Ostatní jeli k moři, my s tátou na služebku

Byznys

V roce 1990 si Tomáš Kořínek půjčil dvě stě tisíc a vyrazil na západní trhy s tím, že dovozem efektivnějších traktorů, secích strojů a další techniky změní české zemědělství. Dnes, v jednašedesáti letech, stále vede Tomáš Kořínek starší úspěšnou rodinnou firmu Toko Agri. K traktorům, secím strojům a další technice přibyl prodej ovocných pyré a šťáv, automatů na mléko či hovězího masa – to už však mají na starosti synové Tomáš a Matěj.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Podnik vlastně založil z nerozumu – říká s nadsázkou. „Je to jako s manželstvím. Kdybyste věděli, do čeho jdete, rozmysleli byste si to,“ vtipkuje Tomáš Kořínek starší.

Firma s názvem Toko Agri vlastní areál v Rudicích, ve vesnici vzdálené deset kilometrů od moravských Luhačovic – v nich také do roku 2003 sídlila, než se přestěhovala. V rudickém areálu najdete obrovskou halu, ve které se nacházejí traktory a zemědělské stroje nejrůznějších značek, které nakupují čeští farmáři. K vidění je zde také několik automatů na mléko nebo vozy s logem Ovocňák, které po okolí rozváží ovocnou šťávu a pyré z lokálních surovin. Tak široký je dnešní záběr rodinného podnikání otce a synů Kořínků.

„Z Prahy je to sem daleko, ale když jsem firmu zakládal, vybral jsem si ten region ze dvou důvodů. Zaprvé, bylo to uprostřed tehdejšího Československa, takže jsme mohli vyvážet do obou částí federace. A zadruhé tu vždy byla výborná půda a šikovní zemědělci,“ vypráví hlava rodiny.

Byť ho rozpad federace zaskočil, firmě to velkou ránu neuštědřilo. „Problém byl nejprve s dvojí měnou a daněmi. No, na začátku na hranicích stáli nějací panáčci, pak zmizeli, teď se tam postavili znovu během pandemie, ale už jsou zase pryč. Přes to všechno ale byznys fungoval dál. Zákazníci o nás měli zájem,“ vypráví jedenašedesátiletý zakladatel firmy.

 

 

Jinak a lépe

Do rozhovoru se zapojuje jeden ze synů pana Kořínka; společně pak vysvětlují, jak se firma podílela dovozem nejrůznějších strojů na modernizaci českého zemědělství, které bylo před rokem 1989 odkázáno na poměrně omezený výběr strojů. „Přitom není traktor jako traktor. Třeba v Nizozemsku jsou mnohem menší farmy, takže tamní stroje mají menší zátěž, využíváte je během roku méně. Ale zase mají jiné přednosti jako kvalita zpracování,“ vysvětluje pětatřicetiletý Tomáš Kořínek mladší.

Kořínek starší souhlasně pokyvuje hlavou. Vypráví, že se v odvětví pohyboval už před revolucí a viděl, že české zemědělství kromě státní kontroly dusí také děsivá neefektivita. Rozhodl se to změnit. Vzal si úvěr, začal podnikat a sjezdil půlku Evropy, aby nabral zkušenosti. Dovoz zemědělských strojů různých typů, tak aby si farmář mohl vybrat, co se mu nejlépe hodí, zdokonalil podle Tomáše Kořínka staršího práci na českých polích. Trh se pak zhruba během deseti let nasytil a změnil, dnes už podle něj zákazníci požadují od zemědělských strojů spolehlivost nebo preciznost.

Přesto se dodnes Tomáš Kořínek starší setkává ve svém oboru se specifickou umíněností. „Tehdy i dnes zažívám, jak mi farmáři vysvětlují, že se například pole oralo dvacet let takhle a bude se to dělat dalších dvacet let stejně. Zemědělec je od přírody konzervativní tvor a vy mu musíte vysvětlit, že modernizace farmy je pro jeho dobro,“ popisuje.

V druhé polovině devadesátých let dosáhla firma ročního obratu jedné miliardy korun. Jenže pak přišla měnová krize roku 1997. A s ní devalvace koruny a dramatické zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou. „Ze dne na den všechny banky zmrazily účty a úroky na úvěrech vyskočily z třinácti na osmadvacet procent. To si nemohl nikdo dovolit,“ vypráví posmutněle Kořínek starší. „Já si tu krizi pamatuji zhruba tak, že jsme tátu rok neviděli doma. Problémy z práce si domů netahal, tohle patřilo do firmy, ale pracoval ještě víc než obvykle,“ vzpomíná mladší syn, třiatřicetiletý Matěj.

Ekonomický propad si vybral svou daň. Firma musela propouštět, restrukturalizovat, rušit strategické investice. „Mělo to ale i pozitivní dopad. Když přišla finanční krize v roce 2008, táta na ni byl připravený,“ vysvětluje Tomáš Kořínek mladší.

 

Za odměnu ve firmě

On a jeho bratr Matěj se začali manažersky do chodu firmy více zapojovat už po přelomu tisíciletí. „Fakticky ale kluci ve firmě v uvozovkách pracovali už od šesti let. Během dospívání si zkusili všechno. Od zametání a leštění strojů až přes vytváření prospektů,“ vypráví Kořínek starší. „Na svoje děti jsem byl vždycky ještě přísnější než na svoje zaměstnance. Ale vždycky fér a snažil jsem se, aby je to bavilo. Dokonce měly i fiktivní pracovní smlouvy,“ dodává.

