Rakev nemá kapsy. Šlechtic, jehož předky vraždil Stalin, obnovuje Žďár

Post Image

Rakev nemá kapsy. Šlechtic, jehož předky vraždil Stalin, obnovuje Žďár

Play icon
14 minut

foto Tomáš Binter

Vede „podnik“, který funguje už osm set let. Kníže Constantin Norbert Kinský před lety převzal po otci správu panství ve Žďáru nad Sázavou. V lesích teď bojuje s kůrovcem, zámek opravuje a otevírá kulturnímu a společenskému životu. Rozhovor o dlouhodobém hospodaření, rodinné historii, komunistické péči, stavu českých lesů i nevděčném Stalinovi.

Byl jste se v polovině října podívat na výlov Veselského rybníka?

Ano, bylo to skvělé. Měli jsme tu i profesory z brněnské Mendelovy univerzity, kteří tak mohli pěkně zažít výlov na vlastní kůži.

Je to ten slavný rybník, na kterém se v člunu rád plaví prezident Zeman?

Ano, je to on. S prezidentem a hejtmany jsme na břehu Veselského rybníka právě před pěti lety sázeli čtrnáct dubů na památku mladého studenta, kterého ve žďárské střední škole zavraždila psychicky nemocná žena, když před ní chtěl zachránit své kamarádky.

Vedle rybníkářství se věnujete i lesnictví, máte zemědělskou půdu, obchodní dům s vybavením pro dům, les a zahradu. Která část z vašeho hospodaření je nejpodstatnější?

Nejpodstatnější je právě to, že to celé funguje dohromady. Žďárské panství je unikátní v tom, že už osm set let běží stejným způsobem. Od samého počátku je tu práce s živou přírodou a její výsledky pak umožňují fungování živé kultury a živé společnosti.

Ani komunisté to nerozbili?

Chtěli to zničit, odtrhli od sebe rybářství, lesnictví, zámek a podobně. A lesy rozdělili na různé části, aby to roztrhali. Proto bylo první starostí mého otce po návratu, aby všechno zase pospojoval do jednoho celku. Jen tak lze rozumně fungovat. V dobách, kdy se vede lesnictví, mohou jeho výnosy podporovat ty ostatní činnosti, v poslední době, kdy lesy trpí, zase jiné aktivity podporují péči o lesy.

Baví vás zkoušet nové věci? Nedávno jste například otevřeli rybárnu…

Potřebuji mít pořád „v luftě“ spoustu míčků najednou. Rybárna se krásně chytila, polovinu tržeb tvoří mořské ryby. Tady, uprostřed Vysočiny. Máme dokonce čerstvější ryby než v Praze, protože se u nás dodavatelé z Itálie a Chorvatska stavují cestou do hlavního města.

V lesích a na rybnících hospodaříte sami, zemědělskou půdu jste propachtovali. Ve vlastní režii by to nedávalo smysl?

Podpořte Reportér sdílením článku