice mužů pak vylezla po lešení až na střechu Nového královského paláce. Nikdo je nezastavil, svou roli hráli dobře, budili skutečně dojem, že jdou protáhnout komíny.

„Kominíci“ Hons (Týc) a Hájek se ale po nějaké chvíli vyšplhali až na vrcholek střechy přímo ke stožáru. Z něj sňali vlajku prezidenta republiky, jeden ze státních symbolů, a na její místo vyvěsili pánské červené trenky o rozměrech přibližně 1,5 metru krát 1,5 metru.

Skupina Ztohoven si celou akci pečlivě naplánovala. Počítali i s možností, že budou po činu zatčeni. Proto se zbavili datových karet, které obsahovaly videonahrávky akce, a nechali je na lešení, aby se pro ně mohli vrátit a zveřejnit je.

 

 

•••

Původně členové skupiny prezidentskou standartu nezamýšleli vyměnit osobně. Uvažovali o sestrojení dronu, který by vlajku strhnul a nahradil trenýrkami. „Ale pak jsme u Hradu viděli to lešení a bylo rozhodnuto,“ vysvětlil Týc.

Plán, jak dostat standartu bezpečně z Hradu, spočíval v řetězové akci, do které byly zapojeny dvě desítky dalších členů Ztohoven.

Ihned po činu prezidentskou standartu zabalili a vyhodili z lešení do míst, kde byla kavárna Starbucks. Tam ji sebrali jejich spolupracovníci, kteří ji hodili dál, až skončila v Nerudově ulici, kde ji popadl další člen Ztohoven a odjel s ní na kole pryč. Vlajka ještě týž den putovala mimo republiku, až se ocitla na Slovensku, kde byla ukryta.

Ani tři hlavní aktéři nevěděli, kde se vlajka přesně nachází. Vlastně to připomínalo tajnou operaci. V blízkosti Hradu operovali další jejich kolegové, kteří odpoutávali pozornost. Jedna dívka se svlékala před Hradní stráží. Matka s dítětem pak udělala rozruch na jiném místě, kudy procházeli policisté.

Ochranná služba přišla na akci Ztohoven náhodou. Jeden z členů ochranky právě odcházel ze služby a všiml si, jak po lešení chodí kominíci. Přišlo mu to divné. O čištění komínů nebyla během služby řeč, tak zavolal operačnímu důstojníkovi, aby to prověřil. Teprve pak šli policisté v civilu k lešení a počkali si na tři výtečníky, kteří právě scházeli dolů.

 

•••

Vystoupat do takové výšky a ještě bez jakéhokoli zajištění chodit po střeše byl hazard. Ale ještě větší riziko, které členové umělecké skupiny podstoupili, bylo, že je mohli v extrémním případě specialisté z ochranky prezidenta zastřelit. Nebo minimálně zranit. V prvních chvílích totiž nikdo netušil, co jsou zač a co chtějí na střeše udělat. Ochranka by tak měla právo je jakýmkoli způsobem zastavit, pokud by měla obavy, že jde třeba o teroristy.

„Počítali jsme i s tím, že by na nás začala ochranka střílet. Bylo to součástí té hry. Byli jsme na to připraveni,“ řekl později jeden ze zakladatelů Ztohoven Matěj Hájek, který používá pseudonym Otto Horší. Připustil ovšem, že měl obavy.

 

•••

Ztohoven je výjimečná a zároveň kontroverzní umělecká skupina, která vznikla koncem roku 2002. Inspirovala se životem v undergroundu v dobách komunismu. Jednu chvíli měla údajně dvacet až sto členů. Některá média o ní psala jako o diverzně-umělecké skupině, což je možná přiléhavější označení. Akce skupiny vykazují znaky typické pro kopnikiády čili zesměšňování úřadů či jiné oficiální autority pomocí klamu a přestrojení.

Ústředním postavám Ztohoven bylo v době vyvěšení červených trenek na Hradě mezi třiceti a čtyřiceti lety. Někteří studovali na Akademii výtvarných umění v Praze, jiní byli nadanými výtvarníky či fotografy, kteří vyrůstali jako špičkoví pouliční umělci na graffiti scéně. 