Při dotazu na své dětství v podniku začnou oba synové vyprávět historky. „Zatímco ostatní děti jezdily na prázdniny, my jsme jezdili s tátou na služební cestu,“ říká mladší Matěj. Nejoblíbenější destinací mladších Kořínků pak prý bylo Dánsko. „Málo se to ví, ale hned vedle Legolandu je firma na výrobu zemědělských strojů, takže jsme viděli parádní mašiny a k tomu Legoland. To je sen každého kluka, ne?“ popisuje Tomáš.

Následně vysvětluje, že tehdy ještě nechápali, že jim otec prostřednictvím účasti na služebních cestách a na obchodních jednáních předával cenné byznysové zkušenosti. „Zároveň nás to hrozně bavilo. Táta nás nikdy k ničemu nenutil. Spolužáci si pracně sháněli v létě brigády, my jsme roky dělali za deset korun na hodinu ve firmě,“ říká Matěj. „Na konci léta jsme měli tolik peněz, že jsme nevěděli, co s nimi,“ vtipkuje Matěj, ale dodává, že ke spokojenosti jim tehdy vlastně stačily jen nové tenisky a pár drobností. Největší zábavou prý bylo připravovat výstavní plochu pro veletrhy zemědělské techniky. „Hodili před nás krabici s modely, zadali výměru a my jsme až do půlnoci vymýšleli, jak poskládat mašiny na předváděcí plochu, to nás taky naučilo hodně,“ vzpomíná.

Respekt zbytku firmy si získali brzy. Po rozšíření počítačů v Česku se totiž ukázalo, že s novou technikou umí nejlépe zacházet právě oni coby příslušníci mladší generace. „Tehdy jsme udělali speciální sekci Toko Junior a vyráběli kompletně propagační prospekty a dělali firmě marketing. Předběhli jsme tím konkurenci, a navíc nás to ukrutně bavilo,“ vzpomíná Tomáš Kořínek mladší.

S tím, jak se trh nasycoval, se firma rozhodla diverzifikovat, což jí v krizi po roce 2008 pomohlo. Prvním novým byznysem byl rozjezd automatů na čerstvé mléko značky Tmléko, které dnes najdete v Česku, Polsku i na Slovensku. Nápad viděli Kořínkovi v Itálii a rozhodli se ho přenést do Česka. „Po legislativních průtazích se nám podařilo všechny přesvědčit, že to je dobrý nápad. My dnes dodáme automat a lokální farmář vám do něj dodá mléko, které si koupíte,“ popisuje Tomáš Kořínek.

 

 

Krávy a šťáva

Právě automaty na mléko byly první činností, kterou dostal starší syn plně na starost. „Upozorňuji, že jsem kluky do ničeho nikdy nenutil. Pokud by chtěli, vždycky měli možnost jít svou vlastní cestou. Při svých cestách jsem moc dobře viděl, jak nucení vlastních dětí do převzetí rodinné firmy vede k rychlému krachu takových společností,“ vstupuje do vyprávění Kořínek starší.

K automatům na mléko přibyla v roce 2011 farma ve slovenském Beckově, která je od původního areálu Toko Agri vzdálena zhruba hodinu. Na rozloze zhruba pěti set hektarů najdete sady s různým ovocem od hrušek přes švestky až po rakytník; chová se tam také masný skot charolais, který rodina přivezla z Francie. Při obhlídce farmy, kterou řídí mladší Matěj, mi pak jedno z telat zálibně ožužlává džíny, zatímco poslouchám výklad.

Tomáš má kromě již zmíněných automatů na mléko pod sebou coby vlastník firmu Ovocňák, která se zaměřuje na výrobu zastudena lisovaných džusů z českého ovoce a zeleniny a podobných výrobků – přesnídávek, povidel či ovocných plátků. „Cílem bylo vytvořit český produkt pro českého zákazníka z ovoce a zeleniny pěstované v Česku. To se nám povedlo. Aktuálně budeme sázet patnáct hektarů rakytníku a doufáme, že naučíme Čechy jíst víc tohohle skvělého ovoce,“ popisuje Tomáš Kořínek mladší.

Všechny obory rodinného podnikání pak spolu fungují v symbióze. „Byť jsme tři fakticky oddělené firmy, tak spolu velice úzce spolupracujeme, protože to je výhodné. Táta má techniku, já farmu, brácha zase automaty a Ovocňák. Navzájem si pomáháme a důvěřujeme. Desítky let praxe v rodinné firmě vás navíc naučí si mnohem více vážit majetku, zaměstnanců, ale i obchodních partnerů, než je to třeba v korporátní sféře,“ popisuje výhody rodinného byznysu Matěj Kořínek.

Všichni tři si stěžují na přílišnou byrokratizaci zemědělství a přísnou kontrolu úřadů. „Když se dostaneme k práci, jsme vlastně rádi a je to pro nás zábava. Já osobně třeba jen dva měsíce strávím všemožnými kontrolami. Nikdo mi to nezaplatí a je to často zbytečné,“ popisuje Matěj Kořínek. Všichni však jednohlasně říkají, že mají svůj život i práci rádi a s nikým by si místo nevyměnili. Tomáš junior pak dodává, že byť jsou mnohé regulace často vedeny čistým úmyslem, v praktickém provedení moc nefungují.

 

Co bude dál

Rodinný podnik se připravuje na to, že Tomáš Kořínek starší by rád šel za pár let do důchodu. „Pracovat budu do pětašedesáti. To už teď vím jistě. Takže mám ještě čtyři roky na to, vyřešit, co s Toko Agri bude,“ říká. „Kdybyste se mě ptali před třemi lety, odpověď vám dám hned. Dnes už s jistotou nemůžu ani říct, co bude příští jaro, natožpak za čtyři roky. Určitě ale vím, že pokud předám firmu svým synům, bude v nejlepších možných rukách. Vychoval jsem je dobře,“ uzavírá.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement