Nemocnici ve Vietnamu nechcete zažít. Proto je každý opatrný

13. listopadu 2020

Už na jaře počítal s tím, že přijde podzimní vlna koronaviru a nová omezení. Vypověděl proto včas smlouvu na lukrativní adrese a očesal i další náklady. „Vietnamci se umí vždy přizpůsobit,“ říká Viet Do Pham, devětadvacetiletý právník, který se narodil ve Vietnamu, ale vyrůstal a studoval v Česku. Je členem Asociace mladých vietnamských podnikatelů a majitelem firmy nabízející zvyšující obuv pro muže.

Jak vnímá vietnamská komunita podzimní koronavirová opatření v Česku?

Podobně jako na jaře. Vietnamci jsou poměrně zvyklí na přísná opatření a hlavně jsou zvyklí nosit roušky. Na jaře byli první, kdo je v obchodech naskladnil a také je poctivě nosí.

Čím to je?

Roušky by totiž nosili, i kdyby to nebylo nařízené. Uvědomují si riziko nákazy a v tomto ohledu vnímám rozdíl mezi Vietnamci a Čechy. Když ve Vietnamu vyhlásí vláda zdravotní opatření, tak je lidé dodrží.

Ještě na jaře byla vidět obrovská solidarita, pomáhali šít roušky a pomáhali s občerstvením pro záchranáře. Jak je to nyní?

Nyní reagují na podzimní potřeby, dělají sbírky na dýchací přístroje do nemocnic. Je tu ale ještě jedna důležitá věc, na kterou se aktuálně zaměřuje naše komunita v Česku. Střední Vietnam zápasí s obrovskými povodněmi, umírají lidé, je poškozený majetek v obrovských hodnotách, nefunguje zemědělství… Takže další sbírky jdou tímto směrem.

Na jaře se Vietnamu dařilo s koronavirem dobře vyjít. Čím to bylo?

Jakmile se objevila první zmínka o covidu, tak Vietnam uzavřel hranice s Čínou. Každý s prokázanou nákazou šel hned do karantény a často nejen jeho rodina, ale rovnou celá ulice. K nemoci lidé přistupují velmi vážně, jsou na sebe přísní. Je třeba říct, že zdravotnictví ve Vietnamu je na mnohem horší úrovni než tady. Ve Vietnamu nechcete onemocnět, protože se nechcete dostat do nemocnice. To není jako tady v Česku, že se o vás v nemocnici hezky postarají, a víte, že jste v dobrých rukou.

Viet Do Pham

Narodil se v roce 1991 v přístavním městě Haiphong na severu Vietnamu. Vystudoval s červeným diplomem právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Rok strávil na studiích v Anglii (Keele University) a Americe (John Marshall Law School v Chicagu). V rámci zahraničního pobytu pracoval na generálním konzulátu České republiky v Chicagu. Pracuje jako advokát v pražské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře HAJDUK & PARTNERS a vede svou firmu s obuvní značkou DOPHAM’S (založeno 2018). Za manželku má Češku, společně mají desetiměsíční dceru.

Jak to tam vypadá?

Nemocnice často například nenabízejí stravování. Doktoři vás sice ošetří, ale o zbytek se musí postarat rodina. Nosí vám jídlo, koupou vás i přebalují, protože nemocnice na takovou péči nemají kapacity. Když je nemocnice přetížená, lidé leží i po chodbách, je jich víc na jednom lůžku, i když má každý jinou nemoc. To nechcete zažít, proto je každý opatrný. Nerad to přiznávám, ale stále tam funguje i korupční systém úplatků za lepší a přednostní péči.