 

•••

Jejich prvním projektem bylo v lednu 2003 překrytí zářícího neonového srdce na Pražském hradě od výtvarníka Jiřího Davida, jehož vyvěšením se s prezidentským mandátem loučil Václav Havel. Zakrytím poloviny srdce docílili umělci toho, že nad Hradem asi deset minut svítil otazník. 

V roce 2007 se pak nabourali do vysílání České televize, kde odvysílali záběry atomového výbuchu v Podkrkonoší. Vyděsili tak některé diváky, kteří žili pár okamžiků v domnění, že začala jaderná válka. 

Později založili projekt s názvem Paralelní Polis, kde se po boku hackerů a anarchistů snažili vytvořit zázemí, jakýsi inkubátor a think-tank, pro určitý druh lidí, kteří „mají specifický pohled na svět“. Tím je fungování světa bez třetí strany, bez autorit.

Paralelní Polis provozovala v budově v pražských Holešovicích i kavárnu fungující čistě na principech virtuální měny bitcoin. Aktivisté se odmítli registrovat do systému elektronické evidence tržeb EET, protože ho považovali za nástroj k šmírování lidí. 

Stát si s jejich počínáním nedokázal poradit a úředníci je nechali být, aniž jim udělili pokutu. 

Jindy je ovšem vyšetřovala policie, někdy dokonce stíhala za porušení zákona. Občas skončili u soudu či ve vězení.

„Používáme takový umělecký výraz, že si hranici zákona chceme osahávat. Chceme tak zjistit, kde hranice končí a začíná. Drtivá většina lidí je od hranice zákona předem na míle vzdálená, ale zákon nám do určité míry může omezovat osobní svobodu,“ uvedl v jednom z rozhovorů svůj postoj David Hons alias Roman Týc. Jejich projekty měly vždy několik rovin. Od vyvolání šoku přes kontroverze s úřady až po snahu vzbudit veřejnou diskusi.

 

•••

Debatu rozproudili i trenkami na Hradě. A dost silnou. Pracovníci Hradu sice červené trenky záhy po jejich vyvěšení ze stožáru odstranili. Ale po internetu a v médiích začala kolovat videa a fotografie svérázné výzdoby nad Hradem, navíc o tom hovořili sami lidé z prezidentské kanceláře – a i jejich ostrý slovník přitahoval pozornost. „Pražská kavárna se fašizuje. Už se neštítí zneuctění státních symbolů a hradu českých králů, československých a českých prezidentů,“ napsal na svém Twitteru hradní mluvčí Jiří Ovčáček. 

Skupina Ztohoven krátce poté na svých webových stránkách uvedla, že „konečně na Hradě zavlála standarta muže, který se nestydí vůbec za nic“. Prezident Zeman podle nich ztělesňoval napětí ve společnosti.

Ohledně „prezidentova špinavého prádla“ – jak říkali – složili i básničku, v níž ho mimo jiné označili za „zeměpána, arbitra elegance a moudrost samu“. Jsou v ní také tyto verše: 

„… rudé jak čínská vlajka / snad trapností a taky vzteky / vlají dnes nad Prahou / (a hraje balalajka) / prezidentské trenky / smutně si pleskají / nepostrádaje hýždí / které je i celou zemi / čím dál tím víc hyzdí.“

 

•••

Právě tato básnička, která z tradice vzniká při jakémkoli jejich projektu, předcházela pověšení červených trenek – a vlastně na to skupinu navedla. Kdekdo měl za to, že motiv červených trenek byl od samého začátku jejich promyšlený tah. Ale ve skutečnosti to bylo jinak.

Když aktivisté dostali nápad sebrat z Hradu prezidentskou standartu, přemýšleli nad tím, zda tam místo ní nepověsit něco jiného. A na tajných poradách umělců padaly často neuvěřitelné nápady. Třeba že tam vyvěsí černou vlajku, jako že někdo zemřel. Nebo bílou vlajku, jako že se někdo vzdává. Ten nejdivočejší nápad ale byl, že tam pověsí verzi vlajky Islámského státu, radikálních islámských teroristů, na níž by stál arabský nápis Pravda vítězí.

Všechny tyto náměty ale skupina zamítla. Jejich přemítání skončilo ve chvíli, kdy si hlavní protagonisté Ztohoven přečetli právě onu básničku, kterou jejich členové předtím pro tuto akci složili. „Prezidentské trenky smutně si pleskají…,“ četli si s nadšení. „Ty vole, červený trenky… Tak tam pověsíme trencle,“ řekl jeden z aktivistů.

 

•••

Vylézt na Hrad byla jedna věc. Ale odpárat ze stožáru standartu, nepoškodit ji a místo ní zavěsit červené trenky tak, aby vlály a pohybovaly se na lanku jako standardní vlajka – to nebylo nic jednoduchého.

Roman Týc měl nejdříve problém prezidentskou standartu sejmout. Nepředpokládali, že bude tak složitě připevněna. V jednu chvíli museli se stožárem dost cloumat, aby se lanko, na kterém vlajka „jezdila“, rozpohybovalo. Lanko bylo asi zaaretované pod střechou. 

A když se jim nakonec podařilo na stožár trenky navléknout a vytáhnout je až nahoru, zjistili, že se jim jedno jisticí lanko na konci trenek stočilo do klubíčka, takže hrozilo, že tam trenky dlouho nevydrží.

Novou „rudou vlajku“ tedy na moment stáhli opět dolů a Matěj Hájek ji musel opravit. Teprve pak mohly nad Hradem červené trenky zavlát. Samotná akce výměny standarty trvala necelých dvacet minut. 

 

•••

Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček jejich čin, jak už bylo řečeno, odsoudil. Sám prezident Miloš Zeman pak členy skupiny označil za blbečky a šéfové bezpečnostního aparátu Hradu postupně opouštěli svá místa.

Vyvěšení trenek rozdělilo společnost na dva tábory, stejně jako politickou reprezentaci. Proti se postavil i předseda opoziční pravicové ODS Petr Fiala, naopak premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) byl vůči aktivistům shovívavý.

Incidentem se začala zabývat policie.

 

•••

Umělci-aktivisté zdůrazňovali, že jim šlo o debatu nad symbolikou prezidentské standarty.

Na ní jsou dva základní prvky. Lev ve skoku s dvojitým ocasem, což je tradiční heraldický symbol vítězství. A pod ním je nápis Pravda vítězí. Toto heslo tam nechal umístit už prezident TGM v době, kdy se konstituovalo Československo. 

Mluvčí skupiny Ztohoven Petr Žílka řekl, že jim šlo právě o debatu nad tím, co je obsahem státních symbolů, „které jsme si vetkli do ztvárnění národní identity“.

K interpretaci červených trenek se aktivisté vyjadřovat nechtěli. „Není vhodné, aby autor interpretoval své dílo,“ řekl Matěj Hájek zvaný Otto Horší.

 

•••

Co přesně vadilo skupině Ztohoven na úřadu prezidenta? Jejich kritika měla více bodů. 

Skupině se například nelíbilo, že Zeman použil termín „k…da“ v médiích, aby podle nich „odvedl pozornost od svého výletu oligarchovým soukromým tryskáčem“. (Kauza Pussy Riot.)

Aktivisté říkali, že Zeman jmenoval svým poradcem rozvědčíka Čínské lidové armády. (Šlo o narážku na informace v médiích, že Zemanův čínský poradce Jie Ťien-ming byl napojen na čínské tajné služby. Tato skutečnost ovšem nebyla – přestože je pravděpodobná – nikdy doložena. Později byl však tento poradce v Číně zatčen a vyšetřován kvůli korupci a podvodům.)

Dále zmínili, že „prezident jmenoval jiným svým poradcem nevěrohodného obchodníka s ruskou ropou, který odmítá zveřejnit své CV“. (Tato narážka se týkala šéfporadce Martina Nejedlého, který skutečně odmítl poskytnout novinářům svůj strukturovaný životopis.)

Skupina Ztohoven také uvedla: „Držel ve funkci kancléře prezidenta ČR  šmelináře bez bezpečnostní prověrky.“ (Aktivisté připomněli roli kancléře Vratislava Mynáře, jenž jim svými kauzami připomínal šmelináře. S bezpečnostní prověrkou měli pravdu. Mynář ji nezískal, přesto ho Zeman nechal vykonávat úřad.) 

„A vrávoral opilý nad českými korunními klenoty a vystavoval špinavé prádlo světu na odiv mnoha dalšími způsoby,“ uzavřela skupina Ztohoven.

 

•••

Prezident se netají tím, že rád provokuje. Týdeník Reflex otiskl 8. října 2015 rozsáhlý rozhovor se Zemanem. Novinář Bohumil Pečinka mu kladl dobře cílené otázky – a když jsem interview dočetl, napadlo mne, že prezident vlastně dělá přesně to, o co se snaží skupina Ztohoven. Tedy že provokuje, šokuje a nastoluje témata ve společnosti. Ostatně i mluvčí Ovčáček poté, co Zeman v roce 2014 použil v rozhlase vulgární slova, řekl: „Pan prezident tím otevřel klíčové téma, zdali je vůbec přípustné takové výrazivo v politice využívat.“

 

•••

V rozhovoru v Reflexu s Bohumilem Pečinkou se prezident mimo jiné opět vrátil k tomu, proč zlehčoval výročí 17. listopadu 1989.

 

Zeman: Před rokem jsem také řekl, že si zbytečně heroizujeme svou minulost a demonstrace na Národní třídě v listopadu 1989 nebyla žádný masakr… No a já trvám na svém názoru, že při masakru umírají lidé, a 17. listopadu 1989 nezemřel jediný, s výjimkou Martina Šmída, což byla ovšem fiktivní mrtvola. Masakr byl naopak 17. listopad 1939, kdy zemřel dělník Sedláček, na něhož se z neznámých důvodů zapomíná stejně jako na studenta Opletala. 

 

Pečinka: To jsou takové intelektuální konstrukce. Podívejte, vy jste už dva a půl roku prezidentem, a když hlava státu znevažuje jediný autenticky prožívaný státní svátek, což 17. listopad je, tak to je přinejmenším podivné. 

Zeman: Prezident má mluvit pravdu za všech okolností. Ostatně když se Tomáš Masaryk obdobně kriticky vyjádřil o rukopisných falzech, vytloukli mu studenti okna. 

 

Pečinka: Na rozdíl od vás se tak vyjádřil jako univerzitní profesor. Jako prezident však nikdy neznevažoval státní svátek typu 28. října. I on mohl říkat, že koncem října 1918 neproběhla žádná velká revoluce, ale jen takový spořádaný převrat party spřátelených politiků a úředníků. Ale proč by to dělal? Rozumíte, když něco říká a dělá prezident, má to přece jiný význam, než když to říká a dělá akademik. 

Zeman: Má to naprosto stejný význam. Stejně tak jako to, že Země obíhá kolem Slunce. 

 

Pečinka: Proč máte v takové neoblibě symbolickou roli prezidentské funkce? Například jako první prezident počínaje Masarykem jste přestal chodit do prezidentské lóže v Národním divadle, stejně jako odmítáte zahajovat Pražské jaro, což vaši předchůdci pravidelně dělali. 

Zeman: Jednou jsem ho zahajoval. Víte, poslouchat dvacetkrát za sebou Moji vlast, kterou mám mimochodem velmi rád, je něco podobného, jako když se vám přejí oblíbené jídlo. Kromě toho prezidentská role není primárně symbolickou funkcí.

 

Pečinka: Jaké pojetí je vám blízké? 

Zeman: Pěkně to vyjádřil (bývalý kandidát na prezidenta – pozn. red.) Vladimír Franz. Za prvé, vnášet provokativní náměty do české společnosti, zneklidňovat a nutit k přemýšlení, třeba větami o demonstraci na Národní třídě. Současně hájit národní zájmy České republiky a před nikým se nehrbit a nesrážet paty.

 

•••

Skupina Ztohoven se snažila zabavené trenky získat zpět. Různí sběratelé umění měli totiž o trenky velký zájem. Prý by za ně byli ochotni zaplatit až dva miliony korun. Sami aktivisté zvažovali, že by je případně nabídli i Národní galerii. Policie jim ale trenky nevydala.

Během soudního líčení je měl v držení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, protože byly zajištěny při trestné činnosti. Od tohoto úřadu je ale – k překvapení všech – získal prezident Miloš Zeman. Veřejnost se to dozvěděla až v roce 2018.

 

•••

Ve čtvrtek 14. června 2018 pozval tiskový odbor prezidenta novináře ke vchodu do Lumbeho zahrady, tedy nedaleko míst, kde prezident na Hradě bydlí. Novináře to dost překvapilo, protože tam se tiskovky obvykle nesvolávají. 

Přišel prezident, vedle něho stáli jeho mluvčí Jiří Ovčáček, kancléř Vratislav Mynář a zástupce ředitele protokolu Vladimír Kruliš. Nedaleko přihlíželi i šéf zahraničního odboru Hradu Rudolf Jindrák a Zemanův tajemník Jaroslav Hlinovský. A samozřejmě nezbytní prezidentovi bodyguardi.

„Asi před rokem na přednášce pro studenty opavské univerzity jsem řekl, že politika by se měla dělat na základě výměny věcných argumentů. A nikoli na základě spodního prádla,“ spustil prezident. Téma tak bylo jasné: červené trenky, které ho tolik trápily.

Prezident pak pokračoval: „A já myslím, že čas spodního prádla v politice skončil. A abych tento názor dokumentoval, rozhodl jsem se, že červené trenýrky, které jsme za jednu korunu koupili od majetkového úřadu, nyní spálíme.“

A ještě než k aktu přistoupil, odsoudil novináře. „Zase jsem si otestoval vaši inteligenci. Na internetu jsem se včera dočetl, že oznámím nemoc nebo že se bude má dcera vdávat. Nebo že jsme uzavřeli dohodu ohledně jaderné elektrárny s ruským Rosatomem. Je mi líto, že z vás dělám blbečky. Opravdu si to nezasloužíte,“ řekl Zeman. A požádal kancléře Mynáře, aby vytáhl červené trenýrky.

Mynář vylovil z papírové tašky rudý hadr. Ihned s ním dvakrát promáchl, aby ho roztáhl. V té chvíli bylo vidět, že jde skutečně o obří červené trenky, které vyrobila skupina Ztohoven.

Mynář pak dal prezidentovi jeden konec trenek do ruky, zamával na někoho v dáli a Zeman spokojeně řekl: „Tak jdem.“ Udělal dva kroky a přiblížil se k ohni. Pak se ale zastavil a na scéně se objevili dva hasiči, na něž Mynář původně mával. Zeman a Mynář jim trenky předali a ti je opatrně vložili do ohniště.

Trenky hořely a vedení Hradu na ně spokojeně zíralo, jako by viděli nějaké zjevení. Novináři se ošívali, někteří odcházeli. Zeman na ně ale ještě volal: „Vydržte chvilku, až to dohoří.“ Pak se opět zadíval do ohně.

 

•••

Prezidentovo vystoupení se stalo terčem řady vtipů kolujících po sociálních sítích. Informovala o něm i zahraniční média, například britská BBC ho uvedla tím, že „český prezident svolal tiskovou konferenci kvůli pálení spodního prádla“. 

 

•••

Když Zeman pálil červené trenýrky v zahradě Laubeho vily, jeden z kolegů Romana Týce za výtvarníkem přiběhl a oznamoval mu: „Hořej vám trenky, hořej vám trenky!“

Roman Týc nevěděl, která bije. Pak si pustil televizní záběry a zjistil, že jejich pověstné červené trenýrky opravdu hoří. „Zeman se stal de facto členem naší skupiny. Posunul celou performanci opět o kus dál,“ uvedl Roman Týc v rozhovoru pro internetovou televizi DVTV.

 

•••

Prezident se o členech umělecké skupiny nevyjadřoval nijak lichotivě. „Já si nemyslím, že jsem génius a že mám jenom průměrnou inteligenci, ale členům Ztohoven bych ani tu průměrnou inteligenci nepřisoudil,“ řekl v pořadu na TV Barrandov.

Mají ovšem členové skupiny Ztohoven opravdu podprůměrnou inteligenci?

Fotograf Filip Crhák vytvářel graffiti na zakázku. Jeho projekty zastřešené agenturou ArtWise proměňovaly různá neutěšená městská zákoutí. A pro umělecké portrétní studio Pop Machine navrhoval plakáty jako umělecké dílo s použitím sítotisku. V jeho studiu si lidé mohli nechat udělat rovněž zakázkový portrét ve stylu pop-artu.

Měl také cit pro jazyk. V angličtině vytvářel netriviální slovní hříčky. Hovořil plynně portugalsky, protože jeho rodina strávila čtyři roky v brazilském Sao Paulu.

Roman Týc byl jen o rok starší než Crhák. I z něho se stal uznávaný umělec, jehož díla si kupovali v galeriích vlivní miliardáři či politici. V roce 2011 byl Roman Týc zařazen jako součást kontextu mezinárodního aktivistického umění do prestižní publikace německého vydavatelství Gestalten s názvem Art & Agenda – Political Art and Activism.

Další člen skupiny Matěj Hájek se narodil v roce 1982. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Pak studoval sochařství v ateliéru Jaroslava Róny, u nějž také v roce 2010 absolvoval.

Z Hájka se stal sochař a také vyhledávaný architekt. Podílel se na rekonstrukci centrály dodavatelského řetězce DHL v Praze. Koordinoval práce na projektu herní krajiny Pecka v Národním parku Krkonoše. A byl také spoluautorem dětského parku Bororo v pražské zoo.

 

•••

Novinářka Zuzana Válková o uměleckých aktivistech v roce 2017 napsala: „Řada jejich akcí má společný prvek: sociální infiltraci čili bezodkladnou touhu − a možná pocit jistého nároku − dostat se tam, kde člověk nemá co dělat.“

„Já to vidím jinak: mentálně je nám pořád tak patnáct,“ řekl mi Roman Týc.

 

•••

Aktivisté-umělci se zpočátku se zdráhali říct, kde prezidentská standarta je. A když jeden z policistů konstatoval, že „asi ulítla“, tak to nevyvraceli, protože to zčásti byla pravda.

Když se aktivisté ocitli v červnu 2016 u soudu, poprvé sdělili, že standarta existovala, ale že ji mezitím rozstříhali na 1152 kousků a rozeslali je náhodně vybraným lidem. Každý kus byl údajně propojen s bitcoinovou sítí a nesl tak hodnotu od pěti do 1 500 Kč. Čin pojmenovali Decentralizace moci.

 

•••

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Šárka Šantorová v srpnu 2016 označila jednání Ztohoven za ryze recesistický čin. A dospěla k závěru, že obžalovaní se nedopustili výtržnictví ani krádeže. Hrad nesl její závěr těžce.

Právní zástupce kanceláře prezidenta se na místě proti verdiktu odvolal. A vyšší instance pak přikázala další líčení s návrhem, jak má obvodní soud věc posuzovat. I přes osobní nesouhlas tak nakonec musela soudkyně Šárka Šantorová aktivisty odsoudit k půlroční podmínce a k pokutě 63 tisíc korun.

 

•••

Netrvalo dlouho a nezávazný život plný dobrodružství a humorných scén skončil. 

V dubnu 2017 měl aktivista skupiny Ztohoven Filip Crhák (zvaný Čočkin) těžkou nehodu na motorce. Stalo se to ve dne: v Praze Holešovicích nedaleko sídla Paralelní Polis, která byla jejich druhým domovem.

Crhák jel na své motorce Harley-Davidson ke svým známým. Právě mu volali, že mají čerstvě ubalenou marihuanu, tak sedl na motorku a jel si zakouřit. Nutno zdůraznit, že Crhák ovšem v tu chvíli nebyl opilý ani pod vlivem drog. A nejel ani příliš rychle. V těch místech, kde se to stalo, ani rychle jet nemohl. Bylo to totiž těsně za ostrou zatáčkou, a muselo se v ní hodně zpomalit.

Jenže pár desítek metrů za touto zatáčkou byl výjezd z prodejny Alza, odkud na hlavní ulici vyjelo auto, které se zařadilo ve směru jízdy těsně před Crhákovu motorku. Problém byl, že na místě, kam auto vjelo, byl zároveň betonový rozřaďovač, který zmenšoval vozovku na úkor tramvajového pásu. Auto tak muselo vjet – oproti původnímu předpokladu – víc ke kraji, kam se ovšem už nevešel Crhák se svým harlejem.

Poté, co motorka do auta drcla, se Crhák vymrštil ze sedla a vyletěl z ní přímo na kmen stromu, který stál hned u silnice. Zatímco motorka byla téměř v pořádku, protože si „lehla na zem“, Crhákův střet se stromem byl zničující. V těžkém stavu ho převezli do nemocnice. Chvíli byl v kómatu. Měl četné zlomeniny, pohmožděný hrudník i hlavu. Přestože měl helmu, náraz byl silný. 

 

•••

Osud si pohrál i s místem, kde k nehodě došlo. Podél zdi Pražské tržnice v Holešovicích, kterou Filip Crhák míjel, než se nehoda stala, bylo jeho dominantní graffiti dílo. Při tvorbě rozsáhlých murálů čili nástěnných maleb pracoval Crhák se svými fotografiemi překreslenými do obrovských rozměrů. K vidění jsou kromě ulice u holešovické tržnice i na čtyřech pražských trafostanicích. Jeho díla nesou podpis ZooM.

     

•••

Crhák ležel od konce dubna 2017 nejdříve v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, pak byl převezen na kliniku do Berouna.

Už to vypadalo, že se ze všeho dostane, ale pak přišla tragická zpráva. V neděli 11. června 2017 výtvarník a fotograf Filip Crhák náhle zemřel. „Filip měl bouračku, v důsledku které měsíc ležel, a včera dostal embolii. Zemřel v nemocnici. Měl dvě děti, litujeme toho,“ řekl druhý den mluvčí skupiny Ztohoven Petr Žílka.

Filip Crhák, který s Romanem Týcem a Matějem Hájkem vyměnili na Hradě prezidentskou standartu za červené trenýrky, zemřel ve věku nedožitých dvaačtyřiceti let.

 

•••

V rozhovoru pro internetovou televizi DVTV řekl Roman Týc 22. června 2018 novinku, kterou do té doby široká veřejnost nevěděla. Prezidentská standarta nebyla zničena úplně.

„On se nikdo celou tu dobu nepídil po tom, co je se standartou. Všichni včetně policajtů a soudců se spokojili jen s tvrzením, že byla rozstříhána. Ale ona existuje,“ uvedl Týc.

A vysvětlil, že standarta nebyla jen z jednoho kusu látky. „Měla čtyři vrstvy a my jsme z ní odejmuli jen vrstvy, na kterých byly symboly. Šlo o znak a stužku s heslem Pravda vítězí. Tyto dvě vrstvy jsme odejmuli a rozstříhali. Jinak standarta existuje,“ vysvětlil Týc.

 

•••

Prezidentská standarta se od chvíle, kdy ji sňali ze stožáru, objevila na veřejnosti podle Týce dvakrát. Jednou ji zapůjčili kolegům divadelního uskupení Vosto5. Pak ji skupina Ztohoven zase odvezla a skrývala na tajném místě.

Podruhé se standarta objevila na rozloučením se zesnulým Filipem Crhákem. Vlajka visela v prostoru holešovické továrny. „S Filipem se loučily desítky lidí. Chodili kolem ní, a nikdo nevěděl, že tam byla. Standarta tam visela jako bílá plachta,“ řekl Týc. •

 

 

Jaroslav Kmenta vydává v těchto dnech knihu Rudý Zeman, která mapuje okolí prezidenta republiky, vztahy mezi jednotlivými aktéry i financování politických kampaní.  

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